V dřívější době byla pro videohry zpravidla nejdůležitější hratelnost, které se příběh a prostředí spíše jen přizpůsobovaly. Postupem času se však začal herní průmysl vyvíjet a tvůrci v sobě začali nacházet touhu vytvořit něco, co by se dalo brát téměř až za umění. Na svět se také dostaly první hry, jejichž primárním posláním bylo poskytnout hráčům unikátní zážitek, jaký nikde jinde nalézt šanci nemají. S touto myšlenkou byl vytvořen kupříkladu výborný kousek Gone Home, který před dvěma lety ovládl všechny fanoušky nezávislých her. Měli ji však v mysli také tvůrci ze studia White Paper Games, když se pouštěli do vývoje svého posledního titulu s názvem Ether One. Ten vyšel původně před rokem exkluzivně na osobních počítačích. Na začátku letošního května pak dorazil port určený pro konzoli PlayStation 4, z nějž vám nyní přinášíme recenzi.
Ve hře se vydáváte do hlavy Jean Thompsonové. Doslova do hlavy. Byla totiž postižena demencí a vy se pokusíte prostřednictvím přístroje, který její poškozené myšlenky přemění do 3D světa, nalézt a obnovit ztracené vzpomínky a současně se zbavit této zákeřné nemoci. Příběh tohoto kousku je skutečně úžasný. Tvůrci si pro nás připravili čtyři lokace, v nichž Jean strávila nejvíce času a v nichž se pokusíme složit kousky skládačky, jež by jí pomohly zpět k obyčejnému životu. Není to ale vůbec jednoduché. S tím, že se nacházíme v mysli demencí postiženého člověka, se přirozeně pojí celá řada záludností. Mnohdy je zcela nepochopitelné, co se kolem vás děje, a i když nebudete tušit, co si počít, budete se muset spolehnout na schopnost autorů vás vést vpřed napříč unikátním příběhem, jenž sice naprostou většinu času nedává vůbec žádný smysl, právě to je ale jedním z jeho mnoha kouzel.
Při hraní hry vám bude naprosto jasné, že se tvůrci v žádném případě nepokoušeli vytvořit děsivý zážitek, natož pak klasický horor. Přesto titul obklopuje neuvěřitelně zneklidňující atmosféra, kvůli níž se budete mít neustále na pozoru. Ne, že by to bylo nutné, žádnými lekačkami ani ničím podobným Ether One propletený není, i tak vám nicméně bude čas od času běhat mráz po zádech a nebudete si vůbec jistí tím, co vás čeká za rohem. Tato atmosféra sedne k příběhu hry naprosto perfektně. Vytvářena je především okolním prostředím, které je děsivě prázdné. Přestože se nacházíte poblíž budov a vesniček, jež vypadají, jako by byly lidmi zaplněné, nikdy na nikoho nenarazíte a začnou na vás proto útočit pocity osamění. Celá hra je značně emocionální, což pocítí hlavně hráči, kteří se ve skutečném světě někdy s člověkem s demencí potýkali. Vše je neuspořádané, zmatené, nic nikam nepatří a řadu věcí nikdy k ničemu nevyužijete. Tímto vyvolané pocity není člověk se zdravou myslí schopný nikam zařadit. O to unikátnějším zážitkem však Ether One je.
Abyste na to nebyli úplně sami, provází vás světem nacházejícím se v hlavě Jean ještě vaše spolupracovnice. Nebo alespoň její hlas. Ten značně vypomáhá v okamžicích, kdy se cítíte, jako byste v celé hře byli úplně sami. Jeho nejlepším přirovnáním je jednoznačně GLaDOS, ačkoliv doprovod v Ether One není až tak zábavný a přichází na scénu spíše jen výjimečně. Nejde však o nic nepochopitelného, neboť jde o hru založenou na prozkoumávání. Skriptované scény by tak pozbývaly smysl. S lidmi, jež se ve světě hry nacházejí, navíc do jisté míry komunikujete. Spíše než slovy jde ale pouze o lístečky a dopisy, jichž naleznete na svých cestách obrovské množství. Některé jsou zcela bezvýznamné a nic vám neříkají, jiné vám odemknou možnost vyřešení hádanky, nebo vás třeba posunou dále v příběhu. Je jenom na vás, jak si zprávy, které vám jsou poskytnuty, vyložíte.
