Tento akční titul si získal naši pozornost díky velmi kladným hodnocením na Steamu, kde se hra stala poměrně oblíbenou. Na Steamu je nashromáždilo přes 18 000 hodnocení, při čemž přes 17 000 z nich jsou kladné. Trailer přitom nevypadá nějak zázračně a spíše od hry odrazuje. Proto nám vrtalo hlavou, jaké že kouzlo taková hra vůbec může mít. A jelikož je titul free-2-play a tedy zcela zdarma, řekli jsme si, proč ho nevyzkoušet.
Po pár desítkách minut začínalo být jasné, že tahle hra má svoje kouzlo. Podobně zpočátku nevalný dojem, který se po spuštění hry rychle začal měnit, měli dle komentářů i mnozí ostatní. Hra nevymýšlí složité zápletky, zvraty či závěry. Vlastně tu není vůbec žádný příběh. Jde zkrátka o akční střílečku, podobnou třeba Counter Striku. Již z prostředí (menu apod.) je zřejmé, že tento titul je postavený na bázi Half-Life 2. Jde o samostatně spustitelnou modifikaci této slavné hry.
Pokud například nemáte stabilné a rychlé připojení a hraní online vám činí problémy, můžete využít hru pro jednoho hráče. Nečekejte však kdo ví jak promyšlenou kampaň. Jedná se pouze o tři herní módy s jinými cíli, kde hrajeme s botama. Ti se chovají tak nějak všelijak, realisticky však vůbec ne. Několik jich je na naší straně, nepřátelé pak přicházejí ve vlnách. První vlna téměř nebývá ozbrojena, avšak ty následující jsou čím dál obtížnější. Na začátku si můžeme vybrat z více zbraní a nechybí ani možnost editovat boty. Škoda jen, že jde jen o tři herní módy (např. obsazování místa či doprovázení pojízdného vozíku), které na zase tak dlouho nezabaví.
O to větší sranda nás čeká v multiplayeru. I zde máme na výběr z několika módů. Většina je klasických, jako je Team Deathmatch, nebo plnění úkolů (vozík, obsazování). O něco zajímavější jsou přestřelky jeden na jednoho či „Break Bad“. V posledním zmíněném se narodíme jako „neozbrojený“ a máme asi 10-15 vteřin na to si na místě narození koupit zbraně či dojít k nějakému obchodnímu boxu, kde je možné nakoupit si o polovinu levněji. Dokud jsme neozbrojení, nepřátelé nás sice mohou zabít, ale budou muset zaplatit tučnou pokutu. Pokud na ní nemají, jsou „uvězněni“, což znamená, že se jim na obrazovce objeví mříže a zhruba 30 vteřin mohou chodit, ale nemohou střílet. Nechybí ani menší úkoly jako vzít určitou věc a dopravit ji jinam, což nám vydělává peníze, stejně jako zabíjení ozbrojených soupeřů. Hráči jsou v tomto módu rozděleni do dvou týmů a pokud jdete nakoupit zbraně jinam a nikdo vás nekryje, stane se, že nepřítel vás sleduje a jakmile přestanete být neozbrojený civilista, hned vás zastřelí.
Ve hře jsou až 4 týmy, k jednomu z nich se přiřadíme při připojení. Pokud si tedy nevybereme roli pozorovatele. Tak trochu je problém v rozeznávání přátel a nepřátel při rychlosti, v jaké boje bývají. Sice se spojenci rodí v okolí členů svého týmu, nicméně pokud na nás někdo vyskočí, je obtížné to ihned rozeznat – hlavně zpočátku hraní. Týmy totiž nejsou rozděleny barevně, ale pouze trochu jiným stylem oblékání. Ve hře však nelze zranit spojence a pokud tak namíříme na vlastního hráče, zaměřovač se změní v křížek.
Grafika je v podstatě old-school a dle současných měřítek snad ani nejde hodnotit. Neoslní ani mapy, kterých nakonec není zase tak moc. Panáčci jsou téměř stejní a zvuková stránka dosahuje maximálně průměru. Může tuhle hru vůbec něco zachránit? Může a zachraňuje. Bouchačky! Ano, ve hře jsou zajímavé zbraně, které jakoby přímo vypadly z nějakého westernového filmu. Takové zbraně si máme možnost osahat jen v málokterém titulu, takže jsou o to zajímavější.
Samozřejmě tu máme celou řadu klasických koltů, které můžeme držet v pravé ruce, levé či dokonce obou. Zatímco ve většině stříleček je nejlepší taktikou rychle se pohybovat a u toho střílet, tady je tomu jinak. V jiných titulech je totiž přesnost vlastní střelby ovlivněna spíše méně. Tady však razantně. Pokud chceme střílet a něco trefit, je nejvýhodnější stát, případně držet klávesu „shift“, čímž se značně zpomalí naše pohybování, avšak přesnost zůstane.
Kromě „pistolek“ je k dispozici i několik dlouhých zbraní, většinou brokovnice či pušky na delší vzdálenosti. Nechybí ani dynamit, mačety, sekery či nože, které lze užít na blízko i házet. Pro oživení je pak ve hře několik málo pasivních schopností, které lze také zakoupit. Po mapách jsou rozmístěny dřevěné truhly tří barev. Ty schovávají lepší zbraně, avšak otevřít se dají jen jednou za čas. Poté se automaticky dobíjí. K dispozici jsou modré bedny s všedními zbraněmi, červené bedny s lepšími zbraněmi a zlaté bedny s těmi nejlepšími kousky. U nich je však o to větší mela, protože nejlepší zbraně chce každý. Jedna zlatá truhla dokonce jezdí na vlaku, jež projíždí mapou.
Léčení probíhá netradičně. Je třeba vypít pořádnou dávku staré dobré whiskey. Naštěstí jsou láhve rozmístěny všude po mapě, takže stačí chvíli pobíhat, hledat a zdraví si doplníme snadno. Pokud však máme například jen 50 %, je třeba láhví vypít více. Léčit lze také spojence a to prostřednictvím nošením speciální láhve u sebe. Stačí pak kliknout na spoluhráče a jemu se doplní část zdraví. Bohužel neproběhne žádná hezčí animace a spolubojovník na léčení vůbec nereaguje. Po mapě jsou rozmístěny také sudy se střelným prachem či alkoholem. Stačí jeden výstřel a vše v okolí se rozletí na kousky. Výbuch je však středně až méně silný a rozhodně nevyřídí všechny nepřátele v okolí.
Zhodnoťme Fistful of Frags jako celek. Audio-vizuální zpracování, včetně menu, jsou na horší úrovni. To však do značné míry vynahrazuje až překvapivá zábavnost titulu jako takového. Hra se zaměřuje na jednoduchost a čistou akci, která funguje jako výtečná oddechovka. Hra si ale nezaslouží více jak 65 %, avšak i tak ji můžeme doporučit pro spíše krátké pobavení. Je zdarma a jako herní jednohubka jistě zafunguje. Titul je k dispozici jak pro Windows, tak pro Mac OS X, SteamOS i Linux.
