I Am Alive

Už je to hodně dlouho, ale kdysi jsem o téhle hře psal preview. A protože mě podobná katastrofická tématika zajímá, taky jsem se na hru hodně těšil. Autoři totiž slibovali naprosto jiný zážitek, než na jaký jsme byli ve hrách zvyklí. Měli jste zažít obří zemětřesení a poté pomalu prozkoumávat dál se postupně rozpadající město a přitom pěkně dlouho nenatrefit na živáčka. Jenže pak se ve vývoji zřejmě něco zadrhlo a informace o hře přestaly úplně proudit. A nyní před sebou máme hotový titul, který dává tušit, ze z velkolepých obřích plánů sešlo. Ale neodsuzujme hru ještě předtím, než jsme si ji pořádně zahráli.

   

Jen si to představte, kdyby se to stalo vám. Jste uprostřed velkoměsta a všechno kolem vás se začne třást. Stěny se bortí, země kolem vás puká a vy máte co dělat, abyste přežili. Bylo by moc fajn, kdyby podobné intro ve hře bylo, respektive hodně jsem se na podobné entrée těšil. Budete se muset ale spokojit jen se záznamem z videokamery, který bude posouvat příběh vždy o nějaký kus zpátky. Videokamera ve hře zastává i další důležitý prvek. Pokud ve hře zemřete, jsou hlavní záchytné body dost daleko od sebe, klidně i deset minut hraní. Ale pokud nasbíráte dostatečný počet videokamer, můžete pokračovat v podstatě za rohem.

   

Takže co byste udělali, kdyby vás něco podobného potkalo? Zřejmě byste se jako každý druhý snažili dostat na místo, které bylo vaším domovem, zvláště pokud jste tam zanechali mladou manželku s dítětem. Hráč se na svět dívá hlavně ze třetího pohledu a šplhání a zdolávání všemožných překážek bude jeho denním chlebem. Vedle ukazatele zdraví máte k dispozici ještě jeden a to neméně důležitý. Je to ukazatel vaší síly, či chcete-li výdrže. Lozit po římsách nebo šplhat do výšek zkrátka zvládnete jen po omezenou dobu pár desítek vteřin, pokud se do té doby nedostanete na kýžené místo, končíte, tedy začínáte znovu a lépe.

Vytrvalost můžete doplňovat tzv. za pochodu. Tedy těsně před vypršením se podívat do batohu a použít některou s ingrediencí, která vám dodá trochu energie, jako je třeba voda nebo soda. Tyhle ingredience pak nacházíte různě rozeseté po celé mapě a věřte, že jich bude zatraceně málo a budete s nimi muset šetřit. V tomto ohledu je hra dobře vybalancovaná. Nikdy jsem zásob neměl akutní nedostatek, že bych nemohl pokračovat v hraní, ale nikdy jsem jich taky neměl tolik, abych si mohl dovolit s nimi plýtvat. Stejně tak můžete hledat i suroviny, která vám přidají trochu zdraví a úplně nejlépe najít rovnou lékárničku. Ale tady na vás čeká menší dilema. Necháte si lékárničku, která vás kompletně uzdraví, nebo jí raději věnujete zraněným přeživším, kteří vám za to dají videokameru, o které jsme si psali výše?

   

Hra je z velké části o všemožném lezení. Budete šplhat po rozbořených mostech, hledat cestu uvnitř zbořených mrakodrapů, nebo se snažit vyšplhat až na vršek těch stojících. Samotné lezení bylo docela zábavné, určitě i díky tomu, že podobných her jsme tu teď dlouho moc neměli. Problém, který se hrou mám je ovšem ten, že vždycky existuje v podstatě jen jedna cesta, kudy se můžete dát. Nemáte na výběr jít několika různými způsoby, vymýšlet třeba i krkolomné cesty, jak překonat různé překážky. Vždy máte nalinkovanou jednu linii a tou se musíte vydat. Někdy je to až nepříjemné, hlavně ze začátku, kdy hledáte různé cesty, kudy se dát a narážíte jen na umělé překážky, abyste se mohli vydat jen tou jednou možnou cestou.

   

Ale jen lezením si nevystačíte. Po městě se potuluje několik různých band a s těmi se budete muset vypořádat. Sice získáte pistoli, ale budete hodně rádi, když budete mít k dispozici víc, než jen jeden náboj. Vhod proto přijde mačeta, kterou můžete rozsévat rychlou, překvapivou smrt. Když se k vám přiblíží hlouček ozbrojených pitomců, můžete prvního z nich překvapit rychlým švihem mačetou pod krk. A nemusíte mít ani náboje v pistoli, však vaši nepřátelé netuší, kolik nábojů máte k dispozici. Můžete tak nepřátele dovést na okraj propasti a skopnout je dolů nebo můžete zabít jejich šéfa a oni se třeba ostatní vzdají a vy je pošlete ranou do zátylku trochu se prospat.

