Iron Front: Liberation 1944

Zkuste si zahrát kterýkoli díl Call of Duty a potom se vrhněte na některý z vojenských simulátorů od celosvětově známého českého studia Bohemia Interactive. Je dost možné, že zatímco vás jeden z titulů nadchne, druhý vás ponechá zcela chladným, ať už proto, že pro vás bude příliš snadný či naopak příliš obtížný. Přikloníte-li se nicméně nakonec spíše ke hrám od tuzemských tvůrců, vězte, že nedávno vyšel titul, jenž je s jejich hrami velmi úzce spjatý, a pokud vás zaujala kupříkladu ArmA 2, ani tento kousek vám po ozkoušení nezůstane lhostejný. Jedná se o hru Iron Front: Liberation 1944 a stejně jako již zmíněná ArmA se řadí mezi taktické válečné akce, ačkoli se na rozdíl od ní odehrává ve 2. SV. Je však stejně podvedená jako dílko od Bohemia Interactive, či se s ním nemůže ani rovnat?

 

I přesto, že si je Iron Front: Liberation 1944 skoro až neskutečně podobný s českými tituly jako Operation Flashpoint či, jen abychom nemuseli na světlo boží znovu vyvést Armu, VBS, což je simulátor, jehož původním účelem bylo trénování skutečných vojenských jednotek, hra nepochází z žádných zlatých českých ručiček, i když k jejím vývojářům to příliš daleko rozhodně nemáme. Vyvíjena je totiž v německém studiu X1 Software, které mimo jiné pracovalo na drobnějším leteckém online simulátoru a několika hrách menších rozměrů určených pro mobilní platformy. Nepatří tak možná k nejzkušenějším herním vývojářům v historii světa, nicméně že by postrádali talent a chuť do práce, to se nedá říct ani omylem.

 

 

Koneckonců, pro hráče připravili celé dvě kampaně, každou po osmi misích, a to si nemyslete, že byste je měli všechny hezky odehrané po půl hodince a ještě přitom prozkoumávali každý ždibec světa. Naopak. Každá obsahuje obrovské pláně a terény se spoustou jednotek k zabití, přičemž i vy, ať už jako tankista či obyčejný pěšák, můžete celou bitvu rozhodnout ve váš prospěch. V každé z kampaní se postavíte do boje za jinou stranu barikády. Ať už se ale rozhodnete pro Rusko nebo pro Němce, tak vzhledem k tomu, že jsme ve druhé světové válce, za zády vám vždy bude stát masový vrah s knírkem, přestože se v oblasti jejich konfliktu již bude směřovat ke konci. Vždyť jsme přece v roce 1944 a už se schyluje ke konci samotné války, a na vás samozřejmě jako obvykle zbyde svést nejtužší a nejzáludnější z bojů na území Polska a Ukrajiny.

 

Je velmi pravděpodobné, že jste si již všimli, že se v úvodu velmi mnoho hovořilo o prudce realistických hrách, kde nejednou stačí jedna jediná kulka, abyste se poklonili vašemu nepříteli a odevzdali mu své zbraně. Ani Iron Front: Liberation 1944 samozřejmě nebere v potaz to, že jste se kdysi dívali na Terminátora a že máte u všech spřátelených vojáků představy o jejich nesmrtelnosti. Jakmile se proto dostanete na multiplayerová bojiště, aniž byste nejprve prošli alespoň pár misí či tutoriál, než se vzpamatujete z první smrti, přijde druhá, třetí a pak ještě deset milé děti. Holt, v této hře to není takové, jako to bývalo v každém z dílů Medal of Honor či Call of Duty. Tady je boj skutečným utrpením, a pokud se hned zpočátku vybodnete na taktiku, přijdete o možnost si dopřát smrti dle své volby pár sekund po startu, protože přesně v tu chvíli vám vletí kulka přímo mezi oči. Až tak tvrdá válka zde je.

