GTR 2

Nepatřím zrovna mezi zaryté vyznavače závodních realistických simulátorů. V případě GTR 2 jsem ovšem udělal výjimku, protože minulý díl a hlavně povedené demo, které jsem nedávno hodnotil v prvních dojmech, vypadalo nadmíru slibně. To celé mají na svědomí vývojáři schovaní pod názvem SimBin, kteří nejdříve amatérsky tvořili mody pro své oblíbené závodní hry a díky kvalitě své práce se propracovali až k profesionálům. To zní velmi slibně, ale člověk nikdy nesmí ztratit pozornost, protože vývojáři a hlavně marketing dokáží propracovanými kličkami hýbat masami. Sundejme proto růžové brýle, nasaďme přísný a nesmlouvavý výraz a vzhůru na recenzování.

První co vás zaujme, pokud budete zkoumat obal hry nebo se jen o titul zajímat, je oficiální licence GT mistrovství. Je sice jen pro ročníky 2003-2004, ale to by nemusel být žádný problém. To samo o sobě už začíná znít velmi slibně, ale tím se nenecháme zmást. Nezapomínejme – první cíl marketingových mágů je odlákat naši pozornost. Nuže zkoumejme dál. Všechny vozidla jsou vyrobeny s maximální přesností a precizností a jejich počet vysoce převyšuje hodnotu sto kusů. Mno, mnohé z nich se budou lišit jen barevným provedením. Známe, známe, my se nenecháme tak snadno obalamutit. A co tratě? A jejda, začíná přituhovat. Všechny jsou zaměřeny pomocí GPS technologie a odchylky oproti skutečnosti by neměly být větší než několik centimetrů. Jejich celkový počet přesahuje 30 kousků. No je načase, začít brát tuhle hru opravdu vážně a přestat s vtipkováním.

První co vás po spuštění hry zaujme je jistě “Driving School”. Věřím, že mezi vámi není mnoho hráčů, kteří patří mezi milovníky a vyznavače závodních simulátorů. A protože vozy třídy GT rozhodně nepatří mezi ořezávátka, je třeba dávat si na stovky koní pod kapotou pozor. Ono není příjemné, když se hned vrhnete do závodu, v zajetí série NFS stlačíte plynový pedál k podlaze a jste pak nepříjemně překvapení, že se vám pneumatiky po prvních desítkách metrů odpařily. Co tedy jezdecká škola nabízí? Jako batole se od prvních krůčků můžete učit rozjíždět, brzdit, správně najíždět do zatáček atd. a to vše i za různého počasí. Celkově počet těchto dovednostních disciplín přesahuje stovku a věřte tomu nebo ne, budete se u toho opravdu bavit. Vaše jízdní znalosti před absolvováním výše zmíněného a poté, se nebudou dát vůbec srovnávat a pokud se chcete stát jezdeckými mistry (což bych předpokládal, když hrajete simulátor) je pro vás tato praktická škola jasná povinnost. Věřím, že na své si přijdou i ostřílení harcovníci žánru a povede se jim ještě více vypilovat svoje řidičské umění.

Tak proškolení bychom byli a já cítím, jak už je každá buňka vašeho těla nažhavená na pořádný závod. To si můžete okamžitě splnit a vyzkoušet si „Open Praktice“ nebo „Time Trial“. Ty zajímavější mody ovšem následují v zápětí a jsou jimi „Race Weekend“, „24 Hours Races“ a „Championships“. Tady už začíná být situace zajímavější a myslím že už jednotlivé názvy přesně určují o jaký typ závodů se jedná. Kdo se chce ovšem do těchto pokročilejších fází vrhnout, musí počítat s vyšší časovou náročností, rozhodně to nejsou závody typu udělám si pár koleček než půjdu do práce.

Co dělá závodní simulátor tím pravým a bez čeho se automobilový šílenci neobejdou jsou pokročilé možnosti nastavování vozidla. Parametrů které jdou měnit jsou desítky a každá špatně nastavená jednotlivost se může v závodě vymstít ztracením drahocenných vteřinek. Samozřejmostí je možnost vyzkoušet si každou změnu parametrů na vlastní kůži hned na okruhu a vyladit si tak auto do absolutní dokonalosti. Chybět nesmí třeba ani volba kolik benzínu natankovat do nádrže, která jak se může později ukázat není nějakým zanedbatelným parametrem. Nejste automobilový šílenec, co dostává záchvaty štěstí, když se mu po hodině ladění podaří dostat brzdy do optimální polohy? Nevadí, i na vás autoři mysleli. Na výběr máte z několika předem nastavených vozidel, která můžete bez okolků hned nasadit do závodu a nastavováním se vůbec nezabývat.

