Micro Machines V4

John se zhluboka nadechl a rozvalil své mohutné břicho v koženém křesle. Necítil se dnes vůbec dobře a zatím nevěděl, jestli za to může ranní hádka s Charlotte nebo finanční zpráva, která se na jeho stole rozevírala jako vražedné čelisti hladového krokodýla. Ta zpráva mu ležela v hlavě už hodně dlouho a v podstatě mu jen potvrdila jeho předpoklady. Společnost si nestojí vůbec dobře, výroba nových titulů je pořád dražší, nové hry pod neznámým jménem se špatně prodávají a tak pořád dokola. Už týdny si lámal hlavu jak z toho ven a ty hádky z Charlotte mu v tom vůbec nepomáhaly. Ach Charlotte. Když si vzpomněl na doby, jak spolu začali chodit, to ještě dělal pomocného programátora a v kanceláři si vždycky po práci užívali sexu. A najednou to uviděl před očima. Ten nápad zatím jen obcházel jeho mysl a on vědět, že ho nesmí vyděsit. Nechal ho plout svým mozkem, mazlil se s ním a on mu vyjevil celé své tajemství. Ano! Ano! To je přesně ono. To je ta věc, na kterou jeho společnost čeká. Už je to přes 4 roky co na té hře pracoval a nyní je ten pravý čas na její oživení. Udělají tu hru, aby vypadala přesně jako před čtyřmi roky. Hehe, bude to snadné, rychlé a vydělají na tom spousty peněz. Spousty! Jeho mysl zaplnilo štěstí a už si představoval, jak vyrazí investorům dech a jak jim čelist spadne až na zem.

Všechny postavy jsou vymyšlené a podobnost se skutečností je zcela náhodná. Tato známá věta z filmů se hodí i pro odstavec výše. Tento příběh mě napadl, když jsem přemýšlel, proč vlastně vývojáři začali pracovat na dalším pokračování Micro Machines. Ano to V4 v názvu opravdu znamená, že jde už o čtvrté pokračování. Pokud patříte k mladším ročníkům, neměli jste zřejmě s předchozími díly tu čest. Ten minulý nás navštívil už před více než čtyřmi roky. Dnes recenzovaný titul mají na svědomí vývojáři ze společnosti Supersonic Software pod taktovkou známého vydavatele Codemasters.

První dojmy
Přiznám se, že když jsem před pár týdny zkoušel demo, byl jsem velmi zklamán. Na rozdíl od Xjohna, který se na demo podíval podrobně a jeho postřehy si můžete přečíst v prvních dojmech. Nechci předbíhat a hned na začátek zacházet do detailů a prozrazovat nějaké závěry. Snad jen uvedu, že skutečnost není tak temná, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale zase není tak růžová, abychom mohli radostí skákat kolem ohně. Ale dost tlachání, vrhněme se na samotnou hru.

Koncept
Jak už název napovídá, nečekejte žádný klon Need for Speed nebo podobných her. Tady se závodí s malými autíčky nebo, chcete-li, s angličáky. Jejich velikost je jen několik centimetrů a tomu odpovídají i tratě a prostředí závodů. Žádné rozlehlé pláně, propracované komplexy měst nebo reálně zpracované závodní okruhy. Prostorná kuchyně, neuklizený pokojík, ale i místnost s chovem slepic nebo třeba kulečníkový stůl – to jsou ta pravá prostředí pro souboje miniaturních autíček. Všechny prostory jsou náležitě upraveny do okruhů, stejně jako když jsme si kdysi v mládí ještě hráli s autíčky. Mezi mezerou stolu a postele je knížka, na stole jsou zábrany, aby autíčka nepadala při každé prudší zatáčce atd.

Závody a turnaje
Hra nabízí tři hlavní varianty závodů. Prvním z nich je klasické ježdění na umístění, kdo dojede jako první, ten vyhrál. Jistě není třeba dále představovat. Dalším je závodění o body. V principu je třeba ujet všem protihráčům o nějaký cca metr, tedy tak aby nám ostatní autíčka zmizela z výhledu. Tím se hra stopne, autíčko provede nějakou tu vítěznou piruetku, podobně jako třeba hráči amerického fotbalu, když udělají bod. Až po našem odsouhlasení se pokračuje v závodě, a to tak dlouho, dokud nezískáme předem určený počet bodů. Když nás naopak všichni soupeři předjedou a my zůstaneme poslední, bod ztratíme a tak pořád dokola. Někdy tedy mohou být tyto závody poměrně dlouhé, pokud jsou naši soupeři hodně vyrovnaní. Třetí možností je pak klasické ježdění na checkpointy, tedy na několika místech v trati jsou záchytné body a mezi těmi musíme stihnout projet v časovém limitu. V pozdější fázi hry se nám ještě otevře možnost jezdit ligy, kde je možná kombinace všech těchto tří stylů dohromady. Za zmínku stojí i varianta jezdit proti svým vlastním časům. První kolo jedeme sami, v dalším už soutěžíme se svým „duchem“, který představuje kopii naší nejrychlejší jízdy.

