God of War: Ascension

Jedním z nejpodstatnějších faktorů při rozhodování ohledně koupě nové konzole bývá nabídka exkluzivních titulů, neboť zastávají nepřehlédnutelnou funkci i díky tomu, že na nich většinou Sony, Microsoft či Nintendo nešetří, a jedná se tak vždy o kousky, které musí dané platformě ostatní v každém případě závidět. Mezi série, jež si v tomto směru vedou obzvláště dobře, patří kupříkladu Super Mario Galaxy u Nintenda, Halo u Xboxu a LittleBigPlanet u PlayStationu. Každá z konzolí se ale vyznačuje i hromadami dalších exkluzivitek, přičemž tou, kterou vždy rádi vypíchneme z řadu u Sony, je God of War. Tato brutální akční série se navíc právě dočkala dalšího pokračování nesoucího podtitulek Ascension. My se rozhodli mu podívat velice zblízka na zoubek a zjistit, zda mu po jeho vytrhnutí vytečou stovky hektolitrů krve jako obvykle, či vývojáři svolali radu a zvolili trochu klasičtější šálek zábavy, při němž se spíše než obrovské meče uplatní růžoví jednorožci.

Za hrou stojí vývojářský tým z SCE Santa Monica Studio, které je tu s námi již po více než jednu dekádu a má za sebou vývoj mnoha různorodých titulů, jimž nicméně vévodí právě série God of War, jejíž první díl vydalo už v roce 2005 na PlayStation 2. Ještě předtím si ale posvítilo na zajímavý titul Kinetica sloužící především jako technické demo jeho vlastního enginu, na němž pracovalo krátce po svém založení. I když si studio v průběhu let často pohrávalo s vývojem jiných vývojářských týmů, kdy nabídlo pomoc s technickým zdokonalením či financováním hry, prakticky jediná je mu vlastní skutečně jen značka God of War, jejíž tři díly mimo jiné rozvětvilo menšími odklonky pro PlayStation Portable či klasické mobily. God of War Ascension ale ničím menším než dalším plnohodnotným pokračováním vycházejícím na PlayStation 3 není, což potvrzuje mimo jiné i hromada novinek, jež se v tomto kousku ukazují. Stojí však za to, nebo by nebylo od věci je přehlédnout a pokračovat v hraní některého z předešlých dílů?

Kdybyste to chtěli vzít celé hezky po pořádku, pravděpodobně by nebylo od věci si ze všeho nejdříve vložit do konzole právě Ascension, protože se jedná o prequel, na nějž první, druhý a třetí díl tím pádem teprve navazují. Ve hře je nám předkládán život Kratose v době, kdy ještě nebyl skutečným bohem války, i když síly měl už tehdy na rozdávání a krvelačnost v jeho žilách proudila pomalu více než samotná krev. Nemusíte se tak bát o obrovské bosse, pro něž byla série vždy tolik populární. I ti se totiž vrátili a jsou samozřejmě ještě obtížnější než kdy jindy. Mezi jednotlivými vrcholnými souboji však nastane i čas na odpočinek při sledování cut-scén, jež příběh svižně posouvají dále. Z našeho pohledu vývojáři zvolili výborný způsob vyprávění příběhu, který nestojí na místě, a i když se menších zvratů dočkáte vždy jen na začátku či na konci každé z úrovní, i při probíhání světem mnohdy narazíte na drobné útržky příběhu, jenž vás zde drží nad hladinou zbytečnosti a pocitu, že neexistuje důvod pro hraní této hry. Ona sama sice žádný hlubší smysl neskrývá, ale proč si neříct, že jste na epickém dobrodružství plném sekání hlav a rozlévání vnitřností protivníků po podlaze, přičemž bez vás by mohl stejně tak skončit svět?

Obrovským plus každého z dosavadních dílů série bylo vždy akční prostředí snažící se neustále předhazovat úžasné pohledy na překrásnou krajinu kolem či výbušné a sloupy-bortící efekty držící vaši pozornost a nutící vás přemýšlet nad tím, jak musí epileptici hraní tohoto kousku postrádat. To stále platí, nicméně skripty jsou vidět možná až příliš, což naštěstí překvapivě dobře zvládá kompenzovat fakt, že nic není uzavřené a přímočaré jako facka. Cesta je sice vždy jedn jedna, každopádně projít si předtím miliony chodeb paláce či zajít do záplavy odboček budících ve vás pocit, že hra nabízí více než bezmyšlenkovitý tunel, má něco do sebe. Desítky odkazů na mytologii antického Řecka navíc připoutají k obrazovce ty z vás, kteří rádi podobné útržky hledají v krajině, neboť právě tam se jich v God of War Ascension nachází spousta a nejde mu to nijak upřít.

