Max Payne 3

O dvojici akčních her s hlavním hrdinou Maxem Payne v hlavní roli se dá zcela jistě říci, že se jedná o kultovní záležitost. První titul vyšel již v roce 2001, aby na něj navázal o dva roky později druhý díl s podtitulem „Pád Maxe Payna”. V něm to moc dobře nedopadlo s Maxovou rodinou a sám hrdina se postupně dostával do čím dál horší osobní situace a stavu mysli. Kdo si ostatně vybaví brutálně psychedelické úrovně, kde jste sledovali krvavé linky a dětský pláč, určitě bude vědět, o čem mluvíme. Nyní tedy, po devíti letech, přináší studio Rockstar, zodpovědné například za klasiky GTA, třetí díl, kde se dozvíme, jak to s Maxem bylo dál.

Poté co Max odešel od New Yorské policie, naprosto propadl lékům proti bolesti v kombinaci s alkoholem. Rozhodně tak není klasickým vzorem akčního hrdiny, ale spíše troskou. Z pomalého umírání ho vytáhne jeho přítel, který mu nabídne zajímavou práci osobního strážce pro jednu bohatou, jihoamerickou, rodinu v Brazilském Sao Paulu. Maxovy temné sny a stíny ho ale neopouštějí, stejně jako přítelkyně flaška. Mnoho ani nepřidá pohled na zazobanou rodinku, která si plnými doušky užívá svého výsadního postavení, zatímco spousta lidí všude v okolí nemá co k jídlu. Brzy se ale bude muset Max dát do kupy a vzpomenout si na svůj výcvik a schopnosti. Na jednom z mnoha večírků se totiž objeví banda maskovaných únosců, kteří chtějí chráněnou rodinu unést. Po včasném zásahu se to tentokráte nepovede, ale již o pár dní později se to vydaří a Max se svým parťákem je zatažen do hry o výkupné, kde figurují polovojenské jednotky, amatérští únosci a další lidé, na které během své cesty narazíte.

Příběh hry je poměrně zajímavě udělaný, dočkáme se nějakého toho flashbacku, abychom se dozvěděli něco z minulosti, a ve finále v něm zastihneme Maxe zarostlého a zničeného (připomíná trochu vousatého Bruce Willise ze smrtonosné pasti), přesně tak, jak jsme viděli na prvních prezentačních obrázcích, které vzbudili vlnu kontroverze. Celá hra je vlastně o tom, jak se Max do takového stavu dostal a co ho na této cestě potkalo, jak naznačí už povedené intro. Celkově je vše o něco barevnější, více akce se odehrává i přes den, ale přesto je příběh hodně temný, brutální a ne úplně pro každou povahu.

Zásadní deviza celé hry je asi jasná, zůstala naprosto stejná jako v předchozích hrách a je jí bullettime, neboli zpomalení času v rámci kterého vidíte celý svět notně zpomalený, vy se pohybujete o něco rychleji a můžete si v klidu zaměřit a zlikvidovat nepřátele. Zpomalení samozřejmě nemůžete využívat neustále, ale pouze co vám ukazatel jeho nabití dovolí. Ač se dobíjí rychle, je třeba občas dobře rozmýšlet, abyste najednou nestanuli tváří v tvář partě nepřátel a nemohli jste uskočit. Trocha taktiky je namístě, protože Max Payne 3 již nejde procházet rambo-stylem a je třeba využívat nový element skrývání za překážky. Nečekejte nějaký propracovaný systém skrývání, ale Max se umí přimáčknout ke stěně, střílet naslepo nebo se vyklonit a poslat několik dobře mířených střel směrem k nepřátelům. Ti ale nejsou hloupí a snaží se vás obejít, rozmístí se a napadnou vás z více stran, případně vám hodí pod nohy granát. Zraněni tak budete téměř neustále a léky proti bolesti, které se používají na léčení, rozhodně nejsou běžnou věcí povalující se po zemi. Hraní je celkově větší výzvou, především pokud si zvolíte vyšší z pětice nabízených obtížností.

