LocoRoco 2

Japonská centrála Sony JapanStudios přišla zhruba v polovině roku 2006 s hodně originálním kouskem LocoRoco, který oslavil celosvětový úspěch. Zkrátka přesně takovýto typ her totiž hráči na přenosné konzole chtějí. Letos pak vydali i nový a ještě originálnější titul Patapon, v němž šlo hlavně o ovládání armády malých Pataponů jen pomocí hudebních rytmů, taktéž s originální grafikou a pěkným stylem. U druhého pokračování LocoRoco nešlo čekat nějaké úplně razantní změny. K nim opravdu není důvod, aneb proč měnit něco, co funguje na jedničku. Přesto jsme se dočkali mnoha nových prvků a technik, které dokázaly ještě více oživit celou hratelnost. Rozeberme si to však hezky postupně.

Gumová potvora v akci

Než si povíme o konkrétních inovacích, musíme určitě nastínit celý princip LocoRoco. Právě ten zůstal prakticky nezměněn, takže všichni hráči jedničky se do toho dostanou během vteřiny. Celkově je však hra svým konceptem a hlavně i ovládáním hodně jednoduchá, což bereme rozhodně jako plus a hratelnosti to nijak neubírá, ba naopak. Středem zájmu tady je jakási kulatá „věc”, která však nedrží tvar a chová se, jako kdyby byla vyrobena patrně z nějaké želatiny. Právě s ní musíte „procházet” připravené úrovně. Cílů máte po cestě hned několik – sbírat různé druhy ovoce, překonávat nastražené překážky, zachraňovat lidičky, ale i bojovat s časem a projít level co nejrychleji. Na konci každé úrovně dojde k vyhodnocení a sečtou se body. O samotném designu úrovní si povíme až později, ale právě ten je snad vůbec nejdokonalejší a zároveň nejdůležitějším prvkem hry.

Základ hratelnosti

Jak jsme řekli už v minulém odstavci, cílů máte hned několik. Například musíte sbírat speciální rostlinky, v níž jsou ukryté stejné malinké kuličky jako je ta vaše. Ty pak lze jednoduše vzít do sebe (chce-li spíše nabalit), zvětší se vaše hmota a tím i velikost hlavní postavičky. Čas od času narazíte i na různé nástrahy, které vám ubírají životy, tedy abychom byli přesní, sežerou vám právě ony nabalené malé kamarády, čímž se opět zmenšujete. To vám sice nemusí ani tak vadit vzhledem k dalšímu postupu, jen ve finále dostanete další bonusové body za to, čím více jich přivedete. Maximální hranici tvůrci nastavili na dvacet malých gumových kuliček. Ještě chvíli zůstaňme u protivníků. Občas narazíte i na speciální černé mraky, které musíte skákáním na ně rozehnat, čímž osvobodíte nějakého zajatého kamaráda, jež se vám následně odvděčí. Jeho pomoc přitom občas závisí i na dalším postupu misí. Ostatně právě vyčistění tohoto krásného světa od všech neřádů je hlavním mottem příběhu, který jinak ničím silným neoplývá a mne osobně prakticky vůbec nezajímal. Hratelnost nám připadala hodně svižná, stejně jako u jedničky. Přestože na sbírání toho je všude mraky, nemusíte procházet úplně všechno, ani hledat připravená zákoutí, ale klidně jen probíhat co nejrychleji. Pak si však LocoRoco 2 zdaleka tolik neužijete a vcelku rychle ho budete mít za sebou. Naštěstí si lze libovolně vybírat už prošlé mise a plnit je opakovaně s cílem získat ještě více bodíků.

Design úrovní

Tvůrci si tentokrát ještě více pohráli se zajímavostí celého okolního prostředí a právě v tomto směru jsme objevili nejvíce inovací. Úrovně jsou designovány velmi pečlivě a ještě jsme nezmínili jednu podstatnou věc – jak vlastně probíhá procházení levely? Zapomeňte na obyčejné chození do stran a skákání, LocoRoco skutečně přetéká originalitou. A tak se pohybujete nakláněním obrazovky do stran. Hýbete vlastně s celým prostředím a když původně rovnou plochu (desku) nakloníte, gumová kulatá potvůrka se po ní samozřejmě klouže a točí dolů jako nějaký sud. K tomu se navíc můžete odrážet a tedy skákat, bez čehož byste se ostatně moc daleko nedostali. A těmto jednoduchým, avšak originálním principům, ušili vývojáři prostředí skutečně na míru. Blahopřejeme, tleskáme, i tentokrát zvládnuto na výbornou.

