I shall remain

Malé nezávislé studio Scorpius Games z Rumunska, čítající pouhé čtyři vývojáře, se rozhodlo vytvořit boj o přežití tak trochu ve stylu Diabla. Důležitý rozdíl tu ale přece jenom je. Místo nejrůznějších příšer a magických stvoření se postavíme proti hordě zombíků v postapokalyptickém prostředí alternativního dnešního světa. Takový koncept ale není nic zcela nového. Jsou tomu dva roky, co naše monitory zaplavil Project Zomboid, kerý funguje na obdobném principu a má velmi kladné ohlasy. Na straně druhé nemají vývojáři dnešní pecky funkční ani své oficiální webové stránky + I Shall Remain je jejich vůbec první vydaná hra. Nabízí se tak otázka, zda zvládli něco tak komplikovaného, jako je počítačová hra.

 

 

Pokud očekáváte hezké intro na úvod, pak se asi hodně načekáte. Hra nám totiž zobrazí jen pár stránek v angličtině, které mají nastínit příběh a – hodí nás prostě přímo do děje. Z pohledu třetí osoby se tak ujmeme Michaela Hodgese, zkušeného veterána, který má zprávu o lokaci ztraceného bratra – a co jiného dělat, než se vydat na jeho záchranu! Jelikož ale hezké video nenajdeme na začátku, nenajdeme ho ani později. Videa, zdá se, přesahují schopnosti vývojářů. Co naplat, skromně popadneme našeho hrdinu a vydáme se do nehostinné krajiny.

Kromě pár kousků základního vybavení nemáme zpočátku po kapsách vůbec nic. To je problém. Po krátkém tutoriálu ukazující základní pohybování a interakci se tak vydáváme vpřed dobrodružství a hlavně za potřebnými věcičkami. Již po pár krocích se na nás ale vhrne první nemrtvý, kterého však snadno skolíme holýma rukama. „Snadná práce“ říkám si, dokud po mně za rohem nevystartuje celá tlupa zohavených zombíků, na které už pěsti prostě nestačí. Ještě že člověk sem tam najde nějakou tu užitečnou zbraň, ať je to rezavá trubka, dřevěná deska nebo baseballová pálka. Větší poškození a delší dosah zbraně je pro samotné přežití nutností.

 

 

Dosti mě překvapilo, jak často útoky minou svůj cíl. V ostatních hrách bývá šance na vyhnutí se několik málo procent. Zde je to snad i 10 %. Ne, že by to nemělo své kouzlo. Když se k vám například blíží dvě potvory a vy pětkrát vystřelíte, zatímco čtyři střely jdou mimo, dostane vás atmosféra do pod hmatatelný tlak, protože oba zombíci jsou již na dosah pěsti a vy začínáte teprve přebíjet. Jasně, nepřítel se různě kroutí a minout cíl nemusí být tak šokující. Pokud ale máváte deskou a čelem se dotýkáte nepřítele, je několik minutí za sebou minimálně nevěrohodné.

I shall remain vyrazil do světa s příchodem šesté řady jednoho z nejlepších seriálů týkajících se zombie – The Walking Dead . Chytrý tah. Diváci totiž po zhlédnutí epizod seriálu budou mít chuť zahrát si právě něco se zombíky, takže poptávka trochu vzroste. Na rozdíl od seriálu ve hře naštěstí nebudou všichni zombíci stejní a tedy i nudní. Vypadá to, že někteří z nich schytali slušnou dávku radiace, takže zmutovali do nejprapodivnějších podob. Různé tvary, různé velikosti, různé schopnosti – variabilita soupeřů není vůbec špatná, i když ve srovnání s již zmiňovaným Diablem je pořád poněkud chudá.