 

 

Nepatříte-li nicméně k hrdinným typům vrhajícím se do války po hlavě a s puškou v ruce, není žádný problém si do ní vzít o kapku větší kalibr. Zatímco při misích za Německo se dostanete k samopalům, odstřelovačkám a dalším zbraním tak jak je znáte, v kampani za Rusko si na nic podobného zvykat moci nebudete a ihned po startu na vás vybafne první tank, ve kterém nicméně nemusíte nutně zastávat pozici dělostřelce, lze se do něj posadit i jakožto řidič či střelec z přidaného kulometu. Nemáte-li ale rádi pásy a raději se v boji proháníte po všech čtyřech, jako řidič lze nasednout za volant klasickým džípům a vozit ostatní vojáky jako by se nechumelilo a vy ve válce byli jen na výpomoc. A pokud ani to nebude to pravé ořechové, stačí dvě minutky a po nich odražení z přistávací plochy s křídly nejznámějších modelů letounů druhé světové války, jichž nicméně sama hra nenabízí tolik, jako jiných vozidel, což je kapku škoda, protože ovládání je snadné a přesto realistické a boje ve vzduchu vám doslova vezmou dech.

 

Na rozdíl od takových titulů jako Call of Duty: Modern Warfare 3 či Battlefield: Bad Company 2, zde nejste člen žádného speciálního komanda ani týmu, který má vyčistit vše a nehledět na přátele, jen zabíjet. Jste tuctoví vojáci. Hra sice pod svá bedra nevzala příběh ani žádné romantické povídání, avšak hned co vyrazíte do bojiště, uvědomíte si, že vy zabijete jediného a ani ostatní na tom nebudou o moc lépe. Jste totiž pouhý pěšák, s nímž si hrají výše postavení jedinci. A nechcete-li se cítit nepříjemně ve spojitosti s vaším postavením, neexistuje problém s okamžitým převelením vaší postavy do role velitele, tankisty či medika. Jakožto velitel na vás však spadne tolik povinností, že budete rádi za možnost se vrátit k ostatním a raději zaplatit celou rundu aby vás za vaše komandování měli opět rádi, než zůstat v nejnáročnější pozici na bojišti.

 

 

Ve hře Iron Front: Liberation 1944 totiž naopak od většiny dalších titulů hraje pozice velitele nějakou roli a vaše rozkazy jsou nuceni vaši podřízení tolerovat a především plnit. Musíte vykazovat známky taktizování, práce s mapou a vůbec, podporovat jednotky jak fyzicky, tedy voláním mediků do jejich řad, tak psychicky a navyšovat jim morálku neustálým povzbuzováním a laskáním za každé úspěšné zabití. Až vás ale povzbudí nadřízený, když zrovna budete v boji, zjistíte, že i když to udělala pouhá AI, jste rádi jako nikdy v herní kariéře válečníka. Už jen trefit někoho je v této hře zásah, a pokud stojí na druhém konci mapy a vy po něm začnete střílet něčím jiným než odstřelovačkou, jste nejšťastnější muž na bojišti, pokud nepříteli uděláte jedinou ztrátu. Fakt, že hra bere v potaz desítky faktorů, které při střílení udělají své, vám totiž udělá ze střílení peklo a ze zabití boží smilování. Dokonce ani na ukazatel se nelze nikdy spolehnout, ať už je přesný jak chce.

 

Samozřejmě se nicméně přesnost zbraní mění kus od kusu, přičemž takových kusů je tu vyloženě hromada a na vás je si vybrat. Jakmile však získáte první alespoň trochu slušný kus, už ho nepustíte z ruky a budete se snažit ho využívat co nejvíce a naučit se s ním zabíjet jako vraždící stroj. Koneckonců, jak již bylo zmíněno, co kulka, to smrt, takže hned co se naučíte dobře, a především přesně střílet, výhra s danou zbraní je na dosah. V této hře skill znamená skutečně něco a projeví se především v multiplayeru, do kterého se ale před dokončením obou kampaní nebudete mít potřebu nijak pouštět. Navíc je podstatné si hezky ozkoušet každou zbraň, a to nejen proto, abyste se s nimi naučili střílet, ale i jen abyste si je prohlédli. Autoři totiž vše pečlivě připravili, a tak je každá ze zbraní propracovaná, detailní a každá má rozdílné vlastnosti i zvuk. Též působí jiné zranění a díky jejich realistickému chování není jen tak si na pozici obyčejného vojáka zvyknout.

 

 

Hra je realistická po všech směrech a hned co si navyknete na putování bojištěm, pravděpodobně vás hra pohltí natolik, že se rozhodnete okusit editor misí. Ten je komplexní, nicméně prakticky stejný jako v Armě 2. To ale neznamená, že by nebyl rozšířen o několik možností a hlavní je, že se s ním pracuje skvěle a vše co je potřeba se vám nabídne už po pár vteřinách prohledávání menu editoru. Ať už na svoji mapu budete chtít položit stanoviště vojáků, celé vesnice nebo pár domácích zvířat volně rozházených po pláni s malým lesíkem v nejvyšším bodu, není žádná překážka, co by vám stála v cestě. A myslíte-li si, že vaše mapa skutečně za něco stojí, skrze fóra je možné je rozeslat po světě a čekat na ohlasy. Nechybí tak téměř nic, co by praktický a jednoduchý editor měl mít.

 

I multiplayer vám nabídne přesně to, co od správné akce očekáváte. Bohužel, navzdory mapám v singleplayerové kampani, většina map pro pěší je v multiplayeru skutečně malých a vzhledem k disfunkčnímu respawnu docela nehratelných. Často totiž stačí stát na jediném místě a pouze čekat, až se někdo respawne a pak mu střelit kulku do hlavy. Naštěstí multiplayer obsahuje i mapy obrovské, do nichž se s chutí pustíte jak v letadlech, tak třeba v tanku, a právě těmto mapám se dá málo vytknout. Snad jen, že v tuto chvíli je většina serverů naplněna německými a rakouskými hráči, takže pro Čechy neorientované na němčinu může být problém se dorozumět a vyjednat taktiku, která je pro multiplayerové hraní v týmech zcela zásadní. Nemusíte však nutně chodit proti Frantovi odvedle, protože se zde nachází i kooperační mód a možnost pustit se do map vytvořených vlastníma rukama. Je tak jen na vás, ke kterému z módů budete mít nejblíže.

 

 

Jasným důvodem, proč se hra dá prakticky od prvního momentu hraní považovat za dvojníka Army II, je, že využívá jejího enginu a spolu s ním nabírá i její bugy spjaté s propadáváním krajinou a občasném, kapku nesmyslném zasekávání se o i ve skutečném světě snadno průchozí textury. To je však jen malá chybka v porovnání s jinak skvělým titulem, jenž se v Iron Frontu skrývá. Grafika je reálná a velmi příjemná, a to i přestože nepatří k nejlepším kouskům na trhu. Hlavní je však velmi dobré zvukové zpracování zahrnující jak dabing vojáků v misích, tak střelbu z jednotlivých zbraní či skřípění, které vychází zpod kol a pásů vozítek ve hře. Navíc je výhodou, že právě v takovýchto hrách je technologie poměrně zásadní pro boj, neboť jen díky ní zjistíte, jestli se vám za zády někdo neplíží s úmyslem vás podříznout. A vzhledem k tomu, že zde funguje na jedničku, hra se za ni nemusí stydět a s klidem se s ní může chlubit jako páv se svojí výbavou.

 

Iron Front: Liberation 1944 je hra jen pro vybrané hráče. Pokud nemáte v oblibě výzvu a strategický postup, asi byste se k ní ani neměli přibližovat. Jste-li však příznivcem her jako Operation Flashpoint, Iron Front je přesně pro vás. Je samozřejmě založený na faktu, že po jednou zásahu padnete jako zralá hruška, nicméně až se do hry trochu více ponoříte, zjistíte, že nabízí i mnohem více. Kupříkladu perfektní, jednoduchý editor misí a dvě naprosto odlišné kampaně. Dokonce i multiplayer si zaručeně ve vašem srdci najde své místo, neboť mapy s rozsáhlými plantážemi a tankovými bitvami vám dodají chuť si to s ostatními vyřídit hezky všichni proti všem či klasicky v týmech. Iron Front: Liberation 1944 působí skvěle a na první pohled udělá dojem. Čím hlouběji so do ní však budete nořit, tím lepší se vám bude zdát. Samozřejmě, stejně jako každá hra má i Iron Front své chyby, avšak i přesto si zaslouží překrásných 80%, neboť hned co se do něj pustíte, ještě dlouho se vám od něj nebude chtít odtrhnout. A tak to má být.