I když jde o hru založenou převážně na prohledávání světa odkrývání jeho tajemství, nabízí samozřejmě i Ether One určité cíle, kterých se můžete snažit dosáhnout. Hlavně máme na mysli hádanky, jichž na své cestě objevíte spousty a kolikrát se stane, že kolem nich projdete bez toho, že byste postřehli, že jde vůbec o hádanku. Trochu demotivující je fakt, že jsou neuvěřitelně náročné, a abyste je rozřešili, budete muset prohledat vše, čím jste si ve hře předtím prošli, a nalézt alespoň nějakou pomůcku. Někdy se nachází v poznámkách, jindy se musíte rozhlédnout po okolí a využít některých z předmětů, jež máte v inventáři. Trochu nepraktický je každopádně systém, kdy můžete v jeden moment držet pouze jeden předmět, který vše značně ztěžuje.
Vzpomínáte ještě na adventurky, v nichž jste museli mít všude kolem sebe při hraní rozházené lístečky s poznámkami a kódy? Na tyto staré dobré časy, kdy ještě bylo hraní skutečnou výzvou, se rozhodli vývojáři zavzpomínat. I zde byste měli mít vždy k dispozici blok a tužku, pokud máte zájem hádanky, na něž narazíte, vyřešit. Na druhou stranu vám Ether One dává možnost je zcela ignorovat. Tato hra je v první řadě o zážitku, a pokud nechcete, nemusíte svoje mozkové závity vůbec trápit, a přesto dosáhnete konce. Možná váš zážitek nebude kompletní a přijdete o některé detaily příběhu, rozhodně vám ale bude poskytnut základ hry v té formě, v jaké byl původně zamýšlen. Vzhledem k obtížnosti hádanek navíc není žádnou záhadou, že by vedly tak maximálně k vaší frustraci, jíž by se měly adventury snažit vyvarovat, pokud současnou generaci hráčů hodlají zaujmout.
Audiovizuální stránka Ether One je naprosto famózní. Stačí se rozhlédnout kolem a zajisté pochopíte, proč je hra díky svému grafickému kabátku tak neuvěřitelně kouzelná. Bohužel její technická stránka na srovnatelné úrovni není. Zatímco PC verze z minulého roku fungovala skvěle a zcela bez problémů, PS4 port se zdá být narychlo sešitý a nestojí za nic. Kolikrát se vám stane, že hra z ničeho nic během hraní spadne. To ale není nic v porovnání s bugem, který vám odepře postup do některého z dalších levelů, takže kvůli němu budete muset začít zcela nanovo. Právě tyto problémy dělají z jinak fantastického zážitku něco, co dost možná ani nestojí za pozornost. Je možné, že za pár patchů opět půjde o fantastický kus, v současném stavu je bohužel Ether One prakticky nehratelný.
Ačkoliv se tedy zamilujete do způsobu, jakým tvůrci z White Paper Games vyprávějí svůj pečlivě připravený a důkladně promyšlený příběh, Ether One ve vašich očích brzy spadne do hlubin a nebudete s ním chtít mít nic společného. Svět je možná dokonalý a samotné myšlence hry bychom také nebyli schopní vytknout absolutně nic, četnost bugů bohužel všechny klady odsunuje stranou. Kromě toho ani hádanky nejsou tak úplně domyšlené v tom smyslu, že jsou příliš náročné a zmatečné. Ve výsledku si proto z naší recenze odnáší Ether One 55 %. Věříme, že s trochou píle by se z něj mohl vyklubat zážitek hodný osmdesátky, v současném stavu bychom se PS4 verzi nicméně raději vyhnuli obloukem.
NIC MOcc