Exodus from the Earth

Pomalu v každé sci-fi hře hrozí lidstvu nějaká forma vyhubení a nejinak tomu bude i u Exodus from the Earth (dále prostě jen Exodus). V roce 2016 (huh, to je docela brzy, většina her se odehrává o dost později) lidstvo zjistí, že doposavaď mírumilovné Slunce, jehož životnost se odhaduje na miliardy let, jaksi skomírá a začíná se měnit na červeného obra. Pro lidstvo to nevěstí nic dobrého a znamená to, že zhruba do 20 let se Slunce zvětší natolik, že svým žárem spálí vše živé na planetě zemi a učiní ji zcela neobyvatelnou. Jak bývá zvykem v takových kritických situacích, vláda vyzve soukromou společnost A.X. Corporation, aby našla technologii, kterak umožnit osídlení dalších planet, a tak pomohla zachránit aspoň zbytky lidského rodu. Nečekaně se to skutečně podaří a je vyvinuta injekce, která lidskému tělu umožní přežít veškeré smrtelné nástrahy některých planet, včetně absence kyslíku v ovzduší.

Ač se může zdát, že lidstvo je tím pádem zachráněno, není vše růžové jak se zdá. Injekce, které upravují lidskou DNA se musí s pravidelnou periodou aplikovat znovu a kdo by byť jednu vynechal, zemře. Lidé se tak stávají závislí na společnosti A.X. a jejích preparátech (stejně jako byli lidé v Total Recal na Marsu závislí na prodeji vzduchu od místního „vládce”). Krom toho, že je třeba injekce aplikovat, tak stále se zjišťuje, že nejsou úplně bez vedlejších negativních účinků a aby toho nebylo málo, objevují se spekulace, že společnost A.X. našla planetu, která by mohla být obyvatelná stejně jako země, ale tají ji, aby vydělávala na svých preparátech. To, že nějaká organizace drží lidstvo v šachu bez možnosti couvnutí, se nelíbí vládě a tak vysílá svého nejlepšího agenta Franka (za toho budete hrát), aby se podíval spekulacím na zoubek a postupným vyšetřováním na povrchu dvou různých planet odhalil a překazil plány vedení A.X.

Podle popisu příběhu by se mohlo zdát, že náplní hry bude vyšetřování meziplanetární zlodějiny v rámci nějaké adventury, případně rpg, ale není tomu tak. Hra byla (nutno asi říci bohužel) vyvedena jako klasická „shot-only” FPS. Už první krůčky v kabátku detektiva Franka vás donutí se zamyslet, zda jste omylem nezabrousili do nějaké historické hry. Hned první místnost vás překvapí svou prázdnotou, zastaralým designem, ale docela povedenými postavami strážců. Po nudném pokecaní s jedním s z nich vás odvede do samotného nitra firemního komplexu, kde již budete muset začít pátrat na vlastní pěst. Zajímavou věcí je, že jakmile jdete do místa, kde má NPC realizovat nějakou akci (například otevřít dveře), objeví se neviditelné zdi, přes které se nedostanete do té chvíle, než NPC přijde a provede co má. V dnešní době je něco takového dost trapné.

Prvotní úkoly spočívají v hledaní přístupových klíčů, materiálů a vypínání různých zařízení. Celá hra vede skrze koridory, ze kterých není možné uhnout stranou, protože většina dveří je pouze namalovaných a často se nebudete ani moci vrátit. Výjimkou jsou větší místnosti nebo venkovní prostranství, které evokují pocit svobody, ale nakonec stejně zjistíte, že je jedna cesta, ze které není třeba sejít. Úkoly končí často tak, že naleznete přístupovou kartu, která shodou okolností leží hned vedle dveří, ke kterým ji potřebujete. Invence je tedy víceméně nulová. Rozhovory a vyprávění příběhu probíhá v anglickém dabingu (hra je původem z Ruska, kde vyšla již dávno) a jelikož není možnost zapnout si titulky (nebo jsme na to prostě nepřišli), tak pokud neumíte dobře anglicky, nedozvíte se nic. Výjimkou jsou občas se povalující dokumenty, které ale nepostihují vše. Bohužel spousta vět je špatně přeložena z ruského originálu a některé dokonce nedávají v angličtině dobrý smysl.

