Dungeon Siege III

Dungeon Siege patří mezi nejoblíbenější herní série již od doby, kdy zhruba před devíti lety vyšel první díl. Sice vesměs kopíroval prvky Diabla, stejně jako většina jiných RPG, ale na řadu herních principů šel svým způsobem, který přilákal řadu hráčů, kteří by jinak prostou klikačku nehráli. Nyní jsme se dočkali v pořadí již třetího dílu, za kterým ale stojí noví vývojáři z Obsidian a vydavatel Square Enix. Krom změny vydavatele a vývojáře přináší třetí díl ještě jednu novinku a to je dostupnost také na konzolích. PC hráči již jistě větří zradu, která většinou konvertování na konzole doprovází, a bohužel tentokráte se jí dočkají. Pojďme se tedy podívat, co jsme si ze hry odnesli.

Příběh hry je opět zasazen do království Ehb (hodně nehezké jméno, vypadá jak zkratka nějaké sportovní ligy), kde jako hrdina bojujete za desátou legii, hlavní ochránce království. Bohužel po desítkách let je moc legie výrazně oslabena, král je zavražděn a celá země se rozdrobí na menší státy s vlastními vládami. Do zbytku původního království se postavila hlavní záporačka Jeyne Kassynder, která se obklopila řadou nohsledů a zločinců. Poslední zbytky původní legie uprchly do hor, kde se pokouší zformovat a vrátit legii zašlou slávu, stejně jako království jednotu. Vy, ať chcete nebo ne, stojí na straně legie, tedy dobra a pomocí úkolů se snažíte dostat se Jeyne na kobylku. Příběh se postupně začne zamotávat, lidé, kterým jste věřili, vás zradí a naopak. Příběh se pokouší o monumentálnost, na což autoři svádějí i spoustu zjednodušení, na které se podíváme později, ale výsledkem je klasická b-čková story, kterou jsme již mnohokrát viděli a ve které toho moc nepřekvapí.

Hra začíná klasickou volbou hlavního hrdiny. Tentokráte máme na výběr čtveřici předdefinovaných hrdinů, jejichž vztah k legii je různý, stejně jako pozice v historii království. Ve finále je ale jedno, co která postava zažila, a vybírat si budete především podle stylu útoku a boje. Najdeme tu bojovníka Lucase, který disponuje mečem a štítem, tedy bojem na blízko, dále Katarinu, která má silnou pušku a je tedy vhodným kandidátem pro hráče, kteří rádi hrají na dálku, dále tu najdeme prošedivělého mága a někoho jako amazonku. Každá postava disponuje v podstatě dvojicí útoků, jeden rychlý, ale slabý, druhý silný ale pomalý, k tomu tu máme nějaké defenzivní schopnosti, a také talenty. Oproti předchozím dílům se již postava nevyvíjí automaticky podle stylu vaší hry, ale po dokončení levelu máte možnost si body rozdělit dle libosti do talentů a typů boje. Pokud byste čekali nějaké sofistikované tabulky nebo přehledy, budete zklamáni. Vše je podřízeno velkému zjednodušení, najdeme zde velká tlačítka, obří barevné ikony a na místě, kde by se s výhodou použila jedna přehledná tabulka, je to více menu zanořených v sobě, připravených pro ovládání gamepadem.

Již první kroky přes vesnice a skalní sídlo Legie ukážou, že hra bude zcela lineární a na nějakou volnost můžeme zapomenout. Ani předchozí dva díly nebyly žádnou sandboxovou orgií, ale nabízely tu a tam aspoň rozsáhlé prostory, kde jste mohli mít dojem, že hledáte cestu. Až na výjimky se něčeho podobného ve trojce nedočkáte, většinou budete cestovat skrze úzké koridory, kde se cesta maximálně rozdělí na dvě, aby se o kousek později opět spojila, případně vás donutila se vrátit zpět kvůli slepému konci. Trochu méně lineární je příběh, který je vyprávěn formou mnoha rozhovorů, do kterých můžete zasahovat výběrem odpovědi z kruhového menu, které nemá větší význam, než umožnit výběr z několika variant, které většinou směřují ke stejnému výsledku, i když některé změní některé budoucí události. Často se ale projeví trochu zbytečně větvený systém rozhovorů, kdy musíte volit varianty odpovědí i tam, kde je to zcela jasné, případně je dokonce na výběr pouze jedna možnost odpovědi.

Co si budeme nalhávat, všechny hry série Dungeon Siege (a nejen té) jsou především o soubojích, sbírání předmětu a vylepšování svého vybavení. Jak jsme již psali, každá postava má dva styly boje, které doplní několika defenzivními a postupně až šesti útočnými schopnostmi. Bohužel hraní moc nepomáhá absence autotargetingu, které ve spojení s trochu chaotickým ovládáním způsobí, že občas útočíte zcela mimo, a především při boji se skupinkou nepřátel máte problém zaměřit se tváří v tvář na nepřítele. Chodit totiž není možné klikáním myší, jak bychom mohli být zvyklí, ale buď pomocí držení pravého tlačítka, nebo kurzorovými klávesami, což je mnohem pohodlnější, ale díky otáčení obrazu kolikrát nevíte, kam vlastně aktuálně půjdete. Dalším velkým problémem je kamera, která se automaticky pozicuje, ale často do takového místa, kde nevidíte skoro nic. Sice si kamerou můžete pohybovat sami, ale ta se za chvíli zase automaticky přesune a navíc ani sami nemůžete hru odzoomovat tak, abyste viděli přehledně velký kus bojiště. I nejvyšší pohled je tak nízko, že často vidíte fireball až ve chvíli, kdy do vás narazí, natož abyste měli šanci uskočit. Jinak se ale postavy při bojích pohybují moc pěkně, a pokud na sebe navazujete různé útoky, je radost sledovat ten mumraj.

