Herní průmysl nabízí svým fanouškům spousty a spousty rozmanitých simulátorů, které jim vždy dopřejí zcela jinou herní náplň, míru zábavy i poměr realističnosti vůči arkádovosti. Existuje na naší planetě vůbec někdo, kdo, když už nemá tu možnost ve skutečném životě, by si nechtěl zahrát na zvedače nákladu ve skladu? Kdo by se nechtěl vtělit do staré babičky na její cestě od křesla ke stolku s ovladačem? Kdo by nerad ozkoušel život umývače nádobí někde v restauraci, kam nevstoupí ani noha? Ano, i takovéto simulátory je možné na internetu nalézt, a když už ne právě tyto, tak s klidem jiné kousky s ještě mnohem podivnější zápletkou. Série Mount & Blade však podobně geniální nápady bez problémů zadupe do země, neboť snad každý malý kluk si rád hrával na rytíře, a právě to je její náplní. Žádné velké změny témata naštěstí neproběhly ani v nejnovějším díle série s názvem Mount & Blade: Ohněm a mečem. I tak se zde však nějaké ty novinky nalézt dají. A jaké?
Pokud nepatříte k lidem, jimž Mount & Blade již někdy na oči přišel, pak můžete už při prvním pohledu na okolní obrázky říct, že hra asi nebude patřit ke graficky nejpůsobivějším. Ona se totiž zaměřuje na jinou a zároveň mnohem důležitější stránku věci, na hratelnost. Tu si navíc piluje již od prvního dílu, takže oproti grafice, která se nijak zásadně ze zad nezvedá, neustále nabírá na komplexnosti a na zábavě, již vám dopřeje. Oproti sériím jako je Call of Duty ale příliš velké možnosti v oblasti zlepšování se zatím nedostala. Přesto si se svými třemi „díly” docela stojí. Původní Mount & Blade i rozšíření M&B: Warband a M&B: Ohněm a mečem pokaždé nabídly odlišné prvky a možnosti, což se vede dokonce i rozšířené edici Ohněm a mečem. A v jakých oblastech takto malé oživení původní hry zasáhlo?
Srovnáme-li klasická RPG, ať už fantasy či na reálných základech si stavící, s Mount & Blade, bude tu jedna věc, která jej k nim žádným způsobem nepřipodobní. Pramálo RPG se totiž vydalo cestou bez příběhu, bez romantických hlavních hrdinů a bez drastické zápletky, jež obvykle zahrnuje záchranu světa, princezny nebo alespoň vlastního zadku. Mount & Blade byl, je a pravděpodobně vždy i bude simulátorem, kde nezáleží na vašich citech a lásce, nýbrž na vámi spravovaném území a na počtu nepřátelských jednotek, které padly při boji s vámi. Tak jako tak, M&B: Ohněm a mečem vás nenechá v oblasti příběhu chladnými. Ve skutečnosti vás vnese do období Rzeczpospolity, což vám ne zcela náhodou může zavánět východní Evropou, o níž koneckonců v celé hře jde.
Toto období je známo pro své krvavé války, jichž si ve hře užijete do sytosti. Proti sobě se v singleplayerové kampani postaví několik mocností, přičemž vy budete stát za jednou z nich a na vás bude, aby váš stát prosperoval a byl zdaleka největší a nejúspěšnější na kontinentu. Státy, které vám dají přičichnout svými meči, jsou Rzeczpospolita Obojga Narodów, carská Rus, Švédsko, Ukrajina a Krym. Ne, že by státy, které se zapojily do druhé světové války, nebyly rozmanitější a vojensky zajímavější, ale věřte, že právě východ vám brzy přiroste k srdci, a pokud se vám bude dařit, tak i k majetku, tudíž vám nakonec všichni ostatní panovníci budou leštit papuče, zatímco vy budete sklízet hrozny úspěchu a rozšiřovat se kamsi dále směrem na západ, protože zde již nebude co dobývat.
Oproti prvnímu dílu však M&B: Ohněm a mečem zašel s příběhem stokrát dále. Dokonce tak daleko, že je příběhová linie založena na knihách autora oceněného Nobelovou cenou Henryho Sienkiewicze. I přesto však příběh nepatří k nejvybranějším, ačkoli nabízí celé tři cesty, jakými vás bude vést, a celou spoustu vedlejších questů, které však většinou zahrnují pouhé zabíjení nepřátelských armád, rabování vesnic a obléhání hradů, k tomu. I tak se ale jedná o novinku, kterou singleplayer potřeboval, neboť alespoň částečně oživí jinak bezcílné putování krajinou a zabíjení všeho, co se hýbe a má nad sebou nepřátelskou značku.