 

 

Bylo by vskutku zarážející, kdybychom na celém světě byli jediní přeživší. Brzy po začátku hry tak potkáváme prvního kamaráda, který zrovna nepřátelské potvory kropí olovem. Přes počáteční obavy, abych příští kulku neschytal coby headshot, jsem se měl pěkně na pozoru. Zbytečně. Uprostřed krvavé bitvy stačí prohodit pár slov a náš nový přítel nás ihned začne věrně následovat. Bok po boku, vstříc novým končinám i přemnoženým potvorám. To nezní vůbec špatně. O buddyho se však musíme i postarat. Pokud po něm jdou zombíci, nenapadne ho s pistolí v ruce couvat. Raději stojí jako přibitý a nechává se hryzat. A naše lékárnička tak brzy poputuje na jeho (zbytečná) zranění. Škoda jen, že hra neumožňuje kooperativní mód, protože zahrát si s kamarádem je vždycky záživnější, než hrát s pouhou umělou inteligencí.

Zmíněné rozhovory probíhají tak, že vyskočí okno s tím, co kolega říká a my máme (dost) omezený počet možností, jak reagovat. Chybí tu ale nějaké zpestření, jako je např. přiblížení pohledu k postavám nebo čtení textu člověka naproti, což by bylo mnohem zajímavější a koneckonců i autentičtější. Vývojáři rozhovory prostě odbyli připlácnutím textu na plac a hotovo, tečka.

 

 

Jelikož se jedná o RPG, získáváme zkušenosti, nové levely a samozřejmě i skill pointy. S novou úrovní dostaneme vždy na výběr, do kterého atributu chceme nový bod investovat. Nabídnuty jsou nám ale třeba jen dvě možnosti. Například tak můžeme vylepšit sílu nebo přesnost. Inteligenci nebo charisma. Hbitost nebo vytrvalost. Kromě toho se automaticky vylepšují i další schopnosti jako je zacházení s puškami, těžkými zbraněmi, explozemi, lékařskou technikou nebo i samotné přežívání. Typů zbraní je zde slušné množství, při čemž každá kategorie zároveň vyžaduje vlastní typ nábojů. To činí hru poněkud složitou, ačkoliv je alespoň pořád co sbírat.

Kromě životů je třeba doplňovat i energii. Nejlepším řešením je samozřejmě spánek v pohodlné posteli. Když se kolem vás ale motá horda hladových nemrtvých, často postačí chvíli přečkat na nějakém tom odpočívadle, jako je třeba u hořícího sudu. Ten zároveň osvětlí okolí, což je v tomto titulu zvláště důležité. Máme sice baterku, avšak ta toho vlastně ani příliš osvětlit nedokáže. V noci je přitom taková tma, že není vidět ani základní kontury jako jsou zdi, natož nějakého nepřítele. Člověk se tak strachy točí doprava, doleva a pociťuje skvělou hororovou atmosféru. Jediným vodítkem je tady mini-mapa, kde jsou vidět základní hrany i nepřátelé, ale pouze na již navštívených místech. Mapa dle mého ale poněkud kazí atmosféru.

 

 

Hra světel a stínů je skutečně velmi povedená. Tak třeba když každý výstřel osvětlí okolí, byť na nepatrnou chviličku, takže si sotva pamatujeme, co jsme viděli a přemítáme v paměti. Jinak je ale grafika maximálně tak podprůměrná, ačkoliv oproti Project Zomboid je zase supermoderní. Jako v každém RPG, i zde je mnoho úkolů jako je třeba odnes zraněného chlapa do nemocnice nebo odolej vlnám nepřátel na parkovišti. Důsledně ale musím dodat, že úkoly někdy nejsou úplně domyšlené, protože třeba zmíněného zraněného v opuštěné zdevastované nemocnici hodíme na zem a tím máme splněno – co s ním ale bude?

I shall remain možná nasbíralo nějakou tu kritiku, ale v jádru je to pořád zábavné akční RPG, které by každý fanoušek zombíků měl vyzkoušet. Ne, že by vývojáři neměli co dolaďovat, ale zejména hra světel a stínů je fakt skvělý zážitek, který se jen tak jinde nevidí. Hra nás přitom vyjde na 15 euro, ale sehnat jde i v nezanedbatelné slevě. Nic světoborného tedy nečekejte, ale o fajnovou zábavu máte s touto hrou určitě postaráno a hodnocení 75 % si zaslouží.