MySims

Čísla a statistické údaje příliš nemusíme, ale přesto s nimi začneme dnešní recenzi. V případě rozsáhlého univerza jménem The Sims jsou totiž vcelku zajímavá. Úplně původní The Sims vyšlo přesně 4. února 2000. Zhruba o dva roky později už se hry prodalo neuvěřitelných 6,3 milionů kopií, což z ní udělalo vůbec nejprodávanější počítačovou hru historie. A aby toho nebylo málo, pět let po vydání tvůrci oznámili prodání 16 milionů kopií, pochopitelně včetně všech datadisků a že jich nebylo málo! K jedničce jich vyšlo dohromady sedm. A letos v dubnu oslavovala oficiální stránka The Sims 2 už dokonce kulaté jubileum. Své majitele si našlo celkem 100 milionů originálek. Zkrátka opravdu ohromný fenomén a samotný původní tvůrce Will Wright, který už dnes má společného s vývojem dalších dílů jen pramálo, určitě něco podobného nečekal. Na konci srpna přitom vyšel poslední datadisk k dvojce (nesoucí podtitul Život v bytě), ale všichni už se těší hlavně na The Sims 3, které se má objevit v únoru příštího roku. Tedy snad přesně osm let po prvním setkání s tímto simulátorem lidského života.

Představovat nějak dlouze The Sims by bylo asi zbytečné. Zkrátka vytvoříte si svoji rodinku, s níž potom žijete život, třeba svůj druhý virtuální. Musíte se starat o potřeby svých Simů, stavět jim bydlení, vydělávat peníze, udržovat vztahy s ostatními Simíky, apod. Inu, všichni to určitě znají, i když třeba hru k smrti nesnáší. Během čekání na The Sims 3 se však docela z nenadání objevilo MySims. O co jde? Inu, tento titul původně vyšel ryze pro Nintendo Wii (a přenosné DSko). Šlo o běžný spin-off k slavné sérii, který byl jako na míru šitý specifickému ovládání této konzole. Zároveň pochopitelně splňoval i technické požadavky, atd. A Electronic Arts se nyní evidentně rozhodli ještě vymáčknout nějaké další peníze z fanoušků, a tak nám narychlo přinášejí i PC verzi. Na druhou stranu přichystali pro nás i pár novinek, o nichž si samozřejmě v dnešní recenzi také povíme.

V MySims můžete rovnou zapomenout na všechno, co jsme si o The Sims řekli v minulém odstavci. Úplný začátek se však zdá být stejný – musíme si vytvořit vlastního Sima. Možností upravitelnosti se opět nabízí vcelku hodně, na první pohled ale poznáte rozdíl ve vizuálním zpracování. To je naprosto odlišné a nutno podotknout, že grafika není ani zdaleka tak propracovaná, hezká a detailní. Nakonec jde spíše o to, jak komu onen kreslený a řekli bychom až dětinský styl sedne. Nám se například docela líbí a prostě po tolika datadiscích na dvojku se nám líbilo hrát Sims, které vypadá jinak. Úplně jinak. Plno křiklavých barviček, roztomilý až pohádkový styl, jednoduchá grafika. Zkrátka není špatné se v dnešní době next-gen „super-duper” grafických bomb malinko odreagovat něčím podobným.

Ale vraťme se už zpět k našemu působení ve hře. Po vytvoření postavy (ano, děláte pouze jednoho človíčka, nikoli celou rodinku) už to všechno začíná. V MySims se nebudete pohybovat jen tak „bezmyšlenkovitě”, protože na vás čeká připravený příběh. Dostáváme se do zpustošené a nezajímavé vesničky, přičemž právě my se musíme postarat o její zatraktivnění. Začíná to na první pohled nevinnými žádostmi místní starostky a končí to naší novou prací a dlouhodobým úkolem vybudovat této malé vesničce slávu a prestiž a nalákat sem další obyvatele. Všechny herní principy a mechanizmy fungují naprosto odlišně. Tak hlavně svoji postavu neovládáte běžným klikáním a podobnými příkazy, ale chodíte s ní normálně šipkami. Kamera ji zkrátka stále snímá z pohledu třetí osoby a do nikoho jiného se nedostaneme.

Odpadlo plno známých a v běžném The Sims už mnohdy nudný procedur. To znamená naprosté odklonění od nějaké reálné simulace, ve snaze hlavně a jen bavit hráče. Nemusíte se tedy vůbec starat o nějaké nálady a požadavky Simíka, vůbec ho nemusíte krmit, chodit s ním na záchod, ani mu dávat pravidelnou spršku, aby snad nezapáchal svému okolí i sobě samotnému. V MySims se totiž prakticky všechno zaměřuje na jeden podstatný prvek, kterým je stavění. A nejen samotných domů, ale i jejich vybavení a nábytku. Vůbec bychom se nebáli říci, že jste jakýmsi domácím kutilem na všechno a musíte pro ostatní obyvatele pracovat, jak jen si písknou. Uveďme si jeden názorný příklad. Když do místního hotelu čirou náhodou zavítá kuchař, musíte ho přesvědčit, aby se zde usadil. A co požaduje? Inu, není příliš skromný a chce rovnou k dispozici prostory pro svoji italskou kuchyni. Ani to mu postupem času nestačí, tak lítáte jak pobláznění, abyste mu udělali pec, stoly, židle, atp. Zkrátka úplně všechno, co jen si pískne.

Celá série se odjakživa vyznačovala téměř naprostou volností, bylo jen na nás, co chceme kdy se svými Simy dělat. Tady je tomu zase úplně naopak a stále musíte jít s hlavním proudem, tj. příběhem. Ostatně nic jiného se zde ani příliš nenabízí, takže určitě nejde o tak dlouhodobou a nekonečnou záležitost. Postupem dál a dál jen budujete vesničku, potkáváte různé nové postavy, o jejichž spokojenost se musíte snažit, jak jsme již řekli v minulém odstavci. Hodně důležitou složkou a stavební ingrediencí se v MySims staly esence. Právě ty musíte neustále shánět a sbírat. Pro lepší představu jde například o různé ovoce, které lze vypěstovat, sesbírané květiny, vylovené věci nebo předměty, jež lze najít pomocí detektoru kovu v zemi a následně je vykopat. Dohromady je esencí opravdu hodně a některé jsou prý nové a ve verzi pro Wii nebyly.

Když se bavíme o esencích, tedy základním stavebním materiálu, musíme konečně poodhalit, jak celý tento proces probíhá. Docela jednoduše, možná až příliš a opakuje se na můj vkus až moc často. K stavění nábytku pokaždé musíte mít vhodné plánky, které získáváte hlavně jako odměnu za plnění úkolů. Pak stačí přijít do dílny, kde vidíte hrubý 3D nákres vybraného kusu nábytku. Pod ním už jsou malé kousíčky, z nichž musíte vybírat právě ty vhodné, různě je otáčet a naklánět a když vám přesně pasují do předlohy, prostě je tam vložíte. Právě pomocí této jednoduché mini-hry pak zkonstruujete cokoli. Podobě probíhá i proces stavění domků. S ovladačem Wii Remote to může být bezpochyby sranda, ale na klávesnici jsme z toho nebyli nijak zvlášť uneseni. A právě na hotové výrobky pak můžete, přesněji řečeno musíte dle požadavků toho, pro nějž věc děláte, ještě umístit (natřít) esence. A takhle prakticky pořád dokola. Ze začátku to byla sranda, jež se rychle změnila v nudný a ohraný stereotyp. A bohužel nic víc vlastně v MySims nemůžeme hledat, teď jsme si zhruba řekli o celé náplni hry.

Když už máme obsahovou a hratelnostní stránku za sebou, vrhněme se rychle ještě na novinky počítačové verze. Ty se týkají prakticky jenom online možností, jež na Wii úplně chybí. Z místní vlakové zastávky můžete odjet do městečka někoho jiného, který ho sdílí. Tam se pak prostě potkáte s dalšími lidmi a nabízí se různé možnosti zábavy. Od obyčejného tlachání, přes hraní mini-her až po vzájemnou výměnu věcí. Navíc jen v multiplayeru lze objevit nějaké speciální esence. Celkově nám působení v cizích městečkách hodně připomínalo klasické MMO hry.

MySims nakonec opravdu s původními The Sims nemá společného prakticky nic. Tady se všechno točí skoro jen okolo stavění, kutilství a sbírání esencí. Jde o ohromné zjednodušení a ve finále i úplně jinou hratelnost. Bohužel však ani tentokrát nemá tento titul šanci zaujmout skupinku anti-Sims hráčů, což je škoda. Prakticky ve všech směrech na nás působí MySims jako titul určený pro ty mladší hráče. Nějakou dobu jsme se ale bavili vcelku obstojně, navíc velké plus u nás mají tvůrci za zajímavé inovativní online prvky. Snad jen díky nim si od nás hra odnáší rovných 70%