I ono bezcílné putování však mělo v prvním díle své kouzlo. Zdejší herní svět je totiž obligátní a nabízí spoustu možností, jak se vyřádit. Než se ale do nich budete moci skutečně opřít, nejprve bude třeba získat alespoň nějaké základy pro svoji armádu. Malý človíček, co chce dobýt svět, to se nikdy nevyplácí. Jakožto hlavní hrdina sice nad zbylými jednotkami budete stále držet jistou větší sílu a neporazitelnost, ale až by proti vám stanula armáda o 300 mužích a vy byli dočista sami, pak by vaše válečnické a taktické schopnosti nikdo příliš neocenil a o pět vteřin později by vás vezli na popravu, aby se nad vaší ubohoučkou armádkou nezasmáli jen oni, ale i obyvatelé města. Nakoupíte-li však armádu hodnou skutečného generála, nejenže vás nedají na popravčí špalek, ale s klidem můžete k jejich městu přijít, zaklepat na bránu, a když neotevřou, vyrazit ji a z města i jejích obyvatel udělat ohořelé trosky a popel.
Naverbovat dostatečně schopnou armádu však není jen tak. Kromě zkušeností, které teprve musejí získat, se neobejdou ani bez pořádné výzbroje, kterou musíte koupit pro úplně každého z nich. Samozřejmě mají něco málo již od naverbování a jisté zdroje výzbroje jsou vyhrané bitvy, avšak skutečná kvalita se bez pořádného tréninku a vložení peněz neobejde. Naštěstí jsou někteří z vašich vojáků méně a jiní více důležití a schopní, takže ve výsledku se budete starat jen o pár vyvolených a zbylé necháte jejich osudu. Ale i tak bude třeba držet morálku nad úrovní mrtvolného ticha, protože dokonce i vaši najatí vojáci mohou utéct, a pokud budou zabiti v bitvě, nejenže to jejich kamarády nijak neposilní, ale zároveň už se k vám nikdy nevrátí, takže by se tím pádem utracené peníze staly vyhozenými z okna, přestože by při tvrdém výcviku z těchto bojovníků vzešla sláva a ještě větší bohatství.
Pokud se vám ale nechce, není vůbec nutné se zahazovat se svojí armádou, avšak potom nemůžete čekat, že až vyrazíte na karavanu, kterou hlídají desítky, ne-li stovky mužů, váš úspěch bude vcelku diskutabilní. Jedná se ale o simulátor v pravém slova smyslu, a tak, pokud hře věnujete dost času, se nakonec může stát, že v ní budete tak dobří, že vás jen tak nějací protivníci nezastraší. Máte-li ale na svém písečku raději hezky čisto, po chvíli vyjednávání nebude třeba se na bojovníky ohlížet vůbec, protože alespoň malá část území se dá získat i mírovou cestou. Pak, když budete mít dostatečné diplomatické vztahy, vás ochrání spojenci, pokud vás bude chtít o vaše území připravit jiný ze států.
Hra skutečně exceluje v možnostech, které hráčům nabízí, a než si konečně ozkoušíte poslední z nich, uběhne neskutečná spousta času. Zvětšování území, práce s penězi, rozšiřování měst a i mnohé další jsou jen drobky z chleba, jenž hra ve skutečnosti nabízí. Kupříkladu si lze hospodařit s penězi jejich ukládáním do bank, díky čemuž vás o ně nepřipraví protivník při vojenských taženích a zároveň vám postupně bude narůstat jejich počet, až nakonec zainvestujete. Nejedná se o ekonomiku hodnou simulátoru spravování města, avšak pro potřeby hry se jedná o bezvadný výstřelek, který budete mít při hraní zaručeně chuť alespoň na chvíli zakusit.
