Murdered: Soul Suspect

Nebudu vám lhát, tahle hra se mi trefila přímo do vkusu. Ale ne vše je zlato, co se třpytí. Jenže nebudeme předbíhat a začneme příběhem. Ihned po spuštění novinářské verze určené pro PlayStation 4 se spustilo intro, v kterém našeho hrdinu Ronana O’Connora zastřelí obávaný sériový vrah, který si nechává říkat Bell Killer. Po tomto incidentu se Ronan na krátkou chvíli setká se svou již mrtvou ženou Julii – v  nebi. Po tomto intenzivním intru se vracíte zpátky na zem a již se shledáváte se svým mrtvým tělem, které okukuje parta lidí, kteří volají záchranku. Úvod do příběhu hry Murdered: Soul Suspect mě utvrdil v  jednom – tahle hra bude opravdu zajímavá. Cílem hry je vyřešit, kdo vás zabil. Do té doby budete muset bloudit jako ztracená duše světem lidí, v kterém se prolíná současnost s minulostí. Po své cestě budete potkávat také zbloudilé duše, které zatím nenalezly věcný klid. Například tak uvidíte vyobrazení nabouraného auta, u něhož stojí jeho mrtvý řidič. To, co jsem vám teď popsal, bude vaše kriminální scéna, v které musíte zajistit důkazy a vyhodnotit celou situaci tak, abyste odpověděli na zásadní otázku, která řeší celý případ. Bohužel zde nečekejte tak komplexní vyslechový systém jako v mnou zbožňovaném L. A. Noire. V Murdered jde spíše o skládanky z leporela. Jak totiž otevřete obrazovku s důkazy, vyskočí na vás zásadní otázka s řešením případu a samotné důkazy, které označením vyberete. Pokud se netrefíte, nic se neděje. Hra vás za to totiž nijak nepenalizuje. Prostě po neúspěchu vyberete další možnost – čili důkaz.

Co mně na této hře nesmírně vadí, je systém pohybu. Sice hrajete za ducha bývalého policisty, ale nemůžete jako duch procházet libovolnou zdí či libovolnými objekty – to je mimo jiné zdůvodněno na začátku hry tím, že pokud například obydlí v  Salemu (město, kde se hra odehrává) obývá živá bytost, nemůžete se do obydlí dostat skrze zavřené dveře či okna, ale přes otevřené ano. Ledaže by je někdo nechal z nějakého mne neznámého důvodu pootevřené a vy byste mohli dovnitř objektu proklouznout. Jiná možnost se naskýtá pouze v případě, že dveřmi prochází člověk a vy se s ním protáhnete dovnitř nebo ven. Filmy a snad i jiné média nás vždy učili, že duch může procházet skrz jakékoliv objekty a zdi. Jenže tady si tvůrci hry vymysleli nějakou ektoplazmu či co a ze hry máme až na jednu otevřenější oblast centra Salemu tuneloidní záležitost. Ve hře se například podíváte na policejní stanici, na hřbitov, do psychiatrické léčebny, muzea a pár dalších lokalit. Po veškerých mapách hry se nacházejí odrazy minulosti. Ty vám také brání v pohybu, takže se musíte větší částí hry hýbat v koridorech. Na druhou stranu se mi propojení současnosti s minulostí zamlouvá a dodává to Salemu tu správnou duchařskou atmosféru. Například skrz současnou benzínovou stanicí vedlo v minulosti nádraží, takže budovu protínají koleje. To samé platí například o náměstí Salemu, v kterém najdete mnoho původních staveb z minulosti zasazených do současnosti. Některé stavby například vyhořely a jiné jsou rozpadlé. Prostě atmosféra na vás ze hry pořádně dýchá a dotváří falešný dojem kvalitní duchařiny.