Hlavní novinky

Právě při pohledu na okolní skvěle zpracované prostředí jsme si všimli hodně novinek. Jednička přeci jen byla hodně stejnorodá a postupem času možná pro někoho i stereotypní. LocoRoco 2 však nabízí o hodně více zajímavých vychytávek. Některé levely se odehrávají na sněhu a ledu, kde plochy pochopitelně kloužou o hodně více. S tím samozřejmě musíte neustále kalkulovat. Jinde pro změnu tvůrci připravili speciální desky, pomocí nichž se odrážíte do pořádné výšky. Nám se ale přeci jen nejvíce líbilo působení pod vodní hladinou, které nabízí něco úplně jiného, protože lze vlastně plavat libovolně „v prostoru”.

Mini-hříčky

LocoRoco 2 bychom celkově mohli bez problémů nazývat jako takovou malou a jednoduchou hříčkou. I ona však v sobě skrývá další malé a ještě jednodušší hry. Ty nám až natolik k srdci nepřirostly. Jednak jde například o souboje s bossy, které jsou dosti obyčejné, jednotvárné a nudné. Pokaždé se samostatně dostanete do uzavřené naprosto jednoduché arény, kde jen vyskakujete a narážíte do bosáka, čímž mu ubíráte zdraví. Škoda, že nejsou k dispozici i nějaké další typy útoků, které by to o hodně osvěžily. Boss pochopitelně oplývá různými speciálními schopnostmi a velmi často má u sebe i pořádnou hordu spojenců v podobě dobře známých pohybujících se černých mráčků. Klasická minihra se však řadí mezi hudební kousky, kde prostě musíte v pravou chvíli mačkat ikonky noty, tedy tlačítko kolečka. Hříček se nabízí více, zmínit bychom určitě měli ještě pinball nebo sázky na jakési závody, dostihy.

Skvělé jednoduché ovládání

Naprosto zachováno naštěstí zůstalo jednoduché, avšak mocné ovládání. Celou hru si vystačíte v podstatě jen s tlačítky L a R, pomocí nichž nakláníte celé prostředí ze strany na stranu, aby se tak gumový LocoRoco klouzal. Stisknete-li obě najednou, vyskočí. A skutečně posledním využitým tlačítkem při běžném procházení úrovněmi se stalo kolečko. Pomocí něj můžete od sebe oddělit všechny spojené malé LocoRoco, případně pak zase kdykoli spojit v jednu větší kouli. Nic víc na tom opravdu nehledejte, žádná věda to není. Na druhou stranu abyste opravdu prošli úrovně s maximální pečlivostí, musíte nějakou dobu trénovat, protože to není úplně sranda, co do obtížnosti.

Grafika

Jak vidíte sami na okolních obrázcích, LocoRoco 2 vypadá opět skvěle. Samozřejmě úplně každému nemusí zvolený specifický styl úplně sedět, ale my jsme z něj byli nadšeni. 2D grafika nám naprosto dostačuje a kreslené výrazné barvičky se prostě k tomuto titulu hodí. Aby toho nebylo málo, v pohybu to vypadá ještě o poznání lépe. Krásné jsou i mnohé mechanické systémy nebo zmíněná prostředí pod vodou. Mně osobně se tentokrát nelíbily zvuky, které zase byly v Pataponu od stejných tvůrců skvělé. Většinu času ovšem stejně hraji na cestách, kde si nemůžu dovolit nechat své PSP vyhrávat nějaké tóny, tudíž mi to ani příliš nevadí.

Shrnuto, podtrženo
LocoRoco 2 se opět stává naprostou nezbytností pro všechny, kteří vlastní konzoli Sony PSP a zároveň mají rádi originalitu a jednoduchou, ale svižnou a chytlavou hratelnost. Druhé pokračování nás takřka v ničem nezklamalo, přináší opět pořádnou porci zábavy a oproti Pataponu ji můžete bez problémů hrát prakticky kdekoli. Prostě přesně takovéto hry dle našeho názoru můžou rozhoupat prodejnost samotné konzole. Inu, jednoduchá, ale pěkná a stylová grafika, stejně tak celý koncept hratelnosti. Zklamala nás snad jen trošku kratší doba potřebná k dohrání, nezáživné souboje s bossy a hudební mini-hříčky. Nejde ale o nic zásadního. LocoRoco 2 se nemůžeme na cestách nabažit a příští rok se těšíme především na dvojku Pataponu, ale například i na konverzi PixelJunk, který byl nedávno oznámen. Že by se skutečně blýskalo na lepší časy? 88%