V České republice pravděpodobně neexistuje jediný videoherní fanoušek, který by někdy neslyšel o naší osmnáct let staré kultovní akční hře Mafia: The City of Lost Heaven, jež byla vytvořena relativně malým týmem vývojářů okolo Dana Vávry. Do dnešního dne se vlastně jedná o to nejlepší, co český videoherní průmysl vyprodukoval, a tak není divu, že když herní vydavatel Take Two oznámil přípravy kompletního remaku, očekávání hráčů byla obrovská. Jak se s remakem brněnská pobočka studia Hangar 13 vypořádala, se dočtete v následujících odstavcích.
Jedním z důvodů, proč je tato hra u nás i ve světě tak oblíbená, je její příběh, který se v Mafia: Definitive Edition dočkal několika menších změn. Tyto změny nejsou nikterak velké, spíše se jedná o menší záležitosti v náplni mise, trochu jinak natočený filmeček nebo pozměněný dialog, který zpravidla rozšiřuje tu či onu postavu. Když jsem o tomto rozšíření příběhu slyšel, měl jsem trochu obavy, aby tyto změny nějak nezměnily můj zážitek, jež mám s původní hrou zafixován. Tyto moje pochybnosti se ale rozplynuly v podstatě ihned, co jsem znovu spatřil Tommyho Angela, jež nabízí detektivu Normanovi výměnu informací za ochranu sebe a své rodiny, kterou potřebuje kvůli znepřátelení mafiánské rodiny dona Salieriho, jež usiluje o jejich život. Příběh dále nemá cenu rozepisovat, protože pokud jste tento český videoherní klenot ještě nehráli, nechci vám jej v žádném případě vyspoilerovat. Pokud jste jej naopak hráli, bližší představení by bylo jako nosit sovy do Atén.
Příběh jako takový znovu obsahuje dvacet misí, které více či méně odbočují od notiček osmnáct let starého originálu. Začátek hry je v podstatě totožný, nicméně s misí, ve které se dočkáme bližšího představení Sáry, se začne vše lámat. V původní hře je Sára vykreslena jako jakási naivní dívenka, jež tak úplně neví, v jaké společnosti se pohybuje, nicméně teď se z ní stává inteligentní dospělá žena, jež daleko více ovlivňuje svého mafiánského manžela a ví přesně, co se v zákulisí odehrává. Určitou změnu charakteru, nebo spíše jeho prohloubení, postihuje i Sama a Paulieho, kdy se o obou postavách dozvíte daleko více informací, jež vám pomohou pochopit myšlenkové pochody a činy těchto postav, které během hry vykonají.
Co se týče příběhu, tak jsem samozřejmě věděl, co čeho jdu a rozhodně musím uznat, že jsem výsledným zážitkem potěšen. Nejvíce jsem byl ale zvědav na to, jak si vývojáři poradí s hratelností, která, nalijme si čistého vína, po osmnácti letech nějakou tu modernizaci potřebovala. První zmínku si zaslouží samotné město Lost Heaven, které je oproti původní hře mnohem živější, po ulicích chodí spousta lidí a po silnicích se zase žene celá řada dobových aut, což samozřejmě na hardwaru z roku 2002 nebylo v této míře možné. Rád bych vývojáře ocenil, že se do městečka nesnažili přidat miliardu otazníčků a vedlejších misí, čímž by bezesporu narušili proud dobře odsypávajícího příběhu.
Dalším aspektem hratelnosti jsou akční pasáže, jejichž modernizace bohužel funguje jenom z části. Střelba ve hře působí silně neuspokojivě, a dokonce i velká řada zbraní se chová stejně, takže po pár misích zjistíte, že je nejlepší popadnout klasický revolver nebo Thompsona s bubnem, který vám na sprejování nepřátel poslouží nejlépe. Co akčním pasážím trochu pomáhá, je systém krytí, který ze hry dokáže udělat o něco strategištější a zajímavější záležitost. Pokud tedy hrajete na klasickou obtížnost a chytře se kryjete, přestřelky se pro vás stanou procházkou růžovým sadem. Svoji větičku si zaslouží i uměla inteligence, která dokáže v mnoha případech příjemně překvapit. V některých pasážích hry se totiž nepřátelé umí sjednotit, a dokonce se sem tam i pokusí vás obklíčit a zahnat do neřešitelné situace, což zejména na vyšších obtížnostech dá člověku opravdu zabrat.
Velkým tahákem už původní hry byl vozový park, jež je v remaku ještě obohacen o motorky. Oproti původní hře je jízda více arkádová, takže se nedostanete do frustrujících honiček typických pro originál. Co musím velmi ocenit, je zpracování všech aut a motorek, které jsou doopravdy vypracovány do nejmenšího detailu a je radost na ně pohledět. Příjemným zpestřením je i fakt, že jakmile do nějakého vozidla nasednete, ihned si jej odemknete v encyklopedii, díky čemuž můžete toto vozidlo ihned využívat ve volné jízdě.
Jelikož se jedná o kompletní remake, největší změny přirozeně doznala grafika. Vývojáři ze studai Hangar 13 ve hře využívají přepracovaný engine, jež si osahali již při pracích na Mafii 3. Hra díky tomu vypadá opravdu nádherně, což dokazují nejrůznější efekty, stíny, zpracování jednotlivých postav nebo samotné městečko Lost Heaven, které obzvlášť při noční projížďce vypadá fantasticky. Velkým neduhem remaku jsou ovšem doskakující textury, jež trápí zejména konzole a slabší počítačové sestavy. V praxi to pak znamená například to, že pří jizdě po venkově se tráva kolem vás načítá podobnou rychlostí, jakou jede vaše auto, což hezký vizuální zážitek rozhodně nepřináší.
Poslední odstaveček recenze bude patřit českému dabingu, který doznal kompletního přepracování. Co musím pochválit, je snaha obsadit původní herce, i když z o osmnáct let staršího Petra Rychlého nebo Marka Vašuta jsem měl docela strach. Už po prvních desítkách minut jsem ale tento věkový posun nepoznal a užíval jsem si spoustu ikonických hlášek, jež tito dabéři pronesou. Kvalita dabingu je spíše průměrná, dabéři občas mají problém zachytit mafiánskou mluvu a ten správný tón, kterým by určité slovo nebo věta měla zaznít, ale celkově jej musím hodnotit pozitivně. Už jen fakt, že se Take Two vzpomnělo na kořeny této hry, mě zahřál na srdíčku a jsem opravdu rád, že jsme se českého dabingu dočkali i v remaku.
Příběh první Mafie nezestárnul ani o den, umí zaujmout skvěle napsanými postavami, výbornými filmečky a i zajímavými zvraty, které vás nenechají chvíli v klidu. Pozitivně hodnotím i rozšíření některých postav, což ne každý fanoušek přivítal s otevřenou náručí. Je jen škoda, že si vývojáři nedali více práce s hratelností, protože akční pasáže jsou vyloženě nudné a v roce 2020 jednoduše mezi konkurencí neobstojí. Velmi nepříjemné jsou také doskakující textury, které ale trochu omlouvá cenovka, jež byla nastavena na 40 euro, což je na kompletní remake velmi příjemná cena.
