Lord of the Rings: Conquest

Už je tomu několik roků, co se světovými kinosály prohnala vynikající trilogie Pána Prstenů, která konečně převedla mistrovské Tolkienovo dílo na plátna. Peter Jackson si tehdy udělal jméno, ze kterého těží dodnes a fandové si čas od času pouštějí kompletní DVD či Blu-ray edici. Horší to mají hráči. Zdánlivě ideální šance doplnit filmovou trilogii epickými hrami slavné značky nebyla naplněna. Jistě, objevily se docela povedené tituly, jmenujme například LOTR: Battle for Middle Earth či LOTR Online. Ale to je asi tak všechno. Tak trochu s křížkem po funuse, ale zase lépe později než nikdy, přichází Pandemic Studios a Electronic Arts se svým dalším pokusem o nezapomenutelnou „páněprstenovskou“ hru. Ale co si budeme povídat, čekali jsme více.

Myšlenka stojící za Lord of the Rings: Conquest není vůbec špatná. Zažijete tu největší a nejznámější bitvy z Pána Prstenů. Ale nikoliv jako jeden z hrdinů, nýbrž coby řadový voják. Ostatně, koncept pochází ze Star Wars: Battlefront – tam se však bijí Rebelové s Impériem. Tady jsou to dobráci kolem Společenstva a zlo srocené za Sauronem. Ostatně, hra pochází od autorů Battlefrontu. Na tom by nebylo nic špatného, jen kdyby se pánové ze studia Pandemic nevykašlali na jakékoliv inovace a nenechali vše, tak jak bylo, jen jinak otexturované. Stejně jako v Battlefrontu také v Conquestu strávíte hodně času zabíráním důležitých míst na mapě, a to tak, že u nich budete chvilku postávat a kosit každého, kdo vám v tom míní zabránit.

Podíváte se hned na třináctku bojišť, které nepocházejí jen z filmů, ale také z knihy. Pořádná řež se tak strhne na Peleonorských pláních, u Minas Tirith či o Helmů žleb. Jenže ve srovnání se svými vzory jsou úrovně až neuvěřitelně malé a některé dosahují velikosti lepšího fotbalového hřiště, kde o sebe logicky hráči zakopávají. Třeba velkorysý prostor před Minas Tirith je redukován do malého koridoru. Dá rozum, že v takovém prostředí zaniká drahná část atmosféry.

Ptáte se, jak tvůrci úrovně ohraničili? Na to nelze říct nic jiného, než, že to udělali pěkně blbě, pardon – hloupě. Nenapadlo je nic lepšího, než do okolí rozmístit buď skupinky strnule stojících vojáků či hloučky bojujících. Na začátku jste upozorněni, v jakém areálu se můžete pohybovat, a když náhodou zabloudíte do těchto hloučků, okamžitě umíráte, protože jste se prostě nedrželi tam, kde jste měli a dovolili si zkusit prozkoumat okolní prostředí. Místy to působí hodně zoufale.

Na první pohled jsou tak některé úrovně sice vzdušné a prostorné, brzy však zjistíte, že je to jen planá iluze. Chtěli bychom věřit, že autoři zamýšleli koncentraci hráčů na malém prostoru, aby docházelo k co nejintenzivnějším bojům, ale vypadá to spíše, že byli líní si vyhrát s detaily větších prostorů. Jinak by totiž aspoň ty hranice tak hrozivě neodbili. Pokud jste se těšili na fantasy atmosféru lítých bitev, budete překvapeni, jak komorně působí. Jistě, v kampaních tu působí stovky nepřátel a hra vypadá jaksi „naplněně“, ovšem klasických multiplayerových půtek se může účastnit maximálně šestnáct hráčů zároveň.

Ještě než se jde na věc, musíte si zvolit jednu ze tříd. Na výběr je z bojovníka, špeha, průzkumníka a lučistníka. Je přitom celkem jedno, zda jste na straně dobráků či padouchů. Třídy jsou tu stejné a neliší se ani svými schopnostmi. Jen jinak vypadají. Bojovníci a špehové bojují na blízko, mají za tímto účelem tři typy útoků, rozdělené na tři myšítka. K tomu mohou udílet ještě extra silné údery, pokud mají dostatek energie za zabité nepřátele, a to vše navíc lze kombinovat do efektních a především velmi silných sestav. Nakonec se ale stejně přistihnete při tom, jak mačkáte všechno možné a jen tupě kosíte protivníky. Ještě dodejme, že špeh se dokáže zneviditelnit a zabíjet protivníky zezadu.