Ať tak, či tak, jedno je v této hře téměř sto procentní – vaše veškeré snažení se bude upínat na detektivní práci. Danou kriminální scénu musíte vždy pečlivě prohledat, zajistit stopy a důkazy. Pokud si myslíte, že již žádné další stopy nezajistíte, zkuste posednout lidi. Můžete jim pak číst myšlenky a ovlivňovat jejich chování vůči jiným lidem či událostem. Můžete například odposlouchávat rozhovory mezi dvěma lidmi, číst poznámky policistů a také pomáhat svědkům s jejich výpovědí. Při průzkumu scény si můžete důkladně prohlédnout danou část pomocí přiblížení pohledu z vlastních očí, ale je to spíše prázdný obal, protože nikdy nebylo potřebné tento pohled použít. Trochu divně zde působí rozhovory, kdy si vyberete z předpřipravených otázek, které následně Ronan O’Connor do puntíku zopakuje a NPC postava na dialog reaguje, mi přijde v dnešní době divné. Navíc se dialogy vůbec nevětví a ani nejde zvolit v rozhovoru negativní či pozitivní otázku. Lepší by bylo, kdyby tvůrci hry jednoduše tyto rozhovory udělali v ingame animaci. A na jazyku mám ještě jednu výtku, která se týká skládání informací do vašeho deníku. Nelíbí se mi, že tyto informace se těžko ve spleti různých témat ztrácejí. Lepší by bylo, kdyby tvůrci zavedli členění osobního deníku Alice, profil policistů a dalších osob do oblasti s názvem Deníky lidí a ne je míchat společně do vedlejších případů, kde se nachází vyšetřování vražd a profil sériového vraha.

Ve hře potkáte několik entit, mezi které patří – další duchové, lidi a démony. Jiní duchové vám mohou pomocí najít cestu další pasáží či vám dobře poradit. Také vám v několika případech poskytnou ke splnění vedlejší mise či rady. Lidské bytosti vám obvykle pomáhají s hledáním stop k dané kriminální scéně, ale potkáte je i při běžných strastech a radostech života a číst mysl jim můžete kdykoliv, ale bohužel se jedná o stále ty samé dokola se opakující věty, takže čtení mysli běžných NPC v centru Salemu nedoporučuji – je to ztráta času. Jediným vašim nepřítelem jsou démoni. Působili na mě jako Mozkomoři z Harryho Pottera a jejich křik mě kolikrát nahnal husí kůži. Jsou velmi silní, a pokud vás jejich pátrací oči objeví, máte málo šancí na přežití do té doby, než se naučíte efektivně využívat energické schránky, které vás před jejich zrakem ukryjí. Démony můžete i zneškodnit a to tak, že k nim přistoupíte zezadu a pomocí komba a dalšího ducha se démon rozprskne v oblak jisker. Ve hře si nevolíte obtížnost, ale je nastavena tak akorát, abyste se v žádném úseku hry nezasekli na dlouhou dobu.

Grafická stránka hry je na poměry next-gen grafiky slabší. Vadí mně hlavně textury v malém rozlišení, postavy mají málo polygonů a jejich obličeje nejsou vyvedeny do nějakých ohromujících detailů. Někdy nesedí synchronizace úst s mluveným slovem a také často dochází k propadu FPS, což mne při takové míře detailů (tedy skoro žádné) udivuje. Naopak velmi pěkně působí nasvícení scén, lans-flare efekty a částicové efekty. Celá hra se odehrává za noci, takže ponurá atmosféra ze hry přímo dýchá. Škoda jen celkového grafického kabátku, který je spíše průměrný. Naopak zvuky a hudba je do hry zakomponovaná náramně. Kvalita zvuků a ruchů je i dána tím, že při útoku démonů jsem se několikrát lekl. Do hodnocení grafiky bych ještě trochu netradičně zahrnul level design, který počítá s překvapivým nápadem – zahrnout do hry kočky domácí! Kočka domácí je totiž médium, které v mnoha potvrzených případech vycítí přítomnost ducha a reaguje na něj syčením a vrčením. Ve hře tak můžete posednout kočku (nebo kocoura, těžko se to odhaduje) a díky ní (němu) se dostat na místa, kam byste se jako duch normálně nedostali. Samozřejmě se tato událost odehrává pouze na předem určených místech, takže se nebojte, že byste po celém Salemu létali v kožichu těchto domácích mazlíčků.

Hru Murdered: Soul Suspect jsem si dosytnosti užil i navzdory ne zcela povedené grafice. Může za to hlavně atmosféra a zvolené téma, které se mi trefilo do vkusu. Navíc miluji sbírání různých kravinek, takže mě už opravdu chybí jen pár věcí dodělat a budu mít svou první platinovou trofej. Proto této hře uděluji 60 % s vědomím, že se mnou možná mnozí čtenáři našeho portálu Gamepark.cz nebudou souhlasit.