MotoGP 08

Zatímco loni se Capcomu podařilo ukořistit licence k hernímu zpracování MS silničních motocyklů pouze pro konzole a PC hráči se proháněli na dvoustopých mašinách pod vlajkou THQ, letošní ročník je ve znamení velkého sjednocování. Manažeři Capcomu hodili na stůl největší balík peněz, a tak se MotoGP 08 koná pod záštitou jediného vydavatele, který práci na tomto titulu svěřil studiu Milestone. Osmnáctka tratí, 77 reálných jezdců a výkonné stroje s nablýskanými kapotami – tohle zaručuje vysokou prodejnost a každý to dobře ví. Je však zaručena i kvalita?

 

 

MotoGP 08 nabízí pětici klasických módů: kariéru, quick race, šampionát, jízdu na čas a takzvané Challenges, o nichž si podrobněji povíme později. Celá hra samozřejmě stojí a padá s kariérou. Začínáte ve třídě do 125 ccm a váš cíl je nad slunce jasný: zpřístupnit si královskou třídu Moto GP, získat místo v nějakém prestižním týmu a ukázat Rossimu, Stonerovi a jim podobným, kdo opravdu vládne silnici. Než se ale vydáte přepsat historii motosportu, nejprve si projdete tutoriálem, v němž dostanete podnětné rady podle toho, jak se vám daří na zkušebním okruhu. Naneštěstí hned při výukové misi zjistíte, že lidé z Milestone během procesu vývoje učinili několik nepochopitelných kroků, jež dokážou znechutit zážitek z hraní. Stane-li se totiž, že tutoriál z nějakého důvodu předčasně ukončíte, jako se to stalo mně, když jsem si zamanul napsat úvodní odstavec této recenze, zjistíte, že výcvik nelze opakovat. To je poměrně velká vada na kráse, obzvlášť jste-li v sérii nováčkem. Člověk musí přemýšlet, jestli by neměl hru reinstalovat: protože co když vám ve výcviku poradí nějakou parádní fintu, jejíž neznalost by se v budoucnu mohla stát velkým handicapem? Kdo ví… Raději toho nechme a povězme si něco o samotném závodění.

 

 

Obsazováním čelních příček si odemykáte týmy, do nichž lze přestoupit – a na vás je, abyste si zpřístupnili alespoň jeden tým ve vyšší třídě, jinak ztvrdnete na stopětadvacítkách i pro příští ročník šampionátu. Po absolvování okruhu ve Valencii, který uzavírá seriál MS, si zvolíte, čí nabídku na angažmá přijmout, a kolotoč závodů pokračuje dál. Za dobré umístění dostáváte i kredity na upgrady, jimiž můžete potlačit slabé stránky svého plechového miláčka, pokud nějaké má. Vylepšovat můžete následující parametry: rychlost, akceleraci, brzdění a trakci. Nečekejte dokupování kvalitnějších součástek a hrátky ve virtuální dílně, prostě jen rozhodíte body do statistiky, kterou si přejete vylepšit. Obdobně funguje i nastavování motorky před startem závodu. Vyberete si typ pneumatik, způsob řazení, rychlost zatáčení… Perfekcionisté by si sice mohli stěžovat, že zde není prostor pro opravdu detailní nastavení, jenže na druhou stranu svůj stroj pro danou trať přizpůsobíte v několika sekundách a každá změna v nastavení se viditelně projeví na jízdním modelu.

 

 

K dispozici jsou čtyři stupně obtížnosti, z nichž si tu svou vybere opravdu každý. Například na obtížnost „easy“ jsem se – aniž bych se nějak zvlášť snažil – po nedobře zajeté kvalifikaci ve stopětadvacítkách propracoval z 35. pozice až na bronzovou příčku. Během jediného kola. Povést se mi podobný kousek na obtížnost „šampion“, zřejmě by nastal čas začít uvažovat, kde se u mě v patnácti, když jsem se rozhodoval, co dál dělat, stala chyba. 🙂

 

 

Závody jsou dosti akční, na trati se pořád něco děje a je radost útočit na jezdce před vámi. Pěkný zážitek z rychlých soubojů však kazí několik nedostatků. A za některé z nich by si tvůrci zasloužili nafackovat. Umělá inteligence jaksi „nepočítá“ s motorkou řízenou člověkem z masa a kostí: ostatní jezdci nepochopitelně ignorují hráčovu motorku a nepřizpůsobují se její pozici na trati. Proto se poměrně často stává, že v situaci, kdy jste předjížděni, vás nějaký AI-ňouma bez rozpaků sestřelí. Jako byste pro něj byli vzduch. Díky této stupidní slepotě zůstávají veškeré úhybné manévry pouze na vás, protože každý z jezdců ovládaných AI si bezohledně frčí po své stopě děj se co děj. Též mi vadilo i to, že během závodu téměř nemáte přehled, jak si stojíte. To obzvláště zamrzí, když se pohybujete na čelních pozicích, protože netušíte, zda vám soupeři dýchají za krk, a tudíž je třeba jet agresivně, nebo zda si můžete trochu vydechnout. Chyběl mi mluvený komentář nebo alespoň ukazatel průběžných odstupů. Hra sice informuje o tom, kdo koho právě předjel, ale nějak mě nenapadá, jak by se této informace dalo smysluplně využít. Nepotěšila mě ani nemožnost beztrestně ukončit rozjetou kvalifikaci či závod; pokud se rozhodnete dát si od MotoGP na chvíli pauzu, započítá se dosažený čas a pořadí (v případě závodu na vás tedy čeká strohá hláška DNF), hra se automaticky uloží a sbohem a šáteček.

