Faces of War

Ač se může zdát, že téma 2. světové války již bylo do poslední kulky vyčerpáno, stále se objevují nové a nové hry s tématikou tohoto jednoho z nejstrašnějších období v dějinách lidstva. V roce 2004 se na naše monitory dostala hra s tímto tématem a překvapila svým skvělým zpracováním a chytlavou hratelností. Jméno této hry je Soldiers: Heroes of World War II a recenzovaná hra Faces of War je jejím nepřímým pokračováním.

Příběh
Příběh hry je zasazen do časového období 2. světové války od roku 1944, takže k velení se dostáváte v samotném závěru bojů. Hra se nezaměřuje, jako jiné hry podobného tématu, na standardní a známé válečné úseky, jako je den D (který se však ve hře objevuje jako mise bonusová) nebo bitva u Stalingradu. Účastníte se prostě jako řadová jednotka některých z mnoha bojů této velké války.

Jak se to vlastně hraje ?
Kdo z Vás hrál Soldiers, má jistě jasno. Pro ty, kdož nemají potuchy o co jde, je zde malé přiblížení. Hra by se dala shrnout jako spojení Commandos a real-timové strategie. Nestaráte se o zdroje a přísun surovin, ale soustředíte se přímo na akci a boje. Pod své velení dostáváte skupinku vojáků, kteří mohou používat libovolné zbraně, stacionární zbraně (pevné kulomety, minomety a děla), vozidla (tanky, nákladní vozy) a jejichž úkolem je plnit mise zadané vedením akcí a především vytvářením desítek mrtvol, které posléze můžete obrat o náboje, granáty i zbraně. Každá z postav má svůj inventář, který můžete libovolně zaplnit – někdo může být specialista na granáty, jiný na bazooku.

Mise můžete plnit ve třech kampaních – za Spojence, Sověty a Němce. U volby kampaní je možné si zvolit, zda budete hrát s arkádovými pravidly, nebo s taktickými. Důsledek této volby je, že taktický mód má o řád větší obtížnost než arkádový (i ten je ale poměrně těžký). Samotné zadání misí je klasické a nějaké velké neočekávané nápady nečekejte – jedná se o ničení radiostanic, mostů, zachraňování papalášů a kradení tajných materiálů. I přes to, že se mise tváří jako že máte volnost, jsou lineární a naskriptované a nemáte reálnou svobodu činnosti, jako tomu bylo u Soldiers. A to je velká škoda.

Hlavní odlišností oproti Soldier je přiblížení k mainstreamu (pro všechny hráče), které je viditelné na každém rohu. Vojáci jsou téměř nesmrtelní (chvílemi to tak opravdu vypadá) a v klidu vydrží i několikero zásahů z tanku nebo několik granátů pod nohami.
Další nepříjemnou okolností je, že ve většině misí se vyskytují také umělou inteligencí ovládané jednotky, které buď tvrdošíjně čekají na to, než něco provedete, a do té chvíle jen stojí na místě, případně střílí a jsou takřka nesmrtelné. Nebo druhou možností je, že AI jednotky spěchají dopředu jak postřelené prase a vy jim nestačíte. Nemůžete si tedy ala Soldiers v klidu proplazit mise a bez jakéhokoliv limitu zabíjet jednoho vojáka po druhém. A právě to dělalo Soldiers tak skvělou hrou, a Faces of War to značně sráží na hodnocení.

Ovládání
Jak jsem již napsal, pod velení svého kurzoru a klávesnice získáváte malou skupinku vojáků (většinou šest vojáků), kterou přímo ovládáte. U této skupiny si můžete zvolit velitele a později můžete velitele také měnit. Přes velitele poté ovládáte celou skupinu, zadáváte příkazy na útoky, obsazování a přesuny. Jednotka pak podle vámi zadaných pokynů reaguje. Pokud například zvolíte hodit granát na určité místo, jeden z vojáků jej hodí, zatímco ostatní jej kryjí.
Myš vám práci velmi usnadňuje, protože po najetí na jakýkoliv objekt se kurzor změní na činnost, kterou lze na tomto objektu vykonat (například oko na průzkum objektu/mrtvoly, ruka na sebrání).

Záměrně jsem zmínil také klávesnici, protože bez klávesových zkratek se neobejdete. Docela totiž (aspoň mě) chybí možnost hru zcela zastavit a rozdat příkazy jednotlivým vojákům a hru zase nechat běžet a proto spoustu příkazů musíte rozdávat přímo v akci. Je zde sice volba zpomalení/zrychlení hry přes backspace, ale i na největší zpomalení mi přijde, že je moc rychlá na klidné rozdělení úloh, a pak je tu ještě možnost pauzy, během které ale lze jen procházet jednotlivé vojáky, ale nelze jim udělit žádný příkaz. Je pravda, že je možnost zvolit si zpomalení hry při procházení inventářů, ale tato možnost se mi krajně neosvědčila, protože občas se stalo, že hra se sice pěkně zpomalila, ale po vyskočení z inventáře hra zůstala stejně pomalá a jediné co pomohlo bylo vypnutí a zapnutí hry, takže doporučují tuto volbu nechat nezaškrtnutou.

