F.E.A.R. Perseus Mandate

Dva roky zpátky nás ohromila vynikající hororová akce F.E.A.R. Že vznikne pokračování, bylo prakticky jisté – jednak z důvodu enormního úspěchu a snahy navýšit zisky, jednak také při pohledu na otevřený konec hry. Následovníky bychom si ale představovali jinak, než jak nám je předkládá Vivendi. Je však pravdou, že má situaci značně zkomplikovanou. Jak jistě víte, první F.E.A.R. vytvářel Monolith pod taktovkou již zmiňovaného vydavatele. Ovšem toto studio vysoce talentovaných vývojářů koupil krátce po vydání hry Warner Bros., který pochopitelně nechce, aby Monolith pracoval pro jiné molochy. Proto z chystané regulérní dvojky F.E.A.R. sešlo. Perličkou budiž, že ta již nejspíš nikdy nevznikne, protože ve smlouvách obou stran je zakotveno ujednání, z něhož vyplývá, že na případném oficiálním pokračování musí spolupracovat obě firmy. Ty se k tomu však z výše zmíněných důvodů nemají, a tak svůj problém řeší šalamounsky.

   

Monolith se rozhodl přijít s duchovním následovníkem, který bude mít výrazně podobnou atmosféru i některé postavy (Alma) a nedávno nechal samotné hráče, aby titulu vymysleli název (zvítězil Project Origin). A Vivendi se pustilo do tvorby datadisků, jimiž de facto nahrazuje plnohodnotné následovníky. Bohužel značku opravdu jen vytěžuje, aniž by přinášelo cokoliv nového. To dokázal již Extraction Point a nyní potvrzuje i druhý datadisk, Perseus Mandate.

  

Příběh původní hry stavěl na skvělém padouchovi Paxtonu Fetelovi a mystické holčičce jménem Alma. Tvůrci z TimeGate Studios se tyto dvě postavy snažili naroubovat i do Perseus Mandate, bohužel jejich účast dává jen pramalý smysl a jsou tu jen tak pro formu, aby se neřeklo (Alma se v jakémsi záblesku objeví všehovšudy třikrát). Na děj vůbec můžete zapomenout – s jeho budováním si nikdo nedal práci, a tak jste bez ladu a skladu hozeni do role velitele další skupinky vojáků v nechvalně proslulých fabrikách, stokách a kancelářích. K ruce dostanete dva vojáky, kteří vás ale, na rozdíl třeba od takového Call of Duty 4, pouze slepě následují, a tak si k nim ani nevytvoříte příliš silný vztah.

F.E.A.R. se vždy spoléhal především na hororovou atmosféra. Ta jako by se ale z Perseus Mandate úplně vytratila. Ne že by tu nebyla snaha o její navození – tvůrci používají zdánlivě stejných triků jako před dvěma lety Monolith: občas se ozvou skřípavé zvuky, tu vám kolem hlavy proletí kudla a zabodne se do zdi, tam náhle spadne osvětlení, jsou tady monstra mizící v kouři, nepříjemní borci objevující se vám za zády i duchové útočící z temných koutů. Už to ale ani zdaleka nefunguje tak, jak bychom si k nelibosti svých nervů přáli. Důvody jsou nasnadě: do rejstříku lekavých okamžiků nepřibyla žádná novinka, navíc ani ty staré prvky nejsou zpracovány s takovou grácií jako v originálu. Zde působí jaksi klopotně, prvoplánově, zkrátka tak, že je čekáte a neleknete se. Světlé (či snad temné?) výjimky tu přeci jenom jsou. Především v poslední třetině zhruba pětihodinové hry se dostaví i pocity mrazení v zádech – akce zintenzivní a na scéně se objeví nepříjemní protivníci útočící ze země. Opravdu správně jsme se za celou hru lekli ale jen jednou, a to je na titul, který by na takových situacích měl stavět, zatraceně málo.

