Enemy Territory: Quake Wars

Právě o tomto titulu jsme již napsali mnoho a mnoho stran textu a ještě aby ne, když šlo o dlouho očekávanou FPS akci! Dokonce úplně prvním článkem po vzrodu GameParku bylo preview na Enemy Territory: Quake Wars. Během toho navíc množství novinek, první dojmy, atd… Nyní přichází v podstatě finální a nejdůležitější část celé této informační linie. Konečně jsme mohli otestovat finální verzi hry a tudíž je na čase zrecenzování. Jak to tedy nakonec dopadlo? Byly všechny doposud zveřejňované informace pouhým marketingovým lákadlem a nebo jde opravdu o prvotřídní titul?

Kde se vzalo, tu se vzalo
Přestože jsme všechny základní informace v jednotlivých článcích již několikrát opakovali, pro jistotu si je ve stručnosti projděme i zde. Tak tedy Enemy Territory: Quake Wars je jakýmsi pokračováním starého dobrého (a především freewarového) Enemy Territory. I když se slovíčkem pokračování musíme být opatrní, protože se změnily prakticky všechny známé principy. Hra byla především okořeněna některými prvky z Quaka či Battlefieldu.

  

Single nevedeme
Stejně jako jste patrně název tohoto titulu již někdy slyšeli, asi vám neunikl ani přívlastek multiplayerová FPS. Ano, přesně tak – Enemy Territory: Quake Wars je čistě multiplayerovou záležitostí, přestože by někdo mohl lehce pochybovat a nebo se domnívat, že tomu tak není. Obsahuje totiž určitý příběh. Pravda ten je značně primitivní a druhořadý (ne-li „třetiřadý“). Odehrává se v budoucnosti, kdy nastává hrůzostrašná situace – na Zemi se dostávají mimozemšťani (resp. pro nás vcelku přívětiví Stroggové) a lidé se s nimi musí vypořádat. A proto přichází válka, co jiného taky s nimi, že? Aby toho nebylo málo, tak se bojuje rovnou napříč celým světem. Zavítáme tedy jak do Evropy, tak do rozpálené Afriky, Evropy nebo naopak severněji do zasněžené krajiny. Zkrátka opravdu je to takový příběh nepříběh. A jaké herní módy nám tento titul nabízí? Inu pokud čekáte nějakou klasickou sestavu v podobě Capture the Flag nebo Deathmatche, budete zklamáni. Ničeho takového se nedočkáte. Hlavní mód, který si můžete online zahrát, se nazývá Objective. Právě v něm se setkáte se zmíněným „příběhem“, ovšem je to celé značně pofiderní. Jednotlivé mise totiž na sebe nijak zvlášť nenavazují, nehledě na to, že se jejich průběh absolutně nijak neodvíjí od výsledku mise předcházející. Druhý je potom Stop Watch, v němž má každý tým stejný úkol. A kdo vyhraje? Jednoduše ten, kdo ho jako první splní. Vraťme se však ještě na chviličku k oné kampani, respektive náplni questů. Ty se poměrně hodně často opakují, což nás rozhodně nepotěšilo. Ještě před vydáním plné verze vyšla demoverze s jednou hratelnou mapou. A právě té (resp. úkolů v ní obsažených) jsem se už dost přehrál a těšil jsem se na nové originální nápady. Ty bohužel takřka nepřišly. Velmi často tedy musíte obsadit určité místo, něco hacknout a nebo zničit. Velmi časté jsou i mise, v nichž musíte ničit (respektive bránit) obrovský transportér MCP. Suma sumárum při tvorbě jednotlivých map měli tvůrci rozhodně zapojit více svoji fantazii.

  

GDF vs. Stroggové
Jak jsme již řekli v minulém odstavci – ve hře se objevují dvě znepřátelené frakce. A protože jde opravdu pouze o multiplayerovou hru, můžete si zahrát za obě zmíněné strany, tedy buď za Stroggy a nebo jednotky GDF. Každá z nich vyniká v něčem malinko jiném. Hlavní zádrhel tkví v tom, že vesmírní Stroggové jsou několik let na vývoji vojenské techniky napřed. S tím si však dle našeho názoru dokázali tvůrci bravurně poradit a hru přesto vyvážit. O tom ostatně svědčí i výsledek naší malé statistiky jak často kdo vyhrává – šance mají skutečně všichni. Ať se přidáte ke kterékoli frakci, musíte si ještě zvolit, za jakou classu chcete hrát. Na výběr jich je dostatek – od klasického vojáka, přes mechanika, špióna, až po medika. Pochopitelně každý z nich potom plní určitou nepostradatelnou funkci. U vojáka není nad čím diskutovat, protože jeho hlavním cílem je ničit všechno co uvidí. To například mechanik už je různorodější. Někdy musí postavit nějakou útočnou stavbu, jindy třeba opravuje poničená vozidla. Co se týká vyváženosti jednotlivých profesí, už nemůžeme tolik chválit jako v případě Stroggů vs. GDF. Například medikové mají podstatně složitější pozici, navíc méně zábavnou než třeba zmíněný mechanik. V průběhu hry dostávají hráči rozdílné úkoly, především podle jejich zvolené profese. Je dobré, že si mezi jednotlivými questy můžete sami přepínat. Především na základě plnění úkolů získáváte body. Právě co se týká jejich výše v průběhu hry, je pěkně vidět ona nevyváženost profesí. Že by byl například medik na prvním místě jsem za celou dobu hraní neviděl, na rozdíl například od Team Fortress 2, kde jsou všichni skutečně bravurně vyváženi a vyhrát může kdokoli.