Zní to takhle napsané dobře, ale mám s tímto konceptem opět jeden nemalý problém. Všechny souboje opět jedou podle jedné předem dané linie. Vzhledem k počtu nábojů nemáte moc možnost vymýšlet různé strategie. Pokud vás napadnou tři ozbrojenci a jeden má pistoli a další dva mačetu, nezbude vám nic jiného, než prvního s mačetou rychle vyřídit, toho s pistolí hned zastřelit a toho posledního po menší přetahované píchnout mačetou. Pokud budete vymýšlet jiný způsob, bude vás to stát hodně zbytečné námahy a hlavně zdraví, které si nemůžete dovolit ztratit. Každý souboj ať už je soupeřů kolik chce, má takto předem daný scénář, kterým se jich zbavíte nejsnáze a ten je vždycky stejný. Až tedy po desáté narazíte na další stejnou skupinku tří tupounů a budete přesně vědět, jak se jich zbavit, bavit se u toho už nebudete.

   

Mám velké dilema, do jakých podrobností prozrazovat samotný příběh, nerad bych vás v tomto ohledu o něco ochudil. Pokud snad nechcete znát žádné detaily, tento odstavec raději přeskočte. Jak už bylo napsáno výše, nakonec se dostanete do svého bytu, ale ženu ani dcerku v něm nenajdete. Cestou ale potkáte jinou ztracenou malou holčičku, které pomůžete najít její mámu. To je v podstatě hlavní náplň celé hry a na konci jsem se nemohl zbavit dojmu, jako bych měl odehranou tak první kapitolu a další dvě mně ještě čekaly. V tomto ohledu jsem to od autorů cítil trochu jako podraz a je jasně vidět, že bychom se měli dočkat dalšího pokračování.

   

A pojďme zpátky k samotným základům hry. Aby bylo šplhání trochu příjemnější, dostanete občas do výbavy skobu, kterou se můžete připnout ke stěně a odpočinout unaveným svalům. Později se ve hře dostanete k háku, který můžete házet na předem daná železa trčící ze stropu a dostat se na jinak nepřístupná místa. Ale hák použijete v podstatě jen několikrát a jeho možnosti jsou krutě nevyužity. Fajn působí mapa, kterou si jakoby sami kreslíte tužkou do mapy podle toho, jak prohledáváte okolí. Bezva nápad, který se rozhodně povedl. V pozdější fázi hry se dostanete k další zbrani, kterou je luk. Ten mám rád, ať je v jakékoliv hře a tady hratelnosti jenom prospívá. Vystřelené šípy můžete z protivníků získat zpět, takže i s jedním šípem a trochou zastrašování pistolí můžete mezi protivníky udělat slušnou paseku.

O některých problémech, které hra má už jsem se zmínil, nyní je na řadě ten nejpodstatnější. Hratelnost z převážné části představuje šplhání po stěnách. Bohužel, postava se dost často různě zasekává, stává se to především tehdy, kdy šplháte vodorovně a máte se vydat směrem vzhůru. V okamžiku, kdy vám zbývá jen několik vteřin výdrže, je to vážně k vzteku. Občas bývá problematické i lezení dolů pokud stojíte někde na okraji převisu. Hra graficky vykresluje poměrně zajímavou atmosféru, vše je zabarveno do odstínů šedé a hnědé, což působí depresivním dojmem. To je v pořádku, ale pokud se dostanete do nižších pater budov či až úplně na zem, je mlha tvořena velmi zvláštně, až rušivě. Na obrázcích to není tak znát, ale pokud je hra v pohybu, nepůsobí to přirozeně. Po grafické stránce je hra mírně náročnější, než by podle toho, jak vypadá, měla být. Na několika místech počet snímků za vteřinu klesal k hodnotě 20, pravda při rozlišení 1920×1200.

   

Hra samotná tak bohužel nevystupuje z šedého koridoru průměrnosti. Neříkám, že se u ní nebudete bavit. Vzhledem k tomu, že se mi samotný námět přežít v rozbořeném velkoměstě moc líbí, jsem si hraní docela užil. Jenže hra samotná nenabízí nic navíc. Dostanete jen slušnou porci lezení, trochu toho střílení, ždibec taktiky a příběh, který skončí dřív, než vlastně pořádně začal. Ostatně hru se vám podaří v klidném tempu dokončit za nějakých 5 hodin. Jestliže nečekáte nic světoborného, na pár hodin se určitě zabavíte. Tomu odpovídá i příjemně nízká cena. A za nás je to 60 %.