Imperium Romanum

„Rome wasn't built in a day" – Řím nebyl postaven za jediný den, alespoň to zpívá Morcheeba ve stejnojmenné písničce, která patří mezi její úplně nejznámější. Jak nám ale dokazuje řada budovatelských strategií, nemusela by to být až taková pravda. První předzvěstí bylo Glory of the Roman Empire, na nějž navazuje nepřímo i Imperium Romanum. I když by defacto mělo jít o druhý díl, autoři se rozhodli pro čistý štít a nové jméno. Pojďme se tedy této budovatelské strategii pěkně podívat pod kůži.

 

Vzhůru do Říma! 

Základní herní obsah Imperium Romanum tvoří vlastně trojlístek voleb. Za prvé je to History, tedy kampaň rozpínající se mezi léty 509 př.n.l. a 120 n.l., která mapuje všechny zásadní události včetně punských válek nebo založení Říma Romulem a Rémem. Nijak se ale na dějiny neváže, pokud nepočítáme krátký úvodní brífink a to je možná trochu škoda. Další logickou volbou je Scénář, kde si vyberete jednu z lákavých oblastí spadajících pod vládu Římské Říše a na zelené louce se pokusíte bez přítomnosti úkolů vystavět vyspělou civilizaci. Podobné platí i o volbě poslední – Rome. Ta se zaměřuje pouze na metropoli Řím. V době kdy se do hry pustíte, je již luxusně vybavena a od vás je požadováno tento přepych nadále udržovat a město obohatit o několik charakteristických památek, jejichž stavba je neskutečně surovinově náročná. Celkově se Rome jevil jako jedna z nejtěžších částí vůbec, jež je vhodná až jako jakási tečka pro zkušené hráče Kampaně nebo Scénářů. Zkrátka spravování hlavního města takto expanzivní říše není žádná legrace…

  

Obtížnost a úkoly 

Hlavním obsahovým prvkem ale samozřejmě zůstává kampaň s celkem 16ti misemi. Poměrně podařeným krokem je zpřístupnění hned několika misí naráz, tudíž budete mít v případě neúspěchu v některé z nich možnost následného výběru, přičemž k té původně neúspěšné se můžete vrátit později. To oceníte především vzhledem k trochu špatně vybalancované obtížnosti. Ta přeskakuje z misí jednodušších k složitějším, většinou ani nepomůže řídit se rokem, v němž se level odehrává. Nejednou se mi navíc stalo, že se na obrazovce objevila tabulka „mise nesplněna" bez jakéhokoliv bližšího vysvětlení. Ostatně úkol na čas jsem neplnila a žádným jiným rozumným způsobem jsem si toto zaváhání nedokázala vysvětlit – hra se s vámi zkrátka nemazlí. Nestaráte-li se dobře o svůj lid, okamžitě končíte na postu guvernéra a hrát misi zase od začátku se může rovnat i ztraceným desítkám minut, vzhledem k délce některých z nich.

  

Systém, jakým úkoly v kampani probíhají, jsme vám popsali již v prvních dojmech. Využíváno je tzv. Tablets, což jsou malé žluté lístečky s úkoly, bonusy nebo špatnými zprávami, které si postupně vybalujete. Kolik questů máte v danou chvíli aktivní záleží jen na vás (maximální limit jsou ale tři) a plnit je taktéž lze v libovolném pořadí. Po zahrání oficiálního dema jsme se trochu obávali jejich repetitivnosti a nezajímavosti. Ostatně šlo většinou jen o úkoly typu postav dvě budovy tohoto typu, poté dvě budovy tohoto. Obavy se naštěstí nevyplnily a tvůrci tento problém vyřešili vzrůstající vyspělostí s rostoucími léty, v nichž se mise odehrává. Zatímco zpočátku začínáte od nuly a na zelené louce, v takových misích uprostřed kampaně je vám rovnou dána rozestavěná osada, kde již budete plnit podstatně komplexnější úkoly. I přes to se samozřejmě časem okoukají, občas se nějaké  opakují, celkově je lze rozhodně zhodnotit kladně.