 

Na druhé straně lučistníci a mágové jsou nejsilnější, pokud se nemusí s náporem nepřátel potýkat přímo a mohou na ně působit z větší dálky. Rovněž oplývají několika typy útoků, mágové dokáží navíc léčit, ale v boji jsou těmi nejslabšími ze čtveřice. A brzy zjistíte, že v LOTR: Conquest týmový duch příliš nefunguje, takže raději skočíte do kůže bojovníka, který se nám zdál být ze všech nejúčinnější. Ale mocný je i lukostřelec, který dokáže nepřátele snadno vyřídit na větší vzdálenost a není úplně jednoduché se k němu dostat.

Když už se to ale třeba bojovníkovi povede, má lučištník problém, protože když se někdo dostane do ráže, už se jeho útoky jen obtížně vykrývají. Je to škoda, chemie bojů tady zdaleka nefunguje tak dobře, jak by pro podobnou mlátičku a multiplayerovou rychlovku bylo třeba. Bojové modely jsme v řadě singleplayerových rubaček viděli v lepší podobě. Jistým zpestřením bojů je možnost vzít na sebe podobu a sílu některého z hrdinů. To se poštěstí tehdy, když jeden z týmů nasbírá určitý počet bodů. Hrdinu dostane za odměnu nejlepší člen daného týmu. Brzy ale zjistíte, že tato odměna funguje jen velmi omezeně. Hrdinové jsou totiž v podstatě zástupci svých tříd, akorát silnější, schopnosti se nemění.

A tak například Legolas stále střílí normální, jedovaté či ohnivé síly – ty mají akorát vyšší účinnost. A navíc stačí obyčejný zamaskovaný špeh a Aragorn či Gimli po jeho zásahu leží v tratolišti krve jako každý jiný. V LOTR: Conquest je možné využívat nejrůznějších živočichů k dopravě či útoku. K prvnímu poslouží například koně, ale nenašli jsme žádný důvod, proč je využívat, když jsou mapy tak malé, nehledě na to, že je ze sedla opravdu těžké někoho zasáhnout a naopak z něj každou chvíli vypadnete. O něco silnější je boj ve chvíli, kdy ovládáte Enty či Trolly, ale i ti se dají porazit jednoduchým a automatizovaným manévrem.

Po technické stránce není LOTR: Conquest žádný zázrak. Naopak, čiší z něj zastaralý engine a je s podivem, že si s takovým nástrojem autoři troufli na multiplayerovou akci, která by měla zobrazovat rozsáhlá bojiště. Jak vidno, pěkně se jim to vymstilo. A jen málo na tom zachrání skutečnost, že si můžete zahrát za ty zlé, a to nejen v klasickém multiplayeru, ale i v kampani, která je ale ještě bezhlavější a nic moc nenabízející. Pohyby postav také nikoho nepřesvědčí, naopak, leckdy nekorespondují s terénem a charaktery vypadají, jako kdyby chodily ve vzduchu. Kolizní systém funguje jen částečně také v bitkách, což je docela nepříjemné. I když na kryjícího se protivníka útočíte zezadu, jeho kryt vaše údery nepochopitelně pohlcuje. Právě v nedořešených bitkách, na nichž hra chtěla postavit hratelnost, stojí další velká příčina celkového neúspěchu.

Když už hra podle licence přichází do obchodů s takovým zpožděním, byli bychom rádi, kdyby časové prodlevě odpovídala i svou kvalitou. Tohle skutečně není titul, který jsme si přáli a který bychom rádi hráli dlouhé měsíce. Jde spíše o zastaralý, recyklovaný kus zabalený do známých kulis, kterým dělá leda tak ostudu. Jako mód pro Battlefield či Battlefront bychom ho brali, ale jako plnohodnotnou hru? Možná před pěti lety, prosím pěkně. Takže to znamená, že LOTR: Conquest lze docela bez problémů hrát, ale těžko vám nabídne opravdovou zábavu. Je totiž nemastný neslaný – 65%