Freak Out: Extreme Freeride

Že je na počítačové komerční scéně obrovská díra vzniklá díky naprosté nepřítomnosti kvalitních snowboardových či lyžařských akčnějších titulů, je obecně známým faktem. Dokonce se poslední dobou setkáváme s pokusy díru elegantně zaplácnout a na chvíli utišit hlad hráčů za každou cenu, čehož je důkazem Stoked Rider: Alaska Alien (první dojmy). Po vyzkoušení demoverze Freak Out: Extreme Freeride jsem hru začala pozvolna házet do stejného pytle se zmíněným nudným a nekvalitním projektem. Přesto jsem jí dala druhou šanci a po vyzkoušení plné verze jsem byla poměrně mile překvapena.

Jak napověděla demoverze (první dojmy), Freak Out: Extreme je skutečně adrenalinovým freeridovým lyžařským simulátorem sázející na arkádovost, zábavu a nepochopitelné skoky, stejně jako poměrně dlouhotrvající hratelnost.

Kariéra pěkně od nuly
Základem je singleplayerová kampaň, či chcete-li kariéra. Tu začínáte s vlastnoručně vytvořeným jezdcem, kterého bohužel nemáte možnost příliš upravit k obrazu svému. K dispozici je jen několik málo voleb, stejně jako výběr pár obličejů, mezi nimiž nechybí jak mužské, tak pochopitelně i ženské.

Singleplayer část tvoří několik lyžařských středisek, lépe řečeno destinací s vhodnými neupravenými svahy, nadmořskou výškou a sklonem. V rámci každého takového se dočkáte několika úkolů, misí a závodů, které všechny vyvrcholí ve finálním souboji, který je třeba pro účely otevření střediska nového zajet co možná nejlépe. Podobně to funguje i se zpřístupňováním samostatných misí, které vyžadují zvládnutí předešlého úkolu. Stručně řečeno to po této stránce funguje podobně jako při otevírání nových parků v některém z dílů série Tony Hawk’s Pro Skater.

Skákání, sbírání i závody
Co se jednotlivých úkolů týče, ty se liší podle charakteru právě aktivního levelu. V případě, že se oddáváte klasickému „mission“ (který byl mimochodem obsažený i v demu), plníte v podstatě tabulku úkolů, která je vám předeslána hned ze začátku. Nachází se na ní úkoly z několika různých odvětví a tak budete jak muset dosáhnout několika bodových hranic, splnit určitý počet úkolů daného druhu, tak i předvést předem zadaný trik či posbírat značně kýčovité a osvícené ztracené pejsky, zpravidla zašité v té nejnepřehlednější rokli. Úkoly jako takové se dále dělí do několika kategorií označené na svahu odpovídajícími ikonkami, díky nimž hravě rozeznáte ty soustředící se na skákání, sbírání hvězdiček, sjíždění pohozených stromů, přeskoky ap.

Kapitolou samou pro sebe jsou triky, které bude náš lyžař předvádět. Těch kupodivu není mnoho, jak by se na první pohled mohlo zdát, což se ostatně odráží i v poměrně malém množství kláves a s tím spojeným jednoduchým ovládáním. Asi nejčastěji předváděným trikem tak bude horizontální flip, otočka kolem vlastní osy či rail za použití přírodních možností jako jsou převrácené stromy, zledovatělé převisy a předěly. Ve většině případů si ale oblíbíte některé z triků (nejspíše otočky) přidáte k tomu krátké přichycení lyží vlastníma rukama a potřebného bodového ohodnocení dosáhnete pokaždé. Tak se budete proplétat hrou prakticky bez riskování a naprosto sebejistě, což je na jednu stranu dobré, na tu druhou vás ale stále stejné kousky přestane po chvíli bavit předvádět.

Náznaky RPG prvků
Aby hra nebyla pouze tuctovým sportovním projektem, rozhodli se tvůrci následovat současný módní trend a zakomponovat lehce ošizené RPG prvky. V praxi to pak vypadá více než směšně. Vaše postava disponuje celkem třemi statistikami, jež jsou zpočátku na nule a jejich vylepšení získáte vždy jen předvedením něčeho speciálního v rámci soutěže. Na vlastnostech vašeho jezdce se ale tyto změny nijak výrazně neprojeví, bohužel. Podobně je to i s nabízeným vybavením, které nakupujete za herní peníze. Jejich konto je navyšováno s každým dokončeným úkolem a to o částku odpovídající jeho obtížnosti. Za to si jednoduchým naklikáním v menu můžete nakoupit novou vestu, kalhoty, lyžařské brýle či samotné lyže a hůlky. Větší než estetickou hodnotu ale u nově nakoupených věciček rozhodně nehledejte, byli byste zklamáni.

Bohužel asi nejslabší článek hry paradoxně souvisí s tím, na co sami autoři vsázeli a to je potlačování reality, kde to jen půjde. Místo zajímavého arkádového dílka se po nainstalování dozvídáme, jaký nedodělek se nám vlastně dostal do rukou. Prvním velkým otazníkem, vznášejícím se nad hrou, je poněkud pokulhávající fyzikální model. Chování našeho hrdiny se totiž reálnému lyžaři podobá jen opravdu vzdáleně. Že ustojí devadesát procent pádů by se ještě dalo přisoudit nadpřirozeným schopnostem a dosud neviděnému sportovnímu talentu. Ve chvíli, kdy ale budete svědky, jak si to s klidem válí přes hliněné a kamenné oblasti, nebudete se jistě stačit divit. No a když už náhodou některou akci nezvládne a spadne doslova „po hubě“ z několik set metrů vysokého převisu? Zláme si lyže, nohy a nejspíše i většinu kostí v těle. Stejně je ale do dvou sekund no nohách a jede dále. Někdo by mohl opáčit, že se jedná o nezbytný prvek podněcující spád hry, každopádně ale působí minimálně úsměvně.

Nadupaná hudební část a slušné svahy
Na obhajobu Freak Out: Extreme Freeride je třeba pochválit zpracování nabízených tratí. Minimálně této oblasti se totiž zhostili se ctí, žádný ze svahů se nepodobá jinému, nabízí mnoho zajímavých možností a příležitostí ke skoku. Stejně tak pár nebezpečných momentů, které vás udrží ve střehu i ve chvíli, kdy daný kopec sjíždíte po několikáté. Stromy, stejně jako převisy a postava lyžaře, jsou zpracovány do dostačujících detailů, ačkoliv se současné špičce samozřejmě nemůže rovnat. Za zmínku rozhodně stojí i našlápnutý soundtrack, který jsem zmiňovala už v prvních dojmech. Po poslechnutí kompletní nabídky písniček je třeba konstatovat, že autoři nezklamali a tak jsem si během hraní našla pár kousků, které jsem si opravdu oblíbila. A podobně dopadne i celá řada dalších milovníku punk/rocku.

Zhodnocení
Freak Out: Extreme Freeride bude patřit k těm hrám, které sice zpočátku zvednou hladiny fanoušků i kritiků, za opravdu krátkou dobu ale upadne do zapomnění a to i navzdory intenzivní podpory celé řady sponzorů, kteří se na ni podíleli. Autorům se ale z konceptu nepodařilo vytřískat více než nadprůměrný arkádový lyžařský simulátor s ucházející grafikou, dobrou hratelností a celou řadou nedodělávek, které se projevují především při styku lyží s některými dalšími předměty. I přes to si ale hra 58% zaslouží.