Přestože Might & Magic: Clash of Heroes mohou někteří vnímat jako předkrm k šestému dílu slavné série, je třeba podotknout, že vůči Střetu hrdinů nebude takový přístup ani trochu fér. Tahle sympatická záležitost, postavená na prostých základech a prodávaná za pár šupů, totiž pod casual kabátkem ukrývá netušenou trvanlivost a návykovost. Na první pohled vypadá CoH vedle M&M6 jako chudý příbuzný. Při druhém (a každém dalším) pohledu si však člověk uvědomí, že první dojem může klamat – a často to dělá. Existuje proto důvod, proč článek o CoH vydáváme až po dlouho po recenzi M&MH6, ač Clash of Heroes očekávané tahovce předcházelo. Hra totiž obstojí i v drsné konkurenci tvořené svým vypasenějším bratříčkem a byla by věčná škoda, kdyby zůstala v jeho stínu.
Pokud vlastníte Nintendo DS, nejspíš víte, že CoH není zrovna horkou novinkou: titul debutoval na handheldech už v roce 2009; po velkém úspěchu se jej tvůrci rozhodli přenést – s příjemným bonusem v podobě online multiplayeru – i na obrazovky televizí a monitory osobních počítačů. Čas se na hře nijak nepodepsal, tvůrci ji překlopili na nové platformy, aniž by utrpěla hratelnost. Síla původního námětu musela být výjimečná, obzvlášť když si uvědomíte, o jak ojedinělý jev se jedná: přechod z handheldu na PC (resp. X360). Výsledkem je příjemná oddychovka, která dá zapomenout na starosti všedního dne.
CoH v zásadě stojí na konceptu “spoj-tři”, na něj pak nabaluje překvapivě propracovanou tahovou strategii a odlehčené RPG prvky. Zdá se to neuvěřitelné, ale tahle zdánlivě maličká hra, kterou mnozí pominou bez povšimnutí, ukazuje, že “spoj-tři” v sobě skrývá netušené možnosti, neprobádané hloubky. Přestože tomu přiložené obrázky asi nenasvědčují, Střet hrdinů není určen pouze obecenstvu z řad casual hráčů, ale zaujme (přesněji řečeno, má potenciál zaujmout) i zkušené harcovníky. Na ně možná dokonce hra míří v prvé řadě, s čímž souvisí i má největší výtka: všechno jde ráz na ráz. Tvůrci jsou celí žhaví ukázat, co všechno si pro vás připravili, snaží se zasvětit vás do tajů svého dílka až příliš rychle. Sotva se seznámíte s jednou featurkou, hra vás okamžitě postrkuje dál, k novým věcem, aniž by vám dala výraznější příležitost osvojit si, co jste se právě “naučili”. To samozřejmě ústí v jistou frustraci, když si zpočátku s některými souboji nedokážete poradit, jak by se slušelo a patřilo.
V příběhové kampani se seznámíte s pěticí sympatických hrdinů, kteří vás jednotlivě provedou královstvím Ashanu, kam zavítali krvelační démoni v rámci tradiční světovládné exkurze (což je věc, na kterou by měl být každý obyvatel fantasy světa zvyklý; divím se, že se nikdy nenajdou podnikavci typu Kolíka-ať-se-picnu, kteří by se specializovali na prodej suvenýrů démonické klientele). Příběh – zápletka časově předchází pátému dílu – zasazený do známého světa je jen příjemnou kulisou, infantilní (a bohužel nenamluvené) dialogy umocňují kouzelnou atmosféru, kterou je hra prodchnutá.
Jádro hry pochopitelně tvoří válčení. Bojuje se na poli tvořícím mřížku nikoli nepodobnou té, jakou znáte z tradičního M&M. Způsob válčení je ovšem diametrálně odlišný, nápaditý a při využití spoj-tři – snad to nevyzní příliš pateticky – třeskutě originální. Základním cílem je vytváření sloupců a řad po třech jednotkách stejné barvy. Jednotky seřazené do sloupců tvoří útok, snaží se probít nepřátelským polem a ubrat hitpointy veliteli nepřátelských armád. Řady naopak zastávají defenzivní funkci, chrání spřátelené jednotky a pohlcují útoky soupeře. Sloupce a řady vytváříte přesouváním jednotek, v každém kole tak můžete učinit několikrát; manipulovat lze přitom pouze s jednotkami nacházejícími se na konci řady. Nepotřebné jednotky lze z pole odstranit, její místo pak zaujmou ty, co dosud stály za ní; podaří-li se vám odstraněním utvořit sloupec či řadu, získáváte bonusový tah. Sestavíte-li dva či více sloupců stejné barvy, vznikne silnější, zřetězený útok, jenž soupeře pořádně potrápí. Nepominutelnou roli hrají také speciální jednotky (draci a podobná sběř), které zabírají více slotů a je těžší je „přinutit“ k útoku – když se to ovšem povede, výsledek je devastující. Jednotky lze na bojiště v určitých intervalech povolávat, neovlivníte však, v jaké sestavě k vám nakráčí.
Bude to znít nadneseně, ale Clash of Heroes mi připomíná atraktivnější šachy a pomalejší dámu. Máte velice (velice) omezené možnosti, jak provést svůj tah (buď přesunujete poslední jednotky v řadě, nebo odstraňujete), avšak důsledky každé akce mohou být nedozírné. Pro efektivní hraní je třeba přemýšlet několik tahů dopředu, potřebujete vykoumat, jak s omezenými prostředky připravit co největší sílu; umělou inteligencí řízený protivník se samozřejmě snaží o totéž a není v tom vůbec špatný. O multiplayeru ani nemluvě.
Mimo soubojový režim chodíte po světě po předdefinovaných stanovištích, kecáte s postavami, dokupujete jednotky, sbíráte suroviny a plníte povinné i nepovinné úkoly. Mohlo by se zdát, že nesoubojová nástavba představuje plnohodnotný herní režim, že se blíží pohybu po globální herní mapě, jak ji znáte z Heroes, opak je ale pravdou. Zatímco v “plnohodnotných” Heroes strávíte největší množství času obsazováním budov, vylepšováním měst a posilováním pozic (a budete se při tom skvěle bavit), CoH se soustředí především na souboje. Při nich se hra cítí v kramflecích, cokoli mimo ně je očividně jen jakousi výplní.
Po vizuální stránce míří Střet hrdinů na uživatele všech věkových kategorií (hra je mimochodem opatřena českým předkladem), komiksová grafika lahodí oku a nezestárne, zápletka zaujme děti a nebude vadit dospělým. Domnívám se však, že souboje míří spíše na starší ročníky, a to svou obtížností, která je spojena s tím, co už zaznělo: hra má příliš rychlý nástup.
Je listopad, nastupují největší trháky tohoto roku. Nicméně pokud byste někde vyšetřili patnáct éček, není moc co řešit – Clash of Heroes představuje dobrou investici. Hru si člověk nejvíce užije po malých dávkách, je to odpočinková záležitost, která ale vydrží pořádně dlouho. Takže až vás unaví rozmáchlost M&M6, oceníte přímočarost a okamžitou přístupnost Clash of Heroes. Oceníte ji ovšem i v případě, že jste se se sérií M&M nikdy neměli tu čest, a potřebujete si prostě jen trochu orazit. 75%
