Po více než roku od vydání původní hry Dying Light se objevuje nová, vylepšená a citelně obohacená edice s názvem Dying Light Enhanced Edition. Ta v sobě zahrnuje mnoho vylepšení menšího rozsahu (o tom za chvíli), dále Ultimate Survivor Bunde, ve kterém získáme ty nejlepší a nejzajímavější zbraně a největším tahákem pak rozhodně je DLC The Following, které vyšlo stejného data jako zmíněná edice. K edici není potřeba mít původní hru, jelikož ta je v balíčku zahrnuta také. Vše zmíněné je vytvořeno stejně jako základní hra polským vývojářským studiem Techland, které hru připravilo pro Windows, Linux a konzole PlayStation 4 a Xbox One. Hra vychází na 50 euro – asi 1 400 Kč.
Pokud jste o Dying Light ještě neslyšeli, pak si určitě přečtěte naší recenzi zde. V kostce se jedná hororovou survival akční bojovku z pohledu první osoby, která je navíc oživena možností pohybovat se téměř všude a to parádním stylem parkour. Tak trochu se podobá hře Dead Island, ale dovoluje hráči mnohem více volnosti při zmíněném pohybu. Pokud chcete začít hrát úplně od znova, pak vězte, že rozšíření The Following existuje jaksi odděleně a je třeba si pokaždé vybrat, zda chcete vstoupit do světa základní hry nebo do světa DLC. Pořád budete mít jen jednu postavu a její vybavení je přenositelé, stejně jako zkušenosti, levely a podobně. Je tak čistě na vaší volbě, jak dlouho co budete hrát. Na rozdíl od většiny ostatních redakcí jsme vyzkoušeli roli hráče, který si na několik málo hodin zkusí základní hru a pak se rovnou vrhne do testování rozšíření. Při tomto postupu člověk narazí na několik menších problémů. Přestože hra vás upozorní, že The Following je vhodné spustit nejlépe až od survival levelu 12, bez problému vás dále na vlastní riziko pustí. První dojem pak je, že je tu opravdu mnoho nepřátel, což je problém při přímém střetu, protože při úrovni 6 s nejzákladnějšími skilly a špatnými zbraněmi je problém uhnat i jen pár zombíků. To lze samozřejmě obejít prostým unikáním jejich sevření a vyhýbáním se přímého boje, dokud protivníků není méně, než je prstů na jedné ruce.
I tak vznikl brzy problém, jelikož jeden z prvních úkolů je ukrást buginu z opevněného tábora nepřátelských jednotek, kterých ale není vůbec málo a především jsou nejen odolní, ale i vybaveni samopaly. A těmi nás prostě zastřelí jako mouchu, zatímco na ně běžíme s nožíkem či kladívkem v ruce. S trochou štěstí a při neustálém opakování ale lze jejich pozornost odlákat na jednu stranu tábora a nakonec dosprintovat do auta a rychle odjet. Je to ale pořádná fuška. Ačkoliv levely a síla protivníků se zdá být regulována dle úrovně hráče, problémem zůstává až příliš kvalitní vybavení soupeřů. To se však brzy začne srovnávat, jelikož začneme nacházet nadprůměrně nebezpečné zbraně i my. Po odemknutí policejní dodávky jsme narazili na pistoli a důmyslným zabitím živých nepřátel (třeba odpálením sudu s palivem) nakonec seženeme i nějaký ten samopal. A během první hodiny v DLC jsme našli mačetu, která měla o 250 % větší damage, než naše do té doby nejlepší zbraň. The Following tak hráči umožňuje snadno získat velice solidní vybavení, po čemž se hráč zase může vrátit do původní hry, kde s ním soupeře jednoduše zdevastuje. Zatímco původní hra se odehrává uvnitř uzavřeného městečka, které plní budovy a menší prostory více než cokoliv jiného, The following nabízí prostředí naprosto opačné. Dostaneme se totiž na venkov, kde staveb je méně a jsou rozsety do obrovského prostoru. Díky tomu je mapa dvakrát větší, než taz původní hry. Z toho vyplývá logická otázka – jak to bude s cestováním?
Tím se dostáváme k zřejmě nejzajímavější novince – vlastnímu vozidlu. Ano, skutečně budeme nerovné planiny projíždět odpruženou buginou s plynem až u země. Hře to dodává svěží dech a velké oživení. Auto ale není pouhou možností, ale doslova nutností. Pokud bychom se chtěli dostat z bodu A do bodu B po svých, jednak by to trvalo neúměrně dlouho a také by taková cesta byla obzvláště nebezpečná. Hra již totiž počítá s naší cestou autem a tak rozsela do okolí desítky až stovky zombíků, které autem snadno srazíme a usmrtíme, ale bojovat s nimi ručně by se rovnalo téměř sebevraždě. Za druhé se pak dostaneme i do časově omezených misí, které stejně tak předpokládají, že na vzdálené místo pojedeme autem. Pěšky bychom nedošli ani do poloviny a čas by již dávno byl na nule. Naše bugina ale nejezdí na vzduch. A tak je třeba ji neustále dodávat benzín a to buď skrze různé nádrže, nejčastěji však pouhým hledáním u otvorů na autech, kterými se benzín lije dovnitř. Benzín tak trochu nerealisticky vezmeme jako věc do inventáře a pak už jen stačí přijít k našemu autu a stisknout tlačítko, čímž umístíme benzín dovnitř. Vozidlo ale vyžaduje i další údržbu. Narážením do okolí (či zombie) se rychle opotřebovávají vnitřní součástky a tím se také ztrácí i jeho dobré jízdní vlastnosti. Jednou za čas je tak třeba zastavit a dané věci opravit – obdobně jako je třeba neustále opravovat vlastní zbraně.