   

Dělejte si řidičáky
Ano, konečně se dostáváme k tolik očekávaným vozidlům, plavidlům a letadlům. Právě jimi nás autoři před vydáním solidně krmili. Ještě před psaním této recenze jsem si schválně přečetl a připomenul rok a půl staré preview, abych mohl informace porovnat s realitou. Nakonec jsou to zrovna vozidla, která ve finále dopadly úplně jinak. Slibováno bylo dokonce 40 různých dopravních prostředků. Nakonec jich je přesně třináct, přičemž pěti mohou využívat Stroggové a osm jich zbylo pro lidi. Nejde o žádné zvláštní kousky a liší se vždy sílou útoku, rychlostí a durabilitou, přičemž tyto tři faktory se navzájem vylučují. Tím myslíme, že když je něco extrémně rychlé, nemůže to takřka útočit a ke zničení stačí pár střel z kulometu. Nakonec asi nejpoužívanějším dopravním prostředkem se stal Icarus. Využívat ho mohou Stroggové a slouží především k rychlejšímu přesunu jednotlivce, přičemž z něj můžete házet jakési granáty. Dal by se také nazvat určitým jetpackem, můžete s ním zkrátka na chvíli letět vzduchem a útočit zmíněným způsobem. Na druhou stranu k útoku příliš dobrý není, protože při hodu granátů se těžko odhaduje místo dopadu. Ostatní vozidla jsou opravdu klasická a ničím vás nepřekvapí. Maximálně snad hezky zpracovaným pohledem ze vnitř, což ovšem na samotnou hratelnost nemá pražádný dopad. Kdy už se konečně dostaneme k letadlům? Právě nyní. Na výběr jich skutečně příliš nemáte a bohužel ani nejde o letadla jako taková, ale pouze o helikoptéry. U těch opět nedopadlo nijak zvlášť dobře ovládání, které je jako v mnohých jiných hrách nepraktické.

“Pouze“ Doom 3 engine?!
Dalším lákadlem bylo před těmi dvěma lety i grafické ztvárnění. A to oprávněně. Ale pouze právě před dvěma lety, kdy by šlo patrně o nejhezčí herní grafiku. Teď ovšem doba značně postoupila a propagovaný Doom 3 engine dnes nikoho ze židle nezvedne. Autoři ho sice ještě vylepšili pomocí technologie MegaTexture, přesně jako slibovali, na špičku se však přesto nedostane. Vykreslování na větší vzdálenosti malinko vázne a detaily, na které jsme již z konkurenčních titulů zvyklí, také chybí. Tím ovšem rozhodně nechci říci, že by scenérie či samotné modely byly graficky špatné, pouze nejsou tím úplně nejlepším, co dnes můžeme vidět. Například takový Bioshock na mne v tomto směru zanechal rozhodně lepší dojem. Na druhou stranu díky staršímu enginu nejsou nároky na hardware nijak krvavé a měli byste hru rozjet i na starších strojích. Abych předešel mnohým komentářům k článku, zde máte minimální požadavky: procesor 2.8 GHz, 512MB RAM, grafická karta se 128MB. Pochopitelně tohle je naprosté minimum a hru si po vizuální stránce nijak neužijete, ale zahrajete. Jen ještě dodám, že pokud snad máte Windows Vista, rovnou si minimální požadavky alespoň o stupeň zvedněte.

   

Zádrhele
K několika nedokonalostem jsme se už v průběhu recenze dostali, například poměrně stereotypní náplň misí nebo nevyváženost jednotlivých profesí. Pokud bychom však měli říci největší mínus hry, jsou jím rozhodně boti. S těmi můžete hrát jak v případě že nemáte zrovna přístup na internet, tak pokud se rozhodnete hrát (trénovat) sami v singlu. Při malém počtu hráčů na serveru jimi samozřejmě můžete i doplnit své řady, což vám rozhodně nedoporučujeme. Jejich umělá inteligence se totiž absolutně nepovedla a jde o tupé pobíhající panáky, nehledě na zvolenou obtížnost. Ostatně zvýšením jejich úrovně se stejně nic nezlepší, kromě jejich mušky. Chápeme sice, že Enemy Territory: Quake Wars bylo primárně vyvíjeno jako čistokrevná multiplayerová akce, ale když už se někdo rozhodne boty do hry zabudovat, musí onu myšlenku přeci dotáhnout do konce. Právě to se bohužel nestalo a hraní s nimi vás skutečně bavit příliš dlouho nebude.

   

Solidní počin
Jak jsme připomněli již v druhém úvodním odstavci, Enemy Territory: Quake Wars je jakousi směsicí několika výtečných a hráči ozkoušených titulů. Něco vzali tvůrci tam, něco zase jinde. Mohlo by se zdát, že pokud všechny tyto ingredience smícháme dohromady, získáme dokonalý produkt. Je tomu tak ovšem doopravdy? Po pravdě řečeno není. Ale nekamenujte mě. Zkrátka jde o slušný kvalitní titul, který patrně nejvíc doplatil na nízký počet inovací. Hraje se dobře, mapy jsou suprové, grafika také postačí, ale k dokonalosti mu zkrátka ještě pár krůčků chybí. Stejně tak je škoda, že absolutně chybí singleplayerová kampaň a že boti jsou na tom s inteligencí tak bídně. Rozhodně jsme se však po celou dobu hraní bavili. Pokud chcete zjistit, jak právě vás celý tento systém vezme, doporučujeme demoverzi. Právě na této jedné mapě poznáte absolutně všechno, s čím ET:QW přichází. Naše výsledné hodnocení se vyšplhalo na solidních 85%. Teď jsme zvědaví, jak dokáže tento titul obstát v kruté konkurenci multiplayerových stříleček. Například Team Fortress 2 ho dle mého názoru může sakramenstky ohrozit, jak poznáte již brzy z naší recenze.