Tenhle mimořádně kreativní počin má na triku finské studio No Brakes Games. Jde teprve o jejich druhou dokončenou hru mířenou na PC. Není divu, vždyť nezávislé studio vzniklo až roku 2012. Zájemci mohou navštívit oficiální stránky zde. Nyní se ale již podívejme na samotnou hru.
Je to prosté. Staneme se bílým panáčkem, který představuje stavitele Boba. Pak už nezbývá, než se pohybovat po lokalitě kolem a dělat cokoliv, abychom se dostali dále. Bob tak trochu vypadá, že už do sebe vyklopil několik láhví. Při chůzi se totiž dosti kymácí a policejním testem ala chůze po bílé čáře by rozhodně neprošel. A co nás na konci každého levelu čeká? Vlastně jsou to jen dveře do prázdna. Člověk si zpočátku říká – mám vejít do ničeho a propadnout se do neznáma? Ano, přesně to je třeba udělat, protože hráč následně letí šedým oblakem, až nakonec dopadne na mapu dalšího levelu. Stejně tak když třeba spadneme z útesu mimo mapu, dopadneme z nebe na poslední uloženou pozici. Hra přitom pozice ukládá poměrně často, takže vždy opakujeme maximálně malý kousek. Hře nelze upřít velmi kreativní prostředí. Jednou se podíváme do malé vesničky a na další mapě se pak ocitneme uprostřed středověkého hradu, kde nechybí točící se mlýn či funkční katapult. Nepřijdeme ani o staveniště s různými zařízeními či mapu s vodou a hned několika druhy lodí. Na vlastní pěst zjistíte, že pádlování opravdu není žádná legranda. Přichystány jsou i překvapení. Když například otevřeme obyčejné dveře, jak jsme to již dělali stokrát, zasype nás spousta balónků.
S objekty nejčastěji manipulujeme pomocí rukou. Stisknutím levého tlačítka myši se levá ruka přilepí k objektu, kterého se dotýká. Pravým tlačítkem pak ovládáme pravou ruku. Ono lepení symbolizuje uchopení a tímto způsobem lze nosit či přemisťovat objekty nebo třeba otevírat všelijaké dveře. Ale ne vždy se ruce přilepí k tomu, k čemu zrovna chceme.
Bob je od přírody bílý. Někomu to vyhovuje, jiný by si spíše vybral barvu jinou. Právě pro druhou sortu lidí titul nabízí možnost si svého pajduláka obarvit. Jednoduše vezmete štětec, vyberete si jednu z velké spousty barev i tvrdost štětce a barvíte. Zvolit můžete i více barev nebo možnost danou barvou obarvit konkrétní část těla. Novinkou ve hře je možnost využít předpřipravených oblečků, takže již Boba nemusíme zdlouhavě líčit, ale jedním kliknutím kdykoliv změníme jeho podobu.
Přestože koncept hry je jeden z nejjednodušších, jaký lze na herní scéně objevit, občas hráče skutečně nenapadnou některé možnosti využití okolních objektů. Například když před námi stojí železné mříže a bokem obří klacek… Málokoho by asi napadlo vzít klacek, dát jej mezi dvě tyče a páčit, dokud se mříž nezkřiví natolik, abychom mohli projít. Nebo že lze šplhat tak, že dáme ruce před sebe a skočíme na objekt před námi, po čemž musíme ruce dávat k pasu, abychom tím posouvali tělo nahoru a tím vlastně šplhali výše. Je to v podstatě naprosto logické, ale člověka to v daný moment hned nenapadne. Proto autoři do hry přidali oranžový obdélníček, jež připomíná ovladač. Jakmile jej popadneme, v prostoru se objeví obrazovka, na které běží video vysvětlující jeden z principů, jež nadále budeme využívat. Vývojářům totiž došlo, že hráči skutečně na vše nemusí přijít a tak tímto způsobem napovídají.
Ne vše je ale vysvětleno. Naopak. Na většinu věcí si hráč přece jenom musí přijít sám. V tom právě vězí kouzlo hádanky. Zatímco první hádanky slouží spíše jen k osvojení si pohybování a základních možných interakcí, později již je třeba vyluštit i zapeklitější puzzle. A aby to nebylo tak jednoduché, v prostředí se objeví objekty či třeba i celé stavby, které s vyřešením úkolu nemají vůbec nic společného. Prozkoumat se však musí, může v nich totiž být nějaká klíčová věc či zařízení. Vícekrát se mi podařilo vymyslet velmi mazané řešení, které vyžadovalo velmi pečlivou přípravu a skýtalo jen malou šanci na úspěch, protože jsem musel někam skočit a něco chytit v extrémně přesném načasování. Po desítkách minut práce a zkoušení jsem si uvědomil, že situaci je možné vyřešit výrazně jednodušeji. Z toho plyne poučení, že pokud je vaše řešení až příliš sofistikované a myslíte si, že většina lidí by na to nepřišla, pravděpodobně to děláte zbytečně složitě.
Jak asi tušíte, ani Human: Fall Flat není bezchybný. Když například spadneme z velké výšky na podlahu, jedna ruka se mnohdy dočasně zasekne za hlavou Boba a několik vteřin se ji tak snažíme vyprostit. Poprvé a podruhé to můžete chápat jako výzvu, avšak když se situace opakuje, začne být spíše otravná. Kvůli absenci jakéhokoliv zaměřovače či bodu na obrazovce přesně nevíme, kam ruce přesně ukazují. A tak se nezřídka stane, že chytíme něco kousíček vedle, což navíc nemusí být hned vidět, protože výhled částečně zakrývá tělo Boba.
Pozitivní ohlas si určitě zaslouží grafický kabátek. Ten je krásně čistý, jednoduchý a moderní. Je zajímavé, kolik práce si studia dají při vytváření co nejrealističtějších vizuálních vzhledů, zatímco jiné (hlavně menší) studia si prostě zvolí kostičkovanou či extrémně zjednodušenou podobu, což ve výsledku někdy působí ještě lepším dojmem. I zvuky jsou zdařilé a pokaždé zazní přesně to, co by člověk očekával. Třeba když vylezeme hodně vysoko a uslyšíme foukání větru. Co se týče hudby, je situace už horší. Ta je sice opravdu příjemná, avšak zahraje jen výjimečně pro jakési zpestření. Celkově je ale na můj vkus ve hře až moc velké ticho. Ať už řešíme puzzle nebo objevujeme nové lokality, nějaká ta hudba na pozadí, byť nevýrazná, by atmosféru určitě lépe doladila.
Human: Fall Flat je originálním a opravdu zábavným počinem. Tahle hříčka inovativně skloubila fyzikální hrátky s dobrodružstvím i hádankami. To vše v krásné grafice. Vytvořit jednoduchou herní záležitost, která přitom výsostně baví, to je podle mě moderní přístup, který se dnes vyplatí. Hodnotíme na 85%. Hra je dostupná pro PlayStation 4, Xbox One, Windows, Mac OS X, Steam OS a Linux. Stojí 15 euro, ale na Steamu bývá v akci i za 6 euro, což už je velmi dobrá cena.