K tomu je však zapotřebí mít potřebné součástky, které nalézáme otevíráním předních kufrů aut. Kvůli tomuto neustálému prohlížení okolních aut jsou silnice ojetinami doslova prošpikované. Mnohem zábavnější, než auto opravovat ale je, ho vylepšovat. Ze součástek totiž můžeme vytvořit součástky vyšších levelů a tím dosáhnout vyšší rychlosti, lepší akcelerace, snadnějšího ovládání a podobně. Vůbec nejlepší na naší bugině jsou ale jeho zbraně. Nejdříve sice nemáme nic, ale později na něj můžeme připevnit ostny, kulomet nebo dokonce plamenomet. Nechybí ani elektrická klec. Jste-li hračičkové, pak jistě oceníte i možnost různě barvit a tetovat své auto. A aby toho nebylo málo, ježděním a zabíjením získáváme zkušenosti a s novou úrovní i nové skilly. Kvůli tomu také máme vedle klasických stromů schopností i zbrusu nový strom skillů pro řidiče. Škoda, že některé skilly jsou jakoby prázdné. Například skill, který umožní craftit součástky levelu 1, které již ale defaultně jsou ve vozidle.
Kromě toho samozřejmě narazíme na nové postavy v kompletně nově vytvořené příběhové linii + neokoukané vybavení. Náš arzenál rozšíří třeba revolver nebo SMG neboli Uzi, kterou najdeme v bedně v jednom z prvních úkolů. Skvělou službu ale udělá i kuše, která má daleký dostřel, velký damage a především je absolutně diskrétní – tedy nepřátelé neslyší výstřel. Boj však ani tak nemusí být jednoduchý a to i díky nové obtížnosti zvané „Nightmare Mode“, ve kterém je prodloužena noční doba, zvýšena odolnost i síla zombíků a v neposlední řadě nám výrazně rychleji ubývá stamina. Naše auto přitom nezranitelnost rozhodně nezranitelnost neznamená. Po nastoupení je totiž třeba nastartovat a tou dobou do nás již mohou bušit krvelační nepřátelé. Dokonce mohou třeba i skočit na vozidlo a držet se ho – třeba zepředu. Při řízení přitom nemůžeme bojovat rukami, takže se hodí například zastavit o strom a tak onoho otravujícího rozmáznout.
Někdy se sejde několik náhod a nastane problematická situace. Například se začnou odpočítávat 3 minuty, za které máme stihnout dojet do cílového bodu a něco zde provést. Problémem je, že chvíli před zadáním této mise nastala noc. Za druhé pak máme poničené auto a nemáme součástky na opravu, takže jede jen velmi pomalu. Jakmile se tak začneme šourat k cílovému bodu, naskáčou na nás zombie monstra a dají nám co proto. Jakmile zemřeme, ztratíme zkušenosti a objevíme se znovu v místě, kde začíná mise a ta se automaticky spustí, takže z ní prakticky nemůžeme odejít. Oddálit nelze ani noc, protože tu nikde není místo k přespání. Situace se napravila až po celé řadě úmrtí, po kterých konečně začalo svítat. Nicméně tato zkušenost dokazuje, že ani Dying Light není dokonale propracovaný.
Netradičně na závěr dokreslíme dění ve hře vysvětlením hlavní zápletky. I tentokrát se staneme hrdinou jménem Kyle Crane, který se konečně dostává z karantény města Harran, kde jsme byli v základní hře uvězněni. Brzy zjistíme, že někteří obyvatelé okolního venkova se nepromění na zombie ani po smrti. To vzbuzuje naději na nalezení protilátky, která by zkázu světa zvrátila. Tito odolní jsou přitom součástí jakéhosi kultu či sekty, která si říká Děti slunce a svou rezistenci získavají díky tajemnému elixíru. Naneštěstí pro nás ale vůbec nevěří cizincům, což je zřejmé již z prvních kontaktů s nimi, kdy 95 % ignoruje nebo nám rovnou řekne, že s námi mluvit nebude. Nakonec se s nimi ale domluvíme na několika úkolech a postupně si získáváme jejich důvěru. Na konci silného příběhu si pak můžeme vybrat jednu ze dvou možností, jak se rozhodneme a tím zvolíme i zakončení kampaně.
Dying Light Enhanced Edition nabízí ohromné možnosti a to jak v pohybování se (kde je nově i vozidlo), tak v boji. Celý systém přitom neustále oživují nové skilly hned v několika směrech a to spolu s množstvím zbraní, jejich vylepšováním a poskytováním speciálních vlastností jako dávání elektrických šoků, dohromady vytváří skutečně solidní hratelnost, která se hned tak nevidí. Nechybí ani krásná grafika s famózním osvětlením, jak můžete vidět na fotografiích. Škoda jen té vysoké ceny. I tak si ale hra od nás odnáší 85 %.
