Global Ops: Commando Libya

Stejně jako ve filmovém průmyslu, i v tom herním se tvůrci rádi chytají současných ožehavých témat. Ovšem vývoj pořádné hry většinou zabere až několik let a to už o nějakém ožehavém tématu většinou nemůže být řeč, pokud tedy například Amerika znovu neobsadí Afganistán, tam je určitá jistota, že se jim nepodaří tuto zemi ovládnout ani za 20 let. Ale zpět k naší hře. Ta, jak už její název napovídá, by se mohla nějakým způsobem dotýkat dění v Libyi. To je hodně zajímavé téma, sesazení desítky let vládnoucího diktátora, který navíc potupně zahynul rukou z davu. Navíc je veřejným tajemstvím, že Amerika měla na libyjském území svoje tajně operující jednotky. To by mohla být solidní akcička. Jenže toho se hra vůbec nedotýká. Údajně se někde u Libye před lety ztratila atomová bomba a získali ji lybijští povstalci a neváhají ji použít. No tak dobře.

 

 

Vžijete se do role papeže. Teda ne, že byste “šéfovali” několika milionům věřících, ale voják za kterého hrajete má takovou přezdívku. No vážně, Pope, nekecám. Možná je to proto, že posílá nahoru k vrchnímu šéfovi (čti Bůh) zástupy nových dušiček, kdo ví. S ještě jedním parťákem operujete v různých končinách světa, pár misí se odehrává i v Libyi, ale pokud by vám to neprozradily titulky, mohlo by to být v podstatě kdekoliv. Tím jsme se dostali k tomu, že na vás autoři názvem nachystali tak trochu boudu a zřejmně se jen vezou na vlně popularity kolem arabského jara.

Hra není čistokrevná střílečka, ale využívá pohledu třetí osoby. Svou postavu tak vidíte shora a zezadu, pokud zamíříte, pohled se trochu přiblíží. V tu chvíli sice váš voják drží trochu nepřirozeně zbraň, ale vzal to čert (nebo anděl, kdo se má v těch přezdívkách vyznat). Můžete se zároveň přicucnout ke stěně nebo k překážce a ostřelovat protivníky pěkně ze zákrytu, nebo po dvojitém stisku klávesy W sprintovat. Vás voják se pak přikrčí a obraz se přiblíží ještě víc, než při zaměřování. To má za následek dvě věci. Vypadá to trochu jako v Gears of War, takže cool a hůř se váš voják ovládá, takže tento způsob stejně nebudete používat. Ono stejně chvilku trvá, než se váš voják dá do sprintu, takže je pohodlnější prostě jen klasicky pořád běžet.

 

 

Na hře je bohužel od začátku až do konce vidět, že ji chtěl někdo mít strašně rychle z krku. No jistě, vždyť konflikt v Libyi už skončil a je potřeba během dvou měsíců dostat na trh něco s podtitulem Commando Sýrie (doplňte aktuální libovolný konflikt dle libosti). Umělá inteligence protivníků tak v podstatě neexistuje, protože každý má předem stanovený úkol, jako třeba běž k tomuhle rohu, 5x vystřel a utíkej sem a zase střílej. Kdyby to bylo jen takhle, bylo by to ještě docela ok. Jenže mockrát se vám stane, že přiběhnete na ulici, proti vám se v zástupu řítí klidně 5 nepřátelských vojáků za sebou, s cílem schovat se za jedinou existující překážku poblíž. Takže zamíříte a počkáte, až vám již všech pět naběhne před hlaveň. No děkujeme pěkně.

 

 

A protože je hra budgetovka jako vyšitá a pořádný betatesting evidentně neproběhl, narazíte na situace, kterým byste se za normálních okolností od srdce zasmáli, tedy pokud byste hru nemuseli několik hodin hrát kvůli recenzi. Popíšeme si klasický úkol. Máte zajmout padoucha a dopravit ho na několik kilometrů vzdálené místo. Máte za úkol to udělat tiše, takže váš parťák vám dá příkaz potichu sejmout stráž. Nikdo už se ale neobtěžoval naprogramovat něco jako tiché zabití. Takže přiklušete ke strážnému zezadu, strčíte do něj pěstí, načež se strážný sesune za mohutného výkřiku k zemi. No dobrá, jdeme dál. O 2 minuty později se na vás již bez problémů vyhrnou strážní a najednou už můžete střílet. Aha, takže stealth mise tam byla jen proto, aby tam byla. Ehm.

