NBA 2K10

Basketbal u nás nepatří zrovna mezi ty nejpopulárnější sporty. Zejména potom, když jej uvedete do srovnání s masovým hokejem nebo fotbalem. Určitý nezájem o košíkovou se projevuje malým prostorem v médiích, nízkou znalostí celebrit tohoto sportu a samozřejmě také tím, že se na dráhu profesionálního basketbalisty nikdo příliš nehrne. Na druhou stranu, košíková sama o sobě je populárnější, než by se na první pohled mohlo zdát. Existuje bezpočet amatérských týmů, které si chodí jen tak zahrát do pronajatých tělocvičen. V tomto směru je basket mnohem konkurenceschopnější. Jeho virtuální zpracování by tedy mohlo bodovat u relativně velké skupiny lidí. Zejména pokud se jmenuje NBA 2K10. Tahle hra se totiž soustředí výhradně na požitek ze hry bez zbytečných příkras, a jako taková by amatérským milovníkům tohoto sportu mohla sedět.

 

 

Z nějakého důvodu se jedná o jediný sportovní titul ze stáje 2K Games, který kromě konzolí vychází také na počítačích. Třeba takový hokej ze stejné stáje si na PC nezahrajete. Možná se tak ale již brzy stane, jelikož NBA od 2K Games na počítače přišlo teprve ve chvíli, kdy dominantní Electronic Arts svůj titul zaměřující se na tento sport (NBA Live) stáhla. Loni jsme tak na počítačích poprvé mohli okusit, jak dobří vývojáři vlastně v 2K Games pracují. Výsledek byl totiž, i přes skutečnost, že se jednalo o ryzí konverzi, výborný. NBA 2K9 se hrálo jako po másle, bylo přístupné nováčkům, netrpělo přehnaným stereotypem a ukázalo se být až překvapivě takticky hlubokým, díky čemuž s ním hráči mohli trávit opravdu dlouhou dobu. Prostor k vylepšování a doplňování tu však určitě byl a my máme radost, že se tato recenze může nést v duchu jeho naplňování. V 2K Games se totiž evidentně nesmířili s tím, čeho dosáhli, jako se to běžně stává konkurenčnímu Electronic Arts, a vrhli se do vylepšování, které sice není patrné na první pohled, ale hru dosti ovlivňuje.

 

 

Nabídka herních módů NBA 2K10 je příjemně rozsáhlá. Kromě rychlé hry, kdy si navolíte libovolné dva týmy z širokého repertoáru, a pustíte se s nimi do partie, jejíž pravidla a podmínky si také můžete poměrně obšírně nastavit, tu na vás pochopitelně čeká také kariéra, kdy se chopíte osudu jednoho mužstva a protáhnete ho skrze více sezón. Nicméně oproti hokeji či fotbalu například od Electronic Arts není kariérní mód zase tak hluboký. Stále se soustředí především na hru a manažerské věci okolo se snaží omezovat. Někomu to bude vyhovovat, jiný to může považovat za určitý nedostatek. Pravdou je, že nějaké ty volby navíc by neškodily, navíc by nebylo tak těžké je přenechat automatice. Avšak, co si budeme povídat, sportovní titul nedělá jeho manažerská část.

 

 

Určitou náhradou za omezenější kariéru může být například komplexní tréninkový mód, v němž si můžete nacvičit nejen hody, ale i různé taktiky. Dále je tu mód na vyzkoušení si nejrůznějších herních situací takříkajíc nanečisto. Nechybí ani nejrůznější hříčky a zahrajete si také na venkovních pláccích „streetball“. To vše je příjemným oživením hry, které sice netvoří její pilíř, avšak přispívá k dobrému pocitu, že jste za své peníze získali pořádnou přidanou hodnotu. Co na tom, že jsou tyto módy určeny tak akorát pro zaplnění dlouhé chvíle. Pobaví, a to jednoznačně ospravedlňuje jejich existenci.

 

 

To vše ale bylo přítomné už v díle minulém. Co je nicméně nové, to je položka jménem „My Player“. V něm si vytvoříte zcela vlastního hráče, a to jak po stránce vizuální, tak herní. Jeho atributy budete postupně vylepšovat – nejen tréninkem, ale také hrou za nejrůznější týmy. Pokud jste podobný mód vyzkoušeli v sérii FIFA, víte, o čem je řeč. Zde jde jen o toho jednoho hráče, o kterého se staráte nejen manažersky, ale především na hřišti, kde ho přímo ovládáte. Vliv na spoluhráče máte pouze nepřímý. Říkáte si o nahrávky, sami je rozdáváte, střílíte, sprintujete, zkrátka hrajete jen za jednoho hráče, ovšem v rámci celého týmu. Sólovat se sice dá, jednak to ale není zábava, druhak budete napomínáni a kariéra se vám nebude rozvíjet dvakrát ideálně.

