Guitar Hero: World Tour

Před pár lety se z ničeho nic objevila hra Guitar Hero. Asi málokdo by si tehdy vsadil na to, že se z ní stane fenomén celosvětového formátu a její obrat se bude každoročně počítat na stovky milionů dolarů. Jako obvykle se vyrojila celá řada následovníků a vytvořily tak velmi specifický a v současnosti nesmírně oblíbený žánr hudebních titulů. Jako obvykle za tím vším stojí naprosto jednoduchá myšlenka: dát lidem možnost, aby se cítili jako popové či rockové hvězdy na koncertech. A tak vznikl v podstatě velice jednoduchý program, který se svou přímočarostí může srovnávat třeba jen s freewarovými kousky, doplněný o fyzické herní nástroje, s nimiž se hraje jak hra, tak performovaná hudba. Zatím se nezdá, že by se tento fenomén omrzel. Naopak – pravděpodobně zažívá své nejlepší období. A tehdy samozřejmě musí přijít i nejrůznější konverze ve snaze úspěch co možná nejvíce zúročit.

 

 

Guitar Hero, a samozřejmě i díl s podtitulem World Tour, je původem konzolovým počinem. A nikdo se tomu nepodivuje. Pokud v případě jiných her počítačoví hráči často volají po konverzích, jelikož si zajímavé tituly chtějí také zahrát, v případě Guitar Hero takové hlasy, v jakékoliv silnější podobě, zaznamenány nebyly. Dá se to vysvětlit tak, že tento typ zábavy počítačům kdovíjak nesluší. Jednak je problematičtější si představit, že před monitorem někdo poskakuje s kytarou, případně před ním má instalovány bicí, jednak jsou konzole více společenskou záležitostí a hrají stále větší roli na nejrůznějších párty a večírcích. Kdyžto počítače jsou stále vnímány spíše jako pracovní stanice, případně herní mašiny pro zkušenější hráče. Přesto ale nikdo nepochybuje o tom, že Guitar Hero: World Tour, které bylo na PC právě převedeno, bude mít úspěch i v této verzi. Bude to však zejména kvůli jeho značce, jelikož jsme se skutečně mohli přesvědčit, že na konzolích tahle hra chutná prostě lépe.

 

 

Přitom propriety počítačové a konzolové verze jsou v zásadě totožné. Studio Aspyr se postaralo o 1:1 konverzi, která se v rámci možností docela povedla. Nejsou tu do očí bijící pozůstatky verzí konzolových, což je známý nešvar konverzí. Navigace v menu funguje bezproblémově, stejně jako možnosti nastavení. PC verze nebyla ošizena ani obsahově. Najdete tu všechny módy, které jsou k dispozici v konzolové verzi, jež vyšla koncem minulého roku. Na druhou stranu – ani nic nepřibylo.

 

 

Abychom si krátce popsali princip hry pro ty, kdož se s žádným podobným titulem ještě nesetkali. Vězte tedy, že se stanete součástí kapely, ať už přednastavené nebo vámi vlastnoručně vytvořené. S ní potom budete přehrávat skladby na vybraném postu. Dříve to byla především kytara, ale právě World Tour zavedla možnost obsadit i post bubeníka, baskytaristy a zpěváka. Kapely jsou tedy čtyřčlenné. Hra na jednotlivé nástroje je potom zpracována formálně velmi jednoduše. Sledujete obrazovku, na jejímž pozadí kapela fyzicky jakoby hraje a kde je v popředí speciální linka, na níž běhají symboly v závislosti na aktuální skladbě a její rychlosti. Ty je potřeba dotyčným nástrojem stíhat a reagovat na ně. Pakliže se vám to daří, obecenstvo je spokojené. Pokud ne, brzy uslyšíte naštvaný pískot a příliš velkých úspěchů se nedočkáte.