Úzké propojení s realitou v historických souvislostech naštěstí nijak nezasahuje do událostí, k nimž při procházení hrou dojde. Že by byl Kratos sám na vlastní pěst schopen postupně vyzabíjet prakticky každého, kdo kdy něco v tamějších pověstech znamenal, to asi zrovna ne. Na druhou stranu je jedině dobře, že se proti nám staví protivníci měřící sedm mrakodrapů a pár tuctů slonů, z nichž se po usmrcení do okolí vylejí stovky hektolitrů krve, protože bez něčeho podobného by hra měla jen poloviční atmosféru a epika by byla pryč ještě než by vůbec dostala šanci plně ukázat, co v ní vězí. Když se ale Kratos začne postupně spojovat s největšími řeckými bohy, to teprve začíná pravá zábava. Postupně získává nejen sílu v podobě mocnějších dýk ničících slabé protivníky na dvě tři rán, ale také nové komba, jež se budete muset učit stejně jako Kratos samotný. A věřte, že ani když je budete umět všechny nazpaměť, pořád nebude tak docela bezproblémové je vymačkat na gamepadu, protože stačí jediný překlik a můžete to začít celé znovu. No a až dorazí i nové zbraně a další předměty, jimiž se hráče snaží titul dávkovat průběžně po celou hru, opět nastane čas na učení se nových kombinací, takže je lepší se zpočátku naučit jednu strategii, jíž se už nepustíte.

Občasné změny však budou muset být ve vašem programu zahrnuty také, neboť rychlost, s jakou nepřátelé nabývají na síle o obtížnosti, je téměř neuvěřitelná. Vždy sice jen stačí přijít na ideální taktiku, která je nabízena pro každý nepřátelský typ odděleně, a dále už se nestarat, protože vyrdží na celý zbytek hry, ale vezmeme-li v úvahu, kolik druhů nepřátel ve hře je, začíná se i něco takového jevit jako slušný problém. Hra je díky tomu obtížná a to nikdo nepopře. Ačkoli tomu kupříkladu v prvním díle bylo poněkud jinak, menším vysvobozením z pekla zde bývají quick-time eventy, v nichž sice překlik znamená smrt, každopádně na rozdíl od dob dřívějších vás už nenutí si vykloubit ruku, tudíž s nimi jde vše pěkně jako po másle. A pak, až se pustíte do speciálního, nesmírně obtížného módu, jenž se odemče po prvním dokončení hry, nebude se jednat o pouhé vysvobození jako dříve ale hned o hotovou spásu se vším všudy.

Poprvé v historii God of War však titul u nejvyšší obtížnosti singleplayeru ani zdaleka nekončí. Velice zajímavou novinkou, u níž jsme si vůbec nebyli jisti tím, zda vývojáři udělali dobře, když ji vložili do hry, je multiplayer. Ten je zde podáván v hned několika rozmanitých módech zaměřujících se na kooperaci stejně jako na prosté mlácení všeho kolem sebe ať už o samotě či ve dvou týmech. Každý z módů má něco do sebe, nicméně ve výsledku se nejedná o nic, co byste nemohli znát z multiplayerů jiných her. Váš hrdina stoupá po úrovních a získává nové možnosti v oblasti zbraní a kouzel, což je víceméně vše, co vás v oblasti postupu multiplayerem čeká. Zajímavou originalitkou je však zasvěcení určitému bohu, což následně určí vaše skilly a žádný souboj tak nebude jako ten předtím. Propracované mapy a hromady odemykatelných předmětů působí tak, že vám je do duše vnešena jasná známka toho, jak moc se tvůrci snažili, aby multiplayer byl něčím, co stojí za to hrát. Částečně se jim to sice podařilo, každopádně žádný skutečný fanoušek série nepopře, že návštěva singleplayeru dokáže zanechat mnohem větší zážitek než ten nejepičtější souboj více hráčů.

Pokud bychom se zaměřili na audiovizuál hry, nejspíše bychom si v oblasti kritiky nemohli ani škrtnout. God of War: Ascension tahá z konzole PS3 maximum a je jasné, že už se studio chystá na příchod další generace konzole. Epická hudba pak uzavírá kruh atmosféry a řádně ji nakopává. Titul se nemá za co stydět a sérii dělá v každém případě čest. Je ale pravdou, že singleplayer trochu ubral na obrátkách a multiplayeru byla naopak dávána přílišná pozornost, což ve výsledku sice nikoho nijak nepoznamenává, ale přílišný dojem to také nedělá. Hra si zaslouží pěkných 80% a my už se nemůžeme dočkat toho, s čím se předvedou na PlayStationu 4, protože trend s názvem God of War spolu s Ascension v žádném případě neskončil.