Maelstrom

Bylo nebylo, byly dvě hry – StarCraft a Perimeter. Obě byly velmi dobré a získaly si spousty fanoušků. Jedna se stala doslova kultovní, druhá bohužel zapadla i přes své kvality v zapomnění. Ohó, řekl si bystrý vydavatel/vývojář, když tedy uděláme průnik těchto her, musíme se dostat do naprosté dokonalosti a všechny naprosto odrovnat. A stalo se, po pár měsících křížení, mutování a upravování byl na světě Maelstrom. Vzor dokonalosti? Žel bohu, skutečně ne, i když našlápnuto neměl zle.

Zdá se vám můj začátek podivný? Možná je, ale přesně vystihuje právě recenzovanou hru. Začněme ale od počátku. Na počátku všeho byla neznámá ruská firma KDV Games, o které většina herního světa ani netušila. A přece i taková firma vydala perfektní strategii Perimeter, která překročila hranice Ruska (což už je docela dobrý výkon) a která svou originálností a kvalitou oslnila celý strategický svět. Bohužel ale více méně jen ten odborný, protože prodejnost nebyla i přes nesporné kvality nijak zázračná. I díky mizerné prodejnosti se asi KDV rozhodli, že příští hra bude posunuta více k mainstreamu, než k cestě za originalitou a unikátností. A začali pracovat na Maelstromu.

Maelstrom se odehrává kolem roku 2040, kdy si Zemi vybrali mimozemšťané jako svou další državu a začali expandovat. Invaze „zelených mužíčků“ způsobila (mimo ostatních problému, jako je zabíjení lidí a tak) naší Zemičce ekologickou katastrofu biblických rozměrů, a kapka vody se začala vyvažovat zlatem, případně smrtí. Nebylo by to lidstvo, aby se místo semknutí do jednoho odporu vůči uchvatitelům (ala Den nezávislosti) nerozdělilo na dvě různé frakce a nezačalo bojovat i mezi sebou o poslední zbytky světa a surovin. Tak vznikly dvě frakce – Remnants a Ascension.

Remnants je klasická lidská frakce, specializujících se na tanky a další obyčejnou vojenskou techniku. Je to rasa nejslabší a pod vedením svého velitele Jamese Buchanana se uchyluje k teroristickým a partizánským akcím a svou technickou nevyspělost a hloupost nahrazuje počtem členů. Oproti tomu frakce Ascension, kterou vede jistý Khane (neplést s Kanem z C&C), se zaměřuje na vyspělou techniku, jako jsou mechové a další robotické jednotky. Díky svým znalostem se jejich jednotky dokážou měnit v budovy a naopak, a za určitý poplatek můžete měnit i další jednotky na jiné – například vozidla na letadla a podobně.

Poslední hratelnou frakcí jsou mimozemšťane (the Aliens), kteří se vyskytují v opravdu hojných počtech a jsou asi nejsilnější a nejrychlejší rasou ze všech (jejich jednotky se staví několikrát rychleji). Mají jednotky biomechanického rázu a jejich velkou zbraní je výroba určité chemicko-biologické zbraně z obyčejné vody, která je jejich hlavní surovinou. Každá strana má svůj osobitý styl stavby základny. Zatímco lidé začínají od výškové budovy, která se rozloží z vozidla, u alienů postaví základní „budovu“ hrdina a základna se dále rozlézá.

Způsob hraní by se dal označit jako mix sci-fi strategie, akční hry a okrajově RPG. Hrajete klasicky strategii s pohledem shora s možností velkého zoomu až na detailní záběry, a naopak poměrně vysokého pohledu shora. Plníte mise, které často spočívají v přesunu z místa X na místo Y a následně na místo Z (to jsou zvraty v úkolech – velmi nápadité!). Občas ale dostanete možnost podívat se na hru z pohledu některé z hrdinských jednotek (něco jako Commander ze Supreme Commandera, ale podstatně chudší), kterých má každá rasa několik. Jako nápad je to sice dobré, ale zpracování je asi takové, že kdyby autoři tuto „minihru“ vynechali, nic by se nestalo. Navíc smrt hrdinské jednotky většinou ukončuje misi. Jednotky také dostávají určité zkušenosti a podle toho se „vylepšují“. Ke hraní směřuje další z mých výtek – sice se pěkně objevují nápovědy k jednotlivým tlačítkům, ale trvá to cca dvě vteřiny, což pro člověka, který z počátku netuší, co kde dělat, je hrozně otravná doba.

