Heliborne je hra, která si nehraje na víc, než doopravdy je. Příběh je pouhou formalitou v podobě několika málo misí za sovětské a americké vrtulníky. Mise jsou zasazeny do historického kontextu, ve skutečnosti je však hráči berou jenom jako rozcvičku před nekompromisní multiplayerovou bitvou. V misích za sovětské helikoptéry se ocitáte v Afganistánu, je zde ovšem mnoho zajímavých bitevních oblastí od Vietnamu po Kosovo. Na začátku musíte pouze překonat obranu flaku, zlikvidovat ji pomocí raket a obsadit vzletovou plochu. S postupujícími misemi už stoupá vaše hodnost a stáváte se velitelem letky vrtulníků, která se musí utkat nejen s protivníky ve vzduchu, ale také na moři či na souši. Kromě běžných raket vzduch-země, dostanete do rukou i torpéda, abyste poškodili “vrtulníkové“ lodě. Po zlikvidování nepřátel musí vaše letecké transportéry vyložit pozemní jednotky, které obsadí letiště, aby zde vaše letka mohla bezpečně přistát.
Systém zůstal stejný jako u zmíněného World of Tanks. Hráč vydělává tokeny, v tomto případě hvězdičky. S počtem odehraných her a sestřelů se mu postupně zvyšuje hodnost a tak mimo jiné může vyzkoumávat nové typy helikoptér. Na výběr má jen z rusko-sovětských nebo bojových vrtulníků zemí Západu, kde je drtivá část strojů z USA. Přesto hra nabízí více než 60 typů strojů, takže sestavení vaší tříčlenné divize pro boj nebude problém. Říkáte si, že mezi vrtulníky nemůže být žádný až tak velký rozdíl? No, až srovnáte Boeing AH-6 a CH-47 Chinook, rozdíl bude více než patrný. Jeden je miniaturní, že si ho na obloze skoro ani nevšimnete, zato druhý goliáš může unést ve svých útrobách až padesát vojáků. Výzkum vrtulníků až na úroveň deset je běh na opravdu dlouhou trať. Jde to sice o něco rychleji než u WoT, ale dříve než za rok hodně intenzivního hraní „desítkové“ helikoptéry nečekejte.
Samotná hratelnost je bezproblémová, ovládat vrtulník není žádná věda. Občas jen dělá problémy náklon kamery, který můžete v zápalu boje špatně převrátit a narazit tak rovnou do útesu, protože váš stroj začne znenadání couvat a ztrácet výšku. Zaměřovač celkem odpovídá realitě, někdy můžete ztratit ponětí o tom, kam právě střílíte, ale jinak svůj cíl zaměříte v pohodě. Kromě základního kulometu máte k dispozici i další zbraně, na něž se dá přepínat. Jde o rakety vzduch-vzduch či vzduch-země. Přídatné zbraně už záleží na typu mapy. Můžete využít střelbu pozemních jednotek převážených ve vrtulníku, torpéda nebo i malé bomby. Celé ovládání je osekáno na minimum, aby se maximalizoval bojový zážitek. Kdo se chce dostat ještě více do hry, může si přepnout hru na pohled pilota. Pro začátečníky to ovšem bude komplikovanější a bude lepší, když zůstanou u třetího pohledu. Není úplně jednoduché zvládnout napoprvé přistání, ovšem stačí chytit základní grif pro zpomalení vrtulníku a jeho následné přistání. Nečekejte, že po pár hrách si sednete do helikoptéry a budete ji umět bez problémů ovládat. Nejde o simulátor pilotní, ale bitevní. Kdybych měl obtížnost k něčemu přirovnat, tak jde o trochu těžší ovládání, než když s vrtulníkem létáte v Battlefieldu. Najdeme tu i možnost zahrát si hru na ovladači, mně se ovšem hra na joysticku ovládala hůře, hlavně kvůli špatnému náklonu kamery a ztížené ovladatelnosti helikoptéry.
Jestli si s něčím vývojáři hráli, pak je to stoprocentně historická přesnost. Všechny bojové stroje jsou udělány velmi detailně podle skutečnosti, sedí poměry rozměrů, velikosti zásobníků a podezírám tvůrce, že snad jim dali i stejné listy vrtule, jaké měly originály. Je velmi zajímavé sledovat vývoj vrtulníků v průběhu desetiletí. Hry jsou ovšem tematicky zaměřeny na jedno určité období, takže opravdu nemusíte nejnovějším modelům čelit strojem z války ve Vietnamu. S tím souvisí i několik různých map, zasazených do rozličných států. Můžete se proletět a následně, jako já ve většině případů, být i sestřelen ve Vietnamu nebo třeba Kosovu. Tady už grafika mírně pokulhává, sem tam se najde nějaká chyba a celá krajina nepůsobí zrovna plasticky. Není to ovšem nic, co by vám mělo zkazit dojem ze hry. Koneckonců budete spíše koukat po nepřátelských vrtulnících a vojácích, než po okolní krajině.