    

Na čem ale F.E.A.R. doopravdy troskotá, to je design levelů. Tato položka byla tou nejkritizovanější již v případě originálu, a že ji tvůrci ani ve druhém datadisku nevylepšili, je trestuhodné. Dokonce bychom se nebáli říci, že úrovně působí vůbec nejnuzněji, co jsme v sérii dosud zažili. Ven se prakticky nepodíváte, a tak se musíte smířit s neuvěřitelně generickým prostředím kanálů, čtvercových areálů neurčitelného účelu či stroze zařízenými kancelářemi. Prostě všechny ty chodby a prostranství působí naprosto stejně. Hodinku dvě to lze s přimhouřenýma očima vydržet, ale když i ke konci hry narážíte na to samé, navíc nepochopitelně zašedlé a ničím nezpestřené prostředí, říkáte si, že mnohem lepší kousky by mohli vytvořit amatérští moddeři. Tady si za to nechávají zaplatit.

   

Důvodem, proč nelze Perseus Mandate poslat na odpadiště herních dějin, jsou staré známé kvality původní. Jde především o přestřelky. Není zásluhou TimeGate Studios, nýbrž dobře napsaného programového kódu, že takhle působí, ale nám nezbývá než je s povděkem kvitovat. V této hře vás prostě bude bavit střílet a měřit síly s enormně chytrými protivníky. Jejich úroveň ovlivní výběr jedné ze čtyř dobře odlišených obtížností, ale i na tu první zaznamenáte snahy o krytí se před vašimi kulkami i sebe navzájem, přebíhání, pokřikování nebo časté házení nepříjemných granátů – působí to velmi autenticky. Především obyčejní vojáci, kteří se bohužel vyskytují v jediné verzi, občas rozehrávají koncert umělé inteligence, jež dosud patří k vrcholům žánru. Monstra přeci jen útočí bezhlavěji, což je dáno i tím, že většinou vystupují sama za sebe, kdyžto vojáci obvykle potkáte ve skupinkách. Do napínavých a vyzývavých přestřelek se navíc zapojuje i dobře zpracovaný slow-motion mód. V pozdějších fázích se bej něj už neobejdete.

Datadisk přináší pouhé tři nové zbraně, navíc nedokáže docílit jejich konzistentního používání. Do nové světelné pušky najdete munici pouze sporadicky, granátomet je v uzavřených prostorách spíše kontraproduktivní, takže opravdu využijete spíše jen nový kulomet. Z nepřátel stojí za zmínku především nováček Nightcrawler, jenž je nejtvrdším oříškem vůbec, v což počítáme i dva souboje s mechy. Navíc se s těmito extrémně rychlými, přesnými, granáty házejícími, po zdech lezoucími potvorami potkáte vícekrát. A vždy je to hodně tvrdý souboj, protože tito protivníci vydrží neuvěřitelné množství olova, než konečně lehnou pokojně k zemi.

  

Engine F.E.A.R. zestárl velmi rychle. Ještě v roce 2005 jsme se rozplývali nad jeho kvalitami, nyní už působí přinejlepším obyčejně. Přitom nové epizody k rovněž postaršímu Half-Life 2 vypadají stále dobře. Nevábné zpracování je tak nejspíš dáno minimem uměleckého vkladu. Šedé zdi zastarávající technologii ještě podtrhují. Stále dobře však zní efekty přestřelek. Bohužel někdy vypadávají rozhovory s velitelem, kdy se jednoduše nespustí namluvení. Ne že byste je k něčemu potřebovali, komunikace však hru přeci jen trochu zpestřuje.

   

Perseus Mandate je hrou, kterou si užijí pouze ortodoxní fandové původního F.E.A.R. Stále nabízí dobře zpracované boje, velmi solidní umělou inteligence a vyzývavé nepřátele. To už tu ale bylo, navíc schází hororová atmosféra, konzistentní příběh, ale i větší množství přídavků, které by datadisku neměly chybět. Toužíte-li pouze po multiplayeru, je mnohem lepší volbou stáhnout si bezplatný F.E.A.R. Combat, který nabízí prakticky to samé. Je škoda, že slavná značka musí nenasytností vydavatele takovým způsobem blednout, ale na více než 60% to tentokrát není.