Hře neschází pár originálních nápadů, či spíše řekněme, zakomponování něčeho, co už někdo vymyslel, ale málokdo to používá. Jedná se například o terraforming (změny povrchu v reálném čase). Krom toho, že povrch je ničen výbuchy a střelami, můžete si jej změnit k obrazu svému pomocí speciálních jednotek. Tyto jednotky vlastní obě lidské frakce. Můžete si tak vytvořit třeba přírodní zeď kolem tábora, nebo pravý vodní příkop. Některé úkoly vás k tomu přímo nabádají. Je to sice na pohled pěkné, ale můžete si tím pěkně zavařit (a taky zavaříte). Každá změna terénu je obrovský problém pro opravdu bídnou umělou inteligenci. Nejen nepřítelovu, ale i vaší. Jednotky nejsou schopny obejít obyčejný kopeček, zaráží se o sebe navzájem, případně dojdou zcela jinam než jste chtěli. Až budete přesouvat velkou armádu přes mapu na druhou stranu, budete jen tiše nadávat a posílat jednotky po jedné tam a zpět. S tímto souvisí další naprostý nesmysl obsažený ve hře – lze najednou označit maximálně deset jednotek. Proč? Netuším, ale je to k ničemu. Při boji jednotky útočí naprosto nekoordinovaně a občas zůstanou jen tak stát, i když kolem zuří bitva.

Umělá inteligence nepřítele je kapitola sama pro sebe. Pokud porovnám inteligenci z nedávno recenzovaného Supreme Commandera s touto, je to asi jako kdybych porovnával inteligenci člověka se sloupem (i když někdy … mno nic). Nepřítel je úplně hloupý, neudělá naprosto nic, co byste nečekali. Přijede přesně tudy, kudy logicky má, a posílá stále stejné skupinky nepřátel po stejné trase a nijak vás nepřekvapí. Prostě žádná výzva.

Grafická stránka je asi to nejlepší, co lze na hře vyzdvihnout (i když to taky není nic extra). Je použit pohledný engine z Perimetru, který však ztrácí dech při detailním pohledu, kdy textury nejsou vůbec kvalitní a pohledné, spíše vypadají jak před pěti lety, stejně jako ingame animace. Animace přejetí panáka tankem jsou naprosto komické a postavy často prochází zemí. Na druhou stranu pěkně je udělaný denní a noční cyklus. Co nepochopím, je neustálé nahrávání znovu a znovu. Kliknete v menu na kampaň, objeví se několika sekundové nahrávání a jste v dalším menu, kliknete zpět a opět to samé. Je sice pěkné, že na pozadí jsou komplet 3D záběry ze hry, ale raději bych je oželel za cenu okamžitého přechodu. Přitom engine není nijak náročný a na mém Intel Core2Duo E6300, ATi Radeon X1900GT a 2G ram mohu hrát na rozlišení 1280*1024 na plné detaily, vyhlazování a další efekty. Takže nechápu, proč zrovna menu se nahrává někdy i více než pět vteřin a stále dokola.

Hudba je sice občas pěkná, ale většinou ji ani neuslyšíte. Zvuky jsou naštěstí velmi tiché a občas mi zvuk vypadl úplně, ale to může být problém u mě (i když jinde se mi to nestává). Zvukové efekty jsou spíše komické a jednotky mění jednu nebo dvě hlášky a po chvíli už to začne být příšerně odpudivé. Rozhodně za zvuk kladné body nepřidělím.

Ohodnotit Maelstrom není úplně jednoduché. Hra obsahuje několik dobrých nápadů jako je terraforming, tři hodně odlišné rasy a několik dalších výjimek. Na druhou stranu je to ale obyčejný klon strategie, kterých ročně přichází velké množství a Maelstrom mezi ně naprosto zapadne.Možná před několika lety by nás hra oslnila, ale dneska, když máme Supreme Commander a čekáme na Tiberium Wars, nám hra nic nepřináší. Navíc hra obsahuje spousty chyb a nedodělků například v podobě katastrofické umělé inteligence. Na hře se nedá najít nic, co by vyloženě říkalo „Já jsem unikátní, kup si mě“. To vám dnes rozhodně nedoporučím a hře udělím 58%, protože přeci jen malinko vybočuje z totálního průměru. Zaběhněte si raději do krámu a zakupte si Perimeter nebo stařičký StarCraft, protože ten má i dnes co říci a určitě bude za lepší cenu.