Expendables 2 Videogame

Ve videoherních Expendables hodně věcí bouchá. Ve stejnojmenných filmech taky, takže lze nalézt alespoň jednu věc, kterou mají tyto počiny společné. No není to bezva? Zatímco oba bijáky těží z béčkové estetiky postarších akčních filmů, kterou s využitím moderních postupů a velkorysého rozpočtu s úspěchem předkládají laskavému publiku, videoherní adaptace nenabízí téměř nic, čím by dokázala filmového fanouška zaujmout. A co hůř, nenabízí nic, čím by mohla zaujmout náruživého hráče.

Tam, kde filmaři spiklenecky pomrkávají a říkají „koukněte, jak to nemyslíme vážně“, což se jim daří skvěle prodat, E2V nabízí pouze repetitivní akci beze špetky invence a a humoru, nezvládnutý level design a slušnou porcí bugů navrch. Budete narážet do neviditelných zdí, potkáte nepřátele, kteří umí pálit skrze zdi viditelné, zažijete občasné pády. To vše v nehezké grafice, které kralují nedobře vypadající protagonisté. Jestliže hra stojí na čtveřici známých obličejů, rád bych věděl, proč jeden každý z nich vypadá jako po mozkové obrně. Málokdo by označil kteréhokoli z protagonistů (Sly, Dolph, Jet Li, Terry Crews) za krasavce, ale to, co s jejich obličeji předvedli tvůrci, by si zasloužilo žalobičku na ochranu osobnosti. Neberte to prosím jako kritiku nevýznamného detailu: ošklivost protagonistů je sice prkotina, současně je to však jeden z mnoha nedostatků, na kterém si dovoluji ilustrovat, že E2V zcela postrádá ambice.

Hru jako takovou lze jen s obtížemi charakterizovat, připomíná něco mezi (skvělou) Controu a (skvělým a bohužel pozapomenutým) Alien Swarmem. Abyste ovšem získali jakous takous představu, musíte si odmyslet uvedenou skvělost a nahradit ji… něčím ne-skvělým. Anebo se podívat na gameplay video. Expendables 2 se příliš nezatěžuje ničím, co by se dalo nazývat příběhem, jakkoli se o jakési vyprávění tvůrci pokouší. Dějově hra předchází druhému filmu, takže nepřijdete o překvapení, pokud jste pokračování ještě neviděli (o čemž pochybuji), nečekejte však, že by vás zápletka nějak obohatila. Nezáživné cut-scény nezmění nic na faktu, že prim by tady měla hrát akce.

Jak už bylo řečeno, pod ruku se vám dostane Sly, Jet Li, Dolph Lungren a Terry Crews (týpek z reklamy na Old Spice). Sestava to není rozhodně špatná, alespoň pokud jde o první tři jména, nelze se však nepozastavit nad skutečností, že Bruce, Arnie, Chuck a všichni ostatní zůstali sedět na lavičce náhradníků. Zřejmě ne celý herecký ansámbl měl chuť propůjčit svou tvář hře vyvíjené neznámým studiem. Nicméně i kdyby takovou ochotu ostatní herci projevili, nemyslím si, že by se tím podařilo vylepšit dojem ze hry. Je totiž jedno, jestli kosíte nepřátelské panáky v kůži Chucka nebo někomu-možná-známého Terryho Crewse, když akce trpí nedostatky převážně technického charakteru.

 

Zpočátku hra klame tělem: když se probijete první z dvacítky úrovní, budete mít příjemný dojem a budete zvědavi, co tvůrci nabídnou dál. Jenže ejhle, oni už nic dalšího už nenabídnou. Samozřejmě spatříte nové úrovně, zakopnete o nové a snad i poněkud účinnější zbraně, jinak ale jedete po dlouhých rovných kolejích bez toho, že by vás na této jednotvárné cestě cokoli vytrhlo z letargie, do které upadnete už po dokončení druhé mise.

