Little Nightmares je dílem nezávislého švédského studia Tarsier, které má již na účtu i jiné známé hry, ať už je to série LittleBigPlanet nebo VR hra Statik. Vraťme se ale k dnes recenzované senzaci. Tenhle titul zpočátku překvapí svou tajemnou, ponurou ač napínavou atmosférou. Svým konceptem hra dosti připomíná titul Inside, ze kterého jsme byli taktéž nadšeni, viz recenze zde. Co mají obě hry stejné, je obzvláště jednoduchý herní princip. Do spárů se nám dostane roztomilý panáček, který se však ocitá ve strašidelném a ohrožujícím prostředí. Už jen díky tomuto kontrastu hráč získává základní motivaci – onoho nevinného ubohého človíčka zachránit.
Okolí nás děsí o to víc, že vše je oproti nám v jaksi nadživotní velikosti. Toho také využijeme při prolézání různých těsných děr (jako pro myši) či proklouznutí skrze železné mříže. Nejdřív příliš nevíme, o co ve hře vlastně jde a kdo tyhle tuze zvláštní končiny vlastně obývá. S postupem času však zdejší obyvatele poznáme. Zprvu je zahlédneme jen tu a tam, obvykle z dálky či zakryté stínem. Pomyslíme si tak, že už bychom fakticky chtěli vědět, kdo to tady obývá, ať se konečně ukážou! Jenže jakmile se odhalí, začneme si říkat, že bychom je snad raději ani nepoznali. Narazíme totiž na hrozivě vypadající, často až odporné stvoření, kterým se rozhodně nemůžeme jen tak ukázat, jeli nám život milý. Tihle zlí obři již jen na jakýkoliv hluk, jež uděláme, reagují sprintem a hbitým hmatáním rukami. Naším úkolem tak je se řádně plížit, schovávat, skrývat a uhýbat.
Nakonec nám však o život půjde i díky jiným nástrahám. Tak například budeme sprintovat a kličkovat mezi černými pijavicemi, které se kolem nás snaží omotat a tak nás zabít. Aby toho nebylo málo, rozmístěny jsou i neživé pasti, jako třeba magické oko ve zdi, jež svým jasným paprskem dokáže usmrtit vše ve svém dosahu. Jedinou možností je schovávat se za objekty a přebíhat, když se zrovna dívá jinam. Ač nám tedy místy půjde o život, hlavní náplní hry je na cestě ven překonávat různé hádanky či jednoduché překážky. Někdy tak posuneme židli ke klice, abychom se na kliku mohli pověsit a otevřeli velké dveře. Jindy vyšplháme na šatní skříň a skočíme na vypínač elektřiny, abychom zbavili kovové mříže proudu a mohli bezpečně projít. Obtížnost logických úloh je mimořádně vyvážená. Na téměř vše během chvíle přemýšlení přijdeme. Na druhé straně nepřijdeme ani o pár obtížnějších situací, kdy se budeme muset skutečně zamyslet. Občas se sice stane, že hráč neví, kam přesně zamířit, ale hra prakticky vždy napoví pomocí malého živého hřibu, který běží tím správným směrem.
Herní doba hry sice není trestuhodně krátká, ale není ani kdo ví jak dlouhá. Zahrajeme si zhruba čtyři hodiny, možná trochu méně. Je to daň, která se platí za mimořádnou originalitu a různorodost. V této hře můžeme dát stereotypnosti sbohem. Každých pár vteřin přicházíme do zcela nové, neokoukané a unikátní lokality, která je propracovaná do posledního detailu. V drtivě většině případů se do stejného prostředí již nikdy nevrátíme a tak na nás čeká každou chvíli něco nového. Dojem z lokalit je ještě umocněn automatickým přibližováním či naopak oddalováním, ale taktéž pohybem kamery, která nám tak zprostředkovává ty nejzajímavější úhly. Obecně ve hrách zase tak neobvyklé, aby se objevil problém s kamerou, avšak tady jsme si takového problému překvapivě nevšimli ani jednou. U takto dynamické kamery je to slušný výkon.
Neopakovatelnou atmosféru ještě dolaďuje špičková zvuková stránka. Za prvé ve hře najdeme kvalitní hudební podkres (mimo hru lze koupit i samotný soundtrack), za druhé na nás čekají absolutně realistické zvuky, ať už jde o vrzání dřevěných desek pod námi, děsivé skřípání někde v dáli či podivné dunivé zvuky. Připravit se můžete také na neuvěřitelnou hratelnost, jejíž důležitou součástí jsou neustálé zvraty. Jednou se pod námi zčista jasna propadne zem, jindy v místnosti najdeme oběšeného obra nebo se najednou zhroutíme k zemi jen kvůli tomu, že máme hlad. Obvykle ve hrách, seriálech i filmech většinu „překvapivých“ věcí tuším dopředu. V této hře mě však překvapilo snad vše.
Náš panáček ve žluté pláštěnce se častokrát ocitne v nepříjemně husté tmě. Temnotu naštěstí může prorazit zapálením svého zapalovače, který vytvoří alespoň trochu nadějného světla. Někdy také narazíme na lampičku, kterou lze zapálit a osvítit tak okolí. Celkově však musíme velmi pochválit, jak si autoři pohráli se světly a stíny. To se opravdu jen tak nevidí.
Jak už to tak bývá, ani Little Nightmares není dokonalý. Přestože pohyb ve 2,5D je zvládnutý na jedničku, občas se přece jen stane, že hráč má jen málo vodítek pro odhadnutí přesné pozice panáčka ve směru dopředu/dozadu a tak například při přecházení nějaké té úzké lávky, může spadnout. Poměrně malou, možná až trochu urýpanou, mám poznámku k ovládání. To využívá mnoho tlačítek a občas je tak třeba zkoušet, kde že je to, které zrovna potřebujeme. Zrovna při tak jednoduchém herním konceptu je to překvapivé. Naopak co u ovládání být nemuselo, ale je skvělé, že to vývojáři přidali, je možnost dívat se myší do různých směrů, zatímco naše postava stojí na místě. Často tak narazíme na něco zpočátku neviditelného.
Little Nightmares je k dispozici pro PC, PlayStation 4 i Xbox One. V jediné hře se potkává excelentní osvětlení, grafika, ozvučení i solidní hudba. Díky dynamické kameře, jež zabírá stále nová a nová originální prostředí, se hráč může těšit jedinečnému hernímu zážitku. Ačkoliv to nedělám často, v tomto případě musím hře dát exkluzivních 95 % a vřele ji doporučit každému. Za 20 euro poznáte, jak kreativní vývojáři dokáží být.
Stojí to za to.
