Majesty 2

Psal se rok 2000 a žánr realtime strategií byl těsně před svým historickým vrcholem, možná už dokonce na něm. Byla to doba Warcraftů, Command and Conquerů a Age of Empirů, jimž se tu více tu méně zdatně snažili konkurovat menší sokové, na něž už si dnes ale málokdo vzpomene. Právě tento rok vznikl ještě pod kuratelou Microprose (budiž mu země lehká) na první pohled nenápadný titul Majesty. Popravdě, v té haldě všech možných, z dnešního pohledu nezajímavých RTS, ani nemohl nezapadnout. Bohužel se tak skutečně stalo, ale ještě předtím stihl oslovit určitou komunitu hráčů, kteří si svěží a dobře ošetřené principy této hry nemohlo vynachválit. Byl to takový ten tajný tip, který si dávali zkušenější hráči mezi sebou. A většina z nich po zahrání odcházela od počítače s velkým úsměvem na tváři.

 

 

Podobné hry se ale pokračování dočkávají jen málokdy. Jednoduše proto, že se opravdu dobře prodávají až ve zlevněných edicích, kam je distributoři po nevalných prodejních začátcích přesunou. Ony by se sice dobře prodávaly třeba i několik let za plnou cenu, ale na specifické případy nebere tržní mechanika ohledy. Přesto se ale stal div ne zázrak a Majesty se pokračování dočkalo. Po osmi letech, od jiných autorů a podporované ruským kapitálem. Neděláme to často, ale tentokrát Rusům, konkrétně společnosti 1C, musíme poděkovat, že zaúkolovala zjevně schopné studio Ino:co a poskytla prostředky na vývoj Majesty 2, které nese stejný podtitul jako originál – The Fantasy Kingdom Sim.

 

 

Pokud jste hráli první díl, budete se v Majesty 2 cítit jako doma co se principů týče. Zpracování doznalo pochopitelných změn do pseudo 3D podoby, ale koncepce hry zůstala takřka beze změn. Stále tedy platí, že tohle je tak trochu jiná strategie, i když na první pohled, zejména na obrázcích, vypadá jako každá jiná fantasy RTS. Po příběhové stránce taková skutečně je – království ohrožují zlé síly, a tak je zapotřebí udatných hrdinů a především panovníka, který je přiměje k činům. Celá dějová stránka, včetně neherních sekvencí či formy zadávání úkolů, je vedena v lehce humorné tónině, jež hře jednoznačně sluší a odděluje ji od zástupů suchopárných fantasy scénářů.

 

 

Mnohem důležitější je ale oddělení koncepční. Popsat by se dalo zhruba následovně: zatímco většina RTS se ovládá přímo, Majesty 2 je založeno na ovládání nepřímém. Že z toho nejste zrovna moudří? Nevadí, vysvětlíme. Standardně hrajete za panovníka, který misi obvykle začíná tím, že má postavený palác a sem tam i nějaký další barák. Vše ostatní je na vás, a tak se pustíte do výstavby. Ta ještě probíhá přímo, to znamená, že si z nabídky vybíráte budovy a umisťujete je někam do blízkosti paláce, kde si myslíte, že se nejlépe hodí. Jedinou surovinou jsou zlaťáky, které získáváte z daní obyčejných lidí, kteří si zakládají své domky kolem vaší základny – čím je úspěšnější, tím více jich je a tím větší přísun zlata do kasy. Finance ale získáváte také prodejem nejrůznějších předmětů.

 

 

Důležitější je ale následující fáze. Jakmile totiž postavíte některou z gildovních budov, ať už jsou to kněží, průzkumníci, zloději či válečníci, můžete v nich rekrutovat nové hrdiny. Do chvíle než vylezou z budovy je ještě vše v naprostém – standardním – pořádku. Jenže momentu, kdy brány gildy opustí, se princip strategie poněkud převrací. Zkusíte-li na hrdiny kliknout a něco jim přikázat, zjistíte, že to nejde. Není to žádná chyba v ovládání. Jde jen o to, že hrdinové mají vlastní hlavu, a co více – na prvním místě mají jen svůj vlastní prospěch. To znamená, že k tomu, aby něco udělali, je musíte náležitě motivovat. Chcete-li zabít základnu ohrožující vlky či kostlivce, prozkoumat vzdálené končiny mapy nebo třeba zajistit ochranu obchodní karavaně, musíte se plácnout přes kapsu a hrdinům, které jste si sami vytvořili, ještě zaplatit. Celé to probíhá jednoduše prostřednictvím příslušných vlajek. Například na vlka umístíte útočnou vlajku a určíte výši odměny, kterou získá hrdina, který vlka zabije. Čím je odměna vyšší, tím více hrdinů se úkol snaží splnit a tím vyšší je šance na úspěch.