Heliborne se tasí i jedním skvělým trumfem. Ve hře pro více hráčů si můžete vybrat spoustu módů, ve kterých máte se svým týmem vždy rozdílné úkoly. Ze začátku se v tom asi budete ztrácet a budete jen dezorientovaně hledat něco k sestřelení, ale všechno má svůj čas. Po několika hrách si na úkoly zvyknete a naučíte se je plnit místo neustálého sestřelování nepřátelských strojů. Půlka vašeho týmu se bude bez smyslu pro taktiku stejně zabývat jen získáváním zářezů, a tak vám zbyde o to víc času plnit veledůležité úkoly mise. Až vás úkoly omrzí, nechybí samozřejmě ani mód, kdy jde čistě o souboj vrtulníků a počet sestřelů. Na druhé straně je také skvělý mód Capture, který vyžaduje koordinaci celého týmu. V něm získáte body tím, že zničíte protivníkovu základnu a následně ji obsadíte. Ale zdaleka ne všechny vrtulníky mohou převážet vojáky. Musíte tedy vytvořit konvoj několika strojů, z čehož jeden až dva budou naplněny vojáky, zatímco zbytek menších helikoptér jim bude razit cestu. Na rozdíl od tanků tady totiž platí, že čím je helikoptéra větší, tím je více zranitelná. Na žádný pancíř se tu nehraje a větší cíl se pochopitelně mnohem snáze trefuje. Mód Capture tedy už vyžaduje týmové přemýšlení a spolupráci, která bohužel mnoha hráčům týmových her bolestně chybí.
Pokud jde o audio stránku hry, pod kůži se vám určitě nevryje. Nebudete si jen tak pouštět soundtrack, jako to mnozí dělají třeba u Mafie III. Jde totiž jen o tichý podklad ke zvukům střelby a hlášení požáru na palubě. Celkově je zvuk tedy jen nevýraznou a doplňkovou složkou. To není u bojové hry vyloženě na škodu, některé hráče to totiž může dokonce i rozptylovat. Zároveň se s vypnutým zvukem do hry nikdy pořádně nedostanete, a Heliborne tak zvolil jakýsi kompromis. K tomuto bodu doplním, že celá hra je dostupná také v češtině, takže se i méně zdatní angličtináři bez problémů vyznají v pokynech a svých úkolech na dané mapě.
Hra se celkově povedla, což podtrhuje i hodnocení uživatelů na Steamu, kde je kladných recenzí nějakých 80 %. V komentářích je Heliborne často označován jako nejlepší bojová hra s helikoptérami. Jasně, tady si někdo může říct, že konkurence je tu minimální, ale přesto to o něčem svědčí. Vždyť typologicky velmi podobná hra je i War Thunder, Air Mission nebo Guns of Icarus. A to zmiňuji jen hry dostupné na Steamu, konkurentů by se našlo více. Výhoda hry je v tom, že si ji můžete užít na Windows, Mac OS a také, což není úplně běžné, i na Linuxu.
Heliborne je dobrá, svižná a zábavná hra, která sice přesně kopíruje systém World of Tanks a nepřináší tedy nic extra nového a i grafika je podprůměrná, ale splňuje svůj účel. Boj je vydařený a ve hře je jen málo zásadních chyb. Pokud vás tedy omrzí svádět bitvy v tancích nebo v letadlech, hurá do vrtulníků! Hra má své kouzlo i v tom, že řada hráčů doteď nebrala helikoptéry jako vyloženě bojové stroje, tudíž si nenechají ujít možnost si Heliborne vyzkoušet. Hodnocení je dost náročné – pokud hledáte nějakou novou a zajímavou hru s novými nápady, nechal bych to tak na 65 %. Naopak pokud máte přesně tyto multiplayerové boje rádi, může se hodnocení vyšplhat až někam k 85 %. V průměru tedy dáváme 75 %. Za 4 eura si lze zde zakoupit DLC s českými a slovenskými kamuflážemi.
Dobře vyvedená hra