Významný nedostatek E2V lze spatřovat v ovládání; ani za těch několik hodin, které jsem u hry strávil, se mi nepodařilo plně získat kontrolu nad jednotlivými postavami. Největší podíl na tom má divný systém zaměřování, kdy se dá jen s obtížemi odhadnout, kam vlastně poletí vaše příští salva střel. Na svět shlížíte ze skoro-izometrického pohledu, úhel kamery je poněkud nezvyklý (a často se měnící), což také brání tomu, abyste do hry pohodlně vplynuli. 

Každá z postav unese 2 primární zbraně, a právě svými zbrojními preferencemi se odlišuje od ostatních. Jet Li spoléhá na samopal a vrhací nože, Dolph střídá brokovnici se sniperkou, Terry Crews s sebou tahá výbušniny a Sly je chlápek, co se nezalekne žádné bojové situace. Tihle týpci nejsou žádná ořezávátka (když účinkujete v reklamě na Old Spice, nemůžete být ořezávátko), každý z nich chvilku vydrží i soustředěnou palbu skupiny nepřátel ze vzdálenosti pěti metrů. Každá z postav disponuje útokem na blízko a zakončovacím úderem, po většinu času ale budete posílat nepřátele do věčných lovišť hezky z dálky za pomoci střelných zbraní (či vrhacích nožů). Hrajete-li sami, počítačem řízení parťáci nejsou úplně tupí a dokážou vás vzkřísit, zkosí-li vás palba; podle libosti se mezi nimi můžete přepínat, což někdy nutné pro další postup ve hře (např. Terry odpálí zamčenou bránu apod.).

Tvůrci do hry zakomponovali systém zkušenostních bodů, za které můžete své postavy vylepšovat. Lze zainvestovat do vyššího počtu hitpointů, rychlosti pohybu a efektivity zacházení se zbraněmi. Anebo si všechna vylepšení můžete dokoupit za 99 centů. Vylepšení jsou spíše kosmetického rázu – ne že by vám přidávala na kráse, jde spíše o to, že bonusy ke statistikám jsou nevelké. Přesto lze kvitovat s povděkem, že tvůrci nabízí za eliminaci enemáků alespoň nějakou odměnu.

Akce jako taková není zpracována úplně špatně. Lze jí sice vytknout repetitivnost (což jsem již učinil), ale tímto neduhem trpí i konkurence, E2V v tomto směru představuje jen mírný podprůměr. Důvod, proč úvod článku nešetří silnými slovy, tkví především v neduzích způsobujících přerušení akce. Představte si, že křižujete úrovní, všechno bouchá, nezažíváte sice herní orgasmus, ale přežít se to dá. Pak ale narazíte na panáka, který stojí dva centimetry od vás, mezi hlavní vašeho samopalu a ním je pouze vzduch, což vás přivede k závěru, že postačí stisknout tlačítko pro střelbu a panák se rozplyne ve spršce tkání a mozkomíšního moku. Ale ouha, k ničemu takovému nedojde, protože kulky se někde cestou k panákovi kamsi ztratí. Musíte se přemístit a najít jiné místo, odkud je na panáka taky vidět, a doufat, že tentokrát se herní fyzika zachová, jak má.

Tyto okamžiky, a není jich málo, narušují plynulost akce, a dávají vědět, že máte co dočinění s titulem, na kterém nikomu nesešlo. Nejde o záležitost nedostatečného testování, jde totiž o chyby, které jsou tak očividné, že se nabízí jediné vysvětlení: šlo o známé chyby (known issues), které se prostě nikdo neobtěžoval řešit. Když k tomu pak přičtete ne zcela responzivní ovládání a nešťastně poletavou kameru, dostane se vám nepříliš úžasného zážitku, byť kooperace s přáteli dá na leccos zapomenout.

Určitě se najdou tací, kterým hra sedne, projedou ji jedním dechem a budou chrochtat blahem. Jenže takoví lidé se najdou vždycky. Pokud u tohoto titulu budete hledat zábavu, možná ji najdete, ale hra není lákavá natolik, abyste zábavu zkoušeli hledat dlouho. Jinými slovy, Expendables 2 můžete ve své videoherní sbírce s klidným srdcem postrádat. 45%