Nelogičnosti bohužel pokračují i dále. Každý vypadnutý předmět musíte sebrat pomocí tlačítka E, ale musíte u něj stát skutečně velmi blízko, což ve spojení s podivným ovládáním dá občas slušně zabrat. Na rozdíl od předmětu se peníze sbírají automaticky, ale musíte je přejít opravdu přesně, jinak se neseberou. To samé platí i o zelených a modrých koulích, které vypadnou z některých nepřátel a které vám doplňují zdraví a manu. Ty jsou velmi důležité, protože ve hře neexistují lektvary. Sice si můžete zdraví doplňovat pomocí defenzivní schopnosti, ale znamená to v tu chvíli nebojovat a hlavně přírůstek zdraví je na začátku hry tak malý, že nebude stačit na to, abyste se udrželi na živu v lítém souboji. Všechny sebrané předměty směřují do inventáře, který má velkou kapacitu a vůbec nevypadá jako klasické rozhraní RPG her. Jedná se spíše o tabulku, ve které vybíráte jednotlivé části vybavení, přehledně roztříděné do daných typů (hlava, tělo, nohy a podobně). Dostat se do inventáře vyžaduje minimálně několik kliknutí skrze vlastnosti postavy a nečekejte, že byste ho našli pod písmenkem I. Všechny nově sebrané předměty jsou navíc jasně označeny slovem „new” a tedy zcela odpadá velmi zábavná část, kdy zjišťujete, jaký nový předmět vám vypadl a jaké má vlastnosti. Všechny nepotřebné předměty lze navíc ihned v inventáři směnit za zlaťáky a nemusíte ani hledat obchod. Některá zjednodušení jsou skutečně až neuvěřitelná. Předmětů je na druhou stranu velké množství, a pokud jste rádi pokaždé, když vám něco nového vypadne, budete mít stále co sledovat.

Pokud něco stojí za pochvalu, tak je to zpracování prostředí. Je vidět, že grafici již mají něco za sebou a práce na hře je určitě bavila, protože i když je prostředí přísně koridorové, nabízí krásně modelovaná prostředí, okolní lesy, podzemní jeskyně, vesnice a města a vůbec různé lokace vymodelované do posledního detailu. Vše navíc funguje bez loadingu mezi lokacemi, přičemž hra se načítá v průběhu hraní automaticky, což ale některým hráčům způsobuje chvilkový razantní pokles framerate. Jinak nám hra běžela na Intel Core i5, 4GB ram, GeForce 8800GT na plné detaily bez viditelného cukání.

Dungeon Siege 3 podporuje také multiplayer a to kooperační až pro čtyři hráče. Zahrát si můžete jak přes internet, tak na jednom počítači s gamepady. Hraní ve více lidech je sice super zábava, jak si určitě řada z nás pamatuje z Diabla, ale to by hra nesměla obsahovat některá nelogická omezení. První a zcela zásadní problém je, že za svou postavu hraje pouze ten, který hru zakládá, ostatní přijmou role dalších postav v partě a nepřinesou si své zkušenosti, předměty a vlastnosti. Určitě si umíte představit, jak vás potěší, když se do hry připojíte za zcela jinou postavu, než máte rádi a navíc na její vlastnosti vůbec nemáte vliv. Druhým, nesmírně omezujícím, prvkem je kamera. Ta je totiž tak nízko, že čtyři postavy se stěží vejdou na jednu obrazovku, což je problém především u hraní na jednom PC, ale ani při hře po síti se nehraje o moc lépe.

Dungeon Siege 3 není vyloženě špatná hra, ale bohužel se slávou stejnojmenné série nemá mnoho společného. Pokud tedy od hry očekáváte pokračování své oblíbené hry, asi budete hodně zklamáni. Pokud si jen chcete zahrát příjemné a přístupné RPG, zkuste si demoverzi a rozhodněte se, zda vám styl hry vyhovuje. Bohužel musíme konstatovat, že konzolovost a zjednodušení hry je cítit na mnoha krocích a ač jsme neměli možnost si konzolovou hru zkusit, údajně se na gamepadu hraje zcela přirozeně a i nelogičnosti z PC verze se rozplynou (pro PC se údajně připravuje patch, který umožní upravit si ovládání a snad jej i zjednoduší). Celkově se ale nejedná o nic více, než technicky lehce nadprůměrnou, ale herně velmi průměrnou hru připomínající RPG, která je jasně zaměřena spíše na sváteční hráče RPG (hodně se asociuje podobnost s Fable III, které je ale mnohem hezčí a nabízí více možností). Od nás si tedy hodnocení více než lehce nadprůměrných 60% nezaslouží a budeme doufat, že připravovaný TES: Skyrim nedopadne stejně.