LittleBigPlanet

Hra LittleBigPlanet (dále jen LBP) patří mezi nejvíce prezentované a propagované hry poslední doby, především pokud se týká konzolí. Matně si vzpomínám, že již v době lipské herní výstavy byla polovina města Lipsko polepená plakáty v nadživotní velikosti, propagujíce dnes recenzovanou hru. S blížícím se datem vydání všeobecný hype roste a na informace o LBP lze najít doslova na každém rohu.

I my jsme měli možnost si tuto propagovanou hru zahrát a blíže se na ní podívat. Hlavním hrdinou je postavička Sackboy, neboli hadrový panáček, které jste možná ve škole v rámci pracovního vyučování sešívali i vy. Ten se pohybuje v klasickém plošinovkovém prostředí, které je navíc doplněno o částečný třetí rozměr. To znamená, že v určitých místech je možné přecházet mezi jednotlivými 2D plochami a například oběhnout překážku. Takovéto překrývání ploch skýtá i drobná tajná místa, kdy přeskočením na zadnější plochu můžete tu první oběhnout a dostat se tak na zdánlivě nedostupné místo. V průběhu každého kola se nachází desítky malých a velkých bublinek, přičemž ty první znamenají zvýšení vašeho bodového konta, zatímco ty druhé skrývají stovky různých doplňků a rozšíření. Bohužel nalezených věcí je takové množství, že po pár misích nebudete tušit, co jste už našli a co ne a budete jen zmateně bloumat databází všeho, co vlastníte. V každé úrovni není třeba sebrat vše, ale hra vás nakonec ohodnotí podle počtu nalezených věcí. Pokud chcete vše dokončit na 100%, budete muset některé úrovně párkrát opakovat.

Hlavní hrdina však není jen hadrový panáček. Zvládne lecjaké činnosti a také se umí převlékat. V průběhu hry naleznete ve zmíněných bublinkách roztodivné oblečky a doplňky, a tak váš hlavní hrdina může vypadat naprosto odlišně od ostatních. Můžete mu měnit jeho základní barvu, všechny části oblečení a pokrývky hlavy, ale také různé doplňky jako zuby, helmu, knírek nebo brýle. Celkově by měl být počet kombinací někde na desítkách tisíc a tak se nestane, že dva sackboyové budou zcela stejní. To je důležité především pro online část, o které se zmíníme později.

První částí, kterou asi každý vyzkouší je singleplayer. Ten se skládá z jedné kampaně, která je rozdělena na více bloků, které sdružují tematicky podobné úrovně a do kterých vyrážíte ze své základny, kde symbolicky ovládáte vše kolem sebe pomocí virtuálního ovladače sixaxis. Každý blok má svou osobitou architekturu a vzhledovou formu. Dostaneme se tak od počátečních stromových lokací, přes africkou savanu, až po ledové lokace nebo tajemné úrovně, které jako by vypadly z filmů Tima Burtona. Cílem každé úrovně je prostě.. no.. dostat se do cíle. Pokud náhodou zemřete, objevíte se u předchozího checkpointu, na kterém se vám symbolizuje počet životů, které ještě na daném checkpointu máte. Občas vám ani tento počet nebude stačit, a tak budete muset celou úroveň opakovat od začátku, což je především u některých složitějších kousků dosti nudná záležitost. Více životů by určitě neuškodilo, přeci jen to není hra jen pro hardcore hráče, ale doslova rodinný kousek.

Rozmanitost je skutečně obdivuhodná a stejně tak i to, jaké možnosti se v jednotlivých úrovních nabízí. Hlavní devizou jsou hrátky s fyzikou. Ta je implementována realisticky a umožňuje pracovat s materiály, jejich váhou, drsností a dalšími parametry. Některé kusy materiálu váš hrdina utáhne, může se jich přidržet, jiné dokonce unese a s jinými si holt neporadí. Fyzikální engine občas sice hapruje, ale jedná se pouze o drobné minelym a tak to není žádná tragédie. Hrátky s fyzikou jdou tak daleko, že je možné zajezdit si na dřevěném koníčkovi nebo prohnat z kopce skateboard, který je samozřejmě nutné nejprve odpovídajícím způsobem roztlačit.

Další důležitou částí jsou samolepky a doplňky. Ty se ovládají pomocí malého lasa z kontextového menu a lze je libovolně otáčet a měnit jejich velikost. Posléze je lze kamkoliv (ano skutečně kamkoliv) nalepit a udělat si tak danou úroveň hezčí. Občas je třeba nalepit nějakou samolepku i v rámci dalšího postupu. Několik dlouhých minut mi například trvalo přijít na to, co vlastně nalepit koníkovi místo ocasu, aby mi otevřel velkou bránu, se kterou jsou nemohl pohnout. Požadovaný ocásek jsem posléze našel ve zcela jiné kategorii doplňků, než jsem očekával, nicméně našel. Občas také v danou chvíli nebudete mít určitou samolepku k dispozici a to vás donutí se vrátit do dané lokace znovu s příslušnou samolepkou v kapse. Zde ovšem opět vyvstává problém s obrovským množstvím samolepek a doplňků, který není možné sledovat.

Až doteď jsme v podstatě popisovali klasickou plošinovou s obrovskými možnostmi po stránce fyziky a doplňků. Jenže LBP je tak trochu jiná. A to především po stránce podpory komunity a online části. Podstatnou částí hry je editor úrovní, který umožňuje vytvořit naprosto vše, co vaši představivost napadne. K realizaci vašich nápadů slouží objekty, které naleznete v průběhu hraní single. Pokud si tedy chcete stavět, jste motivování nalézt toho co nejvíce, abyste měli velkou základnu variabilních dílů. Stavbu můžete začíst na čisté mapě, případně můžete upravit některou z již vytvořených. Vytvořené úrovně jsou omezeny pouze maximální velikostí celé stavby. Vše lze posléze rozhýbat pomocí různých „akčních” součástek a hejblat. Celou úroveň tak můžete pojmout jako závodní okruh a závodit na dřevěných konících nebo vytvořit logickou hádanku tak složitou, že i počítače NASA by měly s jejím řešením problém. Vaše představivost je v tomto bodě tím omezujícím prostředkem a možnosti hry jsou neskutečně rozsáhlé. Veškeré činnosti se lze naučit v přehledných video-tutoriálech, kterým chybí jediná zásadní věc – titulky, a to i ty anglické. Slabší angličtináři tak musí vysledovat vše pouze podle akcí ve videu. Ke skvělému editoru se váže nutnost, abyste vůbec měli rádi takové tvoření vlastních dílek a měli potřebnou trpělivost, neboť stavby za pomoci gamepadu nejsou moc rychlé a přesné. Pokud nemáte, pak je LBP pro vás poloviční.

Hotová díla je možné sdílet se všemi ostatními hráči a sledovat, jak si jiní na vašich výtvorech vedou. Již v době beta verze pro novináře vznikala skutečně kvalitní a nápaditá dílka a až si vezme editor pod svá křídla komunita, můžeme se těšit na obrovské orgie. Již několikrát (Counter Strike atd.) byl herní svět přesvědčen, že tvořivá mysl a kvalitní nástroje dovedou neuvěřitelné divy. Když se to tak vezme, nabízí online část nekonečné množství nových úrovní, které můžete hrát stále dokola, zlepšovat se v nich a pokud máte ambice, můžete vytvořit své dokonalé dílo. Kdo ví, třeba právě vás autoři přizvou jako level designera do LittleBigPlanet 2, bude-li nějaká. Ale to už hodně předbíháme. Vytvořené úrovně by měly být hodnoceny komunitou a postupně by se tak měly vypracovat žebříčky těch nejlepších. Nepochybujeme o tom, že za chvíli začnou vznikat i speciální stránky s přehledem těch nejlepších vytvořených dílek. Údajně také bude fungovat jakási cenzura, aby se malým dětem nedostali „do rukou” nějaké ty čuňačinky (viz uvolnění editoru pro Spore a spousta zvířátek podivných tvarů).

U vytváření a předávání nových levelů ale online možnosti nekončí. Kooperační hraní některých úrovní vám otevře nové možnosti, protože postavičky si navzájem mohou pomoci například přidržením tlačítka nebo vytáhnutím kolegy na provaze. Většinou se tak dostanete k nějakému speciálnímu vybavení nebo zvláštnímu oblečku. Při hře můžete komunikovat jak pomocí textového, tak integrovaného hlasového rozhraní. Požadavkům se meze nekladou. Zde také využijete své získané oblečky, které můžete předvádět přátelům a měnit je tak, jak virtuální móda káže.

Samotné ovládání využívá větší část sixaxisu a občas je třeba dokonce využít pohybové senzory. Například pokud máte na zádech jetpack, musíte ho shodit třepáním sixaxisu, což se nám nezdá jako zcela vhodné řešení, ale spíše jako snaha vůbec senzory použít. Pomocí křížové klávesy můžete měnit výraz tváře vašeho avatara. V několika krocích se může radovat, bát, být naštvaný, ale také smutný. Občas je bohužel ovládání nepřesné a nereaguje tak, jak potřebujete. Především se nám to stávalo při houpání na nějakém kyvadle a při přeskočení na jiné kyvadlo, kde jsme se potřebovali současně chytit. Velmi často jsme končili na bodácích, nebo jinak skonali.

Grafická stránka je zcela svá a unikátní. Celá hra je hodně barevná a využívá snad celé barevné spektrum. Jednotlivé modely postav a vůbec celé krajiny jsou hodně zvláštní, ale nemusí sednout každému. Nám se například grafika hodně líbí, ale stylizování vzhledu některých věcí prostě nemůžeme skousnout. Krom barevného vzhledu rozpoznáte i materiál jednotlivých předmětů, což je důležité pro manipulaci s nimi. V průběhu celé hry narazíte na zcela odlišné oblasti a každá má svůj unikátní grafický styl. Celkově je grafická stránka moc povedená a především na dobré televizi si užijete koncert barevných scén spojených se spoustou pohybujících se věcí.

LittleBigPlanet se velmi těžko posuzuje. Pokud si odmyslíme editor, který stejně využije pouze zlomek hráčů, zbude pouze velmi kvalitně zpracovaná, ale přesto pouze lehce nadprůměrná plošinovka s obrovským počtem věcí a možností, které ani tato nadprůměrně dlouhá recenze nemůže všechny detailně popsat. Jako taková by si od nás odnesla hodnocení 80%. Pokud jste ale hračičky a rádi si hrajete s tvorbou nových věcí, určitě si přihoďte minimálně deset procent navíc, protože zažijete skutečnou nirvánu při plnění svých nejtajnějších nápadů. Nicméně Little Big Planet se prostě povedla!