Malé vývojářské nezávislé studio Bombservice vytváří sérii Momodora již od roku 2010, kdy vyšel první díl. Už o rok později jsme se dočkali pokračování a potřetí jsme se pak mohli radovat roku 2014. S rokem 2016 přišel čtvrtý díl pro PC, tentokrát s podnázvem Reverie Under the Moonlight. Teprve nedávno se ale hry dočkaly také konzole PlayStation 4 a Xbox One. Zajímavostí je, že tohle studio čítá na pouhopouhé tři vývojáře, kteří tak kromě zmiňované série pochopitelně nestíhají tvořit hry jiné (až na jedinou výjimku – Bunny Swordmaster Story z roku 2011).
Již na první pohled je patrné nestandardní pojetí grafiky. Samotní vývojáři říkají, že se inspirovali osmdesátými a devadesátými lety. Možná někoho napadne otázka, proč by měl hrát hru se „zastaralou“ a dávno překonanou grafikou. Jde právě o to, že tento styl už v podstatě vymizel. Tím se zároveň stal originálním. Pro ty mladší z nás, kdo nezažil dobu, Kdy byl tento druh standardem, to bude něco nového. Pro ostatní pak zase nostalgie. V obou případech však máme k dispozici kouzelnou a jinak nenapodobitelnou atmosféru.
S tím souvisí jedna z mimořádných vlastností hry. Jde o její na dnešní dobu až extrémní nenáročnost na hardware našeho stroje. Minimální požadavky chtějí jen 1.2 Ghz procesor, 2 GB RAM, 256 MB grafické karty a 200 MB místa na pevném disku. Optimální požadavky nejsou o mnoho větší. Dle Steamu si hra již získala na 2540 kladných reakcí a jen 89 záporných. Titul má tedy značný úspěch.
Vzhled i chování hlavní postavy a soupeřů připomíná pohádku. I zde se identifikujeme a vžijeme do postavy půvabného vzhledu. Staneme se totiž jakousi lesní vílou, která je zároveň hbitou bojovnicí. Ve svém arzenálu má luk, kterým na dálku skolí kdejakého lotra. Pro vyřizování si účtů na blízko je vybavena listem. Ano čtete správně, listem. Ten má zřejmě tak ostré hrany, že jej lze využít jako meč.
Naopak proti nám se postaví skřeti i jiné bytosti, všemožně vybavení a schopní. Někteří jen chodí sem a tam, jiní třeba mají štít, který bráním jakémukoliv našemu útoku. A tak je proti nim třeba provést rychlý kotoul a zahájit útok zezadu. Někteří protivníci hází granáty, jež vypustí otrávený plyn. Pokud nás nakazí, začne nám postupně klesat zdraví. Jiní skřetí zase hází ostré nože. Většinu hozených zbraní lze zničit již ve vzduchu, pokud se trefíme vlastním šípem. Protivníků však často bývá tolik a jejich zbraně k nám létají takovou rychlostí, že je problém vše stíhat.
Obtížnost hry skutečně není nízká a i zkušený hráč zde najde nemalou výzvu. O to uspokojivější je samozřejmě dokončení pasáže. Při běhání po mapě se nám po překonaní hrany obrazovky přepne obrazovka do další oblasti. Zcela nepochopitelně však když se vrátíme do předešlé oblasti, kde jsme již vymýtili všechny nepřátele, najdeme je zde znovu. To je dost frustrující a od vývojářů nepochopitelný krok. Nemáme totiž žádnou možnost ústupu, pokud se na nás nahrne spoustu protivníků v nové oblasti.
Při vkročení do další oblasti často máme prostor a čas si rozmyslet taktiku, protože skřeti nás ještě nezaznamenali. Doporučuji si dobře rozmyslet, kam skočíme, na koho odkud zaútočíme a koho jen oběhneme. V následující rychlé mele se totiž již příliš vymyslet nestihne a jde již spíše o záležitost bleskového jednání a reflexů. Kromě živých protivníků si také musíme dát pozor na všelijaké pasti. Jednou ze země třeba trčí nabroušené trny, jindy narazíme na pohyblivé nástrahy, jako je třeba v intervalech ze země dýmící jedovatý plyn.
Nepřijdeme ani o možnost utkat se s nějakým tím obtížným bossem. Ti jsou poměrně nápadití. Rozdáme si to například s bílou princeznou v bílých šatech, která drží krvavý meč a používá nejrůznější kouzla. Jindy vytasíme na rytířku, kterou chrání lukostřelci. Nepřátelé zpravidla oplývají všelijakými kouzly, pokaždé novými, takže je třeba se vždy přizpůsobit a najít novou užitečnou techniku boje. Ve většině takovýchto soubojů budeme s naším protivníkem uzavřeni do poměrně malé arény, takže nemáme ani příliš prostor pro ústup.
Občas je třeba cestu vpřed si otevřít. Obvykle postačí pouhé střílení do určitého místa. Ačkoliv je hra ve 2D a zdá se být na první pohled přehledná, narazíme na tolik různých cest a křižovatek, že se člověk snadno ztratí. Naštěstí je k dispozici mapa s již odhalenými lokalitami. Pochválit lze pěkné prostředí, do kterých se postupně dostáváme. Prozkoumáme modrý tajemný les, ale třeba i temné podzemí. Atmosféru výborně doplňuje pěkná hudba. Soundtrack hry si mimochodem lze zakoupit zvlášť. Těžko hodnotit ozvučení. Sice je v jistém smyslu zajímavé slyšet, jaké zvuky hry mívaly kdysi, avšak některé jsou tak nezvyklé, že někomu mohou časem začít vadit.
Přes všechny nesnáze výše popsané, se čtvrtému dílu Momodora daří držet hratelnost nečekaně vysoko. Narazíme na zajímavé postavy, se kterými povedeme dialogy. Bojujeme s protivníky, prozkoumáváme svět a sbíráme hvězdičky – za zabití i otevřením ukrytých truhel. K dispozici jsou dokonce pasivní i aktivní schopnosti. Ty odemykáme pomocí předmětů, které nalezneme a vložíme do příslušného slotu. Můžeme si tak například doplňovat zdraví, avšak jen několikrát. Poslední výhradu mám k ovládání, které je poměrně neintuitivní a je třeba si na něj pár (desítek) minut zvykat.
Momodora: Reverie Under the Moonlight se soustředil na vylepšení boje, příběhu a celkového herního zážitku. Upřímně jsem od hry očekával mnohem více, přesto rozhodně nejde o špatný titul a spoustu zábavy si určitě užije každý. Zvláště při férové ceně 10 euro (na Steamu je navíc často ve slevě) a nízkých nárocích na hardware, si hra oprávněně dokáže získat mnoho fanoušků. Hodnotíme na pěkných 75 %. Pokud máte rádi old-schoolové 2D bojovky, určitě nešlápnete vedle.