 

 

Další novinkou je mód „NBA Today“. Ten je provázán s basketbalovou realitou (pochopitelně pouze americké NBA), přičemž se dokáže spojit s příslušným serverem, jenž dává hře informace o proběhnuvších či chystaných zápasech. Ty si potom hráči mohou vyzkoušet virtuální formou. Ještě více potěší, že se na serveru budou aktualizovat výkonnostní tabulky hráčů, tudíž budete muset operovat s aktuálním „materiálem“. Možná to není nic světoborného, nicméně takové propojení potěší, zejména potom fandy soutěže. A když už jsme online, můžeme z fleku prozradit, že se také PC verze dočkala plnohodnotného multiplayeru včetně možnosti hrát na síti. To bylo loni možné pouze ve verzích pro Playstation 3 a Xbox 360. Nutno říct, že šlo asi o největší výtku na adresu počítačového zpracování. Autoři si ji vzali evidentně k srdci a PC verze je tak konečně plnohodnotná. A pak že se nedá udělat stejná verze pro počítače jako pro konzole, jak už několikátým rokem tvrdí v EA.

 

 

Pojďme se ale podívat na zážitky ze samotné hry. Ty jsou sice dosti podobné loňskému ročníku, v něčem se ale přeci jen liší. Předně je třeba říct, že hra působí opravdu autenticky, a kdo někdy basketbal hrál, nebo spíše viděl zápas NBA v televizi, bude si nad virtuálním provedením libovat. Nejenže pohyby hráčů vypadají opravdu realisticky, ony mají také kýžené herní důsledky. Ovládání je poměrně komplexní a umožňuje celou řadu fines, přesto se ale dá pojmout klávesnicí. Kdo však vlastní kvalitnější gamepad s analogovými páčkami, neměl by váhat s jeho použitím. Hra možná nepřejde do krve hned a bude vám chvíli trvat, než se s ní sžijete a začnete střihat opravdu pěkné akce, avšak vězte, že o to více se s ní budete bavit po dnech a týdnech hraní. Stále totiž bude co objevovat a v čem se zlepšovat. To za trochu těch útrap na začátku, které navíc nejsou nijak strašlivé, rozhodně stojí.

 

 

NBA 2K10 je podobně dynamickým titulem jako jeho předchůdce. Něco se v tomto směru ale změnilo. Raději rovnou zapomeňte na sprintování z jedné strany hřiště na druhou, které bylo v loňském ročníku zcela běžné. Pokračování totiž přináší inovovaný sprintovací systém, který počítá nejen s energií ke sprintu, ale také celkovou výdrží. Pokud vyčerpáte sprintovací energii u určitého hráče, a budete dále sprintovat, začne mu výrazně klesat celková výdrž, což se podepíše na horší výkonnosti a nutnosti dělat častější přestávky. Proto je zapotřebí se sprintem nakládat obezřetně a používat ho jen v příhodných momentech, kdy z něj vykřejete opravdovou výhodu. Zbytečné nejsou ani jakési rychlotakticky zvané „call plays“, které se hodí využívat v určitých situacích. Nejprve však musíte analyzovat hru soupeře a momenty, kde dělá chyby. Poté se vyplatí na ně udeřit právě pomocí těchto secvičených sestav, jejichž počet vzrostl z osmi na rovných čtyřiadvacet, což podstatně prohloubilo taktický element.

 

 

Jak už jsme nastínili, grafika NBA 2K10 je stále parádní, byť od minula zaznamenala jen málo změn. Především pohyby hráčů jsou fantastické. Stejně tak i prostředí s trojrozměrnými diváky. Hra se navíc dobře hýbe i na průměrných sestavách, samozřejmě za předpokladu, že si odepřete nejrůznější technologické výstřelky, díky kterým se virtuální zápas až nápadně blíží kvalitě televizního přenosu. Zkrátka a dobře, NBA 2K10 považujeme za jednu z nejlepších sportovních her na trhu a nic na tom nemění ani zvolené sportovní odvětví, které není tak populární jako hokej nebo basket. Schválně ale NBA 2K10 zkuste a možná se naučíte mít basket rádi – 88%