Osobně jako nejméně povedenou hodnotím druhou variantu, která díky neustálému zastavování závodu při zisku bodu degraduje rychlou zábavu. Zvláště ze začátku, než dostanete ovládání do ruky a naučíte se tratě, budete více stát než jezdit, což bude poměrně frustrující. Počítač jako soupeř je téměř bezchybný a na některých tratích je velmi obtížné zvítězit a postoupit ve hře dál. Někdy jsem měl opravdu chuť rozmlátit klávesnici na malé kousky. Jenom s ježděním, i kdyby bylo z naší strany dokonalé, si ovšem nevystačíme. To, co dělá hru několikanásobně zajímavější a v pozdějších fázích je i nezbytné pro další postup, je využívání „bonusů“, které jsou rozesety na různých místech tratě. Jejich sbírání je tedy pro úspěch v závodu nezbytné, řekl bych možná i důležitější, než dokonalé vybrání ostré zatáčky. Pod bonusy si představte třeba naváděcí raketky, miny (které se v dalším kole mohou stát osudné i vám), nebo třeba i velmi netradiční věc jako kladivo, kterým můžeme nepřátele doslova umlátit.

Autíčka
Na počtech autíček na nás autoři tedy opravdu nešetřili a k dispozici jich můžeme mít více než 700 kousků. Pravdou je, že některé se liší jen barevným provedením. Na typu autíčka velmi záleží a je třeba mu přizpůsobit i naše počínání během závodu. Těžkopádný teréňák nebo autobus je sice pomalejší, ale zase tak lehce nevyletí ze zatáčky jako extra rychlá formule. I počet tratí přesahuje úctyhodných 50 kousků, i když některé se liší pouze jinak vystavěnou jízdní dráhou. Autoři byli při tvorbě tratí poněkud škodolibí, takže nám na ni připravili spoustu nepříjemných překvapení. Namátkou zmiňme třeba foukající fén, rozlobeného kraba a jeho zákeřná klepeta, jedoucí vláček, kulečníkové koule, větráky, topící ploténky atd. atd. Na každé trati se setkáte s několika takovými záludnostmi.

Grafika, zvuk
Dlouhou dobu jsem přemýšlel, proč vývojáři udělali grafiku tak jednoduchou a dalo by se říct na dnešní dobu již zcela nevyhovující. Je třeba za tím vidět snahu, umožnit hrát komukoli i na velmi slabých počítačích nebo prostě neměli autoři čas a prostředky udělat pořádný a oku lahodící engine? Těžko říct, jedno je ale jisté. Grafika vypadá jak z konce minulého století a v tomto směru dobrou vizitku hře nedělá. Ve stejném stylu je zpracováno i menu, které nejde ovládat myší. Občas vám bude chvilku trvat než se zorientujete, kde a co máte zmáčknout, aby jste se posunuli dál. Ruku v ruce tomu sekunduje i zvukové a hudební zpracování, které se nemá čím pochlubit a řadím jej do mírného podprůměru.

Hratelnost
Stojím si za heslem, že grafika může jít klidně k čertu, hlavně když hratelnost bude maximální. Člověk pak klidně přimhouří při hodnocení oko, ale hratelně musí být gameska vymakaná k dokonalosti. To se bohužel u Micro Machines V4 nepovedlo. Hra není vysloveně špatná, dokáže na pár hodin zabavit, ale poté padá do nepříjemného stereotypu a nedokáže nabídnout nic navíc. A to je věru škoda, protože jsme od slavné série čekali něco víc, než jen skrz na skrz průměrnou hru. Přítomný multiplayer zvedá hratelnost o řád výše, právě ježděním proti živým oponentům dostane hra lepší šťávu. Ale takových herních orgií, jaké jsme zažívali před několika lety, se nedočkáme, přece jen je vývoj her dnes už trochu dál. Na druhou stranu musím zmínit, že pohled recenzentů a hardcore hráčů je trochu jiný, od pohledu těch co k hraní sednou jednou za čas. Třeba moje přítelkyně, která moc nehraje, byla ze hry přímo nadšená a sedala k ní v každé volné chvilce. Podle jejího názoru se jedná o bezvadnou a zábavnou hru, kterou občas kazí přílišná obtížnost. Tolik její postřeh a jdeme k závěru.

Hodnocení
Ač to tak ze začátku nevypadalo, Micro Machines V4 jsou přece jen zábavnou hrou v „retro“ stylu. Jestli jste hráli předchozí díly, budete se cítit jako ryba ve vodě, ale taky nečekejte nic dalšího. Žádné vylepšení ohledně grafiky nebo hratelnosti se nekoná. Je to na dnešní dobu hodně nebo málo? Podle mě velmi málo a je obrovská škoda, že z nadějné předlohy vznikla jen šedá a průměrná hra, která nabídne zábavu na pár hodin. Jestli bude bavit právě vás, si můžete zkusit v pár týdnů starém demu.
Hodnocení: 60%