V každé misi (dá-li se tak díl hry nazvat) máte několik úkolů hlavních a několik vedlejších, mezi které patří například nespustit alarm. Pokud ho ale spustíte, můžete ho vypnout a nebo klidně nechat, protože se mi nestalo, aby mě hra za to postihla. Jednotlivé mise zaberou asi tak do 15 minut a mezi nimi je poměrně dlouhý loading, který neodpovídá tomu, co hra nabízí a pokud ho srovnám s nedávno recenzovaným Far Cry 2, tak je to zoufalost. Během loadingu se dozvíte některé důležité věci pro další postup, tentokráte vyvedené v krátkých textech. Bohužel i tak je hra poměrně nepřehledná a kolikrát se mi stalo, že jsem zoufale pobíhal po všech dostupných lokacích, až jsem testování všeho našel co jsem potřeboval, protože některé přísně logické postupy zde prostě nefungují. Ale možná je to tím, že jsem nevěnoval plnou pozornost mluveným rozhovorům.

V rámci příběhu se utkáte s různými protivníky od obyčejných strážných, až po namakané kyborgy. Inteligence všech není tak hloupá, jak by se dalo čekat a zvládnou se schovávat za překážky a střílet ze zálohy, případně k vám pošlou granát. Bohužel díky nízkému skrčení je jim téměř vždy vidět vrch hlavy a není problém je všechny postřílet. Jinak nepředstavují víceméně problém a výzvu po nějaké inteligenční stránce. Přesto budete umírat více než často, především díky velké přesile. Zdraví totiž mizí velmi rychle a stačí seskočit ze žebříku metr nad zemí a polovina zdraví je pryč, nemluvě o zásahu, který ubírá asi třetinu. Občas bylo zajímavé narazit na stráž v chodbách, do kterých se lze dostat pouze větracími šachtami. Co tam asi hlídali, to hra moc neřeší, prostě tam jsou! Co se týká skrčení, ani vy nejste ušetřeni, a pokud se chcete skrčit, musíte trvale držet tlačítko C a to i za pochodu. Takže pokud chcete praktikovat stealth taktiky, musíte si vylámat prsty.

Likvidace protivníků probíhá klasickými zbraněmi jako jsou pistole, kulomety a brokovnice, což na jednu stranu dává smysl, protože hra se odehrává víceméně v současnosti, ale na druhou moc ne, protože pokud je lidstvo schopno kolonizovat jiné planety, mohlo by mít lepší techniku. Účinnost jednotlivých zbraní je rozdílná, ale i tak podivná. Obyčejná pistola je zoufale nepřesná a má obrovský zpětný ráz, zatímco brokovnicí můžete sestřelovat nepřátele na druhé straně haly pomalu jako odstřelovací puškou, nemluvě o kulometu. Hra je občas ozvláštněna možností využít vozítko vypadající jako tank, jehož použití je docela zábavné.

Ač autoři hned od počátku mluvili o propracované fyzice, ta se asi někam zatoulala. Obří dřevěné krabice tlačíte jako bednu od bot a naopak s některými menšími nepohnete. Prostředí je celkově minimálně zničitelné a vrchol interakce s prostředím je ovládání strojů pomocí dotykových obrazovek, jako jsme měli možnost vidět v Doom III a rozbíjení některých krabic sekerkou.  Zvláštní je také občas reakce fyziky na zásahy nepřátel. Několikrát se mi stalo, že postavička zasažená obyčejnou pistolí odletěla a zlomila se vejpůl, jako kdyby dostala plný zásah z děla. Byly to skutečně vtipné momenty. Vzhledová část hry se nese v duchu kyberpunku a je hodně podobná jiným sci-fi hrám, přičemž jsme si nemohli pomoct, ale v pár lokacích jsme viděli kulisy z Mass Effectu. Grafika je hodně jednoduchá, ale v některých situacích docela hezká. Jak se říká v jednoduchosti je síla. Svižný a akční soundtrack pěkně dotváří rychlou akci.

Možná se vám zdá, že celá recenze se nese v dosti negativním duchu, ale takový pocit jsme ze hry skutečně měli a víceméně nás nebavila ani chvilku. Je sice pravdou, že zhruba v polovině hry začne mít příběh nějaký spád, ale je otázka, zda se do poloviny vůbec někdo dostane a pokud ano, tak zda bude rozumět anglickým rozhovorům, když titulky absentují a ocení vývoj hry. Další věc, která nás udivuje je datum vydání hry. Nepochopíme, jak může někdo vydat průměrnou hru v době, kdy jdou na trh tituly jako Far Cry 2, Fallout 3, Mirrors Edge a další, které za o něco málo vyšší cenu nabízejí neskonale kvalitnější obsah a zábavu. Je sice pravda, že Exodus míří rovnou do budgetových vod, ale i tak si před jeho koupí dobře zvažte, zda je rychlá, tunelová, poměrně řemeslně dobře odvedená střílečka bez většího nápadu to pravé pro vás. Od nás si odnáší podprůměrných 49% a na disku se asi dlouho neohřeje.