Mount and Blade

Osudy některých her jsou skutečně neuvěřitelné. Například kousek jménem Mount and Blade, který pochází od neznámého tureckého studia. Za úspěch by se dalo považovat už to, že se vývojářům povědomí o hře podařilo protlačit až na Západ, byť v nikterak masové míře. Pak už by člověk od Mount and Blade nic moc nečekal. Maximálně tak zprávu oznamující, že studio zkrachovalo a vývoj se ruší. Takový je totiž osud spousty titulů vznikajících na vývojářském „divokém západě“, kde se tým často dostane k několika finančním injekcím od nadšených investorů, kteří pak skončí ve vězení, ale tím to také hasne.

 

 

V případě Mount and Blade to ale naštěstí nezhaslo, ba právě naopak. Vývoj trval hodně, ale opravdu hodně dlouho. Takovou dobu by možná neměli nervy ani leckteří západní vývojáři a vydavatelé. Položení základních kamenů sahá do daleké doby, ovšem již v roce 2005 byla k dispozici první betaverze k veřejnému otestování. A ta byla, byť v řadě dalších verzí, k dispozici ještě tři roky. Dalo by se říct, že Mount and Blade je takovým tureckým Stalkerem. Toho zachránilo vydavatelství THQ a Mount and Blade se chopili obchodně zdatní Švédové z Paradox Interactive. A hra konečně vychází, i když prodejní verze má interně vtipný název „beta 1.0“. A stav produktu tomu místy odpovídá.

 

 

O co v Mount and Blade jde? To je možná právě ten největší tahák celé hry. Autoři vás totiž zavedou do poměrně vzdálené minulosti, konkrétně do středověku a nechají vám prostor pro celou řadu akcí, bojem počínaje a diplomacií konče. Nutno podotknout, že ze všeho nejdřív mělo být Mount and Blade víceméně klasickou akcí se specifiky středověkého boje, ovšem Turkové byli hodně megalomanští a něco tak přízemního, i když pro západní hráče velmi atraktivního jim nestačilo. Nechali se tak trochu inspirovat strategickou sérií Total War, a přestože tu nebudete komandovat rozsáhlé armády, přece jen dostanete na bedra naloženu slušnou dávku obvykle strategických činností. Na papíře to může vypadat dobře, ale vzniklý mix je snad až příliš nesourodý.

 

 

Na počátku to přitom celé vypadá dost komorně. Hezky v klasickém stylu si vytvoříte postavu, kdy nejprve odpovídáte na sérii otázek určujících původ (byť s velmi malým následným přesahem do hry), poté investujete první bodíky do čtyř tradičních vlastností a celé řady umění, jako je schopnost zacházet s určitými zbraněmi, střelba, obchodování, vyjednávání apod. A na závěr si v poměrně komplexním editoru vytvoříte svůj zevnějšek. Ano, akční a strategickou žánrovou škatulku rozšíří ještě velmi silné prvky RPG.

 

 

Když hupsnete do hry, budete se možná cítit poněkud ztracení. Čeká vás totiž pohled na svět seshora, kdy vidíte několik městeček. Nejprve je zapotřebí se zúčastnit několika tutorialových kol, abyste měli vůbec jasno, co a jak. Pokud byste chtěli tutoriálem projít opravdu dokonale, a popravdě je docela těžké se tomu vyhnout, strávíte s ním možná až příliš času. Podobně jako celá hra je totiž jaksi rozplizlý a vysvětlující jednotlivé herní fragmenty, méně už však to, jak jsou spolu provázány. Ale trpělivost se vyplácí, protože aspoň část hry vás následně odmění velmi netradičním a svěžím zážitkem.

 

 

Z Mount and Blade každým coulem sálá původně záměr vývojářů, tedy vytvořit středověkou akci. Bitky jsou totiž stále jeho hlavní součástí. Zásadním rozhodnutím, které dříve či později budete muset udělat, je to, zda se budete orientovat směrem k využití meče či kuše. Obě zbraně sice můžete nosit najednou, ale těžko se stanete mistry v užívání obou dvou. Ani šermíř se čas od času neobejde bez střelby a naopak, ovšem jeden styl boje byste měli mít opravdu vypilovaný. Ty se ještě následně odlišují, například v případě chladné oceli na obouruční a jednorurční meče. Druhé potom lze doplnit ještě o štít.

 

 

Bitky jsou v podstatě navrženy poměrně jednoduše a neovládají se nijak obtížně. Vlastně vám k šermování či střílení stačí pouze myš. Osobně jsem preferoval souboje na blízko, protože jsou prostě zábavnější a záživnější. Navíc na první pohled jednoduché šermování nabízí až nebývalou atraktivitu. Je třeba se neustále pohybovat a držet si nepřítele od těla. Pokud máte štít, pak se jím v příhodných chvílích bránit. Pokud ne, aspoň blokovat soupeřovy rány vlastní zbraní. Hra navíc registruje pohyby myší a na základě toho vypočítává trajektorii rány. A samozřejmě je rozdíl, když zasáhnete přímo do hlavy, nebo když se trefíte jen do nohy. Krví se rozhodně nešetřilo, a tak to ve středověkých rubanicích má být. Poměrně brzy si můžete obstarat koně – na něm jsou potom souboje ještě zábavnější a variabilnější. Obzvlášť když se na ořovi vřítíte do klubka nepřátel a několika dobře mířenými údery je rozrazíte do všech stran. Pak si připadáte jako skutečný středověký hrdina.

 

 

Aby toho nebylo málo, můžete si ve městech najímat pobočníky a přisluhovače. Časem tak získáte docela solidní soukromou armádičku a stanete se důležitým faktorem v zápolení pěti frakcí. Parťáci disponují poměrně slušnou umělou inteligencí a dokáží využívat zbraní či brnění, které mají k dispozici. Těch najdete v Mount and Blade neuvěřitelné množství a brzy zjistíte, že se velmi liší. Časem si budete vybírat muže podle toho, čím disponují a jaký styl boje vyznávají. Ve většině potyček je můžete nechat svěřené umělé inteligenci, ale samozřejmě nastanou chvíle, kdy máte vlastní představu nebo potřebujete pomoct. Potom se hodí sice omezené, ale dostačující portfolio základních příkazů. Těch ale vaši svěřenci uposlechnou je ve chvíli, kdy je to přímo neohrozí na životě. Odlišný pocit budete mít zřejmě z obléhání a dobývání pevností. Umělá inteligence totiž zjevně funguje dobře pouze na otevřeném poli (hodně záleží také na okolním terénu, který se dá využít v taktice), zatímco v uzavřenějších prostorách se boj začne zvrhávat do nekontrolovatelné řežby. Vznikají pak nepřehledné chumly vašich a nepřátelských jednotek, které se zcela nerealisticky mlátí.

 

 

Přes určité výtky je ale bojová část velmi povedená, a když si zvyknete na její určitá specifika, bude vás středověký boj bavit. Jenže to je jen část, byť ta větší. Kromě toho se aspoň v menší míře budete muset starat o management. Abyste něčeho dosáhli, potřebujete se totiž stát lenním pánem. Léno v podobě města a jeho přilehlého okolí dostanete od panovníka výměnou za vojenskou loajalitu. A tak, když vás povolá, musíte sebrat svou armádu a vytáhnout do boje. Na druhé straně ale můžete v lénu vybírat daně a zvelebovat své panství. To by bylo hezké, ovšem zásahy do vlastní hry jsou minimální. Naopak to často vypadá, jako kdyby strategická a bojová část byly do sebe naroubovanými hrami, kterým to zrovna moc neklape.

 

 

Je to docela škoda, protože jinak Mount and Blade určitě stojí za pozornost. Pravda, grafika má svá nejlepší léta za sebou, ale na to si zvyknete. Středověké boje mají však každopádně své kouzlo, které vás bude bavit docela dlouho. Jen je třeba si nějak odmyslet to, co se příliš nepovedlo a zaobírat se hlavně právě bitkami. Pak máte šanci si hru dobře užít. Autoři navíc nekončí s podporou, takže několik budoucích patchů by Mount and Blade mohlo posunout zase o kus dále – 70%

Poznámka: Pokud si chcete hru vyzkoušet, máte možnost, na oficiálních stránkách je k dispozici trial verze, omezená na level 6 vaší postavy. Pokud se již těšíte na plnou hru, počkejte si na 13. listopadu, kdy u nás Mount and Blade vydá CD Projekt s českými titulky.