Předešlý ročník dojel především na technické chyby, které sice přímo neznemožnily další postup ve hře, ale na výsledném dojmu rozhodně nepřidaly. Na stejné vlně se vezly i předchozí hry od těch samých vývojářů. Nemalý podíl na zklamání fanoušků měla i neexistující inovace a používání pořád toho samého formátu. Abychom začali trochu pozitivně, tak začátek se sluší říct, že hra přece jen doznala velkého vylepšení. A to manažerského kariérního režimu, který závodění pěkně ozvláštní. Především si můžeme vybrat vhodného sponzora, týmové barvy a vyšperkovat si samotného jezdce i stroj, na který usedne. Samozřejmě to není povinností a místo plánování akcí, dosazování kolegů do týmu a přemýšlení, jak utratit těžce vydělané peníze, zkrátka můžete naskočit na motorku a závodit jak je libo. Osobně bych řekl, že manažerský režim je spíše takový dodatek, jenž notně prodlouží herní dobu a ozvláštní repetitivní závody. Slouží jako doplněk samotné kariéry, tedy bych doporučil věnovat se mu až po dohrání závodů.
Co se módů týče, tak kromě kariéry na vás čeká i Quickplay, kde se za jakéhokoliv závodníka rovnou vrhnete do akce bez jakýchkoliv starostí kolem a nemusíte řešit ani tým, či jeho složení. Z online závodů nechybí klasický multiplayer a lokální split-screen, kde si to můžete rozdat s kamarádem. Tento mód se v dnešní době jen tak nevidí, ovšem podporu má kvůli staršímu enginu, takže v příštích ročnících bych na něj moc nevsázel. Možností je každopádně zkrátka požehnaně a pokud máte strach, že dohrajete kariéru a pomalu budete čekat na další díl, tak vás hra rychle vyvede z omylu. Znovuhratelnost hraje první housle a variabilita motorek i okruhů se postará o minimálně dvacetihodinovou zábavu. A milovníci soupeření, kteří se v závodech přímo vyžívají, si mohou tuto dobu minimálně zdvojnásobit.
Titul simuluje letošní MotoGP, tudíž zde najdeme vůbec největší výběr dostupných závodníků, a pochopitelně se dostalo i na české a slovenské zástupce. Přípravka Red Bull Rookies Cup má ve hře také své místo a nabídne bohatý, relativně rozmanitý set motorek. A to dokonce i historických kusů, u kterých nejednomu pamětníkovi zaplesá srdce. Potěší i všech osmnáct tratí včetně brněnského okruhu. Věrně odpovídají předloze, takže nějakých nepřesností a odlišností si s největší pravděpodobností nevšimnou ani zapálení fanoušci série a závodů obecně. V budoucnu bych uvítal i možnost nějakých turnajů, pořádaných stejně jako u ostatních závodních her. Duch MotoGP se nezapře a i mě, člověku, který hrál předešlé díly této série před mnoha lety a počin z roku 2015 dohrál se znuděným výrazem na tváři, nový ročník přímo učaroval a motivoval zlepšovat se ve hře. A to se většinou hry po dohrání už nedotknu.
Hlavní výtku mám ovšem opět k technické kvalitě. Titul běží, na rozdíl od MXGP 3, na starém, v dnešní době nepříliš použitelném enginu, a tak se zde bohužel objevují stejné neduhy jako v předchozích počinech od Milestonu – doskakování textur, rozostřování vzdálenější objektů a nepříliš detailní okolí. Naštěstí to částečně vyvažuje vynikající optimalizace, kdy ani při závodě s 32 jezdci nepocítíte pokles snímků za sekundu nebo nepříjemné trhání. Stejně tak se tvůrci poučili i s nahrávacími časy. Během nich si můžete v klidu vychutnat celou scenérii, prohlednout si trať, promyslet taktiku a potom se vrhnout do akce. Jen škoda zpracování, kvůli kterému detailnost okruhů tolik nevynikne. Ani na konzoli PlayStation 4 jsem nezaznamenal jakékoliv problémy či bugy.
Největším plusem je pochopitelně jízdní model. V něm tvůrci Milestone excelují a pokud je něco, proč byste si měli hru zahrát, pak je to právě samotná jízda. Je intuitivní, ideálně vyvážená a nenajdete zde ani vyloženě arkádu, ani simulaci, která vás potrestá za každou chybku. Pohyb motorky, odezva okolí, vše působí živě a nikdy tedy nenarazíte na pocit, že by to mu něco chybělo. Začátečníci si na tempo hry budou muset zvyknout, především kvůli rozložení samotného okruhu. Konec konců, hra se řídí reálnými předlohami a kdyby každý zvládl projet celou trať na jeden zátah bez nějakého toho škobrtnutí, nebylo by to to pravé MotoGP.
Zamrzí ovšem nemožnost upravovat si citlivost na ovladači. Ta je sice vcelku vyvážená a akcelerace spolu s brzděním je plně ve vašich rukou, ale přesto bych ocenil vice položek v nastavení, než jen přemapování několika tlačítek. Jde spíš o takový placebo efekt, jelikož vám hra nedovolí pozměnit na konzolích téměř nic. U PC verze zamrzí absence kurzoru a věřte, že limity starého enginu budou znát téměř na každém kroku. Sem tam se neubráníte ani dojmu, že titul zůstal co se týče technického stavu někde na půli cesty a hratelnost v kombinaci s grafickou stránkou MXGP 3 by byla daleko lepší volbou.
Abych pravdu řekl, od nového ročníku MotoGP jsem toho moc nečekal. Závodní hry od vývojářů z Milestonu jsem měl sice vždy rád, ale poslední díl z roku 2015 vzal za své a já se pomalu připravoval na další zpackaný pokus vylepšit si reputaci u fanoušků. Naštěstí jsem se spletl a MotoGP 2017 je přesně to, co série potřebovala. Nejde jen o drobná vylepšení, především potom nový režim, ale hlavně o samotnou hratelnost. Ta je směsicí arkády i lehčí simulace, což potěší obě strany, a I když by se to nemuselo na první pohled zdát, tak je tato kombinace ideální.
V čele s herními módy jako Quickplay, multiplayerem I samotnou kariérou se jedná o dlouhodobý zážitek, který neomrzí ani po několika hodinách hraní. Jízdní model je bez přehánění jeden z nejlepších, který závodní hry za poslední dobu okusily a pokud vám je líto, že na trhu hrají prim závody se čtyřmi koly, při dunění motorů máte eufórii a dokáže hře odpustit uspěchaný technický stav, potom je tento počin právě pro vás. Hra si plně zaslouží 80 % a kdyby se tvůrci zaměřili I na další důležité aspekty, mohlo být hodnocení o píď vyšší. No nic, nezbývá než doufat, že všechny neduhy a komplikace smaže příští ročník a nabídne nám bez kompromisu ty nejlepší závody na dvou kolech.
