Lost Planet 2

Lost Planet 2 je pokračováním stejnojmenné hry s podtitulem Extreme Condition, kterou před třemi lety vydal Capcom. Samozřejmě se nejednalo o nijak zásadní titul, ale o poměrně pohodovou střílečku z pohledu třetí osoby, která velmi dobře vypadala a především excelovala ve zpracování zmrzlé planety. Jelikož se jednalo o poměrně dobře hodnocenou hru (i když u nás se dostala spíše na průměrné hodnocení) a prodalo se jí velké množství, druhý díl byl dávno oznámen a právě v těchto dnech vyšel. Dalo by se čekat, že Capcom se poučí z vytýkaných chyb a hru vylepší tak, že splní všechna očekávání. Bohužel opak je pravdou a nejenže nebyly vyřešeny problémy první hry, ale přibyla řada dalších. Protože je ale dvojka hodně podobná prvnímu dílu, nebudeme rozebírat všechny podrobnosti, ale podíváme se spíše na odlišnosti a nejpalčivější problémy. Pro seznámení s pozadím hry doporučujeme recenzi prvního dílu.

Příběh hry je opět zasazen na planetu E.D.N. III, která se postupně mění působením přírodních vlivů a především zřejmě díky hmyzím obyvatelům Akridům. Krom úvodního prologu se tak dostanete do zcela nových lokalit, které poměrně hodně připomínají prostředí planety Padnory z Avataru a opět narazíte na rebelující piráty. Jedná se o tropické pralesy, rozsáhlé vodní plochy, ale také písečné duny a další rozličné lokality. Bohužel příběh, který je do hry zasazený, je tak nudný a naprosto nezapamatovatelný, že nemá smysl jej ani přibližovat. Skládá se z řady misí na sebe navazujících, jejichž délka je ale mnohdy tragická a dohrajete je klidně za méně než dvě minuty. Mezi jednotlivými misemi jsou příběhové animace, které jsou sice na špičkové úrovni, ale příběh neposunou nikam a jsou hrozně nudné. Často se tak stane, že misi dohrajete za dvě minuty, další minutu budete sledovat loadovací obrazovku, aby vám poté hra sebrala ovládání a hrála za vás v neinteraktivní animace, která mnohdy trvá několik minut.

Druhým hodně nepovedeným prvkem je design misí. Ty jsou přísně koridorové s občasně rozšířenou loukou nebo jiným prostranstvím, kde se svede nějaký větší boj. Navíc mnohdy nebudete tušit kudy dále pokračovat (ač to vypadá podivně po konstatování, že je hra přísně lineární, ale je to skutečně tak), protože mapa se vám vykresluje v návaznosti na nalezení takzvaných data pointů (fungují i jako uložení hry pro případné oživení) a pokud ten další nenajdete, prostě nemáte mapu a ani šipku kam jít. Data point je navíc opět třeba aktivovat rychlým mačkáním tlačítka B po dobu několika sekund, kdy sledujete stále do kola stejnou animaci, což zábavné není vůbec. Občas je to hodně frustrující. Samostatnou kapitolou je mise, kde se pohybujete na střechách dvou jedoucích vlaků a každý váš pád je automaticky odměněn smrtí. Bohužel nepřátelé se vám postaví v hojném počtu a zásobují vás raketami a granáty, které vás automaticky shodí, takže průchod touto misí je očistec. Ne nadarmo se na spoustě diskuzí objevuje názor, že se jedná o jednu z designově nejhorších misí za poslední léta.

Zážitku z hraní nepřidává ani dost slabá umělá inteligence, která mnohdy ani nereaguje na váš příchod a vesele si stojí za stromem v naději, že ji nevidíte, zatímco do ní kropíte jeden zásobník za druhým, případně před vámi prchá a nechá se střílet do zad. Hodně podobně na tom jsou vaši spolubojovníci, kteří bez vaší pomoci neudělají vůbec nic. Prostě čekají, až přejdete improvizovanou linku, která aktivuje další skript a do té doby je jim zcela jedno, že nepřátele na ně koukají zpoza blízké překážky. Naštěstí se dají vaši počítačoví spoluhráči nahradit živými kamarády. Celou kampaň si tak můžete zahrát až ve čtyřech najednou a užít si tak boje mnohem více. Bohužel tehdy zjistíte, že pokud hrajete více než dva, hra pro vás není žádná výzva, protože nepřátelé jsou maximálně tupí.