 

 

Můžete si vybrat ze tří jízdních modelů. Arkádový model je vhodný pro začátečníky, motorka drží na asfaltu jako přilepená; v na zemi se octnete, leda když to do někoho napálíte. Simulační mód je na druhou stranu určen ostříleným harcovníkům. Upřímně řečeno, nedokážu posoudit, jak moc se „simulace“ blíží realitě. Nevím z vlastní zkušenosti, jak se chová motorka v rychlostech okolo 250km/h. Řeknu vám ale, že ukočírovat svůj stroj dá na realistické nastavení pořádně zabrat. Musíte si hlídat stopu a nájezdovou rychlost do zatáček, je třeba být zatraceně opatrný při akceleraci a brzdění, jinak budete využívat chránič páteře a další ochranné prvky častěji, než je zdrávo. Podle výkřiků do tmy z oficiálních fór se však „sim mód“ blíží spíše mainstreamovému chápání pojmu “realističnost”… Mně se nejvíc osvědčil zlatý střed, kdy hraní už představuje jakous takous výzvu, ale ještě se nejedná o festival ošklivých pádů. O realističnosti Moto GP 08 svědčí i neexistence modelu poškození, během závodu se nemění počasí, nezhoršuje se přilnavost pneumatik a tak dále a tak dále. Série nikdy nebyla koncipována pro hardcore hráče, takže to neberte jako nedostatek.

 

 

Kromě kariéry stojí za zmínku snad jen Challenge mód. V něm je třeba probít se padesátkou náročných úkolů, za jejichž splnění se odemknou fotografie nejzajímavějších okamžiků letošních Velkých cen. Mód nedělá ostudu svému názvu (challenge=výzva); jen málokterou z misí splníte hned napoprvé. Škála úkolů je poměrně pestrá: od naprosto nezajímavých („projeď checkpointy v daném limitu“) se postupně propracujete k mnohem zajímavějším kouskům („zajeď okruh s omezeným množstvím brzdové kapaliny”, “drž se vytyčené stopy”). Obtížnost je velmi dobře nastavena; i když budete často skřípat zuby, protože zdárné dokončení mise vám uniklo jen o pár pitomých setin. Stačí prostě jen mít dostatečnou trpělivost – a vše se časem poddá. Challenge mise mají velký tréninkový potenciál, zapomeňte na jízdy na čas na prázdném okruhu: právě při plnění výzev se naučíte jezdit co nejefektivněji, což lze bohatě zužitkovat v šampionátu nebo online závodech.

 

 

 

Zastavme se na chvíli u grafiky, protože k vizuální stránce hry si nemůžeme odpustit několik poznámek. Když se na MotoGP 08 podíváme jako na celek, konstatujeme, že hra vypadá přesně, jak bychom od titulu vydaného v posledním čtvrtletí roku 2008 očekávali. Není to sice extáze typu Crysis, ale rozhodně se nejedná o žádný propadák. Problém ale je, že vizuální zážitek z hraní není konstantní. Co to znamená? Jednoduše řečeno, jednou si MotoGP nezadá s Crysis, jindy se však potácí na úrovni několik let starých her. A tyto podivné výkyvy způsobuje… Počasí. Extáze přichází ve chvílích, kdy povrch trati bičuje déšť. Když kapky vody odletují od kol, v lesklém asfaltu vidíte siluety všech jezdců a kameru zaplavují dešťové kapky. V těch chvílích závodíte jen proto, abyste se mohli kochat pohledem na masu elegantních silných strojů, jejíž jste součástí. Snažíte se udržet svůj stroj na trati, kašlete na obecenstvo, které opět vypadá jak vystřižené z kusů kartonu, a užíváte si. Ovšem když je „jen“ zamračeno nebo nedejbože závodíte v noci (týká se jen okruhu v Kataru), člověk si začne říkat, jestli třeba nemá zastaralé ovladače, protože dění na obrazovce vypadá poměrně nevalně…

 

 

MotoGP je titul, který si získá příznivce svou přístupností a napínavým zpracováním průběhu závodů, avšak není to hra, která by měla co nabídnout hráčům toužícím po hardcore simulaci. Tvůrci se bohužel nedokázali vyhnout několika minelám, jež dovedou pokazit zážitek z hraní, i přesto se ale jedná o vcelku záživné zpracování motocyklových závodů. Udělujeme 70% a doporučujeme vydavateli, aby pro příště zajistil odstranění vad na kráse, protože jich nebylo málo.