 

 

Tím to ale pochopitelně nekončí – Majesty 2 je mnohem komplexnějším titulem, než se na první pohled může zdát. Jak už jsme řekli, finance je možné získávat také prodejem nejrůznějších předmětů. A komu jinému byste je prodávali než právě hrdinům, které musíte platit. Proto si postavíte tržiště a začnete na něm nabízet léčivé či magické flakónky, které jdou na odbyt jako rohlíky. Tím do kasy získáte nazpět peníze, jež obratem zase vydáte. Tomu se říká přímočará fantasy ekonomika. A není to jen o tržišti – postavit můžete také kovárnu, kde budete nabízet lepší zbraně a výstroj. Tím si vlastně pomáháte dvojnásob. Hrdinové za zboží jednak musí platit, jednak jsou potom lépe vybavení a v boji více vydrží. Tím pádem dokáží lépe plnit vaše přání. Jinak než odměnami je k tomu totiž nepřinutíte. Jenže občas jsou cíle přeci jen nad jejich síly, a tak je třeba se k cíli prokousat přes dílčí vlajkové úkoly, což hře dodává až nečekaný strategický rozměr. Aby toho nebylo málo, hrdinové si v mezidobí, kdy od nich nic nechcete, sami pobíhají po okolí, občas nezištně vypomůžou, což jim ale samozřejmě zvedá zkušenosti. V kampani je pak možné si z každé mise vzít jednoho – pravděpodobně nejzkušenějšího – hrdinu.

 

 

Kampaň čítá šestnáctku misí, z nichž ty první jsou poměrně jednoduché, ale od nějaké čtvrté páté začne pořádně přituhovat a útoky nepřátel na základnu jsou tu pravidlem prakticky od začátku a takřka v neustávající podobě. Z toho plyne, že Majesty 2 je pořádně svižnou hrou, v níž je zapotřebí se otáčet a oplývat rychlým úsudkem. Možností, jak řešit zapeklité situace, je totiž řada, ale o úspěchu často rozhoduje rychlost a výběr té nejlepší z nich. Neřekli jsme si totiž zatím, že časem můžete postavit také gildy pro čaroděje, případně domy pro elfy a trpaslíky. Všechny gildy mají navíc celou řadu upgradů, stejně jako budovy. Hrdinové se ke všemu dají v hostinci slučovat do skupin, následkem čehož lépe plní komplikovanější úkoly. Pokud padnou, je možné je resuscitovat na hřbitově.

 

 

Co se týče zpracování kampaně, není vůbec špatné. Jak už bylo řečeno, oplývá sympatickým humorem, mise dobře odsýpají a jsou prošpikovány zajímavými úkoly, ať už hlavními nebo vedlejšími, které řešení těch hlavních usnadňuje a navíc přináší příjemné bonusy. Návdavkem dostanete i něco samostatných scénářů, ovšem ani tak není Majesty 2 kdovíjak rozsáhlou hrou a představovali bychom si, že kampaň bude poněkud rozsáhlejší a samostatných misí bude více. Ty si ostatně užijete také v multiplayeru.

 

 

Už jsme zmínili, že grafické provedení je relativně moderní. Srovnání se současnou špičkou sice rozhodně nesnese, ale přiznáme se, že nám to bylo úplně jedno. Dokud se na hru dobře dívá a nikde se nenaráží na vyslovené škaredosti, není důvod si výrazněji stěžovat. Navíc Majesty 2 rozběhnete i na podprůměrných mašinách. Celkově tak musíme konstatovat, že tohle je jedna z nejpovedenějších strategií za poslední dobu. Oproti předchůdci toho mnoho nového sice nepřináší, ale ten je také pěkně starý a málokdo z dnešních hráčů si na něj vůbec vzpomene. A i pamětníci budou z Majesty 2 jakožto svěžího vánku do zatuchlého RTS prostředí nadšení. A to dvojnásob proto, že o vývoji Majesty 2 nebylo zrovna přehršle zpráv, a tak je jeho příchod do jisté míry překvapením – 76%