O herním designu již řeč byla, přesto je tu ještě pár drobností vztahujících se k vašemu postupu hrou. Fantastickým zážitkem jsou souboje s obřími hmyzími bosy, kteří zabírají víc než celou obrazovku. Pro jejich likvidaci musíte jako v prvním díle zničit místo na jejich těle, které je oranžové a je tak plné životní energie. Mezitím jim můžete ustřelovat různé končetiny. Bohužel většina takových protivníků ovládá různé schopnosti, které vás porazí, odhodí, nebo prostě omráčí. V takové chvíli spadnete na zem, a dokud váš hrdina nevstane, neuděláte naprosto nic. Nepřítel do vás mlátí, střílí, případně vás porazí znova a vy tomu nemůžete nijak zabránit. Říkáte si, že je to v pořádku, že to k takové hře patří? Samozřejmě, ale ne v takovém množství. Souboj tak často vypadá takto: Střílíte, dostanete chapadlem, ležíte, vstanete, nestihnete ani vystřelit a dostanete znovu a opět ležíte, případně zemřete. Musíte se tedy držet dostatečně daleko, ale pak je zase problém se trefit.

Hra vás ale omezuje i v dalších možnostech jako je například oblíbený hák z prvního dílu. S ním sice můžete překonat velké výškové rozdíly, ale hra vám jej dovolí použít jen na některých místech a některých materiálech, takže v podstatě jen tam, kde to autoři sami chtějí a pro nějaké vlastní invence na něj zapomeňte. Podobný přístup je k plavání a pohybu ve vodě. Některé události se přímo odehrávají ve vodě, a zatímco chvíli si v pohodě běháte vodou, o chvíli později se již topíte na hlubokém dně, aniž máte možnost to rozpoznat a vyhnout se rychlému respawnu u posledního data pointu.

Abychom ale jen nehanili, tak Lost Planet 2 opět vypadá excelentně. Grafický engine ždíme z Xboxu vše co dovoluje a ať už běháte po pralese, sněhu, písku, nebo se dostanete do rozsáhlých industriálních zón, vždy je na co koukat. Stejně tak jsou zážitkem souboje s gigantickými nepřáteli, při kterých nezřídka využijete velké bojové mechy, ze kterých můžete jako minule odebrat obří zbraně. I přesto, že postava drží zbraň několikrát větší než je, všechny pohyby vypadají maximálně realisticky a pohledně. Bohužel grafika sama nevyváží množství nedodělků, které si autoři dovolili ve hře nechat.

Osud hry nezachrání ani propracovaný multiplayer, který nabízí řadu modů. Povětšinou se samozřejmě jedná o klasické mody jako Elimination, Capture the Flag a jejich týmové varianty, dále souboje o data pointy nebo akridská vejce, ale jsou dobře zpracované a na rozdíl od kampaně jsou připraveny i propracované a velmi dobře designované mapy. O kooperativním multiplayeru již řeč padla, ale také patří do výčtu online možností. Za odehrané multiplayerové hry a získané body si dále otevíráte nové mody, zbraně, ale také tituly a achievementy. Propracovaný multiplayer opravdu ostře kontrastuje s odfláknutou single kampaní.

Lost Planet 2 bohužel ze stínu svého prvního předchůdce nevystoupí a je s podivem, že si Capcom nedal záležet na tom, aby tuto zajímavou značku někam posunul. Nejde ani tak o to, že by hra byla vyloženě špatná, ale spousta drobných chyb ji odebírá to, co je u hry hlavní – zábavnost. Nemůžeme si pomoct, ale Lost Planet 2 zkrátka zábavná není a krom multiplayeru asi nemá smysl ji za plnou cenu kupovat. Na druhou stranu, pokud se vám jednička vyloženě líbila a rádi byste se podívali do podobných lokalit, určitě si na hře něco pro sebe najdete. Za nás se hodnocení zastaví na slabých 60% a se smutkem Lost Planet 2 odložíme do hromádky her, které už zřejmě nikdy nespustíme.