Glory of the Roman Empire

Již v brzké době nás čeká vydání dalšího pokračování velmi populární budovatelské strategie Caesar IV. A právě na něj si dozajista vzpomene každý hráč ihned po krátkém zahrání Glory of the Roman Empire. Zdá se, že právě autoři tohoto recenzovaného titulu spoléhají (při snaze o prosazení se na trhu) na nedočkavost hráčů. Základní princip je totiž podobný jako vejce vejci. Dopadlo tedy opravdu Glory of the Roman Empire pouze jako nepovedený klon a vyplatí se raději počkat na zaručenou kvalitu? A nebo snad přeci jen má nějaký originální prvek a kvalitní hratelnost, díky které nám může příjemně zkrátit ono čekání v těchto letních měsících?

Budujeme

V úvodním odstavci jsme poměrně jasně nastínili váš základní úkol. Jedná se o úplně klasickou budovatelskou strategii. Připravená kampaň vás zavede do Evropy, nikoli však doby současné. Pokud máte choutky stavět obrovské mrakodrapy nebo budovat dopravní infrastrukturu, musíte hledat někde jinde. V celkovém počtu 30 misí (v kampani) budete dostávat nejrůznější úkoly, jejichž originalita však značně pokulhává. Z počátku se ocitnete ve Florencii, přičemž několik úvodních kol je spíše tutoriálových. Později musíte například zachránit své městečko před požárem nebo smrtící chorobou. A co si budeme namlouvat, podobných problémů jsme si užili dostatek snad ve všech obdobných hrách. V Glory of the Roman Empire chybí zkrátka nějaký zajímavý, nový a především neotřelý nápad.

Otroci x obyvatelé

Bez lidských zdrojů by to v této době opravdu nešlo. Zkrátka co neudělají zlaté dobré lidské ručičky, to není. Na jakoukoli výpomoc díky strojům můžete zapomenou. Populace vašeho města se dělí na dvě základní skupiny – otroky a obyvatele. S tou první zmíněnou moc práce nebude. Stačí mít pouze v kase dostatek zlata a potom není žádný problém dokupovat stále další a další otroky. Nepotřebují bydlení a starat se o ně taktéž nijak zvlášť nemusíte. Zato odvedou velký kus především tzv. „špinavé“ práce – přenášení surovin z jednoho místa na druhé, stavění nových budov a rekonstrukce těch již stojících. Však to určitě dobře znáte z dějepisu. Naproti tomu obyvatelé jsou o dost větší „choulostivky“, které si za prachy nekoupíte. Aby se k vám přistěhovali musíte stavět obytné doby (respektive otroci musí stavět) a následně o ně pečovat. Každý musí mít k dispozici dostatek potravy (jsou vybíraví a nestačí jim jedno jídlo, někdy chtějí chléb, jindy potřebují i párky), ale také například oblečení. Nedej bože když vypukne ve městě již zmíněná epidemie smrtící nemoci. A jejich práce? Přeci starat se o celý chod vaší ekonomicky a „průmyslu“.

Ekonomická stránka

Dobrý ekonomický chod je základem úspěchu úplně všude. To platí i pro současný svět, určité základy byly však položeny i v této době. Podoba byla jiná a peníze v podstatě neznaly, i když právě v Itálie (ve které hra začíná) byly jedny z prvních ražených stříbrných mincí. Ale to jen tak na okraj, vraťme se k naší hře a jejímu řízení ekonomiky. Celé procesy nám nejvíce připomínaly hru Stronghold. Jak jsme již zmínili, je zapotřebí zaměstnávat obyvatele svého města a produkovat dostatek surovin pro bezproblémový chod. Princip je opět jednoduchý a známý. Lidé potřebují párky, co uděláme, milé děti? Přece postavíme nejdříve prasečí farmu, maso přeneseme do řeznictví, kde se zpracuje. Nemusíte se obávat složitých postupů, kdy k získání jednoho finálního výrobku budete potřebovat třeba pět budov. To opravdu ne. Aby nedošlo k omylu, vaším úkolem samozřejmě není různé přenášení surovin, atp. Stačí pouze postavit všechny potřebné budovy a zajistit městu dostatečný počet pracovních sil. Všechno ostatní už jde jakžtakž samo, i když někdy jsme trochu nechápali proč si nespokojený obyvatel dožadující se již dlouhou dobu chléb nedojde hned do sousedního pekařství, kde jich jsou hotové desítky. Ale co naděláme, pořád jsou to jen uměle vytvoření lidé a ti klidně budou nějakou dobu trpět hladem. Rozhodně velký rozdíl mezi realitou.

Zpracování

Při pohledu na grafiku jsme měli pocit jakéhosi déjá vu. Mnoho malých panáčků, připomínajících spíš mravence po útoku na své příbytky pobíhajících po městě, malé cestičky a lehce kreslená grafika. Ano, Settlers. Staří dobří Settlers 2. Samozřejmě není zpracování na úplně stejné úrovni, ale základní styl nám tento herní klenot velmi připomněl. Autoři si při tvoření Glory of the Roman Empire dali velmi záležet na různé malé detaily, za což jich bezpochyby patří velký dík. Náš celkový pohled na hru to ale rozhodně razantně nezmění a bylo by lepší zaměřit se na vypilování jiných faktorů. Vydařila se taktéž kamera, můžete přibližovat, oddalovat nebo otáčet, přičemž nikdy neztratíte nad svým panstvím přehled.

Předkrm

Největším problém se snad nakonec zdá velmi silná neoriginalita. Pro opravdové hardcore hráče navíc pomalost hry a velmi malý spád. Toho jsme se velmi obávali již při hraní demoverze, jak jsme ostatně psali již v prvních dojmech. A co z toho plyne na závěr? Glory of the Roman Empire je nakonec „pouze“ nadprůměrnou hrou, kterou bychom mohli vysloveně doporučit snad pouze úplným nováčkům mezi budovatelskými strategiemi z dob rozmachu velké říše římské. Dočkají se totiž poměrně příjemné grafiky a jednoduchých úkolů s jejichž splněním by neměli mít sebemenší problém. Napovídalo by tomu i jednoduché a především velmi intuitivní ovládání a interface (za něj opravdu vývojáře v příliš neznámém studiu Haemimont chválíme). Chcete-li něco postavit, stačí kdekoli kliknout pravým tlačítkem, okamžitě se vám otevře přehledná nabídka, ťuk, ťuk a je postaveno. Naše procentuální hodnocení je jakýmsi kompromisem mezi oběma zmíněnými „tábory“ – 66%. Pokud jste již mnoholetými hráči a podobnou hru Pharao jste několikrát dohráli, určitě nějaká procenta odečtěte. Naopak pokud na okolní screenshoty koukáte jako na sníh v létě, neváhejte přičítat a hurá tento titul shánět. Přece nechcete, aby legendární pokračování Caesara bylo vaší první budovatelskou strategií!