Na výběr je pak i několik stupňů obtížnosti a i tady je vidět, že se autoři snažili myslet na všechny hráče a netvořili hru jen pro úzkou vyprofilovanou skupinu. Když zvolíte nejlehčí obtížnost, máte před sebou hru podobající se chováním vozidel spíše sérii NFS. Auta jdou jistě do zatáček a vlastně nemáte nějaké zásadní problémy s ovládáním vozu. Ten pravý požitek z jízdy si ovšem vychutnáte při nejvyšší obtížnosti a samozřejmě s pořádným vybavením. Tím je myšlen kvalitní volant, se kterým hra dostává úplně jinou dimenzi. Zapomeňte na klávesnici, ta vám nikdy nedá takové možnosti a přesnost v jízdě. Pokud to s GTR 2 myslíte vážně, je pro vás volant naprostou povinností, bez něho se do profi modu ani nepouštějte, protože se budete při ježdění spíš trápit. Ostatní auta ovládaná počítačem jsou víceméně dokonalá a to už musí být, aby udělala nějakou zásadní chybu. Většinou tedy krouží po okruhu v ideálních stopách, při ideální rychlosti, takže porazit soupeře je někdy těžkým oříškem. To stejné platí i o multiplayeru, kde si zajezdíte proti 28 živým oponentům.

Co stojí za zmínku je i funkce autopilota. Pokud třeba ze začátku nevíte, jak správně okruh projet, kde řadit a v jakých rychlostech vjíždět do zatáček, zapnete si automatiku. Ta je schopna poměrně kvalitně sama projet celý závod a můžete, zvláště v začátcích, pochytit zajímavé fígle. Důležitá je i možnost měnit si dle libosti pohled při řízení – z přední kapoty, z vozu, za autem atd. Zaujme i volba libovolně kroužit kolem auta v úhlu 360°. Každý by tak měl mít možnost najít si ten ideální pohled, při kterém se mu bude vůz řídit nejlépe.

I grafická stránka hry patří mezi povedené. Faktem je, že okolí tratí působí trošku chudě, ale na tom si dovolím tvrdit nezáleží. Co je opravdu povedené jsou modely aut a nejednou se mi stalo, že jsem obdivoval soupeřův bourák a nesoustředil se plně na ovládání auta, což se samozřejmě hned vymstilo. Je možnost nastavit i několik úrovní DirectX (od 7 po 9), takže pokud máte slabý počítač a báli jste se, jak si poradí s DX9 efekty, můžete být klidní. Hru jsem neměl nastavenou úplně na maximum, ubral jsem třeba v nastavení stínů. Tehdy jsem měl stabilně kolem 70-90FPS a nezaznamenal za celou dobu hraní nějaký vážnější problém s grafikou či zobrazováním. To vše na sestavě s Athlonem XP3000+, 2GB RAM a Radeon X850XT-256. Skvělá je zvuková stránka hry. Řev motoru pod kapotou je prostě úžasný a když máte 5.1 reprosoustavu, budete si připadat, že opravdu sedíte v kabině závodního auta. Stejně jako u dema se mi líbila i hudba ve “Vangelis” stylu.

Jsme na konci dnešní recenze. Přečetli jste si ty hlavní parametry, kterými hra disponuje a věřte, že některé vychytané detaily budete objevovat ještě několik týdnů. Pro ty, kteří jsou lenošní číst celou recenzi zopakuji vše v několika větách. Už nedávné demo hodně naznačilo a plná verze hry to jen potvrdila. GTR 2 je povedená hra a splnila očekávání. Díky širokým možnostem nastavení si v ní své najdou jak začínají hráči, tak automobilový šílenci a milovníci závodních simulátorů, kteří u ní jistě stráví dny a týdny.

Hodnocení: 82%