Na první pohled velmi jednoduchá aréna nenabízí takovou koncentraci obsahu, na kterou jsme zvyklí. Gift of Parthax na to jde trochu jinou cestou. Že jste o této hře doposud neslyšeli? Není divu. Vydává ji dosud neznámé dánské Foldergeist Studios ve spolupráci s 1C Company. Popravdě jeho marketingová kampaň nebyla dost veliká a tím pádem tento projekt nebyl moc nikde vidět. Jen například na Gamescomu mohli pozorní hráči potkat vývojáře, nebo jejich práci sledovat na jejich facebooku. Z rok starého projektu, který právě na FB začínal anketou o jméno hry, jejíchž prvotní název byl “Battle Mages“, se vývoj přehoupl do finálního stádia a na začátku září byla hra oficiálně vydána na Steamu.
V Gift of Parthax se ujmeme role mladého mága Arifa, který je se svým nejlepším přítelem Veleem chycen při pokusu o útěku z království Duredyll. Za to jsou uvrhnuti do kobky, kde si odpykávají svůj trest až do chvíle, kdy si pro Velea přijdou stráže a odvedou ho bojovat do arény. Ta patří do vlastnictví silného mága Parthaxe. I když Veleus bojoval statečně, nakonec byl zraněn. A tak přichází na řadu Arif, aby zkusil své štěstí a bojoval nejen o svobodu, ale také o život svého přítele, jelikož výherce turnaje získá tajemný všemocný předmět Gift of Parthax.
V té chvíli přejímáme ovládání za Arifa my a pomocí krátkého tutoriálu jsme seznámeni s jeho několika schopnostmi. Stráže ale na nic nečekají a posílají nás rovnou do arény proti prvnímu nepřátelům. Ti útočí ve vlnách a každý z nich mé specifické útoky a stejně tak mu některá Arifova kouzla ubírají více či méně života. Pokud Arif arénu přežije, přechází do další místnosti k obchodníkovi a po nákupech vylepšení a lektvarů many či zdraví je teleportován opět před bránu do arény, na které se otevřelo další kolo souboje. Toť vše.
Ovládání Arifa je vcelku jednoduché a přechází rychle do krve. Mladý mág sesílá až čtyři typy kouzel, pije lektvary a magickými přesuny uhýbá před útoky nepřátel. V závislosti na typu kouzla se pravou páčkou buď míří na směr, kam chceme kouzlo seslat, nebo se přepne na zaměřovač na zemi, se kterým nezávisle na postavičce můžeme hýbat po celé aréně. Zpočátku mě mátla potřeba přepínat mezi jednotlivými kouzly a nechápal jsem, proč ve hře není možnost sesílat každé kouzlo právě jedním přiděleným tlačítkem. Později jsem ale pochopil, že příčinou je právě závislost typu míření na jednotlivých kouzlech. Dokud mág Arif neví kouzlo, které bude sesílat, nemá logicky na výběr možnost, jak zaměřovat. Je to trochu krkolomné, ale dá se na to zvyknout.
Nutno dodat, že Arif je zpočátku velmi slabý mág a jeho schopnosti jsou omezené na jedno kouzlo. S postupem hrou si ale odemykáme další typy kouzel a můžeme je libovolně přiřazovat do čtyř právě aktivních slotů. Právě v tom hra vcelku šikovně nutí nás hráče, abychom se přizpůsobovali každé aréně a nezůstali u jediného prvotního setu kouzel. S přibývajícími koly v aréně se také mění zastoupení a počet nepřátel. Zatímco tedy v počátečních kolech jsou nepřáteli pomalí kamenní obři a nehybné masožravé rostliny, v dalších narazíme na ledové trolly, ohnivé draky a další pixelartové příšerky.
Pokud Arifa nepřátelé v aréně udolají, ztrácí nahromaděné zlato a probírá se opět před vraty do arény. V reálu jsou tedy sankce za smrt velmi malé, i když při smrti v obtížnějších kolech nás hra nutí zopakovat některý lehčí kolo, abychom nasbírali dost zlata alespoň na lektvary či nějakou tu runu, kterou si vylepšíme statistiku kouzla. Hra nabízí dvě obtížnosti. V základní je smrt sankciována ztrátou zlata, jak již bylo řečeno, na tu druhou je smrt permanentní a pošle Arifa na počátek jeho putování. Je to příjemným navýšením herní doby pro ty, kteří již mají základní putování za sebou.
PixelArtový svět je zpracován velmi zajímavě a je vidět píle vývojářů a důraz na detail jednotlivých postav. Stejně tak zpracování postav nepřátel je nápadité. Některé jsou typickými fantasy figurami, jako například draci či lidožravé stromy, jiné více připomínají slizké nepřátele z jiných planet. S úsměvem jsem sledoval některé hůře vymodelované charaktery nepřátel, které mnohdy působí, jako by je tvořila dětská ruka, ale to je daň za pokus o PixelArt. Také zpracování samotné arény je velmi jednoduché až triviální. Tam, kde bychom čekali plné tribuny čtverečkovaných fanoušků, je jen prázdný prostor a díky izometrického viděni musí být zdi ve spodní části arény průhledné, abychom viděli, co se za nimi děje.
Jednoduchý herní koncept arény s jen několika místnostmi a trochu kostrbatým ovládáním vývojářům lze odpustit. Za necelých deset Euro je Gift of Parthax dostatečně kvalitní hra, aby dokázala nejen zaujmout, ale také přitáhnout a na nějakou dobu nepustit. Ano, je to jednoduchá aréna, ale se stupňující obtížností. A když už budete v úzkých, může být cestou k vysvobození jednoduché experimentování se setem kouzel.