Atmosféra hry je opravdu povedená a každou chvíli budete vzpomínat na původní dva tituly. Především ve vzpomínkových sekvencích se hratelnost vrací ke svým kořenům a vše odsýpá jako kvalitní akční film (například Hard Boiled s Chow Jun Fattem stojí rozhodně za zhlédnutí). Přesto i zde došlo posunu a to kupodivu směrem k brutálnosti, která ale není samoúčelná. Krom toho, že všechny zásahy nepřátel zanechávají poměrně znatelné průstřely a krvavé stopy, můžete při útoku z blízka nepřátele odrovnat jedním přesným zásahem mezi oči a pokaždé, když zabijete posledního nepřítele v rámci aktuální skupinky, můžete potěšit své oko pohledem na zpomalovačku letící kulky, které doslova ve filmovém záběru nepřítele zasáhne, často velmi brutálně. Jak jsme ale poznamenali, k atmosféře hry to zkrátka sedí a vůbec vám to nepřipadá zbytečné.

Zbraní je na výběr celá řádka, ale vždy si musíte vybrat, zda ponesete dvě malé zbraně a jednu větší, jako třeba brokovnici, nebo se spokojíte s oblíbeným kombem dvou zbraní najednou, dokonce ani nemusí být stejné. Nábojů se zpravidla povaluje po mrtvých nepřátelích celkem dost a tak málokdy bude trpět hmotnou nouzí a můžete pálit všude kolem sebe. Díky tomu můžete také sledovat, jak se ničí svět kolem vás a ač zdaleka není zničitelné vše, tak v zápalu boje jsou padající sloupy, skla a ničící se stoly příjemným zpestřením.

Méně podstatnou, ale určitě ne podřadnou částí hry, je multiplayer. Poté co se vám povede projít nutným úvodním tréninkem, který není možné nijak vynechat, otevře se vám překvapivě komplexní nabídka možností multiplayer. Ten vám umožňuje vybrat si z desítek různých typů vybavení a vzhledů postavy a zúčastnit se klasických deathmatchů v single i týmovém pojetí. Ty nejsou nijak zvlášť zajímavé, ale určitě neurazí. Ta větší zábava ale přijde, pokud se připojíte do modu Paynekiller, kdy pouze jeden z hráčů hraje za hlavního hrdinu Maxe a ostatní se ho snaží zabít, aby zabrali jeho místo. Samozřejmě platí, že čím déle vydržíte v kůži zmíněného hlavního hrdiny, tím více bodů získáte. A druhý velmi zajímavý herní mod je Gang Wars, kde se proti sobě postaví pětičlenné týmy, které hrají na pět kol různě volené úkoly jako zabít někoho z protějšího týmu, najít bombu a podobně. Úkoly jsou zajímavé a obtížné a hraní nepostrádá náboj. Vše skvěle doplňuje fakt, že každou chvíli se vám otevírají nové schopnosti, předměty a bonusy, které můžete využít a neustále máte pocit, že o něco bojujete. V multiplayeru je možné jako jednu ze speciálních schopností využít bullettime, ale funguje trochu jinak a při aktivaci zpomaluje každého, kdo je ve vašem zorném poli, takže je třeba dávat pozor, aby vám někdo nečekaně nevpadl do zad. Ač ve hře hraje prim samozřejmě propracovaný singleplayer, ani multiplayer nehraje druhé housle, jak je v řadě her dnešní doby zvykem.

Pokud jsme v předchozích odstavcích mluvili o velké podobnosti s kvalitami předchozích dílů, u grafické stránky se jedná o mílový krok kupředu. Grafika vypadá skvěle a použitý engine umí jihoamerické krajiny vykreslit s citem pro detail a s povedenou barevnou paletou, i když už jsme určitě viděli daleko lepší tituly. Vůbec nemáte pocit, že byste se pohybovali v šedé džungli s „vyblitými barvami”. Občas trošku uteče nějaká textura nebo pohyb, ale celkově se jedná o kvalitní práci. Velkou poklonu si zaslouží především představitel postavy hlavního hrdiny, který mu vetknul do života různé výrazy, pohyby a živost. Neurazí ani hudební podkres, který je ale většinou přehlušen všudypřítomnou palbou.

Max Payne 3 ani po 9 letech neztratil nic ze svého lesku a studio Rockstar opět dokázalo, že pokračování zkrátka umí a že je schopno vytáhnout ze hry to nejlepší, zabalit do líbivého kabátku a nabídnout v luxusním balení přímo hráčům. Samozřejmě se nedokázali vyhnout všem nedostatkům, ale jsou v podstatě malicherné a nekazí celkový dojem. Max Payne 3 si od nás odnáší velké doporučení a hodnocení 90%.