If there’s something strange in your neighborhood, who you gonna call? Ghostbusters! Koho by při setkání se hrou HellSign nenapadl slavný film s Billem Murrayem a titulní píseň. Indie hra od Ballistic Interactive mixuje několik vizuálních stylů včetně osmdesátkového retra, ale láká především na hutnou atmosféru temných opuštěných domů postižených démony.
Hru vytvořilo zcela neznámé australské studio Ballistic Interactive, které se údajně skládá z pouhých dvou členů a pro které je HellSign prvním počinem. Peníze se pokusili získat na Kickstarteru, ale cílovou částku se jim tam nepodařilo nashromáždit. Já jsem sice do klobouku taky nepřihodil, ale musím říci, že mě trailer a první screenshoty nalákaly svou pěkně temnou vizáží. V současnosti je hra zpřístupněna v rámci „early access“ na Steamu. Tvůrci (asi oba dva) se snaží hru neustále pilovat a reagovat na komunitní připomínky, takže musíme mít na paměti, že zde hodnotíme nehotový produkt – taková už je doba.
V HellSign se ocitáme ve světě, kde je každý druhý barák okupovaný zásvětními bytostmi, duchy, démony a podobnými strašidly. Náplní hry je tato místa postupně deratizovat, k čemuž ovšem kromě pistolí a flintiček budeme potřebovat různá měřidla, speciální led lampu (kterou v kriminálkách zas a znovu odhalují krev a sperma na prostěradlech) a notýsek s poznámkami o různých druzích démonů.
Jádrem hry je prozkoumávání opuštěných domů oblepených žlutou policejní páskou, hledání stop svědčících o přítomnosti paranormálních jevů, sbírání artefaktů a eliminace různé škodné. Naše pole působnosti vymezuje mapa města, kde najdeme v první řadě tři stabilní důležitá místa: bar, kde můžeme obchodovat a kde dostáváme některé úkoly; obchod se zbraněmi a další výbavou; naše vlastní hnízdo, kde můžeme skladovat nalezené artefakty a kutit.
HellSign kombinuje akční izometrické RPG se specifickou detektivní adventurou. Než začneme, máme na výběr z několika specializací: stalker, mercenary, regengade, breacher (něco jako bouchač), field medic, archeologist, ninja, detective. Tradičním hráčům RPG se bude volba specializace jevit jako zanedbatelná. Každá ze specializací má při startu dvě (žoldák jednu) naučené dovednosti, jednou je to házení granátů, podruhé schopnost dát si první pomoc, potřetí účinnější střelba a podobně. Toť vše.
Všechny postavy mají k dispozici čtyři dovednostní stromy, kde je situace už o něco lepší. Dovednostní body, které získáváme s postupem na vyšší level, můžeme rozdělit mezi skilly třídy survival, subterfuge (lstivost) a investigation. Skilly se jednou odemknou a dál se nevylepšují, pouze se nám zpřístupní další možnosti. Můžeme takto vylepšovat své bojové či léčitelské schopnosti, ale lákavější a důležitější jsou z mého pohledu dovednosti z oblasti vyšetřování a lstivosti. Vyšetřovací dovednosti nám umožňují využívat lepší detektivní nářadí, zvyšují naši vnímavost a znalosti, díky čemuž se zvyšují i šance najít kýžené předměty, které můžeme posléze využít v craftingu nebo je můžeme prodat kolegům od fochu. Schopnosti dedukce a následné identifikace démonů nám zase v důsledku dávají výhodu v boji proti příšerám určitého druhu. Platí zde rada „poznej svého nepřítele, jinak nebudeš vědět čím ho odprásknout“.
Zajímavé jsou také ony lstivé dovednosti. Můžeme se naučit například klást pasti různého druhu nebo fixlovat v kartách. V baru je totiž možné si zahrát Blackjack. Já popravdě řečenu tuhle karetní hru neovládám, ale ti, co ano, by mohli hazardní minihru občas ocenit jakožto možný přivýdělek. Podvést lze ovšem i zubatou – k dispozici je dovednost, díky které po smrti znovu obživneme – jako kočky.
Kromě zmíněných stálých lokací se nám na mapě průběžně otevírají jednotlivé domy, ve kterých sídlí zlé bytosti určené k likvidaci. Souboje se mi ze začátku jevily docela těžké kvůli neohrabanému míření, když jsem si však osvojil správné načasování úskoků kotoulem letmo, staly se naopak spíše snadnými a hlavně monotónními.
Osobně mě více bavilo samotné pátrání po stopách démonů, které je sympatické a originální. K průzkumu musíme využívat různé audiovizuální a energetické detektory paranormálních jevů a také onu zmiňovanou lampu s „černým světlem“, která odhalí stopy od krve. Za úkol máme vždy najít určité množství důkazů a předmětů. Protože v jeden okamžik můžeme využívat pouze jeden detektor, otevírá se více možností, jak postupovat. Koncept pátrání, ať už s jakýmkoli detektrorem připomíná hru Samá voda. Signalizace detektoru vždy zesiluje, když se přiblížíme k nějaké paranormální stopě. Když signalizace kulminuje, je jasné, že někde hned vedle nás je to, co hledáme. A tak to jde stále dokola, ale radost z momentu, kdy se „přihořívá“ změní na „hoří“, se dostaví vždy.
Každý dům, který máme za úkol prozkoumat a vyčistit, je trochu jiný svým půdorysem, ale architektura a prostředí jsou vždy stejné. I to je tedy trochu repetitivní. Výtvarná stránka je tu však vynikající. Grafika je jemně zrnitá, našedlá a jakoby zbavená barev, což ve výsledku vyvolává zvláštní mrazivou atmosféru.
S atmosférickou temnotu strašidelných domů kontrastují komiksové dialogy, které se odehrávají především v baru. Autoři vytvořili zvláštní mišmaš spojující retro sci-fi z osmdesátých let (něco jako Far Cry Blood Dragon) kyberpunk zmutovaný do demonpunku a drsňácké charaktery jako ze Sin City. Dohromady s vycizelovaným temným vizuálem, mi to příliš nešlo, ale pravdou je, že změna prostředí a barevnější vizuál nechá hráče vydechnout.
HellSign mě v podstatě nezklamal. Většinu nedostatků lze hře odpustit vzhledem k značně omezeným finančním a kapacitním možnostem tvůrců. Jedná se o klasickou indie hru s dobrým nápadem a zajímavým, byť třeba docela jednoduchým konceptem. Co se týče zpracování, nemají se (oba dva) tvůrci za co stydět. Kdo má rád duchařinu a koho chytne pečlivé prozkoumávání lokací, ten u hry vydrží a možná dojde na klasické nekonečné hraní ve stylu ještě jedno kolo a končím. Uvidíme, kam tvůrci HellSign ještě posunou.