Většina z toho, co bylo jmenováno, se nacházelo už v původní hře. Ve skutečnosti kromě příběhu a dobového zasazení M&B: Ohněm a mečem nic moc nového nepřináší a jedná se spíše jen o maličkosti, kterých je sice dobré si všimnout, ale ve skutečnosti byste se obešli i bez nich. V případě soubojového systému ale můžeme být jen rádi, že se dočkal tak mála změn, protože jeho preciznost by změnami nemohla být jinak než pošpiněna. Když zde jdete do boje, cítíte se, jako že jdete do boje, a nezáleží na tom, jestli si hru užíváte z pohledu první nebo třetí osoby. Když vaším kopím někoho zabijete, cítíte se jako králové, což se v multiplayerovém klání ještě několikrát prohlubuje. Co se soubojů týče, M&B je skutečně hrou na pravém místě, a komu se pro jejich nerealističnost nelíbí souboje ve většině jiných RPG, pak zde bude navýsost spokojen stejně jako v případě předchozích dvou dílů.
Pečlivé míření a propracovávání každé rány však nebude nutné pouze s holými pěstmi, neboť s nimi byste se ve zdejším světě příliš dobře neuživili. Tedy, zkusit ručně zmlátit 100 vojáku vyzbrojených kopími, meči a mušketami, to klidně můžete, ale o výsledcích snad ani nemusíte nijak zdlouhavě přemýšlet. Naštěstí i vy máte šanci výzbroj nakoupit u obchodníka, a to nejen meče a oblečení, ale taktéž kupříkladu koně či granáty, s nimiž bude výhra opět blíž k vám. Rozmanitost zbraní je obrovská, ale na určité kousky musíte nejprve získat dostatečné schopnosti a zkušenosti. Odměnou vám však bude větší síla a rychlejší zabíjení, či, v případě zbraní na větší vzdálenost, rychlejší přebíjení a kvalitnější kulky. Variabilita vyzbrojování se a volení kombinací vašich zbraní je obrovská, a než najdete to pravé ořechové, bude vám to pár chvil trvat.
Velkým lákadlem na celé sérii je multiplayer, který zároveň patří k nejpropracovanějším částem hry. V jediném souboji se lze utkat s více než sto hráči, přičemž samotný počet je omezen servery a ne hrou. Při následném utkání si nejprve vyberete classu, jako například jezdce na koni či mušketýra, a vyrazíte s tím, že po každé smrti lze nakoupit výzbroj za peníze vydělané zabíjením nepřátel. Samozřejmě je ale nejprve nutné se seznámit s mapami, jichž je na výběr poměrně dost stejně jako herních módů. Ty nově zahrnují kromě již vyšumělého obléhání hradu a vzájemného zabíjení i mód Captain Team Deathmatch, kdy na každé ze stran je jeden kapitán, který následně svůj tým ovládá a celkově zodpovídá za taktiku a vítězství týmu.
Multiplayer je ale zároveň několikanásobně těžší než single, takže se před vypravení do boje bude třeba řádně připravit. Stačí jedna, dvě rány a padnete mrtví k zemi. Ani osvojení si výběru třídy vzhledem k fázi kola není nic snadného, ale nakonec si uvědomíte, že tak skvělý zážitek vám ani přes otravné taktizování a přemýšlení nad strategiemi žádná jiná hra nedopřeje. Graficky by ale M&B přece jenom mohl být o pár tříd výše, avšak takovým malým povzbuzením je, že oproti předchozím dílům se autoři rozhodli s grafikou alespoň něco málo udělat, a tak nyní vypadá o kapku lépe. S bugy se však nepodařilo udělat zhola nic, a proto se stále dá kopím zabít pouhým sekáním do dveří, za nimiž někdo stojí, lze se propadnout krajinou a taktéž je možné se doslova zaseknout v textuře, odkud vám nic jiného než smrt nepomůže.
Pokud se dá o Mount & Blade: Ohněm a mečem něco říct, pak to, že se vůbec neliší od svých předchůdců. Snad jen pár odlišností by se dalo najít ve zbraňovém arzenálu, který nově zahrnuje i muškety a další zbraně z modernější doby, a v multiplayeru, kde je odteď k nalezení i mód Captain Team Deathmatch, jenž kláním více hráčů dodává na atraktivnosti, ale jinak prakticky žádné novinky nečekejte. Jde o ten starý dobrý Mount & Blade, který mnozí měli rádi a mnozí nesnášeli, přičemž M&B: Ohněm a mečem na tom nic nezmění. Jako samostatně spustitelný datadisk je ale pro hráče, kteří nehráli první díl, skvělou volbou, protože z původních principů nabízí vše a tu a tam i něco navíc, což se ve výsledku rozhodně hodí. I tak by se však mohl trochu více odvázat, protože pro vlastníky původního Mount & Blade neexistuje jediný důvod, proč by si hru měli pořídit. Za nás dáváme 60%.