 

 

A konečně se dostanete k padouchovi. Prohodíte pár slov, jako “hahá, konečně tě máme ty svině”, načeš vám parták řekne, že je potřeba dostat se rychle pryč, nejlépe autem. Je vám trochu divné, že padoucha necháte padouchem, no ale jinou možnost stejně nemáte, takže si prostřílíte cestu ven a najdete pojízdné auto. A začne další mise a padouch je najednou s vámi v autě jako váš rukojmí. Cože? Ani s rozhovory si nikdo nedělal těžkou hlavu. Potřebujete nějaké důležité informace. Rozhovor probíhá asi nějak tahle: vy: padouchu, kde je bomba? Padouch: nic vám neřeknu vy svině, vy psi nevěřící, to mě radši zastřelte, ale nedozvíte se ode mne naprosto, ale naprosto nic! Vy: Asi mi selže pistole a ty padouchu, budeš stát v cestě kulce! Padouch: ok, ok, bomba je ukrytá na téhle základně, hlavně mě proboha nezastřelte, prosíííím…

 

 

Naštěstí se občas dostanete do situací, kdy se váš parťák ujme řízení nějakého dopravního prostředku, tu lodě, tu džípu či vrtulníku, a vy se jen ujmete nějaké těžké zbraně, zmáčknete tlačítko, střílíte na všechno co se pohne a pustíte tlačítko. V souvislosti se vším dalším ve hře je to dokonce zábavné, i když něco podobného a lépe zpracovaného je snad v každé hře. Bohužel ne všechny tyto momenty jsou opět povedené. Protože co to je za vyvrcholení mise, kdy jste na lodi, přiletí bitevní vrtulník, který by z vás během vteřiny udělat jemné žrádlo pro akvarijní rybičky a ten jen lítá v kruhu kolem lodi tak dlouho, než do něj nasypete několik raket? Taky bych moc rád viděl člověka, který měl na starosti animaci vojáka, když hází granát. Ten granát bych tomu člověku dal a nechal ho hodit vší silou tak, jako voják ve hře. A až by se připlazil zpátky s vykloubeným ramenem, dal bych mu ještě jeden a nechal ho házet druhou rukou.

To všechno zní dost příšerně, ale pokud přivřete obě oči, ještě se to dá hrát. Samozřejmě vám musí stačit, že budete jen kosit nabíhající vojáky a přehlížet přitom nelogičnosti ve hře. Hra se ovšem tváří, že nabízí i multiplayer. To už je ovšem doslova výsměch hráčům, či řekněme takový malý podvod. Máte totiž možnost založit hru na vlastním počítači. Potud v pořádku. Jenže hra nemá žádný vyhledávač vytvořených her, takže pokud se k někomu chcete připojit, musíte znát jeho IP adresu a tu manuálně zadat. A jistě nemusím dál popisovat, že pokud už máte to štěstí a vlastníte veřejnou IP adresu, aby se k vám ostatní mohli připojit, tak sehnat dalších aspoň 5 hráčů, aby bylo hraní aspoň trochu zábavné, bude dost složitý úkol.

 

 

No myslím, že nemá moc smysl dál pokračovat v popisu hry, protože už je zcela jasné, s kým máme tu čest. Global Ops: Commando Libya je narychlo spíchnutá střílečka bez nápadu, která nemá naprosto žádné ambice a spousta zbytečných a evidentních chyb vás bude vyloženě štvát. Přitom je smutné, že ve hře zůstaly jen proto, že se vývojáři nechtěli obtěžovat s jejich opravou, jinak si to nedokážu vysvětlit. Na druhou stranu, hra je v prodeji za sníženou cenu, nemůžeme ovšem prohlásit, že zrovna to by měl být důvod, proč si ji pořídit. Hra nabízí i multiplayer, ale díky nesmyslným omezením si jej zahrajete jen s vynaložením velkého úsilí. Na základě všech všech zmíněných okolností se proto náš verdikt zastavil na hodnotě 45%.