James Bond 007: Blood Stone

Je to vždycky takový malý herní svátek. Hráči si většinou koupi hry velmi dobře rozmýšlí a tak vědí, s kým mají tu čest a co od kterého titulu čekat. Ostatně i proto možná čtete tento článek. Ovšem recenzent je na tom o poznání hůře a občas dostane za úkol zhodnotit hru, o které toho zase tolik neví. A můžu vám říct, že někdy je to i lepší, no však to znáte sami, co vám budu povídat. Nainstalujete tak hru, o které se v podstatě dopředu vůbec nevědělo, žádná reklamní masáž, nášup pořád stejných obrázků a videí pravidelně každý týden (nenápadný kop do Black Ops ;). Oprávněně tedy čekáte pohromu, to zase ale bude sranec! A pak hrajete pět minut a jste překvapení. Hrajete dvacet minut a stále jste překvapení. A najednou hrajete 2 hodiny a jste zase překvapení, protože jste netušili, že už u toho sedíte tak dlouho!

    

Myslím, že s odstupem času můžeme prohlásit, že Daniel Craig jako nový představitel Bonda nastartoval novou éru těchto oblíbených filmů. Herní bondovka s názvem Quantum of Solace na tom ovšem tak dobře nebyla a sklidila velmi vlažná hodnocení. Není se co divit, hra si chtěla hrát na další Call of Duty, což se jí dvakrát nedařilo a to i přesto, že ji měli na svědomí machři ze studia Treyarch, kteří se postarali o letošní již sedmé pokračování veleúspěšného CoD. Co bylo bylo, myslím že je nejvyšší čas přestat se šťourat v minulosti a vrátit se nohama pěkně na zem, Blood Stone se stále může pyšnit Danielem Craigem v hlavní roli jakožto Bondem, ve hře je vymodelován opravdu pěkně. Pohled se nám naštěstí trochu oddálil, nyní je ve formě pohledu třetí osoby a hře to velmi prospělo.

Bondovky, to je mimojiné a především ztřeštěná akce. Taková, ze které vám padne čelist, a i když je jasné, že to co herci předvádí na plátně je velmi nereálné, moc dobře se na to kouká. Prostě bondovku poznáte na první pohled. A to stejné můžeme prohlásit i o hře. A tuto větu prosím berte jako velkou pochvalu, protože chvílemi jsem měl pocit, jako kdybych v tom filmu byl. K tomu přispívají i časté videosekvence, které výborně podtrhují celý děj a příběh. Jen škoda, že zřejmě byly tvořeny již na začátku vývoje hry, takže jsou mnohdy co se kvality grafiky týká hodně mimo toho, co vidíte během samotného hraní. Hra je současně tvořena i pro konzole. Na PC je ovšem převedena s citem a i když jako hráči odkojení PC platformou budete mít pocit, že jste až zbytečně vedení za ručičku, styl ovládání napomáhá tomu, že pocit z “já jsem ve filmu” je opravdu intenzivní.

    

Abyste byli v obraze o čem že to píšu. Na každou akci, kterou s Bondem můžete provést, pro vás má hra nápovědu. Přijdete k žebříku, hra vám napoví, jakou klávesu zmáčknout – a to stejné se děje při skákání, lezení atp. Poprvé to působilo až trochu směšně, ale při další akci si uvědomíte, proč to tam autoři dali. Váš pohyb je totiž velmi plynulý, což je mimořádně důležité, pokud máte mít pocit, že jste ve filmu a přitom postavu i ovládáte. To vše se týká mimoherní nadílky, ale co ta herní? Řeknu to jinak. Co všechno dalšího si vedle akce představíte, pokud se řekne Bond? Rychlá auta, krásné ženy, popíjení martini s vodkou? Ano to všechno ve hře je a dostanete toho věru vrchovatě.

    

Abychom nakonec přes tu chutnou a důležitou omáčku okolo nezapomněli na to nejdůležitější – jak se to celé vlastně hraje. Jak už bylo napsáno, Blood Stone je střílečka z pohledu třetí osoby. Autoři moc dobře věděli, že hráč se nesmí ani na chvilku nudit, pořád musí mít co dělat. Dokonce je, samozřejmě v dobrém, podezřívám z toho, že několik testerů nedělalo nic jiného, než psali připomínky, co všechno by se na obrazovce mohlo dít, a kde jsou ještě nějaká hluchá místa. Jen zřídka se vám stane, že byste museli třeba jen přeběhnout z jednoho místa na druhé a přitom neměli do čeho píchnout, či lépe řečeno střelit :). Pokud jste hráli Alpha Protokol, jistě vám nemusím říkat, jak je pro špionážní hru důležitý soubojový systém a krytí za překážkami. U téhle hry to byl kámen úrazu. To Blood Stone, to je panečku jiné kafíčko.

    

Každý výstřel, každý souboj si totiž vychutnáte. Systém krytí je velmi jednoduchý, ale přitom povedený. K překážce se “přicucnete” pomocí jedné klávesy, když chcete střílet, stačí jen zaměřit. Pokud se chcete skrýt za jinou překážkou, stisknete klávesu pro pohyb, znovu klávesu krytí a postava v pokleku rychle přeběhne jinam, což se hodí, pokud vás nepřátelé chtějí pozlobit pomocí granátů. Sám Bond může nést jen dvě zbraně, ale to vůbec nevadí. Zaměřovat totiž můžete i v okamžiku, kdy jste schovaní, takže kdybyste chtěli, věřím že celou hru projdete jen s pistolkou. Budete si tak vychutnávat situace, kdy proti vám vyběhne pět po zuby ozbrojených chlápků a vy je pěti kulkami do hlavy během chvilky zneškodníte. Zní to mimořádně jednoduše? Ano, je to poměrně jednoduché, ale zároveň je to zatraceně zábavné a hlavně, pokud vás takový styl nebaví, klidně můžete chytnout do ruky samopal a vrhnout se proti značné přesile jako Rambo.

    

A co ta rychlá auta? Ale jistě, dočkáte se a nejen jich. Užijete si totiž i řízení super rychlého motorového člunu, i když megabouráky, ty budete řídit častěji. Samozřejmě u podobné hry nemůžeme čekat nějaký realistický model poškození, žádný tu není, ale když pojedete po břehu řeky, všude kolem vás budou vybuchovat granáty, lítat kusy půdy a olova, ještě si na mně vzpomenete. Během vašich jízd se toho na obrazovce děje tolik, že naprosto nebudete stíhat všechno registrovat. Opět jsem měl podezření, že někdo projížděl tyto scény znovu a znovu a říkal si, na tomhle centimetru obrazovky se nic neděje, musíme tam ještě něco přidat. Nejen že si zajezdíte v autech, v motorových člunech, ale několik minut budete bojovat i na obrovském vznášedle, které samozřejmě zběsile uhání po rozbouřené řece. Vás to ještě překvapuje?

    

Vraťme se ale k tomu, co je na této bondovce to nejdůležitější a to jsou souboje. Nemusíte jen střílet, Bond je přece i mistr v boji na blízko a ve hře toho můžete dle libosti využívat. Můžete tak čekat schovaní za rohem a místo toho, abyste protivníka jen zastřelili, počkáte až k vám docupitá a několik efektními chvaty ho složíte k zemi. Samotné souboje neovládáte, pokud se k soupeři přiblížíte na dostatečně krátkou vzdálenost, stačí stisknout tlačítko a Bond sám, podle toho jakým způsobem u postavy stojí, vykoná pěstní ortel. Za tento způsob boje jste pak odměňovaní, za každé takové zabití dostane jeden z celkových tří bonusů, které představují přesnou a velmi rychlou střelbu. Pokud se pak potřebujete během sekundy zbavit až tří nepřátel, tyto bonusy jistě využijete. Na prozkoumávání okolí Bond používá chytrý telefon, který mu vždy prozradí, jakým směrem se dál vydat a co provést za akci. Nemůže se vám tak nikdy stát, že byste snad zabloudili a nevěděli, jak dál.

I po stránce grafické je hra povedená. Jistě nijak zvlášť nepřekvapí, díky tomu že je hra tvořená i pro konzoli Xbox 360, která již dosáhla svého výkonnostního limitu, většinou hra převedená na PC platformu nevypadá zase o tolik lépe. Nejde tedy o žádný propadák, ale nečekejte ani žádné grafické orgie, grafika je veskrze průměrná, což pro někoho již může znamenat negativum. Podle mého názoru je tato stránka hry naprosto dostačující a vyhovující. Skvělý je pak zvuk a namluvení, o které se postarali samotní herci. Za tento počin rozhodně dávám palec nahoru. Díky výše napsanému je hra docela nenáročná na hardware, na sestavě s čtyřjádrovým procesorem a GeForce 275 hra běžela až na výjimky naprosto plynule a to kolem 50-60 snímků za vteřinu, při vysokém rozlišení 1920×1200 (obrázky v článku jsou zmenšeny).

    

James Bond 007: Blood Stone je pro mě osobně velmi příjemným a povedeným překvapením tohoto roku. Od hry jsem nic nečekal, ale dostalo se mi velmi nabušené zábavy a akce, která vás nepustí od začátku až do konce. Celé hře pak vévodí hutná atmosféra, která na vás doslova dýchá na každém kroku, a máte pocit jako byste filmovou bondovku zažívali na vlastní kůži. Proto vás jistě nepotěší krátká herní doba, celou hru dohrajete za 5-6 hodin, ale to už je dnes standardem. Bavit by vás pak mohl i multiplayer pro až 16 hráčů, který hra také nabízí. Minout byste ji rozhodně neměli, od nás si odnáší vysokých 85 %.