Upřímně na It Takes Two jsme se v redakci těšili od prvního traileru. Kooperativní hra, kterou budeme moci hrát jak lokálně, tedy z jednoho gauče, tak na dálku jen s jednou zakoupenou kopií hry, zněla jako skvělý nápad. Ještě k tomu přidejme zprávu, že o vývoj se postaralo Hazelight Studios v čele s Jozefem Farezem, tedy ti samí lidé, co stáli za hrou A Way Out, a máme koktejl pro dva, na který se nedá netěšit.
Malé technické okénko: Naše nadšení opadlo hned při prvním spuštění hry. Sáhli jsme totiž po verzi pro Playstation 5 a protože máme doma zatím jen jeden ovladač DualSense, máme spárovaný s konzolí ještě jeden ovladač z původní PS4. A světe div se, hra s ním odmítla komunikovat. Naštěstí při koupi v PS Store se aktivují obě verze hry, tedy i ta pro Playstation 4. Následovalo tedy nové stahování PS4 verze na PS5, tedy nových 40 GB dat. Poté ale vše už pracovalo správně.
Hned na začátku si vybereme, za koho budeme hrát, tedy jestli za Codyho nebo May. To jsou manželé, kteří se čerstvě rozhodli pro rozvod a musí to říct vlastní malé dceři Rose. Ta nepřijme zprávu úplně nejlépe, což se není čemu divit, ale zároveň se rozhodne manželství rodičů zachránit. Jak? Vytvoří dvě malé figurky představující rodiče a přeje si, aby Cody a May k sobě zas našli cestu. A protože dětská přání se plní nejen na Vánoce, oba rodičové se probírají v těle figurek. Cestou za navrácením do vlastního těla je provádí Dr. Hakim, autor knihy o lásce. A tak se Cody a May vydávají na cestu za nalezením vlastních těl a záchraně vztahu.
Rozdělení úkolů i samotný postup hrou je nerovnoměrný. Ano, stále jde o trojrozměrnou skákačku s plněním úkolů, jenže každá postavička má specifické schopnosti, které se napříč kapitolami mění. Jednou May dostane do ruky kladivo a jen ona s ním dokáže rozbít překážky na cestě, zatímco Cody hází hřebíky, které písknutím k němu přiletí zpět. V jiné kapitole zas Cody dostane do rukou dělo, kterým plive lepivou výbušnou směs a May naopak střílí rozbušky. Jeden originální nápad střídá druhý a to jsme vyjmenovali jen ty, které už můžete vidět v traileru, nebo se objeví v prvních dvou kapitolách z celkem sedmi, ať vás zbytečně neubíráme o překvapení. S různými schopnostmi se tak vlastně mění i žánr hry. Jednou střílíme po nepřátelích, podruhé řešíme hádanku a o pár vteřin později svištíme na klouzačce a vyhýbáme se překážkám.
V každém levelu se skrývá několik miniher, kde Cody a May zápasí proti sobě. Tyto minihry jsou nepovinné a většinou i dobře ukryté. Jejich přítomnost poznáte podle cinkání tamburíny. Dohromady jich je ve hře poschovávaných pětadvacet a je jen na vás, jestli je budeme přehlížet, nebo se na nich zaseknete na dlouhé desítky minut, protože na rozdíl od kooperativního zážitku ve zbytku hry jedině v minihrách nám hra dá prostor pro trochu té zdravé soutěživosti.
Ve hře navíc nejde zemřít. Při pádu do hlubin postavička pufne a objeví se na nejbližší plošince. Pokud jeden z páru umře, musí několik vteřin zběsile mačkat jedno tlačítko, aby se mu naplnilo zpět zdraví. Během této doby nesmí zemřít druhá postavička, jinak hra začíná od posledního checkpointu. Ty jsou ale rozeseté doslova na každém kroku, takže frustraci to opravdu nevyvolá. Tím pádem si hraní užijí nejen občasní hráči, ale i děti nebo dokonce naše lepší polovičky, které jinak o hraní nezavadí.
