Téměř nemohu uvěřit, že herní klenot Hellblade: Senua’s Sacrifice vytvořilo nezávislé studio Ninja Theory, které za svou desetiletou existenci vydalo jen několik her. Žádné z děl tohoto anglického studia přitom dosud nebylo kdo ví jak zajímavé a tak si troufám tvrdit, že málokdo očekával něco mimořádného. Jenže stalo se.
Zřejmě nejvíce diskutovanou stránkou hry je audiovizuální zpracování. Graficky se totiž hra řadí mezi tu nejvyšší herní elitu a možná jde dokonce o nejhezčí hru, jakou jsem letos měl možnost hrát. Ať už pomyslíme na světelné efekty, odlesky, barvy, detaily postavy či prostředí, vše je dotaženo (téměř) do dokonalosti. Překvapilo mě jen vkládání živě hraných obličejů, které na obrazovce místy promlouvají k hlavní postavě. Někdy vzhled vypadá opravdu podivně a dočkáme se i obličeje připomínajícího Rudu z Ostravy po soudku piva. Možná až příliš šíleně vypadá i hlavní postava, který někdy tak kulí oči, až působí vyloženě nesympaticky. To jsou ale detaily.
Skutečně si nedovedu představit lépe zpracovanou zvukovou stránku. Hned po spuštění hry k nám začnou promlouvat různé hlasy, které nás vlastně neopustí po celou hru. Hráč tak může přemýšlet, zda jde o duše z podsvětí nebo zda má naše hrdinka skutečné duševní problémy. Ať už ve hře promluví kdokoliv, nebo zahraje jakákoliv hudba, vše je velkolepě sladěno do naprosté harmonie a výslednou atmosféru slovy vůbec nejde popsat.
Příběh je tak trochu šílený, avšak zároveň epický. Převezmeme roli mladé slečny jménem Senua, které matka zemřela, když byla ještě malá. Vychovával ji podivný otec, který ji pořád zavíral doma a psychicky ji týral. Jenomže Senua jednou potkala Dilliona, který ji naučil bojovat a nakonec se ti dva dali dohromady. Dillion ale neznámo jak zemřel a Senua se tak vydává do podsvětí, aby mu navrátila život. To je také důvod, proč od začátku hry u pasu nosí jeho hlavu zabalenou v látce. Sídlí v ní totiž duše, takže je zapotřebí k oživení. Od začátku o osudu naší hrdinky či její minulosti nevíme zhola nic. Vše se odkrývá až s postupem ve hře. Dozvíme se například, že psychicky v pořádku nebyla ani její matka, takže když připočteme týraní otcem, je skutečně otázkou, co je realita a co je fikce. Možná právě proto Senua někdy působí jako šílenec. Jenže kdo s tímto životním osudem, na pokraji smrti v podsvětí, může být v pohodě? Celý příběh krásně dolaďují časté scénky, které mnohdy plynule přechází ze samotného gameplaye, takže nás nečekají žádné umělé přerušení. Výsledný dojem je excelentní.
Pro zpestření občas narazíme na magický kámen, který po aktivaci spustí vyprávění jednoho z příběhů severské mytologie. Někdy se dozvíme jen část příběhu a tak nás potěší objevení dalšího balvanu, který vše doplní. Někdy ale načasování nevyjde úplně přesně a vyprávění se přeruší, jakmile vejdeme do další důležité lokality. Běží pak pouze titulky, takže si mýtus můžeme maximálně dočíst. Pokud ale neovládáte angličtinu opravdu dobře, musíte se na mluvené slovo zaměřit o něco více, než je příjemné. Plnit různé úkoly, například řešit nelehkou hádanku, není zrovna dvakrát vyhovující u poslouchání anglického příběhu.
Puzzle zabírají podstatnou část hry. Nejčastěji budeme chtít otevřít některé dveře, které však uzavírá silná magie. Na dveřích jsou zároveň vyznačeny keltské symboly – runy, které pak v prostředí musíme naleznout. Někdy je daný tvar dán třeba několika trámy a my musíme najít místo, odkud společně formují hledanou runu. Jindy symbol najdeme v pouhém stínu nebo odrazu vody. Dívat se je tedy třeba opravdu pečlivě. Hádanky jsou někdy možná až příliš náročné a člověk u jedné může tápat i desítky minut. Stejně tak se můžete snadno ztratit v prostředí, kde jediná správná cesta je schována za nějakým rohem, kde by ji člověk nikdy nečekal. S pocitem hanby jsem si dvakrát raději pomohl puštěním gameplaye na Youtube, než abych další hodinu přemýšlel, co že mám vlastně udělat.
Nedílnou součástí titulu jsou souboje. Naše keltská bojovnice ráda vytasí svůj meč, aby se utkala s nejrůznějšími monstry podsvětí. K dispozici je jak rychlý slabší útok, tak ten pomalejší, ale silnější. Při jejich využívání se občas pustí nějaké to kombo a skvěle vypadá i útok s rozběhem. Pro rozhození nepřítelovy obrany pak můžeme využít také kop. Druhou stránkou boje je obrana. Můžeme využít obranného postoje, který zblokuje většinu soupeřových útoků nebo obrannou pozici spustit přesně v momentě útoku nepřítele. Tím totiž vyvoláme protiútok, což soupeř nečeká a tak je na chvíli paralyzovaný. Nejbezpečnější je ale využití uhnutí, které lze obvykle mačkat stále dokola, aby nás nepřítel opravdu téměř nikdy nezasáhl.
Překvapilo mě, jak celý boj ve výsledku vypadá. Chvílemi jsem měl dojem, že se dívám na secvičený filmový souboj z Hollywoodu. Tak věrohodně působí animace a reagování naší postavy na soupeře. Kromě řady typů nepřátel s odlišnými útoky, nás čekají i tři bossové. Těch popravdě mohlo být o trochu více. Někteří nepřátele se dokáží stát stínem nebo dočasně zcela zmizet a objevit se nám přímo za zády. Aby to nebylo až příliš nefér, pokud nepřítel zaútočí zezadu, hra nám napoví slovy „watch your back“, avšak naše reakce (uhnutí) stejně musí být zhruba do vteřiny. Někdy netvoři útočí ve své stínové podobě a tak je třeba jim tuto schopnost zrušit spuštěním našeho magického orbu. Ten se nabíjí po čas souboje a jednou za čas jej můžeme využít, což nás i částečně vyléčí. Zároveň se zpomalí čas, takže si soupeře můžeme rovnou vzít hezky do parády. Obdivuji také, jak naše postava dokáže upadnout na zem a uhnout těsně přes útokem nepřítele. Souboj zkrátka působí neuvěřitelně dynamicky a sám jsem si pěkně dlouho bitvy takto neužíval. Náš gameplay výše vám souboje ukáže přímo v akci.
Narazil jsem na několik výtek hráčů, že ovládání není úplně odladěné. Je pravda, že otáčení kamery jde opravdu ztuha a také pohyb je někdy zbytečně těžkopádný. Osobně mi to však vadilo jen minimálně.
Hellblade: Senua’s Sacrifice nabízí dokonalou a zcela neopakovatelnou atmosféru. Souboje mě neskutečně bavily, stejně jako na mě silně zapůsobila příběhová linka. Škoda jen někdy až příliš komplikovaných hádanek a ne zrovna snadné orientace v prostředí, což ve výsledku sráží jinak parádní herní zážitek. Přesto si hra zaslouží nejméně 95% a doporučení jako jedné z nejlepších her roku 2017. Vyšlo pro PC a PlayStation 4.