 

V tomto případě velmi závisí na volbě obtížnosti. Na tu nejjednodušší bude stíhat prakticky každý. Ostatně nejde o víc než mačkání jednoho dvou tlačítek. Ale jakmile se podíváte do vod obtížností vyšších, zjistíte, že Guitar Hero: World Tour představuje pořádnou výzvu. Náhle je třeba stíhat mnohem více aspektů not, které navíc přicházejí rychleji. Je třeba také dodat, že různé skladby, jichž je jako posledně požehnaně, mají různou obtížnost samy o sobě. Opravdové majstrštyky zvládne na uspokojivé úrovni opravdu málokdo, natožpak když si je zapnete ještě ve vyšší obtížnosti. Nechybí tu hudba od Ozzyho Osbourna, R.E.M, Bon Jovi, Sex Pistols a dalších podobně legendárních kapel sedmdesátých a osmdesátých let. Dá se říct, že hudba je vybrána velmi dobře, pokud vám tedy vyhovuje tento směr.

 

 

K dispozici je hned několik herních módů, z nichž tím teoreticky nejhlavnějším je pochopitelně kariéra. V ní stoupáte od úplných a jednoduchých začátků vzhůru až do hvězdných výšin. Občas si střihnete nějaký ten pořádně těžký souboj, ale povětšinou jen sjíždíte do hry implementované songy. A na základě úspěchů vyděláváte peníze, které pak investujete do vylepšení hudebních nástrojů či do nákupu stylového oblečení. Zkrátka klasika, jež by na náš vkus mohla být přece jen o něco hlubší. Na druhou stranu, kariéru jednou prolétnete a už se k ní pravděpodobně nevrátíte. Přesto ale Guitar Hero: World Tour budete hrát dále. Tedy za předpokladu, že se budete chtít neustále zlepšovat. K tomu hra poskytuje totiž ideální prostor. Nutno dodat, že není příliš zábavné hrát sám, což je právě určitý hendikep počítačů, kdy kolem sebe nemáte hned po ruce kamarády, případně pro ně nemáte prostor. Nejlepší zážitek ale nastane tehdy, když hrajete ve čtyřech. V takovém případě si můžete střihnout souboj po internetu proti jiné virtuálně-reálné kapele. To opravdu potěší.

 

 

Co se týče nástrojů, Guitar Hero: World Tour se v základní verzi distribuuje s kytarou, a to i v počítačovém vydání. Připravte se ale na vyšší cenu, a sice 1999 Kč. Za ni dostanete v podstatě velice jednoduchou hru s kvalitním soundtrackem, ale především onu fyzickou kytaru. Ta může zastat i post baskytary. Pokud ale chcete plnohodnotně hrát na bicí, nebo mikrofon, je zapotřebí příslušné nástroje dokoupit. Díky ke hře dodávanému prográmku není problém všechny nástroje nakonfigurovat. Navíc je hru možné ovládat i prostřednictvím klávesnice a myši. Popravdě to ale není příliš přirozené a zejména na vyšší obtížnosti narazíte na problém nedokonalého rozložení kláves, kterých je jednoduše příliš mnoho na to, aby se vše dalo ve vysoké rychlosti stíhat. Navíc, co si budeme nalhávat, s klávesnicí si neužijete ani polovinu zábavy co se skutečnými nástroji.

 

 

Jak už bylo řečeno, konverze z konzolí nedopadla vůbec špatně. To ale nemění vůbec nic na tom, že Guitar Hero: World Tour je převážně konzolovou záležitostí. Pokud nějakému žánru konzole vyloženě sednou, jde právě o tento. Jistě, můžete si počítač a vše kolem zařídit tak, aby se před ním mohli sejít čtyři hráči s nástroji a pořádně si užít onu atmosféru kapely, ale o co jednodušší je dokoupit si ještě konzoli a užít si hru před pořádně velkou obrazovkou? Hodnotíme tak víceméně kladně, protože tvůrci asi nic moc lepšího pro počítačovou verzi udělat nemohli, přesto si ale dobře rozmyslete na čem a s čím chcete Guitar Hero: World Tour opravdu hrát – 75%