MotoGP 10/11

Loni na podzim jsme se po dlouhé době konečně dočkali kvalitních formulí na všechny hlavní platformy včetně počítačů. V oblasti silničních motorek je situace krapet odlišná – s naprostou pravidelností zde vychází nové díly série MotoGP od Capcomu. Loňský ročník byl takový nemastný neslaný a rozhodně jsme nemohli prohlásit, že by byl přesně tím, co by si každý motorkářský fanoušek přál. Vypovídá o tom i naše hodnocení 60% v recenzi MotoGP 09/10. Nové pokračování tedy mělo relativně snadnou pozici, protože pokořit minulý ročník nebylo nijak těžké. Na druhou stranu tvůrci museli opravdu máknout a přijít s razantními inovacemi. Jakým směrem se nakonec vydali a máme tu čest s nejlepší závodní hrou s motorkami v hlavní roli, která by skutečně byla zábavná?

Hned na začátek musíme říci, že dojmy z MotoGP 10/11 máme značně rozpačité. Zatímco v nějakých směrech jsme byli mile potěšeni, v něčem hra naopak dost zklamala. Základem se stal režim kariéry, který má evidentně za cíl navodit podobný dojem jako v Gran Turismu 5, tedy ryze závodní hře pro PlayStation 3. Zkrátka uvede vás tradičně coby neznámého jezdce a díky RPG možnostem se vypracováváte na vrchol. Nezní to sice dvakrát originálně, ale na pobavení by to mělo dostačovat. Jak celý systém funguje se naučíte hned v úvodu prostřednictvím tutoriálu. Počínaje ovládáním samotné motorky až po sbírání zkušeností v kariéře.

Ještě než se do tohoto úvodu dostanete, čeká vás úplně první šok. Tím je zpracování celého menu, které vypadá doslova odporně a nemoderně. Nic proti jednoduchým tvarům, ale čekali bychom alespoň trošku sexy a moderní design, třeba jako v již zmíněném Gran Turismu. U nějakých her by nám odporné menu bylo docela fuk, tady v něm ale trávíte vcelku hodně času. Režim kariéry totiž nabízí komplexní zážitek se vším všudy. Jednak jde o přípravy na další zápasy, ale musíte lehce managerovat celý chod týmu. Počínaje najímáním mechaniků a PR manažerů až po rozvoj a vývoj nových součástí pro vaše motorky, které lze následně implementovat přímo do svého stroje. Postupem času si tímto zvyšujete výkon své motorky, stejně jako získáváte vy lepší skill, vstoupáte v žebříčku jezdců… klasika a nic nového pod  sluncem.

Pro každý závod vám váš virtuální průvodce dává cíle, tudíž se nepočítá s tím, že byste se hned umisťovali na prvních příčkách, ale stačí být třeba v první desítce. Jezděním závodů se vám tedy vylepšuje celkové hodnocení, ale získátáve na své konto i peníze a přičítají se vám zkušenosti. Kariéra působí skutečně komplexním dojmem a na práci toho máte plno. Nezmínili jsme zatím třeba uzavírání smluv se sponzory a mnoho dalšího. Rozhodně u tohoto módu vydržíte dost dlouho a jde o stěžejní část MotoGP 10/11. Jednu výtku ale přeci jen máme – nepodařilo se hru zosobnit a působí vcelku sterilně. V tomto směru by si měli tvůrci vzít inspiraci třeba od Codemasters, respektive jejich DiRTu, kde s jezdcem doslova žijete. Tady nic podobného není, a tak prostě jen závodíte a závodíte.

Jak napovídá samotný název, hra má kompletní licence MotoGP. V kariéře začínáte na nejméně výkonných 125kách a přes jednotlivé třídy se vypracujete až do série MotoGP. Nechybí tedy logicky ani licence na všechny hráče, tratě a týmy podle sezony 2010. Už dopředu tvůrci všem slíbili, že vydají zdarma stažitelný balíček s updatem na sezónu 2011. Popravdě řečeno trošku zvláštní logika a nechápeme vydání hry zrovna v této době, ale budiž. Zatím se o hře bavíme dost pozitivně – propracovaná a bohatá kariéra, kompletní licence, to všechno představuje skvělý potenciál. Povedlo se ho ale využít a zpracovat kvalitně i další a přeci jen důležitější aspekty, které nás u závodů motorek zajímají?

Právě vzhledem k oficiálním licencím by se mohlo zdát, že půjde o naprostou simulaci. V první řadě musíme zmínit, že si můžete vybírat mezi mnoho nastaveními obtížnosti. Od toho se pak odvíjí aktivování nejrůznějších asistentů, které vám (ne)pomáhají prakticky se vším a skoro by se mohlo zdát, že na nejlehčí obtížnost motorka pojede úplně sama. Není tomu tak, ale doporučujeme přesto volit nějaký střed. Nejnáročnější nastavení – tedy bez jakékoli pomoci – je pouze pro ostřílené matadory v žánru závodů na motorkách. Musím se přiznat, že úplně bez asistentů jsem neměl příliš šancí, bohužel to ale notně neznamená, že bychom získali naprosto realistický simulátor, ba naopak. Řízení a ovládání je pak těžké a zatáčky dělají problém, ale důvody bych hledal jinde, než v příliš realistickém modelu řízení a fyziky. Ta totiž hodně zklamala a kvůli tomu se MotoGP 10/11 pasovalo do skupiny totálního mixu mezi simulací a arkádou.

Na různé zvláštnosti tady narážíte doslova při každém pohybu nebo nějaké akci. Zatáčení jako takové ještě působí vcelku dobře, ale problém máme hlavně s takzvaným ulehnutím na motorku, abyste mohli dosáhnotu ještě vyšší rychlosti. To není si zde můžete dovolit klidně i v začátkách a jezdec to ustojí jako nic. Naopak občas až přehnaně rychle padáte k zemi, načež se znovu resetujete na trať, nebo můžete použít tzv. druhou šanci a přetočit čas zpět před karambol. Hodně to populární featurka prolínající snad do všech závodních her poslední doby. Kolizím se navíc jen těžko vyhnete, pokud chcete jet trochu obstojně. Různých zvláštností, které působí na pohled totálně neralisticky, se objevilo postupně více. Do velké míry za to může i naprosto tupá umělá inteligence, další faktor totálně pohřbívající dojem ze simulace. Například jízda na opravdu dlouhé rovince se pro mne stala noční můrou. Ať se totiž snažíte jak chcete, nepřátelé vás zde prostě bez problémů a dost razantně dojedou a záhy předjedou, zatímco v zatáčkách zase jedou jak kdyby právě absolvovali autoškolu. Umělá inteligence působila vcelku dobře po zvolení těžší obtížnosti, ale to se přiznám, že jsem zase dostával co proto. Je to škoda, protože i na lehčí obtížnost by měli protivníci jezdit alespoň na pohled slušně a chovat se normálně, jen trochu pomaleji.

Ovládání je ve své podstatě naprosto jednoduché, tedy co se týká kláves. Zatáčí se tradičně pomocí levé analogové páčky. R2 přidáváte plyn a L1 a L2 slouží pro změnu k brždění, motorky mají samozřejmě zvlášť zadní a přední brzdu. To je prakticky všechno, plus na rovinkách využijete ještě tlačítko X pro „položení se na motorku”. Tedy vlastně jak jsme říkali, tady to můžete dělat bez problémů skoro pořád. Na tomto schématu prakticky není co se učit, pak jde čistě o to, abyste zvládli to správné načasování a ovládání pro dosažení co nejlepších výsledků.

Prozatím jsme mluvili především o kariéře a právě ona je skutečně tím nejzajímavějším, co hra nabízí. Opomenout nesmíme ani multiplayer, ten potěší hlavně díky online závodům až ve dvaceti hráčích. Nechybí ani kooperace na jedné televizi skrz split-screen a dokonce lze hrát takto s kamarádem i režim kariéry, což oceňujeme.

MotoGP 10/11 můžeme označit jako nejlepší hru tohoto žánru, ovšem to ještě notně neznamená, že bychom byli spokojeni. Bohužel dojmy z hraní jsou nakonec rozporuplné především kvůli několika zvláštnostem. Především nás zklamala fyzika, což je zrovna to nejdůležitější. Od realistického chování má dost daleko, ale jako v ryze zábavné arkádě jsme si také nepřipadali. Tyto mixy, u nichž nemají tvůrci jasně stanoveno, čeho chtějí dosáhnout, moc nemusíme. Od minulého dílu nedošlo k žádným významným změnám k lepšímu, snad jen kariéra se dočkala větší propracovanosti. My bychom si konečně přáli zmodernizování vizuální stránky a propracovanější engine fyziky. Další kudrlinky nechť si tvůrci přidávají až potom, co vytvoří fungující základ. MotoGP 10/11 se tak nepodařilo dosáhnout zdaleka takového ohromení, jako u formulového bratříčka F1 2010. Náš finální ortel tak zní pouze 65 % a víc ani chlup.