Ovládání je poměrně složité a obsahuje hodně tlačítek, proto doporučují projít si úvodní tutoriál, který vás formou krátkých misí seznámí s ovládáním.
Ovládání je však dobře vymyšlené a po pár misích vám přejde do krve. Velmi dobrou volbou je „mód přímého ovládání“, kdy pomocí držení CTRL nebo stisknutí HOME a myší můžete přímo ovládat střelbu jak z vozidel tak přímo vojáků. Pokud toto neučiníte, jsou vojáci ovládání pomocí AI a jen reagují na vaše nastavení útoku (opakovat palbu, střílet na vše, a podobně) a na volbu zbraně (házet granáty, střelba má přednost, …).

Příjemnou funkcí je automatické rozmisťování vojáků k překážkám, za kterými se kryjí. Kurzor myši Vám automaticky ukáže jak budou jednotky za překážkou (rohem domu, vozidlem, bednami či dalšími předměty) rozmístěny a je na vás, které místo si vyberete. Občas vám AI i pěkně zavaří. Rozmístíte si jednotky pěkně do krytů a chcete přesunout jen velitele, tím si však rozhodíte kompletní rozestavení. Jinak je ale automatické skrývání skvělá věc.

Ve hrách jako je tato je důležitou věcí kamera. Můžete si ji natáčet a zoomovat dle libosti, nepříjemné ale je časté vyhýbání se objektům, stromům a dalším věcem. V takovémto případě by neškodila aspoň malinká automatika.

Grafika
Grafika je asi nejsilnější částí hry. Vše vypadá naprosto úžasně a vše je doslova vymazlené do posledního detailu. Mapy jsou navrženy tak, že doslova dýchají životem. Na rozích ulic jsou telefonní budky, parky uprostřed měst jsou zkrášleny fontánami a takových detailů je všude mraky. Krásné ovšem také je, že takřka vše lze zničit. Například skryjete vaše jednotky za zídku odkud se dá perfektně střílet a házet granáty. V tom ale přijíždí německá podpora v podobě tanků. Pár výstřelů z děla a zídka je rozmetána na jednotlivé cihly, které se válí všude kolem a vaši vojáci sbírají zbytky svých sil o několik metrů odhozeni dále.
Výbuchy vypadají prostě nádherně a až prvně uvidíte výbuch tanku po detonaci vašich granátů, pravděpodobně bude sbírat čelist z klávesnice.

Ruku v ruce s krásnou grafikou jde bohužel hardwarová náročnost. Na sestavě s P4 2,4GHz, GF4Ti4200, 512MB ram jela hra na 1024×768 na minimální detaily poměrně slušně, ale při větší koncentraci lidí se dost výrazně zpomalila a cukala.
Na mé sestavě Intel Core2Duo 1,86GHz, 1GB ram, Radeon X1900GT běžela na 1280×1024 na plné detaily, 6x antialising, 16x anisotropické filtrování velmi slušně, i když i zde se projevovalo drobné zpomalování ve velkých bitvách se spoustou výbuchů.

Jediné, co snad lze grafice vytknout, je pixelhunting v podobě granátů a drobnějších předmětů v terénu. Myslím tím že nevíte, jestli granát, který na vás hodil nepřítel, skončil pod vašimi nohami nebo se odrazil úplně mimo.

Zvuk
U zvuku se bohužel jedná jen o šedý průměr. Nečeká nás žádné překvapení. Zvuky mají velmi pěkné efekty, hlavně u výbuchů, ale subjektivně mi přišlo, že i při zapnutí prostorového zvuku EAX se nedá poznat odkud zvuk přichází (například kulky), což je poměrně důležité pro nalezení místa střelce.

Multiplayer
Multiplayer je pravděpodobně úplně nejlepší částí hry a nabízí takové množství možností, že je to až neuvěřitelné. Spousta her by se od Faces of War mohlo učit. Hra obsahuje kooperativní mód pro dva až čtyři hráče a dále dalších osm (!) módů jako je Capture the Flag, King of Hill a některé „exotické“ jako třeba Chickenrun, kde musíte zabíjet farmáře a obírat je o jejich věci 🙂 .

Verdikt a zhodnocení
Mé pocity z této hry jsou minimálně rozporuplné. Od pokračování Soldiers: Heroes of World War II jsem očekával opravdovou pecku, minimálně srovnatelnou s hrou vydanou před dvěma lety. Bohužel tomu tak není. Hra to není vyloženě špatná, ale prostě jí něco chybí do dokonalosti. Na jednu stránku je lepší než předchůdce (grafika), na stranu druhou (menší volnost, větší akrádovost) je ale o poznání horší.

Hodnocení bych tedy rozdělil na dvě části.
– Pokud jste hráli Soldiers, přijměte hodnocení 65%, protože budete pravděpodobně zklamáni.
– Pokud jste předchozí hru nikdy nehráli a baví vás 2. světová válka, pro vás tu mám hodnocení 75%, protože i tak je hra zábavná a pokud se naučíte ovládání, pár desítek hodin u ní velmi rádi strávíte.