Pracovití otroci a vybíraví obyvatelé 

Jednou z nejlepších věcí na Imperium Romanum je onen skvěle fungující propracovaný řetězec starověké společnosti. Základními stavebními jednotkami jsou domy, do nichž se okamžitě nastěhují lidi, čímž vlastně vznikají první potřeby – je nutno zajistit jídlo pocházející z pekáren, masen, vodu čerpanou z nedalekého akvaduktu a v neposlední řadě začít těžit některé z potřebných surovin jako je kámen, zlato, dřevo, hlína. To jsou totiž základní stavební materiály sloužící k budování nových budov, stejně jako příbytků občanů. S jejich přibývajícím množství samozřejmě poroste i objem spotřebovávaného jídla a udržet prosperitu ve všech částech hry se tak ukazuje jako úkol téměř nadlidský. Lidé ve starověku bohužel byli neméně línými, než je tomu nyní, a proto budou navíc odmítat pochodovat do práce příliš daleko. Stavbu domů bude třeba přizpůsobovat nejen blízkosti surovin, ale i případných pracovních příležitostí. No a pokud byste snad toto volání virtuálního lidu neposlechli, upozorní vás na závažnost situace začínající bouře a samozřejmě také požáry, jež jsou závažným projevem kriminální činnosti a nespokojenosti s režimem.

   

Jako správný feudální systém, i práce v Imperium Romanum do značné míry stojí na výkonných otrocích, pro něž stavíte jen nelidské králíkárny a oni za to pro změnu dřou na stavbách, přenášejí materiály, zkrátka ani na malou chvíli se nezastaví. Na druhou stranu nejsou tak vybíraví jako řadoví občané, kde velké extrémy tvoří především ti majetní. Nedělá jim problém natropit scénu a přestat chodit do práce jen kvůli chybějícím olivovým plantážím a tudíž nedostatku olivového oleje. Majetnější si také potrpí na různé společenské místnosti jako je hospoda či chrámy a další náboženské oltáře, jež v mnoha případech pomáhají řešit i problémy mezi obyvatelstvem. Zkráceně řečeno je tedy většina herního času o obstarávání jednoduchých i složitějších potřeb starověkého obyvatelstva, jehož potřeby není vždy snadné odhadnout – mně osobně chyběl nějaký detailnější výstup, co se názorů a potřeb jednotlivců týče. Díky tomu se obstarávání blahobytu lidí v pokročilejších levelech stalo opravdovým peklem.

   

Tomuto říkáte strategická bitva? 

I když by se autoři mohli ohánět tím, že jejich cílem bylo vytvořit primárně budovatelskou strategii, takovéto zaváhání v oblasti bojové stránky nelze jen tak opominout. Souboje tak jak fungují v Imperium Romanum, by možná při zhodnocení dopadly lépe, kdyby je autoři ze hry zcela vypustili. Takto jste nuceni procházet špatně fungující strukturou, budovat kasárna, z nichž vylézá vždy jen jeden druh uniformních vojáků s jednou či dvěma předepsanými formacemi, které jsou zde spíš jen „aby se neřeklo". Ostatně na vytvoření pluku s pevně daným počtem vystačí jedno kliknutí levým tlačítkem myši, přičemž další kliknutí věnujete stisku tlačítka „zaútoč na nejbližší cíl". To vojáčci poslušně provedou s tím, že výsledek bitvy nijak neovliveníte a je navíc založen výhradně na početní přesile jedné ze stran, což je na 21. století trochu dost tupý systém pro plnohodnotnou strategii. V době, kdy jsme zvyklí taktizovat, manévrovat a kalkulovat s nerovnostmi terénu nás podobné souboje snad pouze uráží.

  

Maximálně detailní Řím 

Krok vedle autoři neudělali v otázce zpracování. Pro svou hru zvolili dostatečně detailní okolí, stejně jako zajímavě vymodelované budovy, jež vypadají dobře i při maximálním přzoomování. To je mimochodem dostatečné, navíc si kameru můžete dle libosti natočit a jednoduše tak sledovat pracovní proces ve feudálních poměrech. Škoda jen, že se tvůrcům nepodařilo trochu lépe odlišit jednotlivé typy budov od sebe – díky tomu musíte ztrácet čas občasným klikáním a hledáním, kde že ten řezník vlastně je. Podobně je na tom i zvuková stránka nijak nevybočující z poměrně kvalitní linie nasazené zbytkem hry.

   

Zhodnocení 

Imperium Romanum rozhodně není projektem, jež by bylo hodné doporučit milovníkovi RTS s bohatou bojovou složkou. Ta je totiž asi nejslabší stránkou hry jako takové. Jinak jde o důstojného zástupce žánru budovatelských strategií, který se neztratí mezi ostatními konkurenty a potěší i zájemce o historii, především tu vážící se k dávné Římské Říši. Vzhledem k tomu, že nelze k projektu mít žádných velkých výtek, nezbývá než udělit nečekaně vysokých 84%.