Hru lze hrát lokálně z jednoho gauče nebo online s kamarádem. Stačí, aby si druhý hráč nainstaloval trial verzi zvanou Friend’s Pass, která je zdarma, a přijal pozvání od majitele plné hry. Poté už hra při spuštění nabídne přiřazení hráče té či oné postavě. Hrát sám v singleplayeru není možné. Po většinu času se hra zobrazuje ve split-screenu, ale rozhodně jí to neubírá na kvalitě obrazu nebo klesajícím počtu snímků za vteřinu. Jen si člověk vzpomene na dnes již propracovaný systém split-screenu u LEGO her, kde dochází k propojení obrazu, pokud se postavičky objeví blízko sebe. Nic takového v It Takes Two nečekejte, protože každý hráč ovládá i pohyb kamerou dané postavičky.
S tím se pojí trochu vyšší náročnost ovládání. Hra je doporučována pro hráče od dvanácti let, i když bychom si troufali tvrdit, že ji s klidným srdcem necháme hrát i mladší ročníky. Jen jde o to, že potřebný pohyb kamerou včetně míření nemusí být nic lehkého pro začínající hráče, kteří doteď hráli jen LEGO hry nebo podobné. Stejně tak je škoda, že hra neobsahuje českou lokalizaci, protože by se tak jednoduše zpřístupnila i dětem.
Co je potřeba vychválit až do nebes, je zpracování světa. Nemyslíme tím teď grafickou stránku hry, ani design úrovní, ale celkový pohled na svět, ve kterém se příběh Codyho a May odehrává. Než se totiž rozvádějící pár převtělí do malých postaviček, máme možnost v několika filmečcích vidět jejich dům, zahradu a okolí, kde se následující dění odehrává. Jenže po převtělení nevidíme běžný fádní svět tak, jak ho vidí dospělí. Najednou ho vidíme dětskýma očima a ty jsou plné naivity a fantazie. Skulina ve stromě najednou není jen dírou do dutiny se starým ptačím hnízdem, ale je obrněným vstupem do říše veverek, které vedou válku s vosami. Dlouho nepoužívané nářadí v kůlně trpí, protože se do něj pustila rez, zaprášené pojistky utíkají před proudem a mezera mezi prkny v kůlně může být neprobádaná hlubina. Každý takový detail je krásný, úsměvný a hlavně odráží jeden ze skutků, který jeden z manželů opomenul. Proč veverky vedou válku s vosami? Protože Cody zapomněl odstranit ze stromu vosí hnízdo. Proč je starý vysavač zlý? Ze žárlivosti, protože May ho měla opravit, ale místo toho koupila rovnou nový.
Když jsme nedávno pro oživení Farezova narativu hráli jeho předešlý počin A Way Out, nemohli jsme se zbavit dojmu, jak je hra striktně lineární a nepustí nás ani o píď mimo příběhové koleje. Ne že by It Takes Two nebyla také striktně lineární, jenže na rozdíl od vězeňského prostředí je vyprávěna tak pohodovou formou, plnou vtipu, narážek a pomrknutí na dospěláky, stejně jako dětsky naivní zábavy, že koridorové hraní prostě nevnímáte.
Oproti předešlé hře stoupla i herní doba. Zatímco u zmíněné A Way Out bylo možné být za dva večery na konci vyprávění, na It Takes Two si vyhraďte dvojnásobný čas. Na první průchod se tak bavíme minimálně o dvanácti hodinách čistého herního času. A protože každá postava má v průběhu hraní jiné schopnosti, nabízí se tu minimálně ještě jeden průchod hraní, kdy si vyměníte role.
Když jsme hru na předchozích řádcích tak vychválili, visí poslední otazník na cenovkou. I když se It Takes Two tváří jako plnohodnotná hra na stávající i novou generaci konzolí, podporuje lokální a online hraní pro dva hráče a svou jednoduchostí a hravostí je přístupná i nejmladší generaci, vlastně se divíme, proč ji vydavatel EA vypustil pouze za cenu pod tisíc korun. Jako kdyby hře od studia Hazelight vydavatel nevěřil.
Ale nám můžete věřit, protože It Takes Two má vlastnosti tříáčkové hry, která by na trhu obstála i za běžnou cenu. Nebýt absence češtiny, kterou u dětských her bereme jako samozřejmost, vlastně bychom se nebáli dát hře plné hodnocení. Pokud tedy máte rádi kooperativní hraní a máte k sobě parťáka, ať už v domácnosti, nebo třeba online na druhé straně světa, It Takes Two je perfektní volbou. Stejně jako jsme začali slovem „upřímně“, také jím naší recenzi ukončíme. Upřímně totiž nevíme o lepší příběhové kooperativní hře, která by tak ladně bruslila napříč různými herními žánry.
