Když před dvěma lety vyšla adventura Leisure Suit Larry: Wet Dreams Don’t Dry, nikdo neskákal nadšením. Upřímně Larryho sláva měla zůstat v osmdesátých letech, kam jeho rozhalená košile, umaštěné sako, napomádované vlasy a úlisné řeči patřily. Jenže od té doby uteklo přes třicet let, tvůrce Al Lowe je v zaslouženém důchodu a licenci na Larryho dobrodružství v roce 2018 zdědilo hamburské studio CrazyBunch. To má na triku zatím jen menší mobilní projekty a pár her pro VR a žánr point´n´click adventur byl pro ně neprobádaným územím.
Navíc doba se přeci jen změnila, postavení žen je jinde než před třiceti lety a tenhle švihák lázeňský do našeho nového světa prostě nezapadá. Možná právě proto to první díl s podtitulem Wet Dreams Don’t Dry tak schytal od recenzentů, i když mezi hráči zas o takové zklamání nešlo. Jak si tedy stojí jeho přímé pokračování Wet Dreams Dry Twice?
Ještě než přistoupíme k samotné hře, všimněme si, že druhý díl vychází pouze na PC. Ti, kteří první díl hráli na konzolích a hra se jim líbila, ostrouhají. Jako kdyby tím už předem tvůrci dávali najevo, že své nové hře zas tolik nevěří a port na konzole by pro ně byl jen zbytečnou prací navíc.
Druhý díl navazuje na konec prvního. Larry, čtyřicetiletý frajírek oblečený jako padesátiletý panic, žije na malém ostrově v suterénu bývalé vily, kterou před nedávnem vyhodil do vzduchu. Jeho zaslíbená Faith zmizela a obyvatelé ostrova na něj tlačí, aby se oženil s dcerou místního starosty jménem El Rey.
Zničehonic přichází zpráva, že Larryho milovaná Faith, kterou během svého posledního dobrodružství nerad trefil do hlavy hokejovým pukem, nezemřela. Místo toho se probrala ve člunu na volném moři a zvládla ze svého telefonu poslat Larrymu svou polohu. Larry na nic nemešká, ruší svatbu a na improvizovaném člunu se vydává Faith zachránit. Jenže na stopě Faith je kromě něj také její bývalý zaměstnavatel, který se chce zmocnit jejího telefonu.
Leisure Suit Larry: Wet Dreams Dry Twice je klasická point´n´click adventura. Interagovat s okolím lze pomocí levého nebo pravého tlačítka, případně inventáře. Stiskem pravého tlačítka si věc prohlédneme a Larry ji okomentuje, levým tlačítkem s ní manipuluje. Příjemným oslím můstkem je zpracování příliš velkých předmětů. Zatímco malých může mít Larry plné kapsy, hromadu spodního prádla po své bývalé prostě nepřenese. Místo toho si tedy danou hromadu jen vyfotí a my s fotkou můžeme v inventáři manipulovat jako se skutečným předmětem.
Podobně chytře je vymyšlený i koncept skládání složitých předmětů. Zatímco jednoduché stačí kombinovat přímo v inventáři mezi sebou, na složité má Larry v telefonu aplikaci, kde ke schématu cílového předmětu přiřadíme jednotlivé položky z inventáře. Občas je potřeba notně zaimprovizovat a místo stěžně ke člunu použít třeba špičák z narvala, kterého jsme našli vyvrženého na pláži.
Obecně je nový Larry jednoduchá adventura, kterou může znesnadnit leda absence české lokalizace. Po vzoru jiných point´n´click adventur je i v novém Larrym možnost zobrazit si všechna interakční místa na obrazovce, takže k tolik pověstnému pixelhuntingu nemůže dojít. Aby nám autoři naše pátrání trochu opepřili, nastrkali do mapy interaktivních míst co nejvíce. Jinými slovy jen polovina toho, co kolem sebe vidíme a můžeme na to kliknout, nám je k užitku. Zbytek je jen balast, omáčka, kterou Larry po kliknutí okomentuje oplzlou hláškou, nad kterou se zardí i Pi, umělá inteligence v jeho telefonu.
Když už jsme u humoru, je ve hře všudypřítomný. Vlastně není rozhovor, ve kterém by Larry nezmínil svoje choutky, většina předmětů od klíčů, přes obrazy až po budovy má falický tvar. A když už není řeč o sexu, hra prostě zmíní nějaké známé místo nebo světovou značku s trochu upraveným názvem, aby zněla rádoby vtipně. Narazíme tak na hru Fartnite, telefony PiPhone nebo ostrov Cancúm (který se čte „kenkam“). Přijde vám to vtipné? Ne? Zkuste si to přečíst ještě jednou. Stále si myslíte, že se nejedná o humor? Tak jste na tom stejně jako my.
Možná tohle fungovalo v osmdesátých letech, kdy hry prostě nebývaly sprosté a my na jejich vulgaritu reagovali jako při prvním sledování jakéhokoli dílu South Parku. Jenže ta doba už je pryč. I South Park se vyvinul a kromě prvoplánové vulgarity vsází na aktuální světové problémy, kterým nastavuje zrcadlo s černým humorem sobě vlastním. Jenže Larry se nevyvinul, je to stále ten stejný slizoun z osmdesátek, který se náhodou objevil ve dvacátých letech nového století.
Sexistický a občasně nechutný humor je alfou a omegou hraní Leisure Suit Larry: Wet Dreams Dry Twice. Obecně více jak polovinu hry zabírají dialogy, které ve většině případů děj nikam neposunují a slouží jen jako výměna několika podprůměrných gagů. Když už dojde na plnění úkolů, jsou buď velice jednoduché, nebo stojí na tom, abychom prošli celou mapu, sesbírali vše, co se dá, něco z toho mezi sebou prokombinovali a pak to sestavili dohromady. Pokud nevíme, co vlastně v dané chvíli dělat, je v telefonu připravena aplikace, která nám to připomene. Tento jednoduchý koncept je reakcí studia na zpětnou vazbu hráčů předchozího dílu, kde naopak kombinování některých předmětů vůbec nedávalo smysl.
Pokud nebudeme přeskakovat dialogy a nikde se nezasekneme na příliš dlouho, projdeme hru za přibližně sedm hodin, což je podobný čas jako v případě předchozího dílu. Budeme se ale celých sedm hodin bavit? To záleží na vkusu každého z nás. Neříkáme, že někomu typ Larryho humoru nesedne, ale kulantně řečeno jedná se o úzce profilovaný žánr. Náročnost je ovšem přátelská a začátečníky v žánru adventur nečeká žádná podpáskovka, naopak jim hra podá pomocnou ruku v podobě zobrazení interaktivních míst, jednoduchého inventáře a úkolníčku, který je vždy nasměruje na správnou cestu. Škoda vysoké pořizovací ceny. Hra je aktuálně na Steamu za 27,99 € a upřímně svou hratelností, stylizací, kvalitou dialogů a humoru bychom ji zařadili do poličky budgetových titulů, kde by za poloviční cenu nedělala takovou ostudu.
