Kdyby někdo z nás před pár měsíci slyšel, že na herní scénu dorazí parádní 2,5D střílečka, ve které nás bude provázet létající banán, asi bychom si nevěřícně ťukali na hlavu. Jenže přesně to se právě odehrálo a naší milou povinností tak je, popsat vám tuhle nezvyklou originalitu v recenzi.
My friend Pedro je dílem nezávislého studia DeadToast Entertainment, které sice tvoří už od roku 2005, ale mezi léty 2007 a 2014 nevydali ani jedno dílo. Jedna z posledních her přitom byla My friend Pedro: Arena, což je webová hra s téměř totožným názvem. To samozřejmě není náhoda a tuhle webovku lze považovat za určitého předchůdce, která však novému zpracování nesahá ani po kotníky. Vraťme se ale ke hře, kvůli kterému tu dnes jsme.
V úvodu nás uvítá létající banán, který nám vysvětlí situaci a tím nás zasadí do vcelku druhořadého příběhu. Po kratičkém, avšak užitečném, tutoriálu se tak pustíme rovnou do likvidování soupeřů. Naším úkolem je jednoduše dostat se na konec mise, při čemž cesta je pouze jedna. Není tak třeba přemýšlet nad nějakou mapou, řešit nudné hádanky nebo procházet zdlouhavými rozhovory (ačkoliv občas si s banánem přece jen popovídáme). Na prvním místě je zkrátka akce a nic než akce.
Střílet a vítězit
Na výběr jsou tři obtížnosti – normální, těžká a banánová. Tak trochu zbaběle jsme vyzkoušeli normální, ale zdá se být až příliš jednoduchá. Pokud tedy chcete alespoň trochu výzvu, doporučujeme zvolit těžkou obtížnost.
Ačkoliv ve hře můžeme kopat a tím soupeře zlikvidovat, drtivou většinu času budeme likvidovat pomocí střelby. Přestože začínáme s jedinou pistolkou, brzy využijeme pistole dvě (každá v jedné ruce). Stejně tak následně popadneme dvě uzi, ale nevyhneme se ani jiným druhům zbraní, jako je třeba brokovnice. Zatímco u všech zbraní nám může dojít munice a je potřeba ji sbírat z padlých protivníků, pistole jako jediné mají munice nekonečně.
Zatímco v některých situacích mrtvý protivník padne dle zákonů fyziky, v jiných se jeho tělo rozprskne. Určitou brutalitu podtrhuje i možnost kopat do ostatků a tím je přemisťovat. Co se týče našeho zdraví, doplňujeme ho buďto získáním lékárničky, v případě normální obtížnosti se pak doplňuje také časem. Zdraví je však rozděleno do několika části a automaticky se doplní vždy jen do konce momentální částečky. Ty zcela vyčerpané tedy zůstanou prázdné, dokud neseženeme lékárničku. Pokud zemřeme úplně, nahrajeme si jednoduše poslední uloženou pozici.
Ve hře neočekávejte žádnou realističnost a každý nepřítel musí být zasažen spoustou ran, než se konečně uráčí jít k zemi. Vzhledem k tomu, že zpravidla bojujeme proti přesile, se mnohdy vyplatí schovávat za různými předměty. Ty jsou sice zničitelné, ale lze zpoza nich střílet a nepříteli tak minimalizujeme šanci na úspěch. Cíl vlastně můžeme zasáhnout i zprostředkovaně. Ve hře totiž často narazíme na nějaké železné plochy, do kterých stačí střílet, abychom trefili soupeře, na které přímočaře střílet nelze. Hra nám s mířením do značné míry pomáhá a v podstatě stačí jakkoliv trefit odrazovou plochu a kulka si nepřítele už najde sama. Třešničkou na dortu je potom pánvička, do které stačí střelit, aby se „vznesla“ do vzduchu a následným pálením do ní se kulky odráží do jinak nepřístupných soupeřů, kteří jsou například v patrech nad námi. Nakonec nechybí ani hořlavé sudy, které po zásahu explodují a vyřadí všechny okolo.
Bojový tanec
Zatím se vám My friend Pedro může zdát jako tuctová střílečka. Ještě jsme totiž nezmínili velký důraz na pohyb našeho hrdiny, který tak ve výsledku připomíná (i díky podobné masce) superhrdinu Deadpoola. I ten se vybavil pár střelnými zbraněmi a skrze své pohyby vyřešil snad každou rizikovou situaci. Spoustu soupeřů tak nezastřelíme při pouhém stání či krčení se za překážkou, ale při skocích, sjíždění lana, po kotoulu a tak dále. Abychom si v takových situacích lépe poradili, máme k dispozici dočasné zpomalení času, které se však rychle dobíjí a lze jej tak používat poměrně často.
Další parádní vychytávkou je krátké vyhýbání se nepřátelským kulkám. Stačí stisknout tlačítko, náš hrdina se začne točit kolem své osy a nejde zasáhnout (logiku v tom nehledejte). Při tom však může bez míření střílet do stran, takže lze tento trik využít třeba při seskoku do davu nepřátel. Hra nám také poradí abychom uhýbání spustili ve chvíli, kdy máme velmi málo životů. Aby toho nebylo málo, můžeme svou střelbu rozdělit. Stačí ukázat na nepřítele, držet pravé tlačítko myši, pak namířit na jiného soupeře a začít střílet. Hrdina tak střílí na právě zaměřeného protivníka jednou pistolí, zatímco dříve „zamknutý“ nepřítel je zasypán kulkami druhé pistole. Dvě pistole lze využít i při slaňování, hrdina se jednoduše chytne lana nohami a obě ruce (a zbraně) má tak volné. Pro zpestření lze taktéž na nepřátele kopnout nějaký ten předmět, například balón, případně na ně z výšky shodit nějaký předmět (pokud to situace nabízí).
Stereotypní? Jak se to vezme
Zatímco zpočátku do prostředí, kde jsou rozmístění nepřátele, můžeme naběhnout po hlavě, později musíme čím dál tím více přemýšlet, v jakém pořadí soupeře vlastně eliminovat. Protivníci totiž časem mají k dispozici alarm a pokud jej spustí, ihned obdrží slušnou posilu, případně se vysune obří automatický těžký kulomet, který samozřejmě nelze jen tak ignorovat. Hra také nabízí nečekané originální zpestření, jako když třeba dostaneme skateboard, na kterém můžeme jezdit, ale také kdykoliv seskočit a kopnout ho do nepřítele. Jindy zase nastartujeme motorku a zažijeme přestřelku na cestě či poletíme z výšky a v letu bojujeme s ostatními.
Kromě střílení a zabíjení však musíme překonávat i nějaké ty překážky. Většinou nejde o nic složitého a stačí vyběhnout po zdi a odrazit se na protilehlou plošinu, případně budeme skákat po posouvajících se plošinách až do cíle. Dostaneme se však i do imaginárního světa, který je částečně složen z dílků. Ty po doteku rychle mizí, a tak budeme mít co dělat, abychom vše zdárně překonali. Jindy je třeba posunout nějakou páčku střelbou, čímž se něco otevře nebo posune. Na konci mise nás pak čeká vyhodnocení. Bonus například dostaneme za fakt, že jsme v dané misi nezemřeli, případně že jsme zabili úplně všechny protivníky. Nasbírané body však mají pouze informativní charakter a nikterak je nevyužijeme. Ve vyhodnocení je nám také nabídnut ke stažení GIF, který shrnuje některý úsek naší hry.
Ačkoliv hru mnohokrát osvěží nějaká ta originální novinka a nepřijdeme ani bitvu s bossem, většinu času přece jen běháme po uzavřeném prostředí a střílíme do soupeřů. Postupně se tak vkrádá lehký pocit stereotypnosti, který však není, kdo ví jak silný. O něco zajímavější mohlo být také prostředí a hudba, ale i zde nacházíme víceméně průměrné zpracování.
Souhrn
My friend Pedro je dalším důkazem, že malá nezávislá studia dokáží velké věci. Do rukou se nám tak dostává špičková kombinace akčních přestřelek a stylových pohybů, což ve výsledku vytváří líbivou kombinaci, která jako by hollywoodské akci z oka vypadla. I když příběh a prostředí mají prostor pro zlepšení, za nás dáváme krásných 8 bodů z deseti. Hledáte-li pořádnou jednoduchou akci, My friend Pedro prostě nemůžete minout.
