L.A. Noire

Loni vyšlá česká Mafia II byla nakonec pro některé hráče zklamáním. Já osobně rozhodně nemohu říci, že bych jí byl zklamaný, na druhou stranu některé výtky fanoušků chápu a víceméně s nimi souhlasím. Třeba s tím, že 5 hodin hraní opravdu není příliš a nějakých vedlejších misí a úkolů jsme se tam také mohli dočkat. Každopádně dnes recenzovaný titul L.A. Noire je do velké míry Mafii II podobný, alespoň na první pohled. Samozřejmě za to může hlavně téměř shodná doba, během níž se odehrává příběh. Ve skutečnosti se ovšem aktuální novinka liší o hodně více, přináší hned několik naprosto odlišných a inovativních prvků, díky čemuž se i jinak hraje. Pro koho je tato novinka od Rockstaru a studia Team Bondi určena? Komu bychom ji doporučovali a kdo by se jí naopak měl vyhnout mílovými kroky? Jak očekávaný a dlouho vyvíjený projekt dopadl?

Hned na úvod musíme stručně charakterizovat o čem vlastně L.A. Noire je a k jakým hrám bychom ho mohli přirovnat. A zároveň musíme okamžitě vyvézt z omylu každého, kdo by čekal něco podobného jako Grand Theft Auto. Na novém titulu je znát rukopis Rockstaru, ovšem patrně Team Bondi dokázalo hodně věcí změnit a uvést zajímavé novinky – v hratelnosti i technologii. Zatímco loňské Red Dead Redemption bylo takovým herním zpracováním filmových westernů, L.A. Noire se zase stává herním zpracováním klasických starých filmových detektivek. Pokud bychom měli najít nějaké podobné hry, tak jde o mix zmíněné Mafie II, Heavy Rain a GTA okořeněný navíc úplnými novinkami.

Relativně netradiční novinkou je i to, že hrajeme za policistu, tedy za „toho dobrého”, který musí chytat lumpy. Hlavní hrdina se jmenuje Cole Phelps a L.A. Noire nás zavádí do amerického města Los Angeles v době končící druhé světové války, tedy v roce 1947. V kůži Phelpse začínáte coby obyčejný řadový policista a postupně se vypracováváte výš a výš. Během příběhu vystřídáte dohromady 4 oddělení – čeká vás vyšetřování případů u dopravní policie nebo na vraždách. Vesměs ale můžeme říci, že stále vyšetřujete ty nejzávažnější kriminální skutky a není skoro případ, kde by nebyl alespoň jeden mrtvý.

 

Právě vyšetřování a objasňování kriminálních skutků se stalo naprostým základem celé hry. Přesuňme se tak už více právě k hratelnosti, na pozdější část recenze si pak necháme zhodnocení zpracování města a další drobnosti. Úvodní případy slouží víceméně jako tutoriál, kde se naučíte všem základům.  A zároveň již poznáte, jak celá hra funguje. Na druhou stranu nenechte se úvodem odradit, přeci jen během první hodinky sledujete asi více času videa než hrajete, ale pořádný úvod je prostě potřeba. Případy většinou začínají úvodním briefingem na policejní stanici, načež se vypravujete na místo činu. Tedy na první místo, kde začínáte sbírat důkazy a zjišťovat konkrétní okolnosti daného skutku. Rozhodně vám zde nebudeme prozrazovat žádné spoilery ze hry, jen si zhruba nastíníme, jak proces vyšetřování probíhá. Skoro u všech hlavních případů (těch je tady mimochodem 21) se na tomto základu nic nemění. Zpětně musíme říci bohužel, protože naše největší výtka ke hře spočívá právě v tom, že zhruba po půlce vyřešených případů už to může někoho omrzet a chtělo by to trošku lepší okořenění a postupné představování nových nápadů.

Přesuňme se zpět k vyšetřování a tedy na místo činu. Tady musíte především hledat důkazy, to znamená fyzicky prozkoumávat okolí a hledat věci, které by mohly mít něco společného s daným případem. Pomáhá vám přitom hudba i vibrace ovladače ve chvíli, kdy se dostanete k nějakému zajímavému předmětu umožňujícími interakci. Samozřejmě většina věcí je naprosto k ničemu, ale ty důležité se automaticky označí jako důkazy a základní informace o nich se přenesou do vašeho poznámkového bloku. V rámci celého procesu vyšetřování je neméně důležité i vyslýchání – podezřelých a případných svědků. Právě v tomto směru se dostáváme k dost možná nejzajímavější novince, kterou L.A. Noire přináší.

V rozhovorech (chcete-li při výsleších) se kamera přesune do speciální pozice s dobrým výhledem na dotazovanou postavu a vy pokládáte otázky. Tedy vybíráte z pevně dané nabídky témata. Pak musíte bedlivě sledovat odpověď a také to, jak se postava chová, tedy její mimiku. Na základě reakce pak musíte zvolit jednu ze tří možností: pravda, podezření a lež. V případě lži navíc musíte rázem dodat důkaz, který svědčí o lživé výpovědi (vybíráte z těch, které jste předtím našli / získali. Naučit se správně odhadovat a vybírat není snadné, ale po chvíli cviku se v této dovednosti zlepšíte. Není ani problém odhadnout, jestli mluví vyslýchaný pravdu, horší je to rozeznat, jestli vás jenom mate a mluví hlouposti, nebo skutečně cíleně lže. Jedním dechem musíme dodat, že právě kvůli těmto četným rozhovorům L.A. Noire vyžaduje, abyste uměli anglicky. Bez slušné znalosti se nebudete naplno bavit, umíte-li anglicky jen opravdu pár slovíček, pak se do hry vůbec nepouštějte, nemělo by to cenu. Naštěstí se ale nepočítá s tím, že byste museli najít úplně všechny důkazy a nikdy se nesměli zmýlit během rozhovorů. Tvůrci už dopředu jasně vyjádřili snahu nestresovat hráče. A tak vaše dílčí úspěchy se promítnou jen do závěrečného hodnocení za daný případ, které je vyjádřeno 1 – 5 hvězdičkami. Ve skutečnosti se nemůžete nikdy zaseknout na slepém místě a stále víte, jak pokračovat dále. A kdybyste náhodou byli v úzkých, máte tady vašeho policejního parťáka, kterého můžete požádat o pomoc. Takže špatné odhadnutí pravdivosti nebo nenalezení důkazů má jen vliv na další pokračování případu, ale vždycky se dostanete ke správnému konci. Takže to opět funguje stejně jako loňském Heavy Rain.

Rozhovory jsou zajímavé samy o sobě, ale umocňuje to ještě úplně nová technologie, která z nich teprve dělá úžasný zážitek, jaký jsme zatím v žádné hře neviděli. Na mysli máme technologii MotionScan, pokud sledujete GamePark pravidelně, pak už toho o ní určitě víte dost. Jedná se o speciální motion capturing technologii pro realistické zpracování mimiky obličejů. A to nejen při renderovaných videích, ale i přímo ve hře. Jistě, třeba Heavy Rain mělo mimiku také slušnou, ale zde to je úplně jiná liga. Za to dáváme všechny palce nahoru. Podobně nadšeni jsme i z celkového scénáře, dialogů a kvalitních (rozumějte charizmatických) postav. Těch během procházení hrou potkáte opravdu mnoho, přičemž každá z nich má své kouzlo a působí realisticky. Takto skvěle a komplexně zpracované NPC postavy jsme opravdu v žádné hře zatím neviděli.

