Nejen Gotham, ale i Metropolis je v ohrožení! Ze světa totiž zmizeli superhrdinové, kteří tato velkoměsta chránili dnem i nocí, a místo nich přišla na scénu jejich alter ega ve spolku jménem Justice Syndicate. A ti s naším světem rozhodně nemají dobré úmysly. V té chvíli ale přichází ke slovu vaše postava a kupodivu to není ani jeden ze známých padouchů. Co se stalo s původními hrdiny a co mají jejich náhradníci za lubem? To ví jen Harley Quin.
Už se nemůžete dočkat, až se ujmete ovládání Jokera, Lexe Luthora nebo Harley Quin? Ano, i na ty dojde. Ústřední postavou je ale úplně někdo jiný – vy! Tak jako mnoho jiných her i LEGO DC Super-Villains začíná editorem postavy. Z něj po několika minutách vzejde padouch, kolem kterého se točí zbytek děje. Zpočátku už tak široký výběr možností nejen vzhledu postavy, ale také schopností, je postupným hraním rozšiřován o nové varianty a tak není vůbec od věci občas zabrousit zpět do editoru a našemu hrdinovi vyměnit nejen oblečení, ale třeba i nadpřirozené schopnosti.
Postupem času si zkusíme ovládat nejen svého hrdinu, ale dostane se nám do rukou celý známý gothamský spolek v čele s Jokerem. Tomu alternuje inteligentní Lex Luthor a jeho sebranka z Metropolis. Stejně jako předešlé LEGO hry, i zde je celý herní systém založený na procházení mapou, plnění jednoduchých hádanek za pomoci různých schopností několika hrdinů v partě a rozbíjení všeho kolem sebe na prvočinitele pro nasbírání co nejvyššího skóre.
Častým jevem je nutnost přepínat mezi postavami, protože jen jedna oplývá unikátní schopností pro posunutí děje vpřed. Jednoduché a přehledné je i ovládání dvou hrdinů ve splitscreenu. Díky tomu se opět jedná o skvělou oddechovou party hru pro dva. Obrazovka se na rozdíl od předešlých Lego her intuitivně nerozdvojuje pokaždé, když obě námi ovládané postavičky odběhnou od sebe, ale zůstává stále staticky rozdělena. I tak to neruší plynulé hraní a ostatně tento systém už má studio Traveller’s Tales vypilovaný na jedničku a je hlavní devizou Lego her v posledních letech.
Celou hru lze projít i jen v jednom hráči, ale chybí u toho část zábavy. Pro splnění většiny hádanek je potřeba zapojit druhého člena týmu, jejichž uměla inteligence je na úrovni Lumíků z Lemmings. Takže zatímco nás hrdina je na jedné straně mapy a potřebuje, aby někdo zatáhl za páku na straně druhé, myslíte, že Harley Quin k páce dojde? Jistě že ne a raději se motá po mapě a likviduje neustálé přicházející protivníky. Proto je možné přepínat mezi jednotlivými charaktery a řešit tak hádanky postupně, což nejenže trvá déle než s kamarádem na jednom gauči, ale je to i o poznání menší zábava.
Každý, kdo hrál v posledních několika letech jakoukoli Lego hru, už po pár minutách hraní zjistí, že herní principy zůstávají pořád stejné. To sice napomáhá každému hráči, který se už s některou Lego setkal, na druhou stranu je tak vidět nulová snaha tvůrců o inovaci. To, co v Lego hrách fungovalo před osmi lety například v Harry Potterovi, najdete i tady. A nic víc. Jinými slovy různá kouzla v Harrym, různé zbraně v Pánovi prstenů a různé superschopnosti jednotlivých padouchů zde jsou stále stejným předmětem konání. Pokud se někde zasekneme na dost dlouho, abychom si uvědomili, že opravdu nevíme, jak dál, stačí mlátit do věcí kolem sebe. Však některé z těch volných kostiček nezmizí a půjde z nich podržením jediného tlačítka automaticky postavit nástroj, který nás posune v ději dále.
Již po prvním dialogu je vidět (a především slyšet), že přechod od huhňavých citoslovců, které studio Traveller’s Tales používalo místo dabingu ještě pár let zpátky, k plnohodnotnému dabingu byl krok správným směrem. Dabování postav se taky neujali žádní amatéři a třeba samotného Jokera dabuje Mark Hamill, který jej dabuje již řadu let v animovaném seriálu nebo třeba v arkhamské herní sérii. I tak není nejvýraznějším hlasem ze všech a jeho bláznivý smích utichá vedle silného barytonu Michaela Ironsida coby padoucha Darkseida. Ano, charismatický hlas, který známe například u Sama Fishera ze série Splinter Cell, se vrací tentokrát v roli padoucha.
Děj je díky dialogům kupodivu komplikovanější, než jsme u Lego her zvyklí. Hraní je tak často proloženo otitulkovanými scénami, které trvají i pár minut. A zde je bohužel kámen úrazu. Hra je samozřejmě svým pojetím cílena primárně na mladší publikum a nese doporučení pro děti od desíti let. I tak věřím, že mnoho hráčů bude mít problém s angličtinou, jelikož hra nemá českou lokalizaci. V době, kdy jsme se dočkali lokalizace i série Assassins Creed, která je cílená na notně starší publikum, je opomenutí lokalizace dětské hry fatální chybou. Neangličtinář se tak bude v nepřehledných levelech ztrácet a občasně sahat po slovníku. Otázkou je, jak se v podobných místech zorientují děti, na které je hra cílená především.
Co se technického hlediska týče oproti loňskému Lego Marvel Super Heores 2, ve kterém jsem narazil na několik bugů takového formátu, že pomohl pouze restart levelu, je Lego DC Super—Villains výborně odladěné a podobnou chybu jsem nezaznamenal ani jednou. Novinkou v DC sérii jsou otevřené mapy měst Gotham a Metropolis, ve kterých se dá mezi levely pohybovat, plnit vedlejší úkoly, fotit selfie na zajímavých místech a užít si trochu zábavy. Pokud například máme hrdinu se vznášedlem, můžeme celé mapy prolétat. Nejedná se o žádné plnohodnotné open world, ale rozhodně to prodlužuje jinak relativně krátkou osmihodinovou kampaň.
Lego DC Super-Villains je ve výsledku moc pěknou hrou, zaměřenou především na děti a nenáročné příležitostné hráče, kteří si rádi zahrají ve dvou na jednom gauči. Ti ocení zejména známé charaktery, kvalitní nadabování a lehkovážný humor. Novinkou je tvorba postavy, která je kupodivu detailní a nabízí spoustu možností, i když výběr schopností nemá žádný dosah v ději. Zamrzí absence české lokalizace a s ní spojená občasná nepřehlednost na herní mapě a hledání, co dál. I tak se ale jedná o kvalitnější počin než loňský Lego Marvel Super Heroes 2, i když to fanoušci světa Marvelu neradi uslyší.