Získávání důkazů a vyslýchání je základním kamenem celé hry, ale rozhodně tím možnosti nekončí. Naopak, L.A. Noire je po všech směrech zpracované komplexně. Své zastoupení zde mají také akční scény a sekvence. Není jich příliš (třeba oproti zmiňovanému GTA), ale i v L.A. Noire si zastřílíte, čekají vás zběsilé honičky v autech po městě i dobíhání podezřelého hezky po svých. Bohužel i v oblasti akčních částí se situace a dění v jednotlivých případech docela opakuje, což je trošku škoda a jde to ruku v ruce s naším stěžováním výše. Akční přestřelky nejsou nijak extra propracované (ostatně je zde pouhých 9 typů zbraní a vy vždycky začínáte přestřelku s obyčejným malým koltem, detektiv s sebou samozřejmě netahá samopal).

Ve hře funguje také systém zkušeností, takže za správné činy a řešení případů získáváte zkušeností body a postupně vstoupáte po úrovních. Maximální level je přitom 20. Hlavním bonusem na nové úrovni je získání tzv. bodu Intuice. Ty pak můžete využít buď k vyznačení všech důkazů na nějakém místě činu, nebo k odstranění jedné ze tří možností při výslechu, abyste mohli tu správnou lépe odhadnout, když jste v úzkých. Jako bonusy se vám postupně blokovávají také nové obleky pro hlavního hrdinu a lokace skrytých aut na mapě.

Hlavní případy nejsou ale tím jediným, co hra nabízí. Ve skutečnosti se totiž jedná o klasickou hru z otevřeného prostředí. Takže máte po městě naprostou volnost, můžete si kdykoli a kamkoli zajet. Navíc čas od času je vám vysílačkou nahlášen i nějaký vedlejší (menší a kratší) nepovinný případ. Těch je tady úctyhodných 40. Po obsahové stránce tedy naprosto dostačující porce zábavy. Dohrání hlavních i vedlejších případů vám zabere rozhodně alespoň takových 25-30 hodin. Tyto vedlejší úkoly jsou víceméně nahodilé, ovšem základní příběhové úkoly jdou klasicky striktně lineárně za sebou, jinak by to kvůli příběhu ani nešlo.

L.A. Noire není první hrou, ve které jsme si zahráli za policajta, ale zatím žádná to nedokázala dotáhnout takhle daleko do realistické a působivé podoby. To můžeme stoprocentně říci také o otevřeném prostředí města, které je svojí rozlohou podle našeho odhadu minimálně dvojnásobné ve srovnání s Mafií 2. A tvůrci ho zpracovali s naprostou precizností, rozmanitostí a podle detailních dobových předloh. Ostatně narazíte zde i na 30 skutečných významných míst (jedna z věcí, kterou objevujete pro získání trofeje/achievementu a také dalších zkušeností). Atmosféru se povedlo dle mého názoru navodit ještě lépe než v Mafii II. Po ulicích jezdí krásné dobové automobily, kterých je celkem bezmála stovka.

Od L.A. Noire jsme měli velká očekávání, zhruba srovnatelná s Mafií II. A tento aktuální titul od Rockstaru nás nezklamal. Nabízí osvěžující a odlišnou hratelnost, krásné a obrovské město s perfektní atmosférou, vynikající mimiku postav, zajímavé výslechy a zábavu na dlouhé hodiny, což není v případě dnešních her vůbec zvykem. Menší výtky máme jen k trošku se dostavujícími stereotypu v poslední třetině příběhu a také k chybějící lokalizaci. Tedy absenci překladu do češtiny nemůžeme tuzemskému distributorovi nijak vytýkat, rozhodně by se totiž lokalizace nezaplatila. Pro hráče neznalé angličtiny alespoň na trošku slušné úrovni totiž L.A. Noire ztrácí smysl. Hru si neužijí ani ti, kdo nemají konzoli, protože vydání jsme se dočkali jen pro PS3 a Xbox360. PC verze nebyla oznámena ani zmíněna a docela se obáváme, že se portu na počítače asi ani nikdy nedočkáme. Za nás nakonec